Jýťi. skrze smrt a vzkříšení, z třetího nikam na věky. V prvním máme život toliko a počáteční hýbání, v druhém život, hýbání, smysly a počáteční rozumu užívání, v třetím všecko bude dokonalé, bez nedostatku. V prvním životu se hoto- víme k druhému, v druhém k třetímu, třetí bude pro sebe sám bez konce. Z prvního když se vychází, musí se odění svléci, lůžko, sám člověk jako z šupiny jádro se vylaupí; podobně z druhého když se jde, tělo se složiti musí, sama duše k věčnosti vyniká, dokudž zase novým stkvělým stán- kem přiodína bude. Z prvního do druhého jest těsný prů- chod, a protlačení skrze něj bolestné ; z druhélio do třetího podobně (nebo jak smrt tak i narození těžce a bolestně se koná) ; z třetího že se vycházeti nebude , nebude také tam více ani smrti, ani bolesti, ani stonání. Nebo první věci pominuly. A tak cíl člověka není zde, než potom teprv bude. (NB. Troje bydliště se také vysvětliti může příkladem Israelských: kteříž 1. v Egyptě se rozplodili, 2. na poušti Bohu sloužili, zákonu se učili, bojovali, o. do vlasti zaslí- bené vešli.) 4. Ukazuje se to neproměnně s tím, že Syn boží věčný, *. příwad boží v nás porušený obraz napraviti chtěje, k nám dolů sstoupil, a skrze vtělení naším přirozeným bratrem učiněn byv, v témž našem těle i umřel, i zase z mrtvých vstal, a na nebesa vstaupil. K čemu? jediné aby nás v smrt upadlé s sebou ze smrti vychvátil, s sebou vzkřísil, s sebou na nebesa pojal. Jakož tedy on nebyl na zemi proto, aby 24 Kap. III. . Stále byl, než jen aby pobyl, pobuda pak, a proč poslán byl, vyřídě, tam se, kdež jemu sláva neskonalá připravena, odebral; tak rovně my, účastníci jelio, ne proto sme tu, abychom byli, než abychom pobudouc a vyřídíc, proč posláni sme, ubírali se tam, kdež nám připraveni jsou příbytkové věčnosti. Kapitola III. Že tedy zdejší život není než příj)rava. že život zdejší ^ toho jde, poněvadž život tento ne j^ro sebe sám, než jen přípravou pj-Q budoucí tcn, přijíti teprv mající, že tedy (vlastně mluvě) dfiTodem ri^ní život, než příprava toliko k životu pravému. Čehož svědectvím sme předně opět my sami, potom svét veškeren, naposledy písmo. i. my sami sme. Sami my. Vidíme zajisté, že cokoli v nás po stupních jde, jedno druhému přípravou jest. Ku příkladu, první náš život v matce jest. Ale k čemu jest? zdali pro sebe sám? Nic. K tomu toliko, aby tělo formováno, a za nástroj duši, k životu tomuto, kterýž na světě veden býti má, zhotoveno bylo. To jak se zpraví a dokoná, hned na světlo vycházíme, protože tam ve tmách co více dělati není. Tak tedy i druhý tento pod sluncem život nic není než příprava k třetímu, aby totiž tělo s duší sobě zvykly a k tomu, což věčně konáno býti má, se přistrojily. To když se zpraví, není tu co víc dělati ; vynikáme preč ; ač někteří nepřistrojíc se vycházejí, aneb raději vymítáni bývají na zahynutí, tak jako nedochůdčata za rozličnými příčinami také z života bývají pozbývána , ne k životu , než k smrti ; což se na obojím místě, božím sic dopuštěním, lidskou však vinou děje. ž. svět veške- Svět tento vídítcdlný, po kterékoli straně na něj po- ren, totiž hledíme, svědčí také odevšad, že není pro jiné stvořen, než pro rozplození | pro vychování > lidského pokolení, pro vycvičení J éHssvětnodmě- ^^ zajisté Pán Bůh ne pospolu všecky lidi, co jich ře»ý, na věky míti chtěl, stvořil (jako stvořil jiojednou angely T plném počtu ; a kdo jemu řekne : proč toto tak, ono onak že zdejší život není než příprava. 25 činíš?), než stvořil jediný pár lidí, a těm, aby se množili, a zemi naplnili, poručil : potřebí bylo k tomu rozplození čas jim dáti. I dal ; a aby ten čas nebyl slepý, otočil svět oblohou, a postaviv na ní slunce, měsíc a hvězdy, točiti se jim, a tudy hodiny, dny, měsíce, léta rozměro váti kázal. Zase pak, že tělesný tvor býti měli lidé, místa k bytu, míf o lídem prostranství k dýchání a hýbání, jídla a pití k zrostu po- spf,"o?tipotř6b, tře bující, roztáhl pro ně u prostřed světa půdu pevnou, zemi : a ji vodami vnitř i zevnitř zavlažil, povětřím přiodil, zrostlinami ovoce nesoucími i živočichy všelijakými naplnil, tak že ku potřebě i rozkoši hojnost mají dostatečnou. A že ku podobenství obrazu svého dal mysl člověku, všelijakých věcí aby se tu čím pásti, a v čem svůj vtip ušlechtilý brousiti '°^ "'"°'' ' měla, přidal i mimo těla potřebu tvorů přerozličných hoj- nost, v povětří, u vodách, na zemi, pod zemí, jichžby spatřo- váním libým a zpytováním důmyslným i rozkoš duše i ku poznávání moci, moudrosti a dobroty Tvorce pomoc míti, i k zamilování neviditedlné jeho, ještě na ten čas ukryté krásy a pochotnosti pohádán b}'ti mohl. A tak svět všechen nic není než odchovárna naše, škola naše. To vše že tak jest, ač rozum ukazuje, písmo však s. písmo bv. svaté nejmocněji tvrdí, kteréž oznamuje, že stvořiv Bůh svět, a zhotoviv v něm všecko, teprv člověka jakožto hospo- dáře v něj uvedl, poručiv, aby se plodili a rozmnožovali a naplnili zemi, panujíce nade vším, což tu jest; tak že hle! svět ne pro jiné jest, než pro službu lidem. Mluví o tom Bůh u Oseáše zřejmě, že nebesa jsou pro zem, země pak pro obilí, mest, olej atd. a ty věci jDro lidi (2. Os. 21, 22). Item, že svět dotud stojí, dokud se počet vyvo- lených nedoplní; potom že se mu konec stane, toto nebe a tato země že pominou, a nebude jim místa nalezeno, ale jiné nové nebe a nová země pro budoucí ten život že stvořena budou, svědčí se. (Zjev. G, 11. a 7, 3; 2. Pet. 3, 10. 11. 12. 13. Zjev. 20, 10. a 21, 1.) Naposledy mluví písmo o životu tomto nejinak téměř než jen jako o strojení a připravování nějakém; nazývá jej zajisté cestou, jitím, branou, očekáváním; nás pak pocestnými, hostmi, přícho- zími, čekanci, (Viz Gen. 47, 9; Žalm 39, 13; Job. 7, 12; Luk. 12, 34 atd.) 26 Kap. IV. A takť jest ; nobo kdo poukážíc se na světě, neschová 96 zas? ješto k věčnosti stvořeni sme. Tam tedy do té věčnosti my náležíme vlastně, zde se toliko hotovíme. Protož Kristus řekl: „Budte hotovi, nebo nevíte, v kterou hodinu Syn člověka přijde" (Mat. 24, 44.). A tat jest příčina (i to 'L písem víme), že Pán Bůh pobožné častokrát v mladosti ze světa bere, když jen hotovi jsou, jako Enocha (Gen. 5, 24. Viz Moud. 4, 14.). Naproti tomu zlým shovívá, nechtěje, aby se kdo opozdil, a nepřihotovený zastižen byl, až pak, když se dočekati nemůž, je předce bere pryč, na soud. Jak tedy jisté jest, že pobytí naše v životě matky pří- pravou jest k životu tomuto v těle, tak jest jisté, že pobytí toto v těle přípravou jest k životu tomu, kterýž za ním nastati a věčně trvati má. Blaze tomu, kdo zdárné, dobře sformované oudy z života matky vynesl! blaze ovšem nad to tisíckrát, kdo zdravou, dobře vyčištěnou duši odsud vynese Kapitola IV. Že příprava ve trém záleží: učiti se totiž zde sebe (a vedle sebe všecko jiné) znáti, zpravo- vati, k Bohu obraceti. Odkud člověk Co Člověk ve viditedlném světě činiti, a jak se při- ^"^joznává?^"'^ praviti k nebi budoucímíi má, chceme-li místně porozuměti, považme, co Bůh, když ho na svět uvozoval, mluvil a činil, a vyrozumíme radě boží a mínění jeho. Píše pak o tom Mojžíš takto : způTodusvého. „I řekl Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a at panuje nad rybami mořskými a nad ptactvem nebeským i nad hovady a nade vší zemí" atd. „I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu božímu, muže a ženu , stvořil je a požehnal jim řka : Plodte se a množte se a naplňte zemi a podmaňte ji" atd. „A ai dal sem vám všelikou bylinu, vydávající símě, a všeliké stvo- ření, nesoucí ovoce, za pokrm" atd. „Potom pak přivedl k Adamovi všelikou zvěř polní i všecko ptactvo nebeské, aby pohleděl na ně, jakéby jméno kterému dáti chtěl, a jakby jmenována byla" atd. (Gen. 1, 26. a 2, 19.) že příprava ve trém záleží. 27 Z čehož vidíme , že člověku na světě poručeno (od xroje čiovéka poslední povinnosti začna) : p"""^'^^^*' '•'*' 1. Prohlédati skutky boží, a rozdíly jich znamenajíc, i. lozumným jména jim rozdávati : to jest , učiti se znáti i vypovídati *^'"^®™' všeho. 2. Užívati pohodlí těch, kteráž jemu zřídil Biih ze 2. páuemtvoiď. všech tvorů, a věděti čas, způsob a míru toho. 3. Býti obrazem božím, to jest obraceti se k Bohu, 3, obrazem všudy a vždycky a všemi snažnostmi podobnost jelio vy- '"*''™ obrážeje. To troje poručeno člověku, ten trůj jeho na zemi hjtu cíl. Nic k tomu přidávati, nic odtud vypouštěti netřeba; spolu to jíti má a musí, protože na tom trém všecka pod- stata přítomného života, všecka příprava budoucího záleží. Má , pravím , každý živý člověk naučiti a vycvičiti se zde, aby byl Rozumným tvorem ; Pánem tvorů ; Obrazem božím. Rozumným tvorem jest člověk, jestliže zná a ví (Sa- Eozumným tyo- lomounovými slovy to vypovím) , jaká jest podstata světa '"^™ ^ý** '^'^ a moc živlů, počátek, prostředek i dokonání časů, proměny běhu slunečného, rozdílnost počasí i běh roku a spořádání hvězd, přirození živočichů, povahy zvířat, moc větrů a přemyšlování lidská, rozdíl kmenů i moci koření; anobrž cožkoli tajného' neb zjevného jest, jestliže povědom jest (Moud. 7, 17.). K též rozumnosti přináleží i to, aby cokoli k skutkům božím výše již přičinila důmyslnost lidská, rozličnost řemesel a umění všelijakých znal, až i mistrovství jazyka v povědomosti maje, aby moudře o všelijakých vě- cech vypravovati uměl; a tak aby ve velikých i malých věcech ani jedna jemu neznáma nebyla (jakž Sírách mluví, kap. 5, 18.). Tím titule, že rozumný tvor jest, obhájí, a k nebeské akademii hodně se připraví. Pánem pak tvorů bude, jestliže ku potřebě a pohodlí pánem tvorů všech tvorů užívaje , všudy sobě mezi nimi i sám v sobě ^^*^ '^'*^ pansky, to jest, vážně a ctnostně počínati bude, aby jedi- ného toliko velebného učinitele svého nad sebou, a angely, služebníky jeho a spoluslužebníky své, po boku, jiné pak 28 Kap. IV. všecky tvory pod sebou níže býti znaje, ostříhal místa svého, žádnému tvoru, ani svému vlastnímu tělu, v službu, otroctví se nedával, nýbrž jich sám k službě užíval : a to rozumně a rozšafně, věda jak, kdy, kde, pokud čeho užíti neb neužíti; jak, kdy, kde, pokud tělu jeho žádosti dáti neb nedáti, jak, kdy, kde, pokud k bližnímu vhod býti neb nebýti. Summou, věděti jak mravně, ctnostně, rozšafně a prozřetedlně sebe i všecky své činy vnitř i zevnitř říditi. Obrazem božím Naposlcdy obrazcm božím bude , jestliže k Bohu se býti co? srdcem, žádostmi i všemi snažnostmi obraceje, vnitř i ze- vnitř čistoty a svatosti, spravedlnosti a milosrdenství ostří- hati bude. Obrazu zajisté dokonalost všecka v tom záleží, aby podobnost původa svého co nejvlastněji vyrážel. Protož Bůh, svatý jsa, poroučí, abychom i my svatí byli. (1. Petr. 1, 15.) Podstata tedv Z čeliož všeho závírka jde , že právě člověkem zde člověka na u- ^^ gyětě býti , ícst osvíceníím , ctuostným . pobožným býti, memcn, mra- t/^j j i j i j. xj j > vicli a pobož- to jest nosti záleží. 2náti jasně sebe i všecko, Ěíditi rozšafně sebe i všecko. Obraceti sebe i všecko k studnici té, z níž plyne všecko. V tom trém všecka sláva člověka záleží, proto že to podstata jeho jest. Jiné věci, jakékoli při něm jsou, neb býti a mysliti se mohou (jako zdraví, krása, síla, bohatství, patrnost, vzácnost, přízeň lidská, přátelství, v předsevzetích štěstí, dlouhověkost atd.) nejsou nic než zevnitřní přídav- kové a povrchní ozdoby, jestliže je Bůh komu přidává. Aneb jsou zbytečné marnosti, neužitečná břemena a škodlivé překážky, jestliže kdo sám po nich dychtě je sobě shle- dává, a s nimi se zaměstknávaje, onyno přednější (na nichž podstata záleží), obmeškává. Příklady třemi Příklad dám. Hodiny (bicí neb slunečné) ušlechtilý toho vysvětlení a potřcbuý jsou k ostříhání náležitému času nástroj ; jichž jjodstata na řemeslném všeho rozměření a umělém složení záleží. Pouzdro na ně, řezba. točení neb květování nějaké, pomalování neb pozlátky nejsou než příbytné věci, křtaltu trochu přidávající, dobroty nic. Kdoby raději pěkný než dobrý takový nástroj míti žádal, smáli bychom se mu jako 2. dítěti, nesoudícímu, co nač jest. — Tak dobrota koné ne že příprava ve trém záleží. 29 na něčem jiném než na síle, udatnosti, čerstvosti, umělém se pod jezdcem obracení záleží ; ocas rozvinutý neb svinutý, začesaná kštice, pozlacená uzda, krumpované sedlo neb deka, ač mu ozdoby něco přidávají, hlupcem bychom však nazvali, kdoby na těch okrasách vzácnost koně zakládal. — Opět, zdraví těla našeho na dobrém žaludku zažívání a 3 vnitřní oudů síle a čerstvosti záleží. Lehati měkce, choditi hladce, jísti a píti lahodně, ani ku podstatě zdraví nepři- náleží, ani mu nenapomáhá, spíše ujímá. Protož kdo více lahůdek, pohodlí, šperku než zdraví šetří, nemoudrý jest. Ovšem tedy nemoudrý a nesmyslný, kdo člověkem býti chtěje, zevnitřních ozdob člověka víc než podstaty samé Šetří. Protož kniha Moudrosti ty lidi za blázny a bezbožné odsuzuje, kteří život svůj za hříčku mají aneb za tržiště ku provozování zisku. Takoví prý nedojdou chvály boží ani požehnání jeho (Moud. 15, 12. a 19), Na tom stůj. Kapitola V. Ze člověk toho trého (osvícení, ctností, pobožnosti) základy sám v sobě má přirozeně. K čemu Bůh kterou věc stvořil, k tomu způsobnost Každá véc, v přirození její vštípil, tak aby žádná nebyla tím, čímž jest, } '^^-^"^ ^^'^^' bezděčně a s násilím, ale ráda ; protože z kořenů v ní za- kiady a kořeny ložených samo vyrostá, což vyrostati má. A tak tedy i ^ ^*^^® ™^' člověk osvícenosti, ctností, pobožnosti (poněvadž k tomu trému na svět uveden jest) kořeny sám v sobě má, tak jistotně jako strom kořeny své, na nichž stojí. Protož ne- třeba nic z těch věcí do člověka vnášeti, má je již v sobě sám hned od přirození. Jen aby tíž kořenové před zhoubou chráněni byli, a pomoc k jadrnému se ujímání a náležitému ratolestí pouštění, též mocnému se rozkládání a zdárnému ovoce rozkvétání měli, toho potřeba jest. Ale poněvadž tomu, co Sírách píše, že „moudrost základy věčné v lidech založila" (Sir. 1, 14.), ne všickni rozumějí, poukažme sobě to po částkách: jaké základy má v nás umění neb osvícenost ? jaké ctnost ? jaké pobožnost ? a uhlédáme, jaký moudrosti boží nástroj jest každý člověk. Kap. V. O umění neb osvícení. čioTéií má zá- Ze člověk k tomu, aby všecko znal, a všecko uměl. kud všelikého gtvořen iest, důvodové jsou tito: uraeiii v sobe .) ' ii fám, protože 1. Stvořeu jest k obrazu božímu. V Bohu tedy po- t b^^zb " névadž se mezi jinými divnými jeho vécmi, také blesk jasně na všecko patřící vševědoucnosti jeho stkví, jistotněť i toho podoba v člověku býti musí. Sicby obraz nebyl obrazem. Jakož pak svědčí sama věc. zeť arci má podob- nost v té věci člověk Bohu. Nebo u prostřed skutků božích v světě postaven jsa, mysl svou v sobě má, jako zrcadlo nějaké okrouhlé u prostřed pokoje zavěšené, v kterémž se všecko, co po všech stranách jest, samo obleskuje. Všecko, pravím , co kde jest. Nebo mysl naše nejen věci blízké okolo sebe, ale i vzdálené bud místem neb i časem, i za- vinuté tak i jinak, rozvíná, rozbírá, zpytuje, stíhá. Jsou N. B. zajisté myšlení naše věc jakási neobsáhlá a neskonalá. Mysl lidská věc žá(j]2ýini mezcmi obmeziti se nedadoucí, jako sám Bůh. ueskonaiá, Ncbo by člověk tísíc let živ byl, a vždycky se uče jedné věci za druhou vyrozumíval, vždycky se to má kde všecko v mysli jeho směsknávati. Taková bezedná hlubina jest mysl naše! — ■ K tomu, ač tělo lidské, uzíčkými mezemi oudů svých sklíčeno jest, čich trošku dále okolo těla do- sahá, sluch ještě dále, zrak nejdále, jejž obloha toliko ter- minuje, mysl však ani oblohou, ani tím, což nad oblohou jest, terminovati se nedá. I nad nebesa nebes, i pod propast propastí, by to vše tisíckrát větší bylo, ona prostupuje a proniká, a vždy ještě dále prostupovati a pronikati muž; a to vše v jednom okamžení, z země na nebe, z nebe do propasti, a odtad kamkoli jinam se přenášejíc. A nechtěli bychom povoliti, že jí všecko obsáhnouti možné jest? nýbrž že k tomu, aby obsahovala, jest? a jiného dělati nemůž? ž. malý svět. 2. Nazývá se člověk a jest malý , v summu shrnutý svět, v němž všecko zavinuté se nachází, cokoli v sobě veliký svět široce rozprostřené má. (Což plněji vysvětlo- vati, že tak jest, k jinému místu přináleží.) Protož člověka na svět jdoucího mysl dobře k seménku bylinnému neb jádru stromovému přirovnána býti můž, v kterémž ač podobnosti byliny neb stromu neviděti, jest však tam bylina neb strom že člověk toho trého základy v sobě má pnrozeně. 31 v pravdě. Což skutek snadně ukáže , když dané ono jsúc v zemi, i pod sebe kořínky i nad sebe proutky pouští, kteříž se potom přirozenou mocí sami v ratolesti rozrostají, listím odívají, květ a ovoce nesou, jen když se jak kořen tak ratolesti zsílí. Nepotřebí tedy ničeho do člověka, co uměti má, vnášeti (anby to snad místa v něm nenašlo), než toliko, co v sobě sám zavinutého má, to jemu poma- ličku rozvíjeti, a po částkách, co která věc jest, ukazo- vati; uhlédá hned všecko, hned všemu vyrozumí. Protož Pythagoras říkával, že tak přirozené jest člověku všecko uměti, že prý, kdyby kdo sedmileté pachole examinovati a jeho se rozumně podlé pochopitedlnosti jeho vytazovati uměl, na všecky otázky celé filosofie odpovídati by trefilo, proto jmenovitě, že sám rozum v člověku dostatečná jest regule a pravá míra všech věcí, toliko že po pádu sebou sám zastíněn a zamotán jsa, sám sobě pomoci neumí, a kteříby pomáhati měli, řídko do toho trefují, nýbrž jej více zamotávají a zaplétají. 3. K tomu přidáni jsou té rozumné v nás bydlící duši 3. má nástroj* nástrojové takoví , že cokoli vně vůkol nás jest a děje se, yj^^^^a Tysii- jí tajno býti nemůž ; vyzvídá ona skrze ty nastrojené špehéře haní všeho. své všecko, jenž jsou zrak, sluch, čich, košt, takt. ') Poněvadž tedy není v tom světě, cožby se bud viděti, neb slyšeti, neb voněti, neb koštovati, neb dotýkáním, co a jaké jest, rozeznávati nemohlo, jde odtud, že nic není v světě, cožby od člověka chápáno býti nemohlo ; od člo- věka, pravím, mysl a rozum majícího , a skrze nástroje ty všudy dosahujícího. 4. Přivštípena jest také člověku chut k zpytování *• má pmoze- vseho a k vyrozumívaní všeho. Omneš nátura scire desi- j^^j^j^- ^^^^^ derant, dí Aristoteles. (Všickni prý umění žádostiví jsou z přirození.) Vidí se to hned při dítkách, i potom ovšem dál, nebo kdo neřád vždycky něco nového vidí? vždycky něco nového slyší? vždycky něčeho nového se dotýká? Na prosto přirozené to všechněm lidem , ačkoli jednomu víc, druhému méně. Odtud jest, že Člověk vždycky rád někam jde, s někým se shledává, na něco se ptá, něco sám povídá, ') chuť, hmat. 32 Kap. V. summou mysl jeho pokoje nemá, vždycky se na něco táhne, jako i zevnitřní smyslové jeho. Nad to, lidem učeným diví se i ti nejhloupější, za cosi zvláštnějšího mimo sebe je držíce. Čeho to znamení, než že přirození i v nich také k vnadě té se táhne, i že, čeho nemají, asiDoňby míti žádali, kdyby, že možné jest, naději míti mohli? 5. mnozí sami 5. Příklady máme, že někteří přirozenou chtivostí za od sebe mou- rozumem idoucc, velikých věcí se dovtipovali, a bez vůdců áiosti nabývají ^ ^ ', . .. , i oi .. , , t • ,. k vetsimu umem, nez jmi skrze vůdce, přicházeli; jaciz avxodídaxToi (sami od sebe učení) šlovou. A to čeho důvo- N. B. dem, jediné že člověk všecko v sobě má , i lampu, i knot, v*^sobě^šr^y ^ ^-^^J' ^ křesadlo se všemi přípravami. Kdyby jen rozkře- příprayy má. sávatí sobě, a Z jískcr světlo rozsvěcovati , a hořící světlo utíráním vyjasňovati uměl, vidělby hned, jakožto po světle, divné moudrosti boží sklady, i v sobě sám, jakožto v malém světě a obrazu božím, i kromě sebe, u velikém tom světě, jak všecko přerozkošně Bůh na počet, míru a váhu spo- řádal, libě se dívaje, i v Bohu také, jakožto studnici té, z níž plyne všecko. Ješto když se nerozkřesuje v člověku vnitřní to pravé rozumu světlo, než jen se mu zevnitř kahanců, a to ještě v laterně domnění lidských (authori- tatum involucris) podává, není jinak (a býti nemůže), než jakoby někoho, v tmavém místě sedícího, tak se světlem obcházel, aby se mu skulinami trochu něco blýštělo, samo pak plné světlo k němu nemohlo. 6. Příklady věcí ^- ^ ^^^^ ^® ^^ patrně i z věcí těch, k nimž mysl jinýcii to se naše podobnost má, nevidí ? Země zajisté (k níž srdce lid- ^^f^ejuT ^^^ přirovnává písmo svaté často, poučování pak k semenu) zdali všelijakého semene v se nepřijímá? zdali jedna a táž zahrada všelijakými vonnými bylinami, kvítím, kořením, stromovím vysázena býti nemůž ? Můž v pravdě, když pilný, umělý, rozšafný zahradník jest; a čím větší rozličnost se vidí, tím libější očím divadlo, chřípím vnada, srdci ob- čerstvení. : tabule prázdné Aristotelcs člověka na svět jdoucího mysl připodobnil tabuli prázdné, na níž psáno nic není, napsati se však může všecko. Jakož tedy na tabuli prázdné písař napsati aneb malíř namalovati bez nesnáze můž všecko, co chce, když jen umí, tak v mysl lidskou všecko uvésti jednostejně snadná že člověk toho trého základy v sobě má přirozeně. 33 věc tomU;, kdo, jak se to dělati má, rozumí. Čehož nedéjeli se, jistě, jistě tabule vinna není (kromě že někdy trošku nehladká bývá), než písaře a malíře neumělost. Tento jest rozdíl, že na tabuli nemůžeš dále a déle psáti, než kam a pokud ki-aj stačuje; ale v mysli vždycky psáti a rýpati můžeš, kraje a konce nikdy nenajdeš, protože (jakž málo výš dotčeno) mysl naše neskonalá jest, krajů a mezí žádných nemající. Třetí připodobňuje se mozek náš (v němž se myšlení •■ ^osku, konají) vosku, jakožto na kterémž se bud pečeť tiskne, aneb z něho obrázkové všelijací a květování rozličná formují. Jakož tedy vosk všelijaké formy v se přijímaje, všecko co jen chceš udělati z sebe dá : tak mozek náš všech věcí obrazy a podobizny v sobě formovati dada, všecko co světa širokost obsahuje, chytá; čímž se pěkně, co myšlení aneb umění naše jest , vyobrazí. Cokoli já vidím , slyším, koštuji, čiji, makám, to jest pečeť, kterouž se hned v mozku mém podobizna její vyi-azí, tak že i po oddělení jí od očí, uší, jazyka, chřípí, rukou mých já obraz její v mysli mám, aniž ho (leč sem. nepozoroval, že se mdle vytlačilo) pozbyti mohu , bych chtěl. Ku příkladu, vidělli sem kdy člověka n. b. některého, a naň pilně hleděl, mluvilli sem co s ním, šelli ^oiioi^enstvi sem neb jel cestou, a tu řeku, horu, pole, rybník, les, město, zuměni co myš- zámek atd. spatřil ; slyšelli sem kde střelbu, hřímání, mu- ^®^^ "^*® ^^°^' TT 1 iT 1 ■ 1 ' -I ■ napomáhajíoi. Ziku, četlli sem co bedlivé v knize některé atd., to mi se vše na mozku vytlačuje a vyráží, tak že kdykoli na to vzpo- menu, tak mnoho jest, jakobych to njiií před očima neb ušima měl. Což, ač se na jednom mozku jinak než na dru- hém pozoruje a dělá, dělá se však na každém vždy nějak. A tu se opět nestihlá boží moudrost vidí, jak ona to opatřila, aby jediný ten v jedné hlavě mozk, jehož tak mnoho není, tak nesčíslné množství obrazů v se přijímati mohl. Nebo co jediný Člověk, kterýž třidcet nebo 40 let živ byl (zvláště učený), viděl, slyšel, cítil, četl, zkusil, a nač vzpomenouti při příčině můž, to vše on v hlavě nosí, podobizny na mozku vytisknuté věcí těch někdy viděných, slyšaných, dotýkaných atd. an jich na tisíce tisíců, a ještě tisíckrát víc; a však se to všecko tam směstknává, a každý den toho přibývá. Jaká to boží moc, jaká nestižitedlná moudrost! Jíomeuský, didaktika, O 3-J: Kap. V. zrcadla neb Naposleclj však, nejpoclobnější jest mysl naše zrcadlu °^^' aneb oku, jemuž cokoli představíš, jakékoli formy a barvy, hned toho obraz chytí, leč by to po tmě přistrkoval, aneb pozadu, neb pobočně, neb zdaleka jen vyskytoval, z blízka neukázal, neb to něčím zastéňoval, neb s jiným mátl; tu nebude nic, pravda jest; ale já o tom, co při světle a skrze náležité věci předstírání býti můž, mluvím. Jakož tedy netřeba oka nutiti, aby hledělo, samo se ono odvírá, a rádo vždycky odvírá, a na všecko, co svět viditedlného má, rádo hledí, a stačuje všemu (jen když jedno po druhém, ne spolu), aniž se kdy nasytí hleděním (jakž Šalomoun dí Eccles. 1, 8.) ; tak rovně mysl naše sama se odvírá, sama hleděti žádá, sama chytá všecko, a v tom neustálá jest, když se toliko věcmi nezasypá, a jedno za druhým v sluš- ném řádu jí se podává. Chybiti to nemůže; tak nepro- měnné jest. O mravích a ctnostech. člověk základy Že pak človék (ad harmoniam moralem) k spořáda- ctnosti že v sobě ,• i , -i ^- ' '^ i j.'j_'i'' má přirozeně, ^osii povah mravuých z přirození náklonnost ma, tím dvojím důvody: že dovodím : 1) žc 86 kochá v harmonii všelijaké, kdekoli ji cítí; 2) že sám není než harmonia, vnitř i zevnitř. 1. miinje vseli Ncbo každý člověk miluje malování pěkné, pěkný obraz, ja ou armonn, pg]jj^g|^Q člověka, pčkuého koiiě, pěkuého ptáka atd. Proč ? Proto že harmonii barev a proporcí oudů cítí; to vnada očím jeho přirozeně. Miluje každý člověk muziku. Proč? Protože harmonie hlasů jest, uším pastva libá. Miluje každý chutné pokrmy a nápoje. Proč? Protože temperatura sa- porum (dobré stemperování chutí) jazyka se jímá přirozeně. Miluje každý mírné teplo, mírný chládek atd. Proč? Pro- tože přirození všecko mírné libuje, v něm své zachování, v výstupku pak zhoubu svou cítí. Nýbrž milujeme jedni při druhých ctnosti (nebo i ti nectnostní ctnostným se diví, ačkoli nenásledují, za nemožné sobě to, v čemž z počátku pokaženi a zvykem zatvrzeni jsou, pokládajíce), proč tedy ne i při sobě? Ach iiebudme slepí, a vizme, že člověk vše- liké harmonie, všech mravů a ctností kořeny v sobě má, jen kdyby z těch kořenů ratolesti vyvoditi uměli. že člověk toho trého základy v sobě má přirozeně. 35 Nýbrž Člověk sám v sobě, v těle i duši, nic není než 2. sám nic není harmonia. Nebo jakož viditedlný tento svět ve všech svých °^^ harmonia. částkách nic není než jako přeušlechtilý hodinný nástroj z nesčíslného množství kol a cimbálů řemeslně složený, kdež hlavní kolo svou přirozenou váhu majíc, jiná s sebou n. b. (ačkoli jedno větší, druhé menší jest, jedno níž, druhé výš hJdtnn*- tó!toT-* stojí, jedno přímo, druhé nazpět běží) tak pojímá, že všecka a člověk rovné spolu s ním, nad ním, okolo něho se točí, a bitím cimbálů ^^'^' zvuk libý vydávají ; tak jest rovně člověk jakožto malý svět a onoho velikého světa obraz. Tělo jeho nic není, duse jeho nic Vysvětlení toho není nez takový řemeslný nástroj. Pohledme, a spatříme. V tele hlavní kolo jest srdce (primům vivens et v těie, ultimum moriens; et per consequens, primům mobile), ') studnice života; jiná kola jsou jiní oudové, vnitř i zevnitř, kteréž srdce, životní duchy k nim rozsýlaje, s sebou pojí. Váha, počátek všelikého oudů hnutí jest mozek, kterýž nervy, jako provazy, po oudech protažené maje, potahuje jich k všelikému hnutí jak kde třeba. Co pak se již tím hýbáním zpravuje a dělá, vnitř i zevnitř, to jest melodia živých těchto hodin, těla lidského. Tak v duši hlavní kolo ^ d^iši. jest vůle; závaží ji potahující jsou žádosti a náklonnosti rozličné. Zámek (jakýž při bicí straně hodin bývá, jednak se zdvihající a hodinám běh dávající, jednak zapadající a běh zastavující) jest rozum, kterýž, co vůle oblíbiti má neb nemá, ukazuje. Jiná kola jsou jiná rozličná v mysli hnutí, to jest úmyslové k činům, jakéž rozum radí. Odkudž (když se jen závaží, to jest, náklonnostem příliš mnoho váhy ne- dává, a zámek, rozum, dobře odvírá a zavírá) nemůž než harmonia et concentus virtutum *) jíti, náležité totiž a roz- šafné všech hnutí a činů vnitř i zevnitř temperování. A tak ai hle! člověk nic není, nežli harmonia sám v sobě! A protož, jakož o pokaženém a zlou harmonii dáva- jícím instrumentu k. p. regálu, varhanech, jestliže jen od dobrého mistra dobře udělán byl, neříkáme, že se nehodí^ protože se zpraviti můž; tolikéž o hodinách dobře uděla- ných, potom pak zle složených aneb rzí zašlých, anebo s po- *) nejprve živoucí a nejposléze umírající, a tudy nejprve se pohy- bující. ') shoda a jednota ctností. 3* 36 Kap. V. trhanými strunami, nepocliybujeme, že dobré předce býti mohou, přijdeli jen dobrý zase na ně mistr, kterýžby je na- pravil: tak o člověku, k harmonii přistrojeném, nemyslme žeby v harmonii uveden býti nemohl (ačkoli pádem raj- ským porušen jest), jen kdyžby to, co porušeno neb roz- smeknuto jest, umele zase napraveno nebo vpraveno, co pak v celosti zůstává, k zůstávání posilováno bylo. O pobožnosti. Pobožnosti zá- Pobožnost Že člověku také přirozená jest, dovodím tím, klad že také g^ j, obrazu a podobenství božímu stvořen jest. Nebo poně- elovek v bodb ^ . má. vadž všech tvorů, všeho světa povahami to se tvrdí, že se podobné k podobnému táhne (Sir. 13, 18.), člověk pak sobě rovného nic v nebi ani na zemi nenachází, kromě toho, k jehož obrazu sformován jest; jde odtud, že se srdcem svým nemá kam obraceti, než k tomu pramenu svému, z něhož vyplývá. To cítě v sobě David, řekl : „Ko- hožbych měl na nebi kromě tebe Bože! a na zemi v ni- žádném kromě tebe libosti nemám." (Žal. 73.) Odpor, že sme Ale díš : to tak býti mělo, kdybychom byli v dokona- porušeni. \q^í{ gyé zůstali ; nyiií již pádem rajským porušeni sme, že Odp. srdce naše odvráceno jest od Boha. — ■ Odpovím apoštol- Ne tak , ahy- gjjýj^ii slovy : Takliž sme tak klesli, abychom dokonce padli ? chom napraveni ,- ^ ^^^^^-^T^ n -li -I tii'Tj_ býti nemohli. (Kuu. 11, 11.) Mabuchodonozorovi když srdce lidské odjato a hovadí dáno, zanecháno mu však kořenu, aby zase k roz- umu lidskému, nýbrž i slávě královské přijíti mohl, jen jakžby poznal, že nebesa panují (Dan. 4, a 23.). A což my tak vytáti sme z ráje božího, aby nám ani kořenu ne- pozůstávalo ? Odstup to. Nebo zdali i těch neznabohů, po- hanů srdce po Bohu se neohlédá, netáhne? Však Cicero praví, že na světě není tak divokého národu, kterýžby boha nějakého neměl a nectil. Tak hle hluboce kořenové toho v nás vězí i po pádu, že tu člověk není pro sebe sám, než pro Boha. A zdaž hned po pádu a vy]ilášení pokuty a jako vytětí nás Bůh hned zase nových roubů milosti a pomoci své (zaslíbením totiž semene ženy) v srdce naše nevštípil? Zdali i neposlal Syna svého, skrze něhožby napraveno bylo porušení naše ? Hanba, že jen o pádu a porušení svém vě- že člověk toho trélio základy v sobě má přirozeně. 37 děti chceme , o povzdvižení a napravení nic. Hanba , že n. b. starým Adamem nemožnost svou vždycky raději vymlouvati ^^^^ miuvfti^^^^a se pokoušíme, nežlibychom, co se v novém Adamovi, Kristu, o napravení se může, ohledati pokusili ; ješto apoštol (svým i všech znovu 'i*''^*'^''**i- zrozených jménem) dí: „Všecko mohu v tom, kterýž mne posiluje, Kristu" (Fil. 4, 13.). Možnélit jest, aby roub ovocný do planého strůmku, vrby, trnu, hlohu atd. vražen jsa, ujal se a rostl, čím víc vražen jsa do ratolesti, v níž své vlastní kořeny má ? (Viz jak tu apoštol argumentuje. P.ím. 11, 24.) Protož možnéli jest Bohu z kamení syny Abrahamovy vzbuzovati (Mat. 3, 9.), jak má nemožné býti, abychom my při prvním hned stvoření kořenů svatosti dostávše, a do týchž kořenů nových milosti roubů skrze Krista, a nové vlahy skrze Ducha svatého dosáhše, ujímati se a růsti neměli? O! nesoužujme milosti boží tu, kdež jí on sám nesužuje ! Nebo chcemeliť i my, k Kristu připojení a novým rodem obdaření, s semenem naším nezpůsobnými se dělati k věcem, kteréž jsou království božího: kterakž pak Kristus o dítkách řekl, že jejich jest království boží? aneb kterakž nás k nim odsýlá, obraceti se veleje, abychom jako dítky byli? Kterakž pak apoštol dítky rodičů křesťan- ských (by prý jeden toliko z nich křesťanem byl) svatými nazval? nečistými pak je býti odpírá? (1. Kor. 7, 14.) Ob- myté zajisté jsou, posvěcené a ospravedlněné ve jménu pána Jesu Krista, skrze Ducha, Boha našeho. (1. Kor. 6, 11.) A protož, když křesťanské dítečky, ne Adama starého Dítky křesían- plémě, ale Adama nového símě, synáčky a dcerky boží/^® ^.^ ^'^'^f' ^ ^ _ ^ ' -^ ' i .• potom stračena hucd, jakz rozumu uzivati zacma, v cvičeni moudrosti za- věcjest. vozována býti má. Nebezpečenství, nedějeli se to. Nebo poněvadž mysl živého a zdárného člověka tak málo jako i smyslové zevnitřní zaháleti může, půjde z toho jistotné, že nebudeli zaměstknána učením a cvičením, zaměstkná ona sebe sama, a z toho, co vidí, slyší, čeho se dotýká, čeho dopadnouti můž, sama sobě sbírati a skládati bude, protože jinak nemůž. Poněvadž pak svět, jakž písmo dí, ve zlém leží, čemu než zlému učiti se bude člověk od sebe sám? aneb aspoň, poněvadž se svými činy nespořádaný jest, velmi nespořádaně také mysl jeho mezi těmi věcmi motati se, tu i tam váznouti bude: odkudž ho potom jako z bahna, ne bez nesnadnosti, tesknosti, kálení, mazání (s obojí strany) dobývati přijde. A tímť jest, že lidi z mládí zmeškané tak pracno přichází literním uměním i mravům i ovšem pobož- nosti učiti ; odtud také jde, že svět neřádů jest plný naskrz, an tomu ani kněží ani vrchnosti zhrániti nemohou, když na pravém místě v začátcích života nebrání. Protož jak komu ') První zajisté dojmy jsou trvalé. že cvičení v mladosti nejlepší jest. 47 dítky jeho a šťastný jejich zde i věčně způsob milé jsou, tak s nimi pospíšiti má, aby jeho strumkové ráje božího časně, však příhodně a rozšafně, štěpováni, zaléváni, okle- štováni, a k zdárnému v moudrosti, ctnostech a pobožnosti zrůstu vedeni byli. Kapitola Yin. Že mládež nejlép pospolu cvičiti, a tak že škol potřeba. Rozumějíce již tedy, že mládež, strumkové ráje božího jsouce, nemohou jako plané v lese dříví sami růsti, než že jakožto ovocní stromové sázíni, štěpováni, v zrůstu svém opatrně zpravováni býti musejí, vizmež, kdo a jak to či- niti má. Náleží vlastně a předně práce ta rodičům , aby , co Dítek eričení zplodili, to také odchovávali, ne na těle jen (nebo o to, "poruVi™™ jakožto špatnější zemskou částku, vždycky menší starost býti má), ale na mysli a rozumu, tím, čímž by rostli, je opatřujíce. To že Abraham činíval, Pán Bůh jemu svědectví vydal: Znám (prý) jej, že přikáže synům svým a domu svému, aby ostříhali cesty Hospodinovy (Gen. 18, 19). Což aby všickni jiní rodičové činili, poroučí Bůh v zákoně takto : „Budeš slova má často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou svou, a léhaje i vstávaje" (Deut. 6. 7.). A svatý Pavel dí: „Otcové! nepopouzejte k hněvu dítek vašich, ale vychovávejte je v cvi- čení a v napomínání Páně" (Efes. 6, 4), Ale že pak rodičové k tomu , aby dítky své zdárně však poněvadž cvičili, často jsou nezpůsobní, bud pro neuměni a hloupost, ^^^^"^''"str-*" že sami vycvičeni nejsou (Quodque parum novit, nemo do- čují, obzvláštní cere potest '), bud pro uedbalství a lhostejnost (Nabal, °''^-jj[*''* ožralé nectné hovado, čemu dobrému koho naučiti má?), bud pro choulostivost (nebo Eli mnoho má následovníků, na syny kysele pohleděti nesmících), bud pro zaměstknání přílišná při obchodu a živnosti aneb na obecných úřadích, ^) Co kdo neúplně zná, jiného učiti němuž. 48 Kap. VIII. i místa, jenž ékoly šlovou. Původ a roz- množení škol . T Babylone, T Foenicii. v Egyptě. 7 Israeli, u Řeku, mezi kře- ííany, (jako králové, páni, lířadné osoby, kupci sem tam jezdící a k dítkám svým stačovati nemohoucí) ; tou příčinou začat jest hned od starodávna obyčej ten, aby osobám k tomv vybraným^ pobožným, vazným, rozumným mnohých rodičů dítky svěřovány a k cvičení oddávány byly. Tacíž jsou mládeže učitelé, mistři, školmistři, preceptoři, professoři, a jak kde šlovou, sama pak místa, do nichž se k učení schází mládež, auditoria, scholae, ludi literarii, collegia, gymnasia, academiae etc. to jest sluchárny, cvičírny, školy (líbeznice), literní hry, sbory, akademie a jinak nazývají se. Nejprvnější obecnou školu že nařídil po potopě Sem, Josephus píše, a ta že potom hebrejská škola sloula. Brzo potom vyzdvihl školu hlučnou v Babylóně Nimrod, kteráž kaldejská sloula; a tu mládež jak v jiném umění, tak obzvláštně v hvězdářství cvičena bývala ; v níž za Na- buchodonozora i Daniel prorok študoval, a všeliké moudrosti Kaldejských vycvičen byl. (Dan. 1.) V zemi také foenické měli školy, začátek učení svého (jakž Josephus píše) ze školy hebrejské, t. od Abrahama, vzavše. Tolikéž slavné školy měli v Egyptě; nebo se o Moj- žíšovi svědčí, že vší moudrosti egyptské vycvičen byl. (Skut. 7, 22.) V lidu potom Israelském z nařízení božího školy po městech drželi levitové, mladé i staré zákonu božímu, jak čten a rozumín býti měl, vyučujíce. Kteréž školy až do Krista trvaly, v nichž i on a apoštolé učívali. Od egyptských Řekové formu škol vzavše, všudy po městech je vyzdvihli, obzvláštně pak v Athénách, kdež nejslavnější ze všeho světa školy byly, rozdílných mistrů, jenž filosofii, aneb mudrci slouli. Plato svou školu nazýval i^cademiam, Aristoteles Lycaeum, Zeno Stoam, a jiní jinak ; odkudž zástupové učených lidí vycházeli. Od Éeků přestěhovaly se školy k Éímanům, a od Éí- manů po vší Europě se rozešly, a to obzvláštně po při- jetí křesťanské víry, věrnou péčí a obstaráním vrchností a biskupů pobožných. O císaři zajisté Karlovi Velikém svědčí se, že kterýkoli národ pohanský přemohl, hned jim knězi a učitele dal, chrámy a školy vzdělal, a učení pro mladé i že mládež nejlép pospolu cvičiti a tak že škol potřeba. 49 staré nařídil. Tak kníže české Bořivoj víru křesťanskou aí i v Čechách přijav, nejprv v Budči školu hlavní, jiné menší všudy v obcech nařídil; až pak císař Karel čtvrtý, král český, v Praze akademii (léta 1348) fundoval, a po něm v říši jiní a jiní z knížat, až do našich časů, takže sama Germa- a í-iíí. nia za našeho věku (1. 1650) akademií (totiž škol hluč- ných , slavnými privilegiemi nadaných) třidceti šest měla, jinších pak menších škol po městech, městečkách, všech bez počtu. A takt býti má naprosto ; v každé dobře spořádané v každé obci obci, budže jest město, městečko neb ves, má býti škola, ™=^ M'ti '^'■í°i*- do nížby mládež všecka k cvičení oddávána, a tak pospolu vedena byla. Příčiny toho jsou: 1. Ěád dobrý. Nebo jestližeť sic ne všecko, čeho otec i. pj-o řád čelední v domě potřebuje, sám sobě doma strojí, ale řemesl- ^'"^"ý- níků užívá, proč ne i tuto? Ku příkladu: potřebuje! i chleba, hledí on pekaře ; o mouku mlynáře ; o maso řezníka ; o víno neb pivo šenkýře ; o šaty krejčího ; o obuv ševče ; o stavení tesaře, zedníka ; o radlici, podkovu, hřebík kováře ; o klíč zámečníka atd. ; nýbrž pro poučování se věcem spasitedlným máme chrámy; pro konání soudů a rozepří máme radní domy ; proč tedy ne také školy pro mládež ? An sviní, krav a jiného dobytka v dobře spořádané obci nepase sobě každý sám, ale pastýře mají, kterýž všechněm zároveň slouží, a jiní zatím jiné své práce volně konají. To zajisté jest fortel a čisté pracemi spoření, když se žádný nezaměstknává než jedním, jiného zase při jeho práci nechávaje, protože tak mnozí mnohým , a všickni sobě vespolek platně sloužiti mohou. 2. Potřeba; nebo poněvadž navrženo, že rodičové 2. Potřeba, toho. řídko sami bud umějí, bud mohou dítky své cvičiti, po- třeba jest nevyhnutedlná lidi míti, kteřížby celé obci tím sloužili. 3. Užitečnost; nebo byt i někteří rodičové sami s cvi- 3' užitečné jest. cením zacházeti uměli, lépe však jest mládeži v větším počtu pospolu býti, protože jim tu snázeji a liběji přichází učiti se, kdež jedni od druhých pochop berou, a jedni druhé brousí. Přirozené to zajisté, jíti, když jest s kým ; stíhati, když jest koho ; ucházeti, když jest komu. Komenský, didaktika. 4 tamo tomu učí 50 Kap. IX. Tum bene fortis equus reserato carcere currit, Cum quos praetereat quosque sequatur, liabet. ') A ten věk (dětinský) více se příklady zpravuje, nežli zákony váže. Poroučíšli mu jen, málo se ho chytá; uka- zuješli, co jiní dělají, dělati totéž bude, byt i mu neporoučel. 4. Přirození 4. Naposledy, příklad toho nám a mustr dává samo přirození, kteréž co formovati chce, na jednom místě po- spolu plodí a formuje, ku příkladu dříví v lesí, byliny po polích, ryby ve vodě, kovy v zemi atd. a to tak, že v kterém lese místo dáno jedloví, nebo cedroví, neb jinému dříví, tu pokolení to v hojnosti roste, jiné ne tak ; v které zemi roste zlato, neroste jiný kov atd. Podobně v lidském těle, ac všickni oudové potrav každodenně přijatých účast- nost míti musejí, však se jim nerozsýlá každému jeho částka, aby ji sobě zažíval, ale jsou jistá místa, jako dílny, v nichž se pokrm, pro potřebu celého těla zažívá, a teprv roznáší; žaludek formuje chylům, játra krev, srdce duchy životní, hlava nervy, a odtud se krve, duchů životních, nervů celému tělu dodává a dostává. v řemesiujcii 5. A zdaž í V umČních řemeslných, když rozumně postu- povati chceme, téhož nečiníme ? Zahradník opravdu ne tu, kde pláň státi najde, štěpuje, než vykopaje, nese. ji sobě do zahrady, a tu jich na sta, neb i na tisíce maje, spolu ohra- zuje, zalévá, šetří atd. Tak ryb pro potřebu života do- ploditi se chtíce, zdali do rybníků plodu nedáváme ? zdali čím větší štěpnice, ne tím zdárnější štěpové? zdali čím větší rybník, tím více a větších ryb neroste '? — Protož jak rybám rybníků, a štěpům štěpnic, tak mládeži škol potřebí. Kapitola IX. Že do škol všecka mládež obracína býti má. školy mají Skoly pak býti mají nejen pro některou bohatší a býti veřejné, pfedněíší, ale pro všecku, urozenou i neurozenou, bohatou pro všecku . ., mládež, protože Í chudou, obojího pohlaví mládež. A to proto že věcech toho ostřiháme Jen tenkráte kornou bujuý hbitě z oliradj" cválá, Má-li kolio stihnout, má-li koho sledovat. že do škol všecka mládež obracína býti má. 51 1. všechněch lidí^ co se jich na svět zrodí, jeden a i. všichni.na ět narozei ' lidé jsou, týž jest cíl, lidmi býti, to jest tvorem rozumným, pánem ^^^^^^ "^^^^m tvorů, obrazem božím. Všecliněm tedy v umění, mravích pobožnosti cvičení potřebí, aby skrze to k životu tomu k němuž se všickni ubírají, všickni strojeni a hotoveni hjli. Nebo u Boha není přijímání osob. 2. Nevíme my, k čemu Bíih koho vyvolil, a k čemu:í. uívíhií, cj užiti chce; to víme toliko, že častokrát z nejchudších, nej- '''^°^°^^*'™"''' opovrženějších, nejnepatrnějších nádoby slávy své vyvodí. Protož my čiňme, jak slunce nebeské činí, kteréž celé zemi svítí, všecko osvěcuje, všecko zahřívá, aby co může živo býti, růsti, kvésti, ovoce nésti, ožívalo, rostlo, kvetlo, neslo. o. Aniž se tu ohledati třeba, že se někdo tupý, hloupý, s. i z uotípých k učení nezpůsobný zdá. Máme zajisté příklady, že někteří ''^'^^ ^°®."' ^^' ku podivu zpozdilí velikého však umění předce docházeli, i vtipných za sebou nechávajíce, a tím že „Labor impro- bus omnia vinciť' ') dosti ukazujíce. Nýbrž jakož na těle někdo z mládí zdráv jest a zdárně roste, potom zneduživí a zákrskem bude, jiný naproti tomu z mládí krsá a kyše, potom z toho vyjda v jonáka zroste : tak na mysli někdo j)říliš brzo vtipný jest, a potom tupne, jinému nejprv těžce přichází, potom vpravě se, proniká všudy. — Mezitím však v zahradě rádi pospolu máme stromy, i ranní i pozdní i prostřední ovoce nesoucí; všecko se časem svým vyplácí, že tu daremně nestojí. Proč v škole také rannějších i zpoz- dilejších hlav pospolu trpěti nemáme? 4. Nemůže se také příčiny žádné ukázati, proČby ženské 4. i ženské po- pohlaví (nech i o tom obzvláštně něco řeknu) od umění ^.^^7! ^^ ^'®®^^; -■- ^ _ -^ jřikemu umem jazyku a moudrosti odměšováno býti mělo. Nebo rovně moudrosti píáuo lidé jsou, boží obraz, jako i my, rovně účastnice milosti ™'^- a království věku budoucího, rovně myslí k chápání mou- drosti způsobnou obdařené , nýbrž vtipu jemností často nad nás poctěné ; rovně jich k velikým věcem někdy (jako k zpravování lidí, krajin, panství i celých království, též k dávání králům a knížatům rad zvláštních, item k umění lékařskému a spomáhání lidem, nýbrž i k úřadu prorockému, poučování a vytrestá vání skrze ně kněží a biskupů atd.) ^) Práce neunavená všecko přemáhá. 52 Kap. X. ohjectio Sůl- užívá Páu Bůh. Proč tedy je abecedou samou odbývati, a ^**"''' dále potom od knih odháněti máme? — Bojíme se všeteč- nosti? Čím více je do prací mysli zavedeme, tím méně všetečnost (kteráž z prázdnosti mysli plyne) místa při nich nalezne. Však tak, aby ne ledajakás knih směsice jim — jako i mužské mládeži — do rukou byla dávána (načež že posavad pozoru nebylo, oplakání hodná věc jest), ale knihy ty a takové, kteréžby k rozumnému spatřování skutků božích a nabývání odtud moudrosti pravé, cností a pobož- nosti platnou pomocí a prostředkem mocným byly. O čemž následuje. Kapitola X. Že mládež v školách všemu vyučqvána býti má. že školy, diiiiy Moudřo řekl , kdož k schválení Škol řekl , že jsou iidi , mají 1 u- cUujiQanitatis officinae) dílny lidí : tím se zaiisté školám mem, i mra- ^ / j 3 o TŮm, i pobož- pravý jejich cíl, pravá povinnost právě vyjadřuje, lidi lidmi kSt'oho\?' clélati. Coby to pak bylo, člověkem býti, víc než jednou již ukázáno, jmenovitě býti osvíceným, mravným, pobožným člověkem. A k tomuť trému, že všecka mládež zúplna vedena býti má, tuto ukázati potřebí. Čehož základ nepo- hnutý jest 1. předně v věcech samých, mezi nimiž postaveni sme, a s nimiž zaměstknání máme a míti musíme, všickni lidé; 2. v samých nás ; 3. v Kristu Ježíši, dokonalém dokonalosti naší obrazu. 1. v sara3^ch vé- V věccch samých, co jich kromě sebe viděti a věděti cecii, kteréž j^f^^ člověk, nachází trého toho základ, tak že nemohou věci ty všecky jinak rozděleny neb rozložen;^ býti, než na tré, poněvadž některé toliko k spatřování člověku předestříny jsou, jako nebe, země, a což v nich jest ; jiné jsou jemu k činění poručeny : jako řád, kteréhož ostříhati má i v sobě sám i kromě sebe mezi jinými tvory ; jiné naposledy jsou věci jemu ku požívání podané, jako jest milost a požehnání boží, zde i věčně. Chceli tedy dosti učiniti těm věcem, mezi něž jako do amphitheatrum uveden jest, musí se učiti i znáti toho, že mládež v školách všemu vyučována býti má. 53 COŽ mu k spatřování představeno , i činiti toho , což mu činiti poručeno, i požívati toho, čeliož mu v sobě samém (jakožto studnici vší sladkosti) přeje milostivý ten učinitel a slitovník jelio, Bůh. — Ale rozestřeme sobě to trošku jinak, a plněji ještě, na tabuli. Otázka jest: Čemu v- školách mládež učiti náleží? Od- Rn5'-estření toho , _ , -.^ !ia tabuli. povídám : V semu. A co pak to všecko ? Odpovídám : j v bytu jest; a to se má znáti; Všecko, co I povinné jest; a to se má činiti; \ milost boží dává; a to se má požívati. í osvícení ! neb umem. a toť I ( ctnost. slově : I pobožnost. ( YÍSi zná, co a jak která věc jest ve všem světě; Umí tedy I snažuje se činiti, co činiti všecko, kdo j ^lá v každé příčině; ostříhá toho, což jej mi- I lého činí Bohu; Ke všemu pak tomu jako přídavek, okrasa a korunka přistupuje výmluvnost, k tomu sloužící, aby člověk o všem tom trojím srozumitedlně, libé, pronikavě bližním svým vy- pravovati a je tím vzdělávati mohl. A však poloze vý- mluvnost za umění částku, nebude než troje to stále předce zůstávati: umění, ctnost, pobožnost. Kdo tedy chce nabyti: I. umění neb osvícení, znáti musí Pořádeir všech A. Rozdíl věcí, jenž jsou : svobodných a) Podstatné, bytnost samy v sobě mající ; a ty jsou : 1. Duchovní: Bůh, angele a duše; a o těch yju- čuje theologia ; 2. Tělesné, všecko totiž, co viditedlné jest; a o těch vypisuje physica ') ; b) Případné, v oněch toliko bytnost mající, jako jsou : 1. Počet. Tomu rozuměti učí arithinetica ; 2. Velikost: na dýl, na šíř, na výš; což vystíhati učí geotnetria; o. Figura, křtalt, krása. Té znáti učí optica; umem : iiinein zn:t- niosti, ') = přírodopis. Naše „fysika" rozbírá se pod b) 3. 4. 5. (J a, — ,,Šk. a Ž." 1871. str. 124. 54 Kap. X. 4. Hlaliolu rozdíly a libost; tomu učí musica\ 5. Díla všelijaká vtipná ; o nichž vypravující a jim poučující jest mechanica ; 6. Místo v světě : a. vyšší, jenž jest oblolia. Tu rozbírá a spatřuje astronomia ; /3. nižší, jenž jest země okršlek, kterýž prohledá geographia ; 7. Čas světa, strany a. běhu samého. Ten ukazuje chronologia ; /3. příběhů v něm rozličných. Ty vypravuje historia. B. Způsob přemyšlování o nich; jemuž vyučuje dia- lectica. iiméni ctnosti, II. Ctností ucb zprávy života kdo nabyti chce, musí věděti: A. Jak se chovati sám v sobě, aby totiž ctnostmi spořá- daný byl; jimž učí etliica. B. Jak se chovati v společnosti: a) domovní neb čelední ; o níž jest oeconomia ; b) obecní zprávě obcí učí politica. umřnípobož- III. Pobozuost ua čcm záleží, učí praxis theologiae. "°^*/' . Výmluvnosti kdo nabyti chce, musí se učiti myšlení : umem vy- <7 J 7 J mluvnosti. svá vynášctí : Aa) Jazykem; což mluviti slově; Ab) pérem; což psáti slově. Ba) Vlastně ; čemuž učí grammatlca ; Bb) ozdobně; čemuž učí 1. rhetorica, 2. i^oetica] Bc) mocně ; čemuž učí oratoria. C. Jazykem víc než jedním, totiž: a) Mateřským, pro každodenní potřebu, b) Cizím : a. Pro společnost národů ; jako nám Cechům po- třebný jest 1. pro sousedství s Němci německý; 2. pro konversací s jinými národy latinský. j3. Pro knihy moudrost boží spasitedlnou původně v sobě zdržující, jako hebrejský a řecký. Tak se hle věci samy dělí ! tak naše okolo nich cvičení ! že mládež v školách všemu vyučována býti má. 55 v podstatě duše íiaáí, kteráž obra- zem božím jaúc, má, v sobéi'ozum, TŮli, paméí. Pohledmež již do sebe sami, jaký tu najdeme základ, 2. v sobě sami. že na umění, ctnostech a pobožnosti všecka naše dokonalost záleží; najdeme pak, budže na podstatu duše naší, neb na cíl našeho stvoření a na svět uvedení pohledíme. Duše naše, předně, poněvadž z Boha jest v nás vdech- nuta, k Bohu zase patří a patřiti má, protože každá věc přirozenou §vou mocí k svému píivodu se táhne. To tedy nejpřednější povinnost naše, zdržovati duši v Bohu láskou, nadějí , poslušenstvím atd. , a to jedním slovem pobožnost slově. — • Zase pak, tatáž duše má v sobě dvě hlavní moci : rozum, k uvažování a vystíhání mezi věcí a věcí rozdílů; a vůli, k oblibování a následování dobrého, zlého pak k utíkání. Musí tedy jak rozum k známosti pravé býti osvěcován, tak vůle k oblibování dobrého a k utíkání zlého formována ; a to když se děje, nabývá se onímno osvícení, tímto ctnosti. Protož jakž se duše naše, jedna jsúc, trhati nemá a nemůž, tak se to , což jí v trojím tom napomáhá, trhati nemá. ') ') Odstavec ten zní v „Didactica Magna" poněkud jinak: Animae essentia e tribus potentiis (quae increatam Trinitatem referunt) coagmentata est: intellectu, voluntate et memoria. Intellectus ad observanda rerum discrimiua (per omneš usque minimas minutias) se extendit. Voluntas ad rerum optionem, proficuorum nempe electionem et noxiorum reprobationem, fertur. Memoria vero ea in quibus intellectus et voluntas sese unquam occuparunt, in futurum usům recondit, animamque dependentiae suae (quae ex Deo est) atque oflicii commonefacit, quo respectu conscientia etiam dicitur. Haec igitur munia sua ťacultates illae ut obire dextre possint, instrui eas plane necesse est talibus, quae intellectum illuminent, voluntatem dirigant, conscientiam exstimulent; quo intellectus acute penetret, voluntas sine errore eligat, conscientia avide omnia in Deum reflectat. Quemadmodum igitur facultates illae (intellectus, voluntas et conscientia) quia eandem constituunt animam , divelli non possunt , ita tria illa animae ornamenta, eruditio, virtirs , pietas , divelli non debent. [Podstata duše z tří mocí (jež nestvořenou Trojici vyobra- zují) složena jest: rozumu, vůle a paměti. Rozum k uvažo- vání rozdílů věcí (do všech až i nejmenších podrobností) se táhne. Vůle k požadování věcí, dobrých totiž oblibování a škodných utíkání se nese. Paměť pak to, čím rozum a vůle se kdy za- nášely, k budoucímu užitku uschovává a duši na odvislost (která m Kap. X. Protosmetu. Opět pak poliledímeli, proč na svět uveden jest člověk, tiotóiu najdeme, že pro to jedno, aby sloužil Bohu, tvorům ji- Bohu, tvo- ným, sobě ; druhé aby skrze to a v tom rozkoše užíval. rum a sob(-. }i/[óli se pak človék hoditi sobě, bližnímu. Bohu, musí pro Boha míti pobožnost, pro bližního mravy, pro sebe sám umění. Ač všecko to sic tak sloučeno jest, že jak pro sebe sám člověk nejen umělý, ale i ctnostný i pobožný býti má, tak bližnímu k užitku nejen mravové jeho, ale i umění i pobožnost přicházejí ; a Bohu k slávě netoliko pobožnost, ale i umění i ctnosti obracíny býti mají, a v pravdě obrá- ceny jsou. Trojí může a Rozkoší žádálí člověk (jakož k tomu jest stvořen, aby má míti čio- QJ^j^-g^^em božím isa, blahoslavenství leho účastníkem bvl), těch také plnost v tom trém záleží. Nahlédneme v to, a po- rozumíme, že jinak není. Rozkoš zajisté dvoje jest, těla a duše. • — ■ Rozkoš iéla pravá záleží v zdraví těla, čerstvosti a síle oudů, v pochotnosti poki-mů a nápojů, spaní a odpo- čívání libém. Ale to kdo, jediné člověk středmosti oddaný, míti může? Nestřídmost zajisté (kterouž bláznivá hloupost lidská rozkoší nazývá) všecko tomu na odpor činí, zdraví zemdluje, nechutenství působí, oudů třesavost, chromotu, skrčení, bolesti těžké a nemoci dlouhé, i smrt dříve času přináší; ješto středmí dlouhověcí jsou, čerství jsou, veselé mysli jsou, šmakuje jim dobře všecko, by suchý chléb, zelí, voda bylo, snem libým odpočívají, vesele procitují, vesele práce konají. A tak tedy rozkoš pravá těla u střed- mých toliko jest. Duse trojí míti můž rozkoš, jednu v věcech všelija- kých vůkol sebe, druhou v sobě, třetí v Bohu. v vécřeh, Rozkoš v věcech jest libost ta, kterouž člověk osví- cený v zpytování věcí rozličných má. Nebo, kamkoli se na Boliu jest) a na povinnost její upomíná, v kteréž příčině svědomím se nazývá. Tyto tedy úřady své aby moci ony zastá- vati právě mohly, nutno jest vystrojovati je věcmi takovými, které rozum osvěcují, vůli řídí a svědomí pobouzejí, aby tak rozum bystře pronikal, vůle bez pochybení volila, svědomí žá- dostivě vše na Boba obracelo. Jako tedy moci ony (rozum, vůle a svědomí), které jednu a tutéž tvoří duši, trhati se nemohou, tak oněch tří duše ozdoli osvíceni^ ctnosti, pobožnosti trhati nelze.] že mládež v školách všemu vyučována býti má. 57 obrátí, načkoli pohlédne, cokoli v uvažování své vezme, všude jakousi prelibou vnadu, k níž se mu srdce rozvírá, nachází. Nebo toť jest, což o moudrosti Šalomoun vyhlásil, že není trpký byt její, ani bolestné bydlení s ní, ale potě- šené a radostné. (Moud. 8, 16.) Rozkoš v sobě jest sladké to kochání , kteréž člověk v sobě, ctnostný sám v sobě a vnitřní své spořádanosti má, kteráž libost větší ještě nad onuno jest, když člověk sebe ke všemu, co řád spravedlnosti káže, hotového a chtivého býti cítí, nýbrž skutečně sebe, že k řádu tomu stojí, svědom jest. ' Toť jest, o čemž se říká : Dobré svědomí hody ustavičné. Rozkoš v Bohu jest nejvyšší radosti stupeň, když člo- v Bohu. věk pobožný milostivého sobě cítě Boha na věky, tak se v tváři otcovské jeho kochá, že se v něm plápolající zase k Bohu láskou srdce rozplývá, aniž ví, co činiti, aneb čeho nad to žádati, jediné že na milosrdenství boží bezpečně se ulože, přelibě odpočívá, začátek věčného života dokonalý již v sobě maje. A toť jest ten pokoj boží , převyšující všeliký rozum, (Fil. 4, 7.) nadeňž nic vyššího ani žádáno ani myšleno býti nemůž. A tak to tré, osvícení, ctnosti, pobožnost, tři studnice jsou, z nichž všickni nejdokonalejších rozkoší pramenové plně tekou. Naposledy, troje to že při všech lidech vzděláváno 3. Třoti toL© býti má a musí, ukázal příkladem svým náš nejmilejší Spa- y*K*^t,„'''fežti sitel, ten v lidském těle pro vyobrazení nám všeho na sobě .je^t. formy ') zjevený Bůh. O něm zajisté jest napsáno, že pro- spívaje věkem a postavou, prospíval také moudrostí a mi- lostí u Boha i u lidí; kdež patrně to tré pospolu vidíme. Nebo moudrost jest osvícenost mysli. Milost u lidí co dává, než mravů a povah ušlechtilá spořádanost ? Milost u Boha co dává, než bázeň Páně, totiž upřímá, vnitřní, opravdová a vroucí pobožnost? — To tedy ciťme na sobě, co i na Kristu Ježíši; nebo on jest všeliké dokonalosti kontrfekt nejdokonalejší, a my k němu formovaní býti máme, pro- tože on dí: Učte se ode mne. — Protož nešťastně se to tré trhá, kdekoli se trhá. Nebo ') t. j. aby nám na sobě všeho příklad vyobrazil, 58 Kap. XI. Tedy t se to t,é umění CO jest, neníli ctnostmi ozdobené? Qui proficit in onu 1 neiTi^. ]^j^gj.jg g| dcficit in moribiis, plus deficit, quam proficit, ') Co Šalomoun o pěkné bez rozumu ženě, to se o učeném bez mravů člověku říci můž : Zápona zlatá na pysku svině jest umění při člověku nectnostném (Přís. 11, 22.). Jak kaménků drahých do olova nesázejí, ale do zlata, a třpytí se oboje tím pěkněji, tak umění nemá se pojiti s grobián- stvím, ale s mravy dobrými, a bude jedno druhému ozdo- bou. K obojímu pak když přistoupí pobožnost pravá, vnitřní, způsobí dokonalost. Nebo bázeň Páně, jakož jest počátek a konec moudrosti, tak jest také vrch a koruna moudrosti a všelikého umění, protože plnost moudrosti jest báti se Pána (Přís. 1, Sir. 1, a jinde). Kapitola XI. Ze škol pravých posavad nebylo. Právě učeným JPravci tedy Škola jest^ kde se vtip lidský známostí pra- vou všech véci osvěcuje^ povahy a obyčejové v ušlechtilou har- věci monii pořádají, srdce v Bohu mocnými kořeny zaldádá^ a h rozličné libé výmluvnosti jazyk formuje. Ach neníliž to velikého cosi, sud člověče, rozum sobě všelijakých věcí povědomostí tak napraviti a zpraviti, aby nic na zemi, nic pod zemí, nic u vodách, nic v povětří, nic na obloze, nic nad oblohou, nic v propasti tebe tajno nebylo, aby ty co, kdj^, jak, proč jest a děje se, nevěděl ? Neníli veliké, cokoli v svých uměních lidé mají, všemu rozuměti ? aby i o ře- meslných uměních lépe třeba a gruntovněji než sám ře- meslník souditi a mluviti mohl? Neníli veliké, všecken světa okršlek tak v mysli nositi, aby se na rozličné jeho národy, krajiny, města, hory, řeky, zátoky, ostrovy atd., kdy chtěl díval? Neníli veliké, všech přešlých věků obraz tak před očima míti, aby rozličné lidského pokolení, ná- rodů, krajin, měst, osob atd. činy, příhody, proměny, války, potýkání, vítězství, summou rozličná předsevzetí, a v věcech daření neb nedaření, dle libosti sjDatřovati mohl? Neníli a osvíceným býti jak veli ') Kdo prospívá v umění a hjTie v mravech, spíše hyne než prospívá. že škol pravých posavad nebylo. 59 veliké , rozdílných národů knihy čísti , a co oni v svých pokladích mají, vyzvídati, tolikéž s nimi o věcech svých rozmlouvati moci? a to tak, aby i kořenům všech jazyků rozuměl, i jakoukoli rozkvetlou řec kdykoli vyvésti uměl? Jsou v pravdě veliké toto věci. • — ■ Ale větší, sebe samého, Aie nad to i vnitř v povahách a náklonnostech svých, i zevnitř v oby- ctiioatuým čejích. Činech a hnutích, tak spořádati, aby jako nástroj muzický řemeslně udělaný byl, jehož všecky struny dobře proti sobě vespolek znějí a libý od sebe zvuk dávají. Neb to jest a slově právě mravným a ctnostným býti na vše strany. • — • Největší pak nad oboje to jest, v Bohu věcných a pobožným sladkostí vnadu cítiti, po té vůni jíti, s Bohem se pojiti, ^'^'*'- Boha v srdci pěstovati, a od něho pěstovánu býti. Tomu pak všemu učiti mají školy, všemu pravím bez výmínky, protože humanitatis oílficinae slouti chtějí a mají. O způsobu pak a formě týchž škol dotknu, co doktor noiconaié štoiy Lutherus (v svém k městům říšským o vyzdvihování škol leiuisita. učiněném napomenutí léta 1525) vinšoval, nýbrž vyhle- dával: předně, aby v každém městě, městečku, vsi škola byla, a to pro vsecJcu mládež obojího pohlaví (jakž že býti má, napřed v kap. IX. prokázáno), tak aby i ti řemeslům a jiným zaměstknáním oddaní dvě hodiny každý den při- cházeli, a vyučováni dostatečně náboženství, mravům a liternímu umění byli. Druhé, aby jiný snadnější a libější ?. metod vynalezen byl, kterýmžby mládež nereili odhrožována nebyla od učení, alebrž vábena k němu, a jakž dokládá, aby jim nepřicházelo tížeji a tesklivěji v škole se učiti, nežli po ulicích běhati, v ráže neb ořechy hráti, třeba celý den. Haec ille. ') Pěkněť to za potřebné vyšetřil veliký ten muž, pěkně Nedostattové radil! Ale kdeže která taková škola posavad byla? Kdo ji "''"^ """Jj^'' p''" viděl ? L Nebyly všudy. II. A kde byly, nebyly pro všecky, než pro některé, bohatší totiž, protože nákladné byly; chudší a zadnější byli zanedbáváni, a mezi nimi častokrát čistá ingenia míjela a mizela. O Takť on. savád. 60 Kap. XII. III. Při těch pak, kdo k školám obracíni; tak tvrdého methodu užíváno, že školy vůbec za mučírny a lámání hlav držány, a mnozí zplašíc se od knih k verštatům a jinam prchali. IV. Kteří zůstali, neb zůstati a cvičiti se dáti museli, při těch neopravdově, nerozšafné, neuměle, na opak a na ruby všecko téměř činěno. Co při nich nejpředněji vzdě- Metodem Lno.i láváuo býti uiělo, ua to nejpředněji zapomínáno, abyjme- ■ novitě za základ všeho pobožnost a pravá boží bázeň kla- dena, zatím mravové a ctnosti, jako roubové ušlechtilí, v mládež štípeni, a teprv umění v ně uvozováno bylo. Vůbec pravím na to dvé přední zapomínáno, jak v do- mácích našich školách, tak i akademiích (anby vrch cvi- čení lidského, vrch dokonalosti býti měly), tak že odtud místo tichých, pobožných beránků, na větším díle divocí oslové, a neskrocení, bujní mezkové vycházeli, a místo spa- nilých, dobře spořádaných obyčejů a povah, šperkovné toliko kroje, a k bujné zdvořilosti a marnostem vycvičené oči, ruce, nohy vynášeli, na to, aby na nich jiní středmosti, čistoty, pokory, vlídnosti, vážnosti, trpělivosti, zdrželivosti atd. zrcadlo míti mohli, nic nemyslíce. Třetím toliko, liter- ním cvičením, zanášely se školy. Ale jak i to? a s jakým prospěchem ? V. S takovým, že co za rok lidské mysli pochopiti dáno, v tom pět, deset i víc let mládež drželi (ku příkladu v latině. Ješto jinde leda kuchtík cizímu jazyku za rok se naučí ; jaká to škol pochvala?) Co pěkně povlovně v lidskou mysl uvedeno, a jako penzlíkem vymalováno býti mohlo, to se do nich násilně tisklo a tlačilo, nýbrž tlouklo a hmoždilo. Co světle a zřejmě, jako z vyloupené skořepiny jádro, před oči se stavěti mohlo, to se tvrdě, zatemněle, zamateně a zamotané, jako v pohádkách nějakých, před- nášelo. Z čehož Šlo, že VI. Práce ta v školách vedená při řídkém za náklad stála, stálali však při kom, k zmaření přicházela na vět- ším díle. Nebo i z akademií jen s omáčeným uměním vy- cházeli ; právě učený , kterýžby podlé předloženého (co u- mění jest) navržení na průbě ostáti mohl, jeden z tisíce nebýval. A nad to pak u nás. Nebo z našich škol (hanba stává ? Že školy napraveny býti mohou a mají. (31 se přiznati ! pravdu však vyznati i svědomí i přítomné předsevzetí nutí) řídko kdo začátky nějaké podstatné vy- nášel. Na čtenářství a písařství mládež naše vynakládala svá školská léta a na koustěk při tom vokální muziky a arithmetiky. Uchytilli kdo drobet latiny neb němčiny^ to za zAdáštní kořist měl, a v tom věk mladosti strávě, dále a výše někam jíti neměl kdy, a nevěděl kudy, ba ani ne- rozuměl, že se jíti můž někam výše. Věc sama mluví, že jest tak, že se posavad mnozí, problédše na nedostatky své, za sebe styděti musíme, an toho již napraviti nelze. I řekne každý z nás : O mihi praeteritos si referát Jupiter annos ! jak řekl onen, to jest ') Byt mi Bůh má pominulá Navrátil léta zhynulá ! Ale takový vinš daremný jest; co pominulo, to jestco tedy pozií- tam. Žádný z nás zastaralých, aby léta jinak začíti, a jinak se k životu přistrojiti mohl, neodmladne ; žádné na to rady není. Toto jediné pozůstává, toto samo* možné jest, aby- chom dítkám a potomkům našim, co poraditi můžeme, po- radili, a ukážíce jim, kde sme my neb vůdcové naši chy- bovali, tudy jim k vyhýbání týmž chybám cestu ukázali. Což se stane ve jménu a vedením toho, kterýž sám nedo- statky naše nejen počítati, ale i napravovati, a tolikéž kři- veniny naše přímiti a rovnati umí. Kapitola Xn. Ze školy napraveny býti mohou a mají. Zastaralé nemoci hojiti těžko jest, a téměř se za ne- možné pokládá; a však nacházili se kdo zhojiti slibující, zdali tím od sebe strká pacient ? zdali netouží raději, aby juk mnoiio ruky co nejdřív přičinil? zvláště když se vidí, že ne na nějakém zdání slepě, ale na rozumu podstatně předsevzetí své zakládá. Na to tedy bude v tomto našem neobyčejném předsevzetí ukázati napřed; co slibujeme, a jaký toho základ máme ? tuto školám slibuje ? O kdyby uplynulá Bůh chtěl mi navrátiti léta! Kap. XII. 1. Všemu učiti, 2 Do zrostu těla vyučiti. 3. Bez Ijiti a nucení, záhy a krato- clivilué líčiti. á. Mocné všemu hned z gruntu vyučiti. Eufleli se to nemožné zdáti, nebude nové, protože nové věci za ne- možné držíny bývají. Přilílady. (-) Slibujeme pak Školy tak spořádati, I. aby každý člověk (lec komu Bůh mysli a rozumu nedal) všemu tomu, což jdíí počátku hlavy desáté a jede- nácté ukázáno, vyučen byl. II. Aby, než na tele zroste, zrostl i na mysli, to jest do 24 let všemu, co člověku uměti možné jest, vjí^učen byl. III. Aby se k takovému umění žádného bití, tlučení, mrskání, hmoždéní, stonání a pláče nepotřebovalo, nýbrž všecko učení a cvičení samo, rádo, mile a libě šlo, aby člověk v umění tak snadné prospíval a rostl, jak. snadně na těle sám od sebe bez oudu natahování, napomínání a ja- kéhokoli k tomu nucení roste, jen když se jak tělu pokrmu, nápoje, sna a jiných náležitých pohodlí, tak i mysli toho, čím se ona krmí, slušně a rozšafně dodávati bude. IV. Aby nejen povrchní bylo umění, říkání totiž a ště- betání něčeho po jiných, ale jeden každý aby sám věci každé hned z nejhlubšího gruntu a základu rozuměl, tak jistotně věda co ví, a uměje co umí, jak jist jest, že co vidí, vidí, a co drží, drží. Ale tomu kdo uvěří dřív, než uhlédá? Nebo známa jest v té věci povaha lidská, že než se co velikého stane, diví se, jak to možné; a když se stane, proč se to dávno nestalo, vidouc, že snadné jest. Když Archimedes onen zástup lidí s lodí velikou, kterouž Hieron král byl udělati dal, a na moře uvedenou míti chtěl, násilně a daremně za- cházeti vida, králi opatřiti to sliboval, aby ji sám král jednou třeba rukou na moře vpravil, žádný tomu věřiti nechtěl, nýbrž za smích to měli ; až pak s podivením uhlé- dali. *) — Podobné když Jan Faustus, impressorství nálezce, hlásati začal, že umění má, kterýmž jediný Člověk za týden více knih nadělati muž, než prvé deset písařů za rok na- psalo, a že bude pěkněji, a že exemplářové všecko jedno- stejní, a že jeden skorrigujíc všickui skorrigováni budou atd., zdali tomu kdo věřil, a jakby to býti mělo, rozuměl ? Bez pochyby, žeť se to nejednomu žertem zdálo, a nebo chloubou marnou. Ale skutek ukazoval, a již to i děti vědí a vidí. ■ — ■ ^) V Did. Mag. uvádí Kom. na místě tomto i Kolumba (odkryti Ameriky a známý příběh s vejcem). že školy napraveny býti mohou a mají. 63 Kdyby Barthold Schwartz, kterýž střelbu ručničnou> vyna- (s.) lezl, mezi střelce přijda, byl řekl : Vaše kuše, luky, praky za nic nestojí; já nástroj ukáži, kterýmž sám oheň, bez přičinění lidské síly, kamením, železem, olovem házeti bude, a dáleji, než vaši lukové, donášeti, a mírněji trefovati a silněji prorážeti, i veliké zdi porážeti atd., kdo z nich bylby ho nevysmál '? Tak obyčejné jest, aby nevídané věci divnými a nemožnými se zdály! ■ — ■ Jako i Amerikánům nemožné se (4.) zdálo, p.by člověk s člověkem nemluvě, než papírek toliko jakýsi od něho dostána, myšlením jeho vyrozuměti mohl, ješto u nás i ti nejhloupější o tom vědí. — Tak všudy. Ardua visa olim risus šunt posteritati. ') Nejinakť bez pochyby bude i při tomto novém před- sevzetí (an sme toho již něčeho zakusili), že se nejednomu mysl zastaví a zatočí: „Co to jest, že se lidé nacházejí, kteříž školám říkati smějí: ti vaši slabikářové, ti vaši Do- nátové -), ty vaše grammatiky , ti vaši dikcionářové , vaše ty dialektiky, summou všickni vaši apparatové, všecken váš učení způsob, nehodí se; meškáte, zamotáváte, trápíte, kazíte jimi mládež, a k další dokonalosti djkonale cestu sobě i jim zasekáváte; jinak to, jinak všecko býti můž; na čem vy deset let držíte , za rok se zpraviti můž ; čím trápíte, to ze hry a kratochvíle jíti můž; čeho kuse nechá- váte, plně býti můž atd." — Protož se všecko to tak zře- tedlně ukáže, aby každý rozumný tak jako před sebou svých deset prstů to viděl. Potom pak k rozměřování všeho částečně se přistoupí. Ze tedy možné jest člověku všecko uměti, a to snadně to však že a mocně, tento (veřejně mluvě) jediný, mocný, dokonalý, , "°^"!j''!-'. nepřemožený bude důvody ze Je tomu, aby pobožným, ctnost- ''■^"éjest. ným, rozumným a osvíceným byl, stvořen jest, a tak že všecko to jemu jest přirozené. Cokoli zajisté kterému tvoru přistvořené a přirozené jest, to jemu nejen možné, ale i snadné i libé jest; tak že zhouba a trápení jeho bude, bránili se mu toho. Ku příkladu: Pták že k létání stvořen jest, netřeba Přiiíiad toho ho násilně k tomu míti, ani ryby k plování, ani zvířete ^•''^^''*"^"^"^^' ^! Druhdy co obtížným se zdálo, je hračka potomstvu. 2) Jméno latinské mluvnice, Donatem jistým sepsané. 64 ííap. XII. k běhání; samo přirození je vede, k čemu oddáni jsou, jak jen oudové jim jakožto nástrojové dospějí, ž. na bezduá- Tak vodj, aby tekla, kam spád má ; ohně, aby hořel, nych věcech. j^^|^ ^^ niastného a suchého a průduch k tomu ; kamene okrouhlého, aby se s vrchu dolů válel, hranatého, aby ležel ; oka neb zrcadla, aby co mu představíš vidělo ; semene, aby se vyklívalo, když je do vlahy dáš atd. nutiti netřeba: sama každá věc, k čemu od přirození způsobná jest, k tomu se nese, a nepřekážíli se, to dělá neomylně. Že pak člověk ku pobožnosti, ctnostem, umění sám v sobě vlastní svou přirozenou moc, chuť a náklonnost má, tak jako voda k toku, oheň k plápolání, pták k létání, ryba k plování atd., to již v kap. V. zřetedlně ukázáno, a nových Odporové proti průvodů nepotřcbuje. Toliko co tu některým na mysli vězí, tomu se smítají ^^^ povolítí věcí té ncmohlí, to zpravme a objeckcí ty svrzme. 1- 1. Éíkají: ne z každého prý dřeva můž hfti fládr. Odpovídám : ale z každého člověka můž býti člověk, nepři- stoupili zkazce nějaký. 2. Nemůžii to 2. Díšli (jakž mnozí říkají) : vždyť jsou vnitřní naše ^™^°™^t°o moci pádem rajským porušeny! odpovídám: ale nejsou vzaty. I těloť jest porušeno a zemdleno, a však je předce k chození, běhání a prací rozličných hbitému konání navésti umíme. Nebo jakož Adam s Evou, hned jak stvořeni byli, i choditi, i věcem rozuměti a o nich mluviti mohli (totiž dokonalé jim a dospělé dáno i tělo i mysl), tak my po pádu ani rozuměti, ani mluviti, ani choditi neumíme, leč se na- učíme. A však z toho nejde, aby se člověk jinak učiti nemohl než dlouze, pracně, na nejisto. Naučili se, co k tělu náleží: jísti, píti, choditi, dělati to neb jiné, tancovati, fechtovati atd. bez tak příliš veliké práce, pročby i dru- hému nemohl, kdyby jen vedení dobré bylo? — Více ještě povím. Naučí koně koníř za čtvrt léta uměle šlapati, ská- kati, obraceti a točiti se, jak jezdec káže; naučí kejklíř nedvěda tancovati, zajíce bubnovati, psa zbraní se oháněti atd. , naučí leda baba straku , krkavce , kosa , papouška lidská slova vypovídati, neb i melodie při tom zpívati atd., vše mimo přirození a dosti v krátkém času. jen když na to fortel ví. A nemelby člověk ve všecko fo, k čemn jej přiro- zení, nedím připouští aneb vede, ale táhne ^ snadné zaveden že všecky školy napraveny býti mohou a mají. 65 moci hýtif Hanba toho říci. Protož se odpírati tomu stydme, a raději na prostředky a cesty, jak se to státi má, myslme. 3. Díš : Sama věci nesnadnost působí , že ne všickni s- Nemůžii pro chápají. — Odpovídám : Jaká nesnadnost ? Jestliž mnedle věc nesnadnost? která v světě tak nebarevná, aby se v zrcadle oblesknouti a vyraziti nemolila? jen posta víšli mu ji příhodně. Jestli jaká věc, jenž by se na tabuli napsati neb vymalovati ne- mohla? jen píše a malujeli, kdo umí. Jestliž na světě se- meno neb kořen jaký, jehožby země přijíti a zrůstu mu dáti nemohla? jen když kdo ví, kde, co, jak síti neb sázeti má. Přidám i toto. Není na světě tak vysoké věže, ani tak příkré skály, aby na ni kdokoli vylézti nemohl, jen zdě- lášli neb vyteseš mu stupně, a ohradíš je zábradly. Že tedy k vrchům umění lidských mnozí zdraví, čerství, chtiví nemohou, aneb s prací, stonáním, nebezpečenstvím, hlavy zavrácením, odpadáním, mozku lámáním lezou, nejde odtud, že by to lidské snažnosti bylo nemožné, než to, že schody nespořádané, nerovné, děravé, kusé, nebezpečné jsou (totiž metod zmatený); dobré, rovné, celé, plné, spořádané zdělaje, že můž kdokoli kamkoli nejvýše vyveden býti, patrné jest. 4. DÍŠ : A vždyť mnozí tupou mysl maií, iichž do ni- *• ^^n^^^ií i"'' "^ ' " některýcli Čeho vpraviti nelze. — Odpovídám : Sotvat tak zašpiněné neb Moupošt? zdrápané zrcadlo býti můž, aby vždy nějak, byť i temně, obrazů věcí nechytalo ; sotva tak drsnatá tabule , aby se vždy nějak psáti a malovati na ní nemohlo. — • Mezitím, jestli zrcadlo temné, vytříti a vypulerovati je ; jestli tabule drsnatá, vyhladiti ji ; a napraví se vždy něco, že se hoditi bude. Tak mládež vždycky můž cvičena, broušena, pulero- vána býti všecka, a budou se jedni vedle druhých brousiti a pulerovati, tak že se všickni všemu naučí (nepohnutě na tom stojím, proto že grunt můj nepohnutý jest). — Ten toliko naposledy rozdíl se ukáže, že zpozdilejší tomu, čemu z gruntu učeni byli, vždy nějak rozuměti budou ; vtipnější pak k takovému všelijakých věcí hned z nejhlubších gruntů zpytování zavedeni a v tom pocvičeni jsouce, čím dále tím hlouběji pronikati, tím ostřeji na všecko hleděti, tím pozor- něji všecko spatřovati, tím víceji nových invencí nalézati budou, s nevypravitedlným mysli kocháním, slávy pak a moudrosti boží zjevováním. Komenský, didaktika. Q '66 Kap. XII. Naposledy necliť jest tak, že se některá ingenia k štu- dování nehodí, tak jako některé dřevo k fládrii; pravé však všecko to, což přednášíme, bude o zdárných aneb aspoň zdravých hlavách, jakýchž z milosti boží vždycky jest (i v národu našem) větší díl. Příliš mdlého a k ničemu nezpůsobného mozku lidí málo vídáme, tak jako s nestateč- nými oudy narozených (chromých, slepých, hluchých) ne- často. Slepota, chromota, hluchota, outlost zdraví od nešetr- ného chování obyčejně pocházejí, jakož i nedostatkové mozku v Bohu a přirození viny nemají. h. Neinůžii pro 5. Jcště 86 pak namítá , že prý někteří způsobnost nekterýcii |^ študování majícc, nemají chuti, tak že hnáti ie přes moc k uceni ne- . ■ • ; . 'i r chtivost? pracno, tesklivo a bez užitku jest. — ■ Odpovídám: Takt se píše o jednom z filosofů, že dva discipule měv, jednoho pracovitého, však tupého, druhého vtipného, však lenocha, oba zahnal, protože jeden moha prospívati nechtěl, druhý N B. chtěje nemohl. — Ale co pak, kdyby nechutí oněch ne jejich Nechuti k stu- „j^^^^gj^j-^j^^Q bvlo , uež preceptoři sami? Aristotelest mim pri mno- i, _ .. , hých rodičové a praví. Že Hdcm jest přirozené umění žádati; což že pravé preceptoři j^^^^ ^ kapitolc přcdcházcjící ukázáno. Než že někdy rodi- čové sami rozmazlením svým v lhostejnost je uvodí, někdy od zlé chasy ledacos postranního jim vstřelováno bývá, někdy oni sami tělesné řemesel neb dvořství vnady zacítíc, pravých mysli vnad necítí (jako jazyk hořkým něčím na- puštěný sladkosti nerozeznává) : tím to jest, že ignoti nulla cupido. ') — Preceptoři pak, majíce, kudy tu v začátku co uchází, vyšetřiti a napraviti, jak to dělají? Jestli mnedle kdo z nich, kdožby na to pomyslil, aby sobě, jako sou- stružník dřevo, prvé než strouhati začne, otesal? neb jako kovář železo, prvé než kovati začne, změkčil? neb jako sóukenník, než vlnu přísti a tkáti začne, přepral, přebral, zšlahal a skramploval? neb jako švec, nežli třevíc dělati začne, kůži vydělal, vymazal, A^ytáhl, vyhladil? atd., aby pravím, nejprv i preceptor discipule sobě povolného, chti- N. B. věho, způsobného učinil, kdo z nich ná to myslí? Každý jak to najde, tak naň vpadne ; hned strouhá, hned kuje, hned přede, hned tká, hnědna kopyta táhne, hned hladké ^) čeho kdo nezná, po tom nedj'chtí. že všecky školy napraveny býti mohou a mají. 67 a stkvělé míti chce , a nedařili se (a jakf má ?) , vzpouzí se^ bije, tluče, hází. A divíme se, že jest někdo, jemuž se to příčí ? div raději, že někdo takovou věc vystojí ! Ale příčina se dává, světleji něco o rozdílu hlav po- Kozdíiwav: že věditi, a to podlé vtipu a povah. Někteří zajisté jsou ostro- "^'^*®''^ J^«" vtipní, jiní hloupí a tupí; někteří k učení chtiví, jiným od knih myši odpadá k řemeslům, kupectví, myslivosti atd, ; někteří povolní a ochotní, jiní svémyslní a zpurní. A z tohoť trojího rozdílu ingeniorum temperatura ') povstává. Nebo : Vtipní, chtiví a povolní jsou dokonale způsobní ; jimž i- ^tip^é, chtivé 1^1 ^ ,• v-'ni'_L- 1 ^ .na povolné, a ty netřeba nez materie umem dodávati ; porostou, ze se jako j^q„ ^^ámé. na strůmek zdárně se vyzdvihující milo dívati bude. Pro- zřetedlnosti však potřeba, aby se vědělo, čeho, jak, pokud dodávati, aby se z počátku pojednou nevytáhli a nepřetrhli. Druzí jsou vtipní a váhaví, bez zpoury však. Těm 2. vtipné a po- ,1 1^1 ^ i '1 yxi ' 1 1 ' ' volné, však vá- ostruhy třeba a častého užitku prací schvalovaní. ^a^^é. Třetí jsou vtipní a chtiví, však k své vůli, aby, co s- vtipné a se jim vidí, to dělali. O takových se vůbec málo smýšlí, svémysinJ^A tv a preceptoři je neřádi mají ; ale z takových bývají nejlepší, nejlepší, n. b. jakž Themistokles, kníže Athénské, říkával. Nebo že v mláde- nectví svém velmi plachých byl obyčejů, rodičům i precep- torům zpurný, potom když se proměnil, a moudrým člově- kem byl učiněn, divícím se tomu některým pravil, že čím plašší v stádě hříbě, tím lepší v maštali kůň, když je kdo jen okrotiti umí. A toť se při Alexandrově Bucefalovi tak Pnkiadnakom. v pravdě ukázalo. Nebo když otec jeho Filipp koně jakéhos neobyčejné plachosti a hned žádného na sobě jezdce netrpí- cího, jakožto neužitečného, kázal pryč dáti, on litoval, že tak znamenitý kůň rosspereytrů neumělostí zmařen býti má, a vyžádav jeho sobě na svou práci, krotil jej hlaze- ním a jinak tak daleko, že ho kůň i na hřbet pustil, a on s ním pomaličku proti slunci (aby ho stín nesplašil) jeda, naposledy v uzdu a na ostruhy vzal, a sem tam jezdě po- volného sobě učinil, nýbrž potom jeho samého jediného, žádného nad něj neměv, ve všech svých bojích užíval. Kte- rouž historii připomínaje Plutarchus dokládá: Admonet n b, nos equus ille, multa bene nata ingenia perire vitio insti- ^) hlav uspořádání. 68 Kap. XII. tuentium, qiii equos vertunt in asinos, quia erectis et li- beris imperare nesciunt. ') 4. Povolné a Čtvití bývají povoliií a chtiví, však zpozdilí a tupí. chtivé, však ^ takoví mohou předce, by za jinými, stačovati, pomábáli jsou stálé, se jen mdlobě jejich i neukládáním přes moc, i podklá- dáním ruky, i snášením, jestližeby předce klesali. Takoví pozdě docházejí, ale stálejší jsou, jako ovoce pozdní déle N. B. leží. A jakož na olovu tíže se r3'pá, stálejší však jest, než co se na vosku vyryje ; tak tito i déle živi bývají (oby- čejně) nežli ostrovtipní, i ne tak snadně zapomenou, čemu se jednou naučí. 5. Hloupé a ne- Pátí jsou hloupí a k tomu uechtiví. Však nejsouli jen ^^^^''^' zpurní, mohou ještě napraveni býti, toliko že k tomu veli- kého umění, práce i trpělivosti jDotřebí. 6. Hloupé, ue- Sestí jsou hloupí a při tom zpurní. Z takových řídko chtivé, zpuine. ^^ jjýyá,. Však pouěvadž každá v světě věc vždy se něčím A ty JSOU nej- j r j horší. přemáhá (jako diamant žádnému kladivu neustupující, kozlovou krví se rozpouští), a strom sám z sebe planý ště- pováním ovocný bývá učiněn, nesluší ani tu dokonce po- chybovati, nýbrž hleděti zpouru aspoň vykořeniti. Nepo- můžli pak okrocování, věz, že jsou zavilé, sukovaté dřevo, z něhož darmo se pokoušeti kroutiti houžve, aneb obrázky strouhati. Cariosam terram neque coli, neque tangi oportet, napsal onen Cato, totiž země slatinné ani dělati, ani (plu- hem) se dotýkati nesluší. Ale takový dokonce nepodařilý tvor sotva mezi tisíci bývá, což božím darem jest. Summa všeho jest : Quales nascantur liberi , nulli in manu est: at ut recta institutione evadant boni, nostrae potestatis est, dí Plutarchus , to jest : jaké se děti rodi, to v moci žádného není', ale aby dobrým vedením, na dobré vyšli, to v moci naši jest. Nebo umělý štěpař jakoukoli pláň vezme, hledí ji vésti, aby z ní štěp byl. že mládež, ja- Ze pak mlddcz, jaJcýchJcoU povah jest, předce pospolu ^estVedn°ím 7^'^''^*^ <* týmz pořádhcm cvičena býti můz, důvodové toho metodem ve- jsOU tÍto tří : děna hýti můž, důvodové. *) Učí nás kůň onen, že mnoho zdárných hlav zachází vinou uči- telů, kteří z koní osly dělají, poněvadž bystrých a svobody mi- lovných vésti neumějí. že všecky školy napraveny býti mohou a mají. 69 1. Že všichni lidé, jakých pak koli obyčejů jsou, jedno i- že všickni inoho přir zení jsou. předce lidské přirození mají, a jednostejné k tomu, aby ^^ ^° " ^"™ lidmi byli, přípravy, zevnitř smysly, vnitř rozum, pamět, vůli atd. 2. Že všickni k jednomu cíli, svatosti, ctnosti, mou- 2. k jednomu drosti vedeni býti mají, " ^ °^" 3. Že ty rozdílné povahy nejsou jiného nic , než ex- 3- v harmonii cessus a defectus naturalis harmoniae, totiž vystupování ""^^imajfr z přirozeného gleychu vzhůru neb dolů, na právo neb na levo ; tak jako neduh těla jest, když v kterém oudu horkost neb studenost , vlaha neb suchost z míry vystoupí. Ku n. b. příkladu : přílišná vtipu ostrost co jest, než par mozkových subtylnost a mektavost? ') kteréž nebudouli něčím stavo- vány, stahovány a ssazovány, rozprchnou se, a nechají mozku bud tupého neb zemdleného ; jakž to vídáme , že lidé, při nichž se příliš brzy a prudce veliký vtip zjevuje, stálí nebývají, mrou brzy, aneb na těle i mysli umdlévají. Naproti tomu mysli tupost co jest, než par mozkových hustost a temnost, kteréž se častým a pilným mysli pro- víváním rozháněti a vyjasňovati musejí? Svévolnost a zpoura co jestj než zbytečná srdce udatnost a tuhost, oslabováni potřebující? Lenost a rozmařilost co, než přílišná srdce slabost, stužování žádající? Protož jakož lékařství těla to nejdokonalejší jest, kteréž non contraria contrariis opponit •) (nebo tak větší půtka bude), ale harmonii toliko a tempe- raturu uvodí, aby s jedné strany neubývalo, s druhé nevy- bývalo : tak mysli lidské nejdokonalejší lékařství bude method takový, kterýmžby excessy i defecty ingeniorum temperovány byly, •^) aby se všecko okolo centrum pořádalo, a v harmonii pěknou uvodilo. Protož tento náš metod na prostřední hlavy strojen, jakýchž vždycky nejvíce jest. Subtylnější, poněvadž zdržování potřebují, aby se před časem nevytáhly, budou tu míti ham, *) vedle jiných povlovně ve- ^) mektám = sem tam hýbám. (Je toto cosi neposedavého, rtuť vždycky se mektati chtíči. Tekutá a mektavá voda. Třaslavost a mektavost. Kom.) ^) odpornému odporu neklade. ^) přebytky i nedostatky hlav se mírnily. *) uzdu. Ham = držadlo čehokoliv, instrumentum, quo aliquid tenetur. Ros. (Kolo u vozu hamovati [zavírati]. Střídmý žádosti hamuje. Kom.) 70 Kap. XIU. děni jsouce; tupějším pak, musejíli vedle oněch dvojích po- pínati, netřeha se báti ztřeštění, protože tvrdší majíce mozk, tvrdší práci, bez ublížení sobě, snésti mohou. Ale čas bude, na čem ten takový metod záleží, oznámiti. Kapitola Xin. Ze na dobrém pořádku všecko záleží. Svět a všecky RozvážíH se, CO to jcst, COŽ svět teuto i jednu každou věci jen řádem ^g^ y ^^^ ^ dobrém, vcselém, trvanlivém způsobu zacho- stoji, dokud , , . , .. ,, . . stoji, vava, najde se, že jmeho nic, na prosto nic, než řád, jenž jest přednějších a zadnějších, vyšších a nižších, větších a menších, podobných a rozdílných věcí takové spořádání, aby jedna každá své vlastní místo, čas, váhu, počet měla. Protož filosofi řád duchem a životem světa (animam mundi) nazývali ; a neníť jinač. Cokoli spořádáno jest, dokud spo- řádáno jest, dotud stojí dobře ; vyjdeli co kde z svého po- řádku a gleychu, není možné, aby stálo ; ruší se, trhá, boří, čehož přiklad ustává, zatíná, nejde, aneb jde různo a na kusy. Všeho světa příklady, přirozených i řemeslných věcí, ukázati se to můž. Nebo 1. svétu, Co působí, aby svět světem byl, a v plnosti své stál ? To, že všechněm jeho stranám a v týchž stranách posta- veným tvorům řád vytknut, aby jedno každé svého času, místa, přirození ostříhalo. To dokud stojí, svět stojí. 2. času, Co působí, aby čas v světě na léta, měsíce, dny a hodiny rozměřený, tak pořádně šel, a nikdy se nezm^átl? Řád neproměnný oblohy jej vyvodí. 3. tělu lidském, Co působí, aby tělo lidské tak divným nástrojem bylo, že ač nemá oudů bez počtu, prací však bez počtu konati může, a cokoli mu předivných věcí dělati přijde, ke všemu trefující se dostatečné nádobí v oudech svých nachází? Spořádanost předivná, přemoudrá, kteráž mezi týmiž oudy, i v jednom každém obzvláštně, se nalézá. 4. zdraví těla, Co působí , aby s týmž tělem spojená duše pohodlně bydlila, zdraví a čerstvosti, bez bolesti a smrti, požívala? ■ Éád životních par a vlhkostí v těle, kteréž dokud se srovná- vají, a každá svého místa, míry, způsobu ostříhá, dotud že na dobrém pořádku všecko záleží. 71 život a zdraví dobře stojí; rušili se co, a z gieychu vy- stupuje, život a zdraví nemohou než trhati se, umdlévati, zalévati, hynouti. Co působí, aby včely, mravenci, pavouci (at o jiných 5. živočiších živočiších mlčím) taková díla konali, že se i lidský vtip ""'^'t^rých, čemu podiviti, a nad čím strnouti má ? Ěád, kteréhož i mezi sebou vespolek i v díle samém jedno každé to živočíše ku podivu pilné ostříhá. Co působí, aby král moudrý, jediná jsa osoba, celé 6. království a však království (na sta tisíce lidí) zpravovati mohl? Co /"J^^"''®!'^™- působí, aby ve vojšté třeba sto tisíc lidí jedinou hlavou se zpravovalo? co ta chce, aby dělali všickni? rozměřujeli ona dobře , aby bylo všecko dobře ? Nic jiného než řád, že ta jediná hlava jiné pod sebou má, a ta každá opět pod sebou jiné, a ty zase jiné, až do posledního, a že všecko to řádem práv, kázně a bázně spojeno jest, aby hnutí jednoho hnutím všech bylo, stanutí jednoho stanutím všech. Co to bylo , že Hierou tíhotu takovou, jíž mnoho set 7. ArcMmede- lidí uvládnouti nemohlo, sám jediný, jednou rukou i uzdvi- «ovuuastioji, hnouti i přes veliký plac na moře vtáhnouti mohl ? Příprava rozumná, to jest nástroj z mnoha válců, skřipců, rumpálů, provazů tak složený, že jedno druhému pomáhalo, fortele a síly přidávalo. Na čem střelba ta nynější násilná, hrozná a strašlivá s. střěibé, záleží, než na umělém stemperování salnitru a síry, na zhotovení slušném přípravy, ručnice neb děla, na nabíjení a směřování rozšafném ? Pořádek naprosto tu býti musí takový, že chybili se v jednom, celá věc nedostatek trpí. Co to jest, že se papír v impresí hbitě, pěkně, vlastně, o impressí, pozorně a neomylně písmem naplňuje? Řád v formování, slévání, po kassách rozkládání, sázení, ošroubování atd. liter, a potom v strojení papíru, připínání, tlačení, sušení umělém. Nýbrž abych i hmotnějších věcí dotekl, co to jest, že lo. vozu, vůz, dřevo a železo jsa, hbitě za koními běhá, a ku pře- nášení velikých břemen místo ramen lidských, aneb ku pře- nášení jich samých místo stolic, lůžek, kolebadel užívati se dá? Nic než spořádání kol, os, voji, korb, váh, držadel rozličných. 72 Kap, XIII. u. lodi, Co to, Že lidé dřevu se svěříc, na pusté a vzteklé moře se pouštějí i na druhou stranu země dostávají a vra- cejí zase? Nic než spořádaní v lodi dna, boků, zábradel, vesel, sloupů, bidel, plachet, kotví, kompasu atd. Roz- trhneli, pukneli, zlámeli se co , nebezpečenství , zmítání a naposledy utonutí následuje. 12. hodin. Co to jest, že v nástroji tom, kterýž hodinami nazý- váme, rozkované a rozstavené železo samo se hýbe ? a hýbe harmonicky, minuty, hodiny, dny, třeba i měsíce a léta roz- měřujíc ? a to nejen očím zevnitř viditedlně ukazujíc , ale i uším pozorně vyhlašujíc? Co, že tentýž nástroj, kterou chceš hodinu, vzbuditi tě umí? co, že i světlo rozkřesati, aby ty oči odevra, již svíci před sebou hořící viděl? Co, že tentýž nástroj kalendáře místo zastoupiti, dny a svátky, nastávání a proměny měsíce, též běhy všech planet ukazo- vati můž ? Co, že již i bez závaží a šňůr takoví nástrojové běh svůj konati umějí? Co působí, aby někteří z nich za dva, tři, čtyry i více dnů natahování nepotřebovali, nýbrž aby některý takový nástroj sám sebe vlastním během svým natahoval ? Co ještě, aby žádného natahování nikdy nepotře- boval, a předce stále šel ? Neníliž to vše velikého cosi ? neníliž jako věc živá a nesmrtedlná, nic nejsouc než kov mrtvý? N.B. A zdali to předtím, než se spatřilo, rovně za tak Jak to za ne- ncmožué, iako aby stromoví létalo neb kamení mluvilo, ne- možné držáno. ■,-,-,, c^ t\ • -i ■ t • t • m bylo držano .'' Děje se však, vidíme to všickni. To pak, což věci té mrtvé tak živá a tak divná hnutí dává, co jest? Nic než jediný řád: spořádání totiž všeho na jistou formu, míru, váhu, počet, tak aby všemu cíl vytknut byl, a k tomu cíli jdoucí prostředkové zřízeni, a vše jedno k druhému proporcí mělo, a jedno druhým se vázalo, a jedno druhému napomáhalo naskrz. Tak jde mírněji všecko, a lépe trefuje, než věc živá. Než rozsmekneli se co, neb přetrhne, neb přelomí, neb oslabne, neb zkřiví, by nejmenší kolečko bylo, neb zoubek, neb hřebík, hned bud všecko, bud na díle stane, a neb aspoň chybuje, a bez užitku se mate. Tak se tu mocně ukazuje, že řádem všecky věci stojí. 1 v škole tedy A tak tcdy i didaktika na jiném nezáleží, než na roz- na řadu všecko j^gjigj^j dobrém a vlastním času, vécí a ^p&ořit přednášení. zaležeti bude. ^ -^ že na dobrém pořádku všecko záleží. 73 Takové rozměření trefímeli dobře udělati, nebude nemož- nější člověka všemu naučiti , nežli vezma impresorské ná- stroje, dva neb tři rysy papíru za den pomalovati ; postavě Archimedesův nástroj, domy, věže, náklady jakékoli zdvi- hati a přenášeti ; vsedna na lodi, moře přeplouti a na nový někam svět se dostati atd. A půjde všecko to rovně tak snadně a lehce, jak snadně a bez násilí natažené hodiny svou vahou jdou; mile a libě, jak milo a libo jest na takový pěkný nástroj se dívati a jeho užívati ; a tak na jisto, jako kdy takový dobře udělaný nástroj jíti můž. Ohledejmež tedy, budemeli tak moci školu, jako veliký hodinný nástroj, plný všech, jichžby se žádati mohlo, příprav, rozměřiti, sformovati a postaviti. Kapitola XIY. Ze pořádek učení přirozený býti musí. Začněme již (ve jménu božím) základů, na nichžby uméní musti- oči docendi et discendi methodus iako na skále založen býti P"»'°f*;'ii ^^"-'l- '' _ '^ Vysvetleui toho mohl, dobývati. Kterýchž, poněvadž přirození napravovati příkladem: chceme, ne jinde, než v samém přirození hledati musíme. Nebo pravé jest všelijak, že (Ars imitatur náturám, to jest) umění jde za přirozením, aneb mustr bere od přirození. čehož pro důvod některý příklad připomeňme. Vidíme rybu u vodě plouti. Přirozené to jí. Kdo ji i. lyby a pio- V tom následovati chce, od ní mustr vzíti musí, t. také ^^°'' se na vodu poloze, místo perutí rukou, místo ocasu noh užívati, a co ona peruťmi a ocasem, to on rukama a no- hama dělati. Tak dovede, jinak nic. Nýbrž i lodí mustr odtud vzat. Vidíme ptáka létati ; přirozené to jemu. Chtělliby kdo 2. ptáka a lé- následovati, křídlaby sobě také, k udržení jeho dostatečná, *^°'' přistrojiti, připíti, a potom se, ažby uměl, cvičiti, jako Daedalus onen, musil. Vystiženo, že nástroj, kterýmž se z živočicha hlas 3. chřtánu a dává, jest chřtán s rozdílnými vyššími a nižšími kroužky, ^^^ ^^' a na vrchu čípek, zespod pak dmýchající do něho plíce. I vynalezeny jsou na ten mustr píšťaly, kejdy, varhany. din bicích. 74 Kap. XIV. do nichž se dmýchá, a všelijaký zvuk, tlustý, tenký, i har- monie, jaká nejlibější býti můž, se vydává. 4. hřímání a Vjstihl Bartholdus Niger alchimista, že to, což v obla- ''^^^"'' cích bouchá, ohněm a kamením hází, jest zapálená síra s nitrem. I hledal téhož dělati, a trefil, tak že nynější naše střelba, totéž dělající, (hřímající, blýskající, ohněm, ka- mením, železem prskající) vynalezena. 5. vody a vod- Spatříuo, žc voda v nádobě o dvou hrdlech v jednom strojů, j^j^^-^Q j^Q^ vysoko stojí jak v druhém, rovnosti po všech stranách šetříc ; i naučili se s vrchu na vrch, skrze jakou- koli nížinu neb údolí, po trubách ji vésti, a ona tak vysoko na druhé straně vzhůru sama jde, s jak vysoká prvé byla sešla. To se uměním děje, však z základu přirození. tí. oblohy a ho- Hledíno na oblohu, že se vůkol světa točí ustavičně, a na rozličné okršlky rozdělena jsúc, rozdílné hvězdy a planety vodí, tak že odtud libá světu dnů a časů pro- měna povstává. I vynalezen v týž mustr touž oblohu vy- tvářející hodinný nástroj, také za den a za noc obchá- N. B. zející, a tím obcházením časy a chvíle rozměřující. Musil pak také z kol býti složen (jinak nebylo lze), nejen aby se z oblohy i zá- jcduo druhým táhlo, ale také, aby běh bez konce býti mohl. klad jich 1 ^ muselo tu něco býti nepohnutého (iako v světě země lorma vzata f ^ í \o jest primům quiescens), t. sloupkové a šroubkové rozliční, potom něco napřed se hýbícího, a jiné s sebou pojímají- cího, jako v světě jest oheň primům mobile. Poněvadž pak tuto (v hodinách) nebylo lze poručiti něčemu hýbati se, a jiné za sebou točiti, tak jako Stvořitel světlům nebeským poručil, a pro vůli jeho děje se ; tou příčinou se přirození na pomoc vzíti muselo , totiž váhy neb závaží. Nebo po- něvadž všecko těžké dolů se táhne, přivěšuje se k hodinám olověná (neb kamenná) váha, a to na šňůru, kteráž okolo válce hlavního kola otočena jest , kterýmž váhy dolů se tlačením kolo to hlavní se obrací, a jiná s ním spiata jsouc, musejí za ním. — Aby pak to vše prudce neběželo, než pomalu, přidává se minuta, sem tam se vracující a běh zdržující. Straně pak, kteráž někdy jen vyrážeti má, při- dávají se zámkové, kteříž se, kdy potřeba, zdvihají a zase zapadají. Což aby se náležitě svými časy dalo, rozměření kol, zoubků, kolíků atd. to působí. V těch, kde závaží není, IÍ,o žebrání ho din bicích , jak že pořádek učení přirozený býti musí. 75 jsou péra ocelivá, násilně stočená, a přirozenou svou mocí k rozmrštění se zase a zpřímení směřující. Ale to násilné rozmrštění poněvadž se (pro propletení kol s minutou a. zámisy) ') státi nemůž, musí se pomaličku rozcházeti a kola za sebou táhnouti. — A tak tu hle i základ všeho hnutí přirozený jest, i forma spořádání kol a běhů jejich z formy samého světa vzata. A týmž způsobem forma učení (máli lidská mysl všecko, Mysi uaše nic co se ií podává, snadně, mocně, hbité bráti) z přirození .í'!'"'' f*^^' , ''■'-_ ' '_ ' _ ^ ■' '- vmtvni oko neb vzata býti musí, a bude na jisto, aniž zmýlí. Poněvadž pak zrcadlo, kdež v kap. V. ukázáno, že mysl naše náramnou má k zrcadlu čtverého po- '- ' J ^ ^ trabl. aneb oku podobnost, nýbrž jak oko ftic není než zrcadlo živé, tak mysl nic než oko vnitřní : jisté jest , že se jedno druhým, a druhé třetím, milostně vysvětliti můž. Pohledmež tedy, jak se tu co děje a díti musí. -) K sj)atřování věci potřebí jest nevyhnutedlně čtve- rého tohoto : I. Oka dobrého. i. II. Objectum patrného (t. něčeho viditedlného). 2. III. Světla. 3. IV. Mírného věci .proti oku postavení. 4. Nedostávali se třeba jedné z těch čtyř věcí, spatřo- vání žádného býti nemůž. Nebo neníli oka, oč se věc opříti, a kde vyobraziti má? Jestli pak oko ^) tmavé neb zaprá- šené neb zašpiněné, mdle se vyobrazí. Nepředstavili se oku věci té, kterouž chytiti má, jak ji chytí ? A však ne- budeli světlá, byt i rěc do samého oka cpal , neuhlédá ji a nechytí. Naposledy však, nech oko, věc, světlo pospolu jsou, ještě nebude dosti, protože ještě míry a způsobu jistého potřebí, jak věc proti oku postaviti máš. Nebo dášli věc oku za hřbet, neuhlédá jí; pakli pobočně, slabě; ne- chášli jí státi opodál, tratiti se bude patrnost její; pakli O Zde snad v rukop. vynecháno slovo „rychle", „prudce". -) Vše, co tuto až do konce kap. následuje, nenalézá se v latinském zpracování didaktiky; za to přijat tam do kap. XIV. počátek naší kap. XV. až „Co se života lidského tkne, nejen tuto Hippokrates" atd. ^) V rukopise stálo zde jakož i v celém tomto odstavci „zrcadlo", kteréž slovo ale Kom. zpřetrhav, napsal vlastní rukou „oko". Odtud ta jakási nesrovnalost. 76 Kap. XIV. příliš blízko přistrčíš, sama sebou oko zastíní, že se vy- obraziti moci nebude. Item musí se oku nemnoho věcí po- jednou cpáti, než jednu za druhou předstírati; tak stačí všechněm. A taki jest rovně s vnitřním naším zrakem : I. Zrcadlo jest mysl neb vtip učícího se. II. Objectum jest Bůh a svět, to jest věci všelijaké^ viditedlné i neviditedlné. III. Světlo jest rozum, vnitřní to pravé světlo, mezi věcí a věcí rozdílu šetřící, IV. Míra a způsob přednášení vtipu věcí, jest pořádek a metod slušný. N. B. To čtvero kdekoli se sbíhá , tak přirozené , snadné, Učiti se nic i{\)Q jest uČiti se, jako tělesně po věcech libých oči pásti ; třovati chybiti to nemůž, jestliže jen učedlník dobré zrcadlo, t. vtip dobrý přinese, učitel pak věcí užitečných mu dodávati, a světlo rozumnosti rozsvěcovati, a všeho míry jisté Šetřiti umí. vtip, vnitřní 1. Zvcadlo {aneb oko) vnitřní, vtip^ přistrojil jednomu zrcadlo, musí jj^^gj^^mu Bůh, jakž ráčil ; opraviti tu nemá co člověk, kromě šetřiti tohoto trého : 1) aby drahé to zrcadlo před zašpi- něním hájil ; 2) zaprašovati se mu nedal ; o) třásti a viklati jemu se nedopouštěl. 1. vyčištován Špína zrcadla našeho vnitřního, mysli naší, jsou žádosti ^^*'' nezřízené a vášně zlé, hned z dětinství v nás se zjevující: hněv, svévolnost, zarytost atd. Nebo to jest vnitřní srdce našeho zahnojování, kteréž tak zraku vnitřnímu překáží, jak zevnitřnímu hnojení a krhání očí. O čemž kSalomoun mluvě dí, že v nešlechetnou duši nevchází moudrost, a nepřebývá v těle podmaněném hříchu; proto že duch svatý, duch kázně, od myšlení nerozumných odstupuje atd. (Moud. 1, 4. 5). Musí tedy, kdo pravé moudrosti právě vyučen býti má, nejprv srdce své k čistotě a svatosti na- strojené míti. 2. před zčipia- Prach , vnítřního našeho zrcadla se přichytající a je ^°^'"'™ ^"•^®°' zastěňující , jsou postranní, zbytečná, neužitečná, marná mysh zaneprazdňování, jakýchž každého člověka mysl vždycky plna jest. Jest zajisté mysl naše jako kolo ustavičně se točící, nýbrž jako mlýn ustavičně melící; jejíž nosiči, smy- slové zevnitřní (zrak, sluch, košt, čicli, takt), vždycky jí, že pořádek učení přirozený býti musí, 77 coby mlela, donášejí. Donášejí pak (nepřihlídáli k tomu vrchní zprávce , rozum) marného leccos , co kde uchytí, řídko věcí užitečných zrno, vždycky téměř marnosti plevy, ohrabky, písek, prsť, drtiny a ledacos. Tu pak se děje, jakž ve mlýně bývá, že se všickni koutové zapráší a za- nesou. Protož tento vnitřní mlýn, mysl (jenž také zrcadlem a okem slově), před zaprášením hájiti, jest, mládeži darem- nými věcmi se zanášeti nedopouštěti, ale hned časně tím, což k moudrosti pravé přináleží, je naplňovati. Třetí tohoto vnitřního zrcadla výprava jest obránění 3- vrtkavosti se mu třaslavosti a mektavosti. (Nebo na tekuté a mektavé ^^^ " ^ vodě nesnadně se podobizna věci vyobrazí, na stojaté snadně; a komu se oči třesou, aneb sem tam házejí, málo zraku užive.) Protož musí mládež učena býti v řádu mysl držeti, aby netěkala sem tam, ale toho, co se kdy dělá, hleděti zvykala. Tak navedené pacholátko, aby Míchu, marnosti, vrtJcavosti prázdné bylo, bude právě ušlechtilá moudrosti nádobha. II. Potud o zrcadlu a oku. — ■ Objectum, máli býti patrné, o^jectum vtipu musí býti celistvé a dobře barvené. Nebo mhla, pára a ^^ váti má? '^ podobná chamrad, špatnou v sobě majíc podstatu, špatně se v zrcadle mohou opírati. Věci tedy, kteréž se mládeži přednášejí, ať jsou dobré, pravé, užitečné, libé, a budou se mocně mysli jímati. III. Světla rozumu také potřebí. Nebo jakož ])o tmě člo- světio vtipu věk nic nevidí, aby mu co u očí se dělo, tak nerozsoudíli čeho rozumně, by mu o tom mluvil, neb ukazoval, nic věděti nebude, jakž při Člověku spícím, aneb mysl jinde majícím, j)atrné, že všecko přehlídne a přeslechne ; a tolikéž kdo někomu něco zamateně a zatemněle povídá , že ') se rozum rozvinouti, a toho v se přijíti nemůž. Jakož tedy, kdo v noci zraku lidskému něco ukázati chce, světlo roz- křesati, rozsvítiti, a potom tytýž utírati a vyjasňovati musí, tak chceli preceptor neumělému, a jako ve tmách sedícímu discentu poklady moudrosti ukazovati, musí jej sobě i ku pozorlivosti nejprv nastrojiti, aby s chutí a žádostí velikou přistupoval (což jak se státi muž a má, níže v kap. XVII. fund. II., a kap. XIX. comp. ^) se oznámí) i potom všecko jest rozum. *) protože. ^) porovnání to s působením slunce. 78 Kap. XIV. rozumně předkládati (e principiis rationis deducendo omnia) '), aby vida viděl. Metod učeni IV. Naposledj spúsohu jistého potřebí v přednášeni věci, pi-avy: j^^g záleží V těchto částkách : 1. všemu učit'-, 1. Nestavěti nic za zrcadlo, všecko před ně, to jest, neukrývati před discipulem nic ze všech věcí, kteréž věděti má, ani naschvál, ani z zapomenutí. Protož i věrnosti i bedlivosti veliké preceptoru potřebí. 2. všemu ve 2. Nestavěti pobočně , než přímo proti oku ; to jest, všech částkách, ^jj^zovati ncjcu kraj aneb svrchek věcí, ale věci samy, jak nejplněji možné. o. váemu 3. Neobraceti hřbetem k zrcadlu, než lícem; to jest, / giun u, ^g^ každou ukazovati z pravého jejího gruntu. (Omnia docere per priora, id est per causas.) *) i. všemuksku- 4. Ncjcn zdaleka věc ukazovati, ale také blíže k spa- ^''užívLí '^'^'^ tření podati, to jest, čemukoliv preceptor učí, tak učiti, aby discipulus viděl, že to jsou života jeho se dotýkající a jako každodenní věci, jichž k tomu a k tomu, tu a tu bude potřebí. Nebo to se jímá, když k čemu co jest, discipulus vidí. Mluvili se mu o věcech jako o něčem cizím, v Satranské tam někde zemi, on z daleka cosi znamenati bude, že se hmyzí, co pak jest, a k čemu, vlastně rozeznati moci ne- bude, a zapomene to zase hned. 5. váemu po 5. Ne muoho pojednou na oči dávati, než povlovně stupních, JQ^i^Q pQ druhém, to jest, nezasýpati mysli množstvím učení pojednou, než jedno po druhém přednášeti (uno tempore non nisi unum). ^) Zrak zajisté jinak nemůž. 6. všemu až do 6. Pomcškati sc však s každou věcí před očima tak dostatečného utvrzení. dlouho, ažby se zrak s ní seznámil, a ji po všech částkách dobře shlédl, jest s discipulem nejen přeběhnouti artes, leda se odbylo, než cvičiti ho na každé věci tak, ažby se jí zmocnil ve všech Částkách. Tak sobě v prodleném času všecko vypořádati muž, a bude bez obtížnosti, libě, snadně, mocně a platně. — Ai hle v přirození samém základ všeho toho, čehož se při vyučování dítek šetřiti má! A kdyby se šetřilo, jistě ^) ze zásad rozumových vše vyváděje. ') Všemu učiti na základě věci předcházejicich, to jest důvodně. ^) jedním časem jen jednu věc. že pořádek učení přirozený býti musí. 79 by chybiti nemohlo (opětuji to) , že jak snadně člověk do nějakého krásného paláců puštěn jsa, a chvíli sobě vezma, všecko, co tam jest, malování, řezby, čalouny a jiné rozličné ozdoby, přehledati můž bez tesknosti, až by prohlídl všecko : tak snadně týž člověk do paláců světa puštěn jsa, všechny v něm rozstavené divné přípravy a činy prohlédati, a jim, až do vypořádání sobě všeho, vyrozumívati můž. Však poněvadž co tak veřejně navrženo, ještě částeč- něji, světleji a jemněji ukázáno býti můž, pohledme, jací z téhož základu přirození grifové vzati býti mohou, aby učení na jisto bylo, a to mocně, snadně, hbitě. Kapitola XT, Jak dělati, aby života k studiím dosti bylo. ') Libují sobě moudří Hippokratesa , starého lékaře. Pět překážek aphorism první, kterýž (lékařské umění v summu uvésti ^^^^^'^j.ó^y začínaje) tak položil: 'O ^íog j^Qa^vg, t] de Té%vri ^axgá, piospívání: ó ds xaiQog 6|t)s, ij Ss otstga GrpaXsQy]^ íj 8s y.QÍúLg %aXETtri^ to jest : Život krátký, umění dlouhé, příležitost rychle mí- jející, zkušování nejisté, dovtipování nesnadné. Čímž pět překážek, pro něž řídcí k vrchům umění lidských vychá- zejí, jadrně vyslovil. První jest krátkost života. Nebo začnouce živi býti i. života krát- a něčemu vyrozumívati, mřeme, a to, co se při nás ukazo- '^°^*' váti začalo, s námi. Druhá věcí, kterýchž uměti potřebí, náramná rozší- 2 véci rozší- řenost, jichž k vypořádání více by Času, než ho na světě -^^^^^^^ míti můžeme, potřebí bylo. Třetí nedostatek příčin a příležitostí dobrých, aneb 3. pí-ihoduosti jsouli kdy, rychlé jich míjení. Nebo nejlepší jest příležitost rycWe míjen!. v mladosti, an věk ten obyčejně v hříčkách strávíme. Jiná příležitost dáli se kdy, než zvíme, usmekne se zase. Čtvrtá (ač u něho pátá) zatemnělost vtipu a soudu 4. vtipu zattm- našého, že nesnadně k jádrům věcí pronikati můžeme. ne\oe.\^ '■' '*) Nápis této kap. v Did. Mag. zní: „Fundamenta vitae prolon- gandae" (kterak život prodloužiti). Rozbírat se tam pouze věta na str. 80. ad I. položená. 80 Kap. XV. 5. vlastního vyšetřování plzkost. Jak tomn vy hýbati ? Pátá, chtělliby kdo dlouhým vyšetřováním, jak toto neb onono jest, porozumívati, to že pracné jest, a k tomu nejisté. Nebo přehlídneli se co jednou třeba (což jak snadně se státi můž), všecka observací v nejistotu přichází aniž se kdy ubezpečiti lze. Toto vše poněvadž všelijak pravé jest, mysliti potřebí, zda by jak napraveno býti mohlo. Napraveno pak býti nemůže, leč života prodlužováním; umění ukracováním ; příležitostí uchvacováním ; vtipu k snadnému chápání odvíráním; místo nejistého vyšetřování jistého základu, kterýž by chybiti nemohl, užíváním. A o tomt již mluviti a toho vyhledávati budeme tímto pořádkem : I. Jak dělati, aby nám život nebyl krátký? II. Jak dělati, aby učení na jisto bylo ? III. Jak dělati, aby snadné bylo? IV. Jak dělati, aby mocné bylo? Y. Jak dělati, aby krátké a hbité bylo, abychom ho mnoho vypořádati mohli? Na života krát- Co ') sc žívota lidského tkne, nejen tuto Hippokrates °^ říkati? "^' 1^^ krátkost jeho naříká , ale to i sám Aristoteles činil, naturae exprobrans, quod cervis, corvis et aliis animalibus tanta vivendi spatia concedat, -) člověka pak, k velikým věcem narozeného že tak úzkými života mezemi obmezilo. Ale moudře odpovídá Seneca : Non brevem vitam accipimus, sed facimus ; nec inopes ejus, sed prodigi sumus ; vita , si scias uti, longa est. Item: Satis longa vita et in maxima- rum rerum consummationem large data est, si tota bene coUocetur. Není nám (prý) krátký život dán, než my jej krátký děláme, protože jej nepotřebnými věcmi mrháme; sic kdybychom užívati života uměli , štědře se ho nám , i k největších věcí vykonání, dává. (De brevit. V. c. 1. et 2.) ') V „Did. Mag." počíná teprv zde kap. XV. ^) vytýkaje přiro- zení, že jelenům, havranům a jiným zvířatům tak dlouhých věků propůjčilo. Jak dělati, aby života k studiím dosti bylo. 81 Naše tedy jest vina, jestliže se nám k vykonání veli- život &obě sami jháme dvoj ' způsobem : kých věcí (to jest: k vyučení se všemu tomu, což že člo- ™'"^^™« 'i^oj™ věku náleží, v kap. X. ukázáno) života nedostává, protože jej sobě mrháme sami; a to způsobem dvojím: jedno mo- řením v sobě života, aby nám dříve času zhasl ; druhé ma- řením toho ostatku v věcech neužitečných. Píše zajisté Hippolitus Guarinonius, a dovodí, že každý i- mořením ho Člověk zdravý se na svět národě, tak mnoho kořenů života v sobě má, aby kdo nejoutlejšího jest přirození, 60, kdo nejsilnějšího, 120 let živ býti mohl. Mřeli kdo před tím časem (jakož arci mře větší díl lidí v dětinství, pacholet- ství, mládenectví, mužství), že to nejde přirozením než ne- šetrností lidskou, pokažením totiž a porušením v sobě ná- strojů života, z čehož násilná smrt následuje. Že by pak i to málo (třeba 20, 30, 40 let), kdyby se 2. marenim ho dobře vynakládalo, k velikým věcem stačovalo, na důvod ^^'^™"j^"^''®"^' jsou někteří v pokolení lidském, kteříž v nemnohém věku velikých věcí dovodili. Alexander Veliký ve třidcátém třetím létě věku svého umřel ; a však čeho v těch krátkých létech nedovedl? Války mnohé vykonal, vítězství veliká obdržel, všeho téměř světa pánem učiněn, jména sobě ne- smrtedlného dobyl, jakž by snad jiný tisíc let živ jsa nedo- vedl. — Joh. Picus Mirandulanus ') téhož věku ani nedošel ; došel však v filosofii i theologii tak velikého umění, že zázrakem učiněn svému věku i následujícím. — Sám Pán .,, . . - a Vykupitel náš na svět poslán byv, ne více než 34 let v smrtedlném těle zůstal, a veliké dílo vykoupení šťastně vykonal, zdali ne na příklad nám (poněvadž všecko, co při něm bylo, tajemství bylo), že jaký se koli komu věk do- stane, k vyřízení toho, což k věčnosti stačuje, dosti jest? A protož na toto dvé mysliti jest, máli se v životě Dvojího tedy mnoho zpraviti: p°**^^' 1. aby tělo před nemocmi a smrtí hájeno bylo, 2. aby mysl rozumně v práce byla zavozována. Těla pilně šetřiti, před nemocmi a úrazy hájiti po- Těia a zdraví vinni sme proto: předně, že jest příbytek a stánek duše, pj!°g ^^*^g*Í, a to jediný, kterýž rozbořili se, ona jiného nemajíc hned se i- ^) Giovanni Pico Mirandola. Komenský, didaktika. 82 Kap XV z světa ven stěhovati musí; pakli se pomalu trhá^ láme, boří, aneb třeba zamoká, hnije, nepohodlné v něm bydlení má. Abychom tedy na paláců světa (kamž milostí boží uvedeni sme) co nejdéle a nejpohodlněji pobyti mohli, stá- 2. nek ten svůj pilně opatrovati musíme. — Druhé i proto, že tělo nejen stánkem, ale i nástrojem jest duše rozumné. Duše zajisté, v těle jsúc , bez těla nic nemůž : ani slyšeti ani viděti, ani mluviti, ani z místa na místo přecházeti atd. nýbrž ani p remy šlo váti ; netoliko proto, že mysl všecku materii od smyslů bere (mysliti zajisté žádný nemůž, leč o tom, co někdy viděl, slyšel atd. aneb podobném) ; ale také, že též materie kde chovati nemá než v mozku, ani se s ní jak jinak obírati kromě podobizny věcí v mozku jako v zrcadle spatřujíc atd. Protož porušili se mozek jakýmkoli způ- sobem, rozum se hned také ruší, aneb mate, aneb zastě- nuje ; rušili se jiní v těle oudové a bolest působí, mysl hned také překážku má. Načež hleděl, kdo onen veršíček složil : Orandum est, ut sit mens sána in corpore sáno. ') Zdravá mysl v zdravém těle Nejlepší klenot, věř cele. Zdraví čím Zachovává sc pak tělo naše v životu a zdraví dobrou stoji? dietou, jenž jest míra jistá všeho toho, což tělu ku pohodlí jeho přináleží. O čemž medici obšírně píší. Tuto navrhnu toliko něco, a to z základu přirození, příkladem stromu. Dieta na cem Strom, máli V žívostí, čcrstvosti své zachován býti na záleží, phkia- j[iouhé časv, musí 1. vlahu míti stále; 2. provívání často; dem stromu se , "^ ^ ^ niazuje. 1. 2. 3. O. odpOČiuutí tytýŽ. Vlahu míti musí ; nebo kdyby neměl , usvadl by ; a však ne na zbyt, nebo přílišná mokrost kořen hnojí a zkázu strava má býti přívodí. Tak í tělu potřebí pokrmu a nápoje ; bez toho i. skrovná, ^^^^ g^^^- ^pj-j^^g^ protožc hladem a žízní život vadne, schne, mře ; však tak, aby nebylo přecpávání a přelívání, než jen ku potřebě ; čím mírněji a skrovněji bude, tím jistší a lepší zažívání. Čehož kdož vůbec nešetří, kazí v sobě život a zdraví, a umoří se dříve času. Kdyby všecky lidi, co jich před časem z světa schází, přehlídl, jeden v tisíci sotva se najde, kterýž od hladu umřel, všichni téměř od přepl- ') Prosme, by zůstával bujarý v bujarém těle duch náš. Jak dělati, aby života k studiím dosti bylo. 83 ňování. Nebo smrt jest od nemoci;, nemoc od zlých vlhkostí, vlhkosti zlé od nezažívání, nezažívání od zbytečnosti, že se tak mnoho do žaludka cpá a leje, že převařovati stačiti nemůž. Obzvláštně pak študentům, kteříž se nevypracují, středmosti potřebí, chtějíli zdrávi býti. — A však nejen ^- p™stá skrovná, ale i prostá potrava býti má, protože přirození na malíčku přestává^ podlé pak přirození živu býti nejlépe jest. Stromu, necht jest jakkoli vzácný, nezalévá zahradník vínem neb mlékem, než čím Bůh nařídil, vodou. Šetřiti tedy i rodičové mají, aby dítek mlsům neučili a zdraví jim nekazili. Není zajisté nadarmo zapsáno ;, že Daniel s tova- ryši svými, mládenečkové spanilí z královské krve, byvše oddáni k_učení, při vodě a vaření prostém zdravější, tlustší, a (což více jest) rozumnější byli, nežli všickni, kteříž z krá- lovského stolu opatření své měli. (Dan. 1.) Ale o tom Částečněji na svých místech. Provivdní také musí míti strom a občerstvování větrem, cviceni těia deštěm, mrazem, sic bez toho mdlí a chřadne; nýbrž posta- ^aiVbýt^má^ villiby strůmek a bylinu někam, kdeby ho vítr docházeti nemohl, neb v teple ustavičném, zatchne se a usvadne. Týmž způsobem lidskému tělu občerstvování potřebí, a to pro- cházením, probíháním, pracemi, hrami a jakýmkoli těla pohybováním a cvičením. Naposledy odpočinutí stromu potřebí, aby ne vždycky Odpočinutí těiu zevnitř kvetl, rostl, ovoce nesl, než také někdy zevnitř ' ™^^^^^^y''®^'' odpočina, sám v sobě vnitř zažíval a se sílil. Protož nařídil Bůh, aby za každým létem následovala zima , v kteréž by dříví, byliny i země sama odpočívala ; tolikéž lidem poručil, aby každého sedmého léta zemi (t. vinicím , rolím, zahra- dám) odpočinutí přáli. (3. Mojž. 25.) — Tak podobně lidem dal noc k odpočívání po prácech ; a však i mimo čas odpo- čívání nočního obmýšleti se má a musí, aby tělo, jako i mysl, při prácech svých tytýž odpočinutí a vydchnutí mělo ; což se děje zábyvkami nějakými. Nebo poněvadž mysl lidská 1 tehdáž, když se jí od prací popustí, zaháleti nemůž, musí předce něco býti, čímž by zanesena byla, aby se čas ne- mařil, a mysl spolu s tělem občerstvení měla. A to již něco veselého býti musí, jakož rozprávky, žertové, hry, 6* 84 Kap. XV. muzika, malování, a cokoli smyslům těla libé a pohodlné jest, však bez hříchu. Toho trého kdo šetří (jí a pije středmě, tělo pracemi cvičí pilně, pohodlí a občerstvení jemu dodává rozšafně, jak přirození káže), není možné, aby živ, zdráv, čerstev nebyl na dlouhé časy, samu příhodu a moc boží vymíníc. Protož naučiti se tomu, jak v míru jísti i nejísti, spáti i bdíti, pracovati i odpočívati, velikou jest pomocí dlouhého života a zdraví, i bez léků. — Následuje o Šetrném času života užívání. času života jak Málo se cosi zdá třidceti let; vyřkne se to pojednou, ^Ihy^e^^mllhti ^ ^^^^ mnoho jest v nich dnů, ovšem hodin; i pomaličku vypořádalo, jda, může se v tom času daleko přijíti. Stromu jak zrostem přibývá, dívaje se naň, neuhlédáš, protože pomaličku a nepatrně roste; a však (když jen roste) každý měsíc ho něco přibude, ovšem každý rok, že ve třidcíti létech veliký bude. Týmž způsobem jde zrůst těla našeho ; nevidíme, když roste, vidíme, když zroste. A nejinakťjest i s pracemi mysli; málo k málu přidá- vaje, toliko přidávaje, nashromáždí se jistě v krátkém čase , víc, nežby věřiti mohl. Nebo když na stromě každý rok z každého pupence jedna toliko ratoléstka aneb proutek vy- roste, dřív třidcíti let bude míti na sta, ba na tisíce větších a menších ratolestí, listů pak, květu, ovoce bez počtu. A neměl by člověk ve dvadcíti aneb třidcíti létech také vyrůsti? Porozvrzme sobě to maličko. Bozvržení času Dcu má 24 hodíu ; ty pro potřebu života a zdraví na na léta, dny a ^^.^ rozdělc , budeš míti osm hodin k spaní, osm k jídlu, procházkám, rozprávkám, hrám a rekreacím jakýmkoli, osmť zůstane ku práci, kterouž bez nesnadnosti a tesknosti konati můžeš, každou hodinu platného něco zprávě. Počítej pak do téhodne šest dnů (sedmého celého k odpočinutí zane- chaje), bude v týmdni ku práci hodin 48 ; v roce pak budeš jich míti dva tisíce, pět set a sedmdesáte šest. Co pak v desíti, dvadcíti, třidcíti létech? Kam to hle vyjde, když se pomaličku jen, předce vždycky kráčí? Protož práv jest Seneca, že život tomu, kdo ho užívati umí, dlouhý jest a Jak dělati, aby života k studiím dosti bylo g5 k jakýmkoli velikým věcem stacuje. Na tom jen záležeti již bude, uměti života užívati , a to , což se v něm zpraviti má, uměti pořádati. O čemž následuje. Kapitola XYI. Jak dělati, aby učení na jisto bylo? Pěkné jest Pána našeho promluvení u sv. Marka : Bůh dává pro- „Tak jest království boží, jako kdyby člověk uvrhl símě ^pécii a zrfist, v zemi, a spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jak, on neví. Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilí v klasu, a když sezrá úroda, přičiní srp." (Mark. 4, 26. etc.) čímž ukazuje, že Bůh jest, kterýž dělá všecko ve všech, člověk aby jen símě poučování dobrých v srdce své přijímal, že se ujímati bude, se poroste všecko samo, tak že nezví, jak rozroste. Protož i při cvičení mládeže na tom toliko záleží, abychom my seménka poučování dobrých dobře roz- sívati, a strůmky boží štěpovati uměli; zrůst a jDožehnání od Boha bude. K rozsívání pak a štěpování umění že potřeba, skutek když lidé ro- sám svědčí. Nebo když neumělý štěpař zahradu vysazuie, ^'™"® ^^J' * vetsi au stepu mu poschne, a co se ujme, zdarenun více nežli uměním jeho bývá ; ale rozumný a zkušený štěpuje na jisto, věda kdy, kde, jak, proč dělati neb nedělati má, aby mu chybiti nic nemohlo. Ač chybiti sic i jemu můž, a chybuje, protože aby se někde něco nepřehlídlo, neb nedohlídlo, aneb sic příhoda nepřišla, bez toho těžce býti můž. Ale nyní se o nedopatření neb příhodě nemluví, než o umění, jak ono jíti má, aby jisté bylo. Poněvadž tedy v školách na větším díle všecko se po- cvičení miá- savád na zdař-se dělalo , a žádný říci nemohl : Já tolio ^^^^ ^^"^^ ^ý" -lii"^ zdař-se, než miadenečka v tom a tom čase tam a tam přivedu , tak a na jisto. tak vycvičeného postavím atd. — pohledme, jakby umění to duchovního štěpařství na jistý nějaký základ postaveno býti mohlo, aby nechybovalo. Ten pak základ jiný býti nemůž, než přirozený, aneb od přirození vypůjčený (jakž v kap. XIV. ukázáno), což 86 Kap. XVI. prohlédneme, a sobě to příkladem předně ptáka, mladé vysedajícího, potom umělého a šlépějemi přirození kráče- jícího stavitele, malíře a štěpaře vysvětlíme, a hned při každém punctu nezprávy školské podotknouc, regule nápravy odtud vyvedeme. ') FUNDAMENTŮM I. {mc v nečas. Přirození pilné setři casii každé véci příslušného. Ku příkladu : pták mladiti se hledí ne v zimě (vy- stydlo by mu hnízdo, a mladá zmrzla), ani v letě (horkem tu prahne a umdlévá všecko), ani na podzim (moc a život všech věcí tu s sluncem jde dolů, a než by je odchoval, přišla by zima) ; než z jara, když život všech věcí okřívati počíná. A to opět po stupních. Nejprv za chladna ještě *) Odstavec ten jasněji Did. Mag.: Istud vero fundameutnm cum esse non possit aliud, quam ut has artis operationes ad normas operationum naturae quam accuratissime accomodemus (ut Cap. XIV. vidimus), eja, scru- temur naturae vias in exemplo avis pullos excludentis: cujus vestigia quam feliciter imitentur arboratores, et pictores, et architecti, dispicientes, facile, quomodo etiam juventutis forma- toribus imitandae sint, videbimus. Quae si alicui nimis bumilia, nota, trita videbuntur, is memi- nerit, nos id nunc agere, ut ex quotidianis illis et vulgo notis, quae in nátura et arte (extra scholam) bono successu fiunt, ignotiora illa, quae scopus noster petit, deducamus. Et saně, si nota šunt illa, e quibus praeceptis nostris ideám sumimus, eo evidentiores etiam íbre conclusiones nostras speramus. [Ten pak základ poněvadž jiný býti němuž, než abj^cbom tyto umělé skutky dle vzorů působeni přirozeného co nejlépe upra- vili I jak v kap. XIV. ukázáno), tedy zpytujme cesty přírody v příkladu ptáka mladé vysedajícího; jejíž šlépějemi jak šťastně kráčejí štěpaři a malíři a stavitelé, prohlédajíce, snadno uhlé- dáme, kterak jimi i vzdělavatelům mládeže kráčeti nutno. Což jestliže se komu příliš nízkým, známým, otřepaným viděti bude, nechť pomní, že nám zde o to jde, abychom z běžných těch a vůbec známých věcí, jež v přírodě i umění (kromě školy) s dobrým prospěchem se dějí, ony věci méně známé odvodili, na kterýchž nám tuto záleží. A v pravdě, jestliže známy jsou věci ty, z nichž, co zákonňv našich, svou ideu odvozujeme, doufáme, že tím zřejmějšími i naše zavírky se stanou.] Jak dělati, aby učení na jisto hylo. 87 V životě počíná (protože mu to tam nastydnouti nemůž) ; když se trošku oteplí, sází vejce do hnízda; opět když tepleji, vysedá je , aby živý tvor pomaličku světlu a teplu zvykal, až i zvykne. Tak stavitel (šlépějemi přirození kráčeje) znáti musí, Napodobeuí kdy dříví káceti, kdy cihly páliti, kdy grunty klásti, kdy stěny hnáti, kdy mazati atd., aby vše v čas bylo. Tak ovšem zahradník ne ledakdys a ledajaks dělá, ale jistým časem a pořádkem všecko. Neštěpuje v zimě, pro- tože tu vlaha u kořenu sedíc, vzhůru k zavlažování roubu nepůjde; ani v letě, protože tu vlaha do ratolestí již vstou- pila, v kořenu jí málo; ani na podzim, protože tu vlaha dolů do kořenu stupuje ; ale z jara , když vlaha z kořene se rozcházeti a vzhůru hnáti začíná. Tolikéž i potom, co- koli při štěpu konáno býti má, toho se čas jistý znáti musí, kdy oklesťovati, kdy hnojiti atd., proto že i sám strom své časy má, pupenců hnání, rozkvétání, zelenáni se, ovoce atd. Proti tomuto základu dvojnásobně se hřešilo v školách : ^°,':'^^,'',^'?' ^® 1. Nebráním začátku cvičení, když čas pravý ; někteří brzo příliš, jiní pozdě příliš k studiím přistupovali. 2. Nerozměřováním potom studií takovým , aby vše jedno za druhým přirozeně, jako po stupních šlo. Neb dokud dítě nemluvnětem jest, cvičiti ho nelze, protože kořen rozumnosti hluboko ještě vězí, V starosti jest pozdě, protože rozumu a paměti zase již uchází a ubývá. U prostřed věku nesnadno, protože se moc rozumnosti ' po leda věcech rozprchla, sbírati ji těžko. Šetřiti se tedy má věku mladého, když vlaha života a rozumu vzhůru jde : tehdáž se všecko ujme, všecko vkoření. Z toho jde, že Náprava trojí. /. Cvičení školské v jaře života začínati se má, to jest v dětinském věku, protože dětinství jara, mládenectví léta, mužství podzimku, starost a sešlost zimy podobnost má. //. Ranní hodiny k studiím nejzpůsobnější jsou, protože opět ráno jara, poledne léta, večer podzimku, noc zimy podobnost nese. ///. Všecko učení má podlé pochopitedlnosti veku roz- 88 Kap. XVI. méřeno býti', k čemu kdy vtip způsobný jest, tehdáž aby v to zavozován byl. FUNDAMENTŮM II. Materii před Přírození sobě Jiotoví materii, dřív nežli formovati začíná. formou. Ku příkladu: pták, když sobě podobný létavý tvor vyvésti má, nejprv sobe z krůpěje krve své v životě svém položí zárod, aneb kolikkoli jich ; potom se stará o hnízdo, kamž by je schránil. To sobě zhotově, a vejce snesa, teprv se na ně usadí, a pořád již zahřívá a formuje. Napodůbení. Tak moudrý stavitel, nežli stavěti začne, nejprv dříví, kamení, cihly, vápno a jiné potřeby shledává a sváží, aby nedostatkem potom práce psována neb meškána nebyla. Podobně malíř, kontrfekt dělati maje, plátno sobě při- chystá, na rámec rozepne, fundamentům položí, barvy sobě rozdělá, penzlíky zhotoví atd. a teprv pak maluje. Tak zahradník, nežli začne štěpovati, musí zahradu, pláně, rouby a nádobí všelijaké míti; a ne aby teprv dělati začna odbíhal, a toto onono shledával. Sic pokazí tytýž. Pochybení. Proti tomuto fundamentu hřeší se v školách: 1 1. Že potřeb všelijakých (tabulí, forem, knih atd.) zhotovených míti nehledí, nýbrž teprv, když čeho třeba, shledávají, diktují, vypisují atd. Což, když preceptor ne- umělý aneb nedbalý jest, mizerně se děje; jakoby lékař pokaždé, když lékařství dáti má, teprv po horách, lesích, polích běhati a shledávati chtěl, maje pohotově již všecku apatéku míti. 2. 2. Že i v těch knihách, kteréž mají, nešetří tohoto při- rozeného pořádku, aby materia šla napřed, a za ní forma ; všudy téměř naopak se děje; ješto jakt se pořádati má, když není co? (a.) Ku příkladu: řeči učí bez věcí, a dříve než věcem, to jest: nejprv do grammatiky a lexiků zavodí, a teprv kdysi po létech do fyziky , mathematiky atd. , ješto věci sou podstata, slova případek jejich; věci sou tělo, slova oděv toho těla. Protož napřed věci uvozovány býti mají (b.) Y rozum, a potom přiodívány řečí. — V jazycích také ne Jak dělati, aby učení na jisto bylo. 89 od lexiků aneb autorů začínají, než od grammatiky , ješto lexika a autores materii dávají, to jest slova, jimž gramma- tika toliko formu přidává, to jest: pořádání a vázání jich. — • Naposledy in disciplinis napřed tlačí artes, scientias et (c.) prudentias za nimi, jesto tyto res, onyno modům rerum tradunt. ') Z toho jde, že majíli školy z gruntu napraveny býti, Náprava. musejí /. Knihy a všecko zhotovené míti dostatečné. II. Vécem učiti předné, a za tím reci. III. Žádnému jazyku neučiti z gramm.atiky, než z textu autorů hodných. IV. Reales disciplinas ante organicas. ^) FUNDAMENTŮM III. Přirození bere k véd své mateňi způsobnou , aneb ji sobe, Matesa způ- ahy způsobná byla, strojí. , . , , ; sotnou se činí Ku příkladu : pták ne na ledaco v hnízdě sedne, než na to, z čeho pták býti m6ž, t. na vejce, k nimž přimísili se kamének, neb něco, vyhodí to. Potom pak na vejcích sedě, sedí pořád, a je dotud zahřívá, až se i sformují. Tak stavitel dříví dobré vybera, ještě je vysuší, oteše. Napodobení. na fošny pořeže; též plac přihotoví, vyčistí, grunty nové založí, aneb staré, aby se hodily, stvrdí. Tak malíř hledí míti dobré plátno, dobrý základ, dobré barvy atd, ; pakli nejsou, napraví je sobě jak můž, a nechá nejprv dobře uschnouti; potom pak ještě utře, uhladí, a všelijak způsobné sobě učiní. ^) Naposledy při naukách napřed tlačí umění, vědy a moudrost teprv za nimi, ješto tyto o věcech, onyno o způsobu věcí jednají. Did. Mag.'. — (d.) Tandem, regulas inabstracto praemittunt, demumque illas subjunctis declarant exemplis: cum tamen lux praecedere debebat illum, cui allucetur. [Konečně, pravidla v způsobe odtažité napřed uvozují a na to je připojenými pří- klady vysvětlují, ačkoliv by předce světlo mělo předcházeti před tím, komu se svítí.] *) Did. Mag. dodává: V. Exemplaque (praemitti) regulis. [Pří- klady dříve než pravidla.] 9Q Kap. XVI. Pochybení. Náprava Tak zahradník 1) hledí pláň dobrou stromu ovocného a dobře vkořenělou vzíti; 2) musíli ji z lesa do zahrady přenésti, udělá to, a vykopaje přesadí ji i s kořeny ; 3) ne- štěpuje však, chceli na jisto, leč až vidí, že se vkořenila ; 4) tutouž pláň, nežli do ní roub vsadí, oklestí, a ratolestí všech obnaží, nýbrž zetne, a neb pilkou zřeže všecko pryč až do kořene blízko. Pročpak to ? Protože kdyby ratolestí nechal, onyby všecku vlahu do sebe pily, a roub, málo jí dostávaje, usvadnouti by a uschnouti musel. Aby tedy on živost měl, jiné plané ratolesti ustoupiti musejí. Hřešeno proti tomu v školách, ne tak sic hloupých a tupých připouštěním (poněvadž dle fundamentu našeho všecka mládež přii30uštěna býti má), jako více 1. Nepřesazo váním jich do štěpnice, to jest neoddáním jich cele k učení, aby kdo začne, držán v tom byl až do konce. 2. Že rouby umění, mravů, pobožnosti štěpovati se pokoušeli dříve, než sama pláň vkořeněna byla, to jest, dříve než mysl k chtivému učení nastrojena a zažžeta. Při některých sic z přirození jest jakási živost a k učení chuť, a toť jsou sazenice samy z sebe hodné ; ale při jiných kořenů těch není ; pomáhati se jim teprv musí, aby umění opravdově zamilovali, a vlahou moudrosti zapájeti se žá- dali. Což jak se státi má, níže navrženo bude. 3. Ze před štěpováním mládeže neoklešťovali, to jest mysli od postranných zaneprázdnění, slušným v kázeň, bázeň a řád jich pojímáním, neodvozovali. Protož napotom /. Kdo se škole odddj at se přitom stále drzí^ dokudz neprojde, co projíti má. II. Kterému koli um.ení se přistupuje ^ m,ysl discipulů nastrojena buď, aby s zadosti přist^ipovali (o čemž plněji Kap. násl., Fund. II.). ///. Překážky discipulům at se všecky odejmou (o čemž plněji v Kap. následující Fund. IL). Jak dělati, aby učení na jisto bylo. 91 FUNDAMENTŮM IV. Přirození jednolio času jednu toliko véc délá nejpředněji. Nic neděje se na překot. Ku příkladu : pták nesnese všech vajec pojednou, ale po jednom, jak jich mnoho. A když na nich sedí, ač na všech spolu sedí, však nejprv zahřívá toliko, potom obrací, potom prokluvávati pomáhá, potom mladé krmí, pak létati učí atd., vše časy svými. Podobně stavitel, když jeden dům začne, na té práci Napodobení. trvá, až dodělá, a když zakládá grunt, nedělá střechy, ani když stěny pořádá, střechou se zanáší. Tak malíř nedělá deset neb dvadcet kontrfektů spolu, ale jeden; byť pak i mezitím někdy druhému neb třetímu fundament strojil, neb jiného něco, vždy přece jedna sama práce přední a hlavní jest. Podobně zahradník nesází roubů do několika plání spolu; ani, sázíli do jedné dva (jestliže je snésti a uživiti můž), spolu, ale vše jedno po druhém, aby se nemátlo. Neřád tedy byl v školách, ze při mládeži několiko vécí Pochybení. spolu začínáno, k několikerému spolu hnáni byli. Nebo kdo neví, že v klasích každé téměř hodiny , celého dne, jiná lekcí byla? Ješto neníližto matení? Který švec tak dělá, aby pět neb Šest bot spolu šíti se pokoušel, a na každé kousek udělaje odložil, a jinou chytil; a tu opět odlože, jinou, a tak pořád chytal a pouštěl, až do vypořádání? Který pekař tak dělá, aby jednak jednu, jednak druhou žemli do peci sázel, a zase vynímal ? tak aby každá několikrát tam a ven musela? Smáli bychom se, kdybychom to viděli. A proč pak sami v Školách tak směšně děláme? ProČ se od nich grifům neučíme? Švec jistě, dokud jedné boty ne- ušije, druhé nezačíná. Pekař, dokud se mu jedno neupeče, druhé nesází. Tak tedy necht jest i v škole. Dokud se neupeče Náprava. grammatika , nech počká dialektika ; dokud se nevkoření latina, nech počká řečtina atd. Sic bude jedno druhému překážeti, protože Pluribus intentus minor est ad singula sensus. ') ■) Jedno drží mysl hůř, ku věcem je-li napnuta více. 92 Kap. XVI. Znal to vtipný muž Jos. Scaliger, protož nikdy ne- pracoval než v jedné věci jeden čas; a to myslí celou, až JÍ dokonal. Ku příkladu, když se řecky učil, odložil všech jiných knih na stranu, toliko řecké authory evolvoval, ') až se všech zmocnil; tak potom židovsky, chaldejsky, a jiné jazyky; tak Artes jednu za druhou, pokaždé samu. -) Tak sobě všecko, co lidé v uměních svých mají, sám vy- pořádal, všecko z fundamentu uměl, a zázrakem učených učiněn; a kdokoli ho v tom následovati ohledal, ne na- darmo ohledal. A tak tedy V jeden cas v jedné véd toliko at pracuje discipulus. FUNDAMENTŮM V. Vnitřek spíš. PHrozeni začíná působení své od vnitřku. Ku příkladu: pták neformuje napřed pazourů, neb peří, neb kůže; než napřed vždycky vnitřnosti se formují, potom teprva zevnitřní křtalt. Napodobení. ^ak štěpař nc k kůře povrchu roub přilepuje, aniž pobočně toliko nějak s ním se vrtá, než rozštípí tělo pláně až do vnitřnosti k jádru, a to učině, vpustí tam roub hned za vlahy co nejhlouběji, obrovnávaje však jej pěkně, aby se s rozštípeným snětem čistě, plně spojil a slehl ; tak se ujímá. — Malíř, poněvadž svrchek jen maluje, o vnitřnosti obrazu svého se nestará. Ale hojič ran, chceli dobře zhojiti, musí nezačínati povrchu, aby se rána toliko sstupovala, než hojiti z gruntu. Podobně strom sám, když se mízou země napájí, krmí a sílí, nejprv a předně napájí kořen, pak teprv snět a ratolesti, naposledy květ a ovoce. A všady se míza roz- plývá ne po kůži neb kůže zevnitř, ale po prostřed vnitř. A protož jak štěpař nepolévá ratolestí, než zalévá kořen, a živočich potravy ne oudům zevnitřním dává, než žaludku, a on zažívaje jiným rozsýlá oudům: tak rovně mládeže učitel kořene uíuění když dobře šetří, jiné všecko poroste ') spisy čítal. 2) umění jedno za druhým, pokaždé samo. Jak dělati, aby učení na jisto bylo. 93 jistotně. Kořen pak umění rozum jest aneb soud ; snět s ratolestmi pamét jest; květ s ovocem hbité nabytého umění užívání jazykem neb pérem. Hřeší tedy ti preceptoři, kteříž discipulůmjen čísti, říkati Pochybeni. a z paměti se učiti kazí, bez vysvětlování jim věcí. Nebo to dílo neužitečné jest, aneb aspoň nejisté ; někdy sp něco ujme, na větším však díle neujme se, podeschne a spadne zas. Item chybují, kteříž sic vysvětlovati chtějí, ale trefiti v to, aby kořen rozumnosti rozštípili, a naučení mocně vsadili, neumějí. Nýbrž hmoždí se s vtipem discipule tak hamižně, jako když kdo místo dlátka kyjem neb palicí pláň rozštípiti chce. Protož Náprara. /. Vždycky napřed rozum a soud formovati sluší a teprv zatím pamět, jazyk, ruku. II. Vyšetřovati má preceptor všecky fortele^ jak a čím se mysl discenta snadné odmyká, a užívati jich. (O čemž v kap. násl,). FUNDAMENTŮM VI. Přirození, cokoli formovati začíná, toho sobe veřejně nejprv veřejné spu. celou podobu udélá, a potom teprv po částkách vydélává. Ku příkladu: když má z vejce pták býti, neíbrmuje mu přirození nejprv hlavy, neb oka, neb pazourů, neb péra atd. než zakaK celé vejce, roztáhne a protáhne žilky naskrz , aby se delineací a základ celého těla udělalo ; a to již pomaličku po všech stranách formuje, až se po- dobnost ptáka udělá , že se vidí , co hlavou , co tělem , co křídlem atd. býti chce ; to teprv v každé částce k doko- nalosti vede, až dovede, naposledy pak peřím ozdobí. Tak stavitel nejprv sobě celého domu, z papíru neb Napo-iobení. dřeva, mustr udělá, a tu, potřebali co, opravě, podlé toho staví. Potom pak sám dům také tak staví, že nejprv základ, stěny, střechu postaví ; zatím vyplňuje dveřmi, okny, kamny, lavicemi atd., naposledy teprv ozdobuje řezbami, malováním, čalouny atd. Tak malíř kontrfekt udělati maje, ne od ucha, oka, úst, 94 Kap. XVI, začíná, než celý obličej neb celého člověka uhlem na vrže ; a vidíli, že proporcí oudii proti oiidu dobi'*e stojí, teprv toho barvou potvrdí, veřejně ještě; pak po částkách živými barvami vyplňuje. — • Podobně rypák ') obraz udělati maje, nejprv špalek z hrubá oteše, potom drobněji, aby již cosi k obrazu podobného bylo, a teprv formuje oudy, napo- sledy maluje. Tak zahradník, štěpovati maje strom, vezme roub, z kteréhož by se strom celý ihned založiti mohl. Nebere zajisté roubu o jednom pupenci, než celou za rok vyrostlou ratoléstku, z níž by, kolik pupenců má, tolik se ratolestí hlavních založilo a rozrostalo. Pochybení. Z toho jde, žc sc zlc děje, když se umění jakéhokoli ^' ^' po kuších jen utrhuje a discentům podává, aneb když preceptor zaveda discipule do jednoho umění, v tom samém ho, bez jiných, dokonalého učiniti chce. Tak zajisté nám dělávali preceptoři naši, dialektiku třeba, rhetoriku, metaphysiku atd. hned nejprve s komen- táři a divnými otázkami, grammatiku latinskou se všech- němi anomáliemi, řeckou pak i s dialekty do nás cpajíce, ani sme nic, co se to dělá, nevěděli. Náprava. Náprava tedy toho neřádu napotom bude taková : . /. V mysli k cvičení oddaného dítěte má se hned z místa zakládati universalis eruditio -), to jest taková všeho deli- neací, aby následující učení nic nového nebylo, než čá- stečnější toliko toho, což nejprv založeno, rozvínání. Tak zajisté na stromu, by on sto let rostl, nových ratolestí nepřibývá ; nqjprv toliko narostlé se rozrostají a zahušťují. //. Každá lingua et ars tradovati se má nejprv per simplicissima ritdimenta , totaliter tamten ; za tím per prae- N. B . cepta et exempla]; po třetí per systhemata plena adjunctis anomaliis ; naposledy teprv per coramentarios , potřebali jich však. Nebo kdo věci z pravého gruntu vyrozumí, commentárů sám nepotřebuje; a potřebuj eli kdo jiný, na- dělati jich dosti umí. ^) ^) rytec, sochař. *) všeobecné vyučování. ") Každému jazyku a umění vyučovati se má nejprv dle zcela jednoduchých a vše- obecných základův, avšak v celosti; za tím skrze pravidla a Jak dělati, aby učení na jisto bylo, 95 FUNDAMENTŮM VIL Přirození se nezamotává, ale po svých stupních pořád kráčí, v se jw stupních. Ku příkladu : ptáka formování má své jisté stupně, jichž ani přestavovati, ani přeskakovati nelze. V jinou se zajisté chvíli zakládají kosti, v jinou se rozdělují žíly, v jinou se zhuštuje maso, v jinou potahuje kůže^ v jinou roste peří atd. A starý pták, když mladého létati učí, nežene ho pojednou z hnízda, ale cvičí pomalu, nejprv nad hnízdem křidélka roztahovati, potom nad týmž hnízdem se pozdvi- hovati, pak okolo hnízda se pouštěti, to z ratolesti na ra- tolest létati, potom z stromu na strom, teprv z hory na horu, naposledy kdekoli pod nebem volně a bezpečně se proletovati. Tak štěpař díla svého stupně míti musí; pláň najíti, Napodobeni. vykopati, přesaditi, oklestiti, rozštípiti, roub vsaditi, sevříti zas, obvázati atd., vše jiná a jiná práce jest, ničeho se vy- pustiti, ničím druhého předstíhati nelze. A když se to tak po stupních pilně dělá, řídko chybiti může. Zle tedy se v školách děje, když sobě a discipulům Pociiybeni. celého učení nerozdělí preceptoři místně, aby se naskrz všecko, co za čím jde a jíti má, vidělo. — • Druhý neřád, že sobě také času nerozměří, kdy kterou věc zpraviti chtějí a mají na konec. Protož sobě to často matou, k něčemu chvátáním a něčeho míjením. Jako když před grammatikou do poésí, před dialektikou do rhetoriky atd. vedou ; někdy také ante theoriam praxin exigentes, id est, styli exercitia urgentes '), dřív než jim slov s potřebu dodali, aneb je construovati naučili. Protož náprava bude : - Náprava,. /. Všech studií veřejnost na jisté classes, co z čeho, a za čím jíti má , rozděliti , tak aby nic jedno druhému ne- překáželo, nýbrž cestu stlalo a svíci rozsvěcovalo. příklady; po třetí skrze úplné soustavy s připojenými výmínkami; naposledy teprv skrze výklady, potřeba-li jich však, Nebo kdo věci důkladně vyrozumí, výkladův sám nepotřebuje; a potřebu- je-li kdo jiný, nadělati jicli dosti umí. ^] před theorii cviku žádajíce, to jest na cvičení-se v slohu naléhajíce. 96 Kap. XVI. // Rozméřiti cas co nejpilnéji a nejplnéji, nejen na léta a měsíce^ ale i na dny a hodiny. III. Šetřiti rozměření takového stdle^ aby se ničeho ne- míjelo, ale všecko po svých stiipních šlo. FUNDAMENTŮM VIII. íffpřettávati. dokud se nedO' koná. Napodobení. Pochybeni. N. B. Přirození jak začne, tak nepřestane, az dokoná. Jako pták začna na vejci (naturae instinctu) ') seděti, nepřestane, až ho vysedí. Nebo kdyby přestal, třeba na půl dne, vystydlby zárod, a zkazil se. Tolikéž, když se vyloupí, nepřestává ho zahřívati a pokrmu dodávati dotud, dokudž se život nessílí, peří nezroste a samo to již také dokonalým ptákem nebude. Tak malíř kontrfekt začna, nejsnáze jej pořád vede, aby barva na barvu přicházejíc, lépeji se temperovaly a mocněji usazovaly. Týmž způsobem stavení domu nejlépe jde pořád. Sic přestaneli se, déšť, vítr, slunce, psují začatou věc, a ostatek potom ne tak užitečně se přilepuje, a jest všecko kuse, nestále, nehladce. Tak štěpař, jak ruky k štěpu přičiní, odjímati nemusí, dokudž ku konci nepřivede. Musí zajisté, jak roub vezme a pláň rozštípí, hned vsaditi za vlahy. A aby vítr k vy- sušování vlahy nemohl, musí zahraditi a obecpati všecky díry, skuliny a průduchy, dole, nahoře, i po stranách, zemí, nebo drnem, nebo mechem, a aby to neodpadlo, obvázati, i přihlídati a opatrovati dotud, dokudž se rozštípeniny vla- hou samého stromu nezalejí a nescelejí, aby se pevně ujalo. Odkudž patrné, že se zle děje, když mládež jednak se do školy dává, jednak strhuje, a k jinému obrací. Item, když preceptor při discipulích jednak toto, jednak onono začíná, a ničeho pořád čerstvě k cíli nevede, až i toto, když sobě každé hodiny něco jistého nevezme, cožby na konec při učedlnících zpravil, a k jejich prvnímu prospěchu přidal, aby přibytí něčeho jemu a jim patrné bylo. Dobře se za- ') pudem přirozeným. Jak dělati, aby učení na jisto bylo. 97 jisté říká v přísloví : že se za tepla železo kovati má, protože dášli mu vycMaclnoiiti , darmo na ně kladivo dokládaje, hnusiti se s ním budeš ; musíš znovu zahřívati, a tím hned i času ubude i železa, proto že čím časteji do ohně chodí, tím se více pálí. Protož I. kdo škole oddán, stále při tom zůstávej, dokudzhy v Člověka osvíceného, mravného., pobožného sformován nebyl. II. Škola bud v místě pokojném ^ od hluku a překážek vzdáleném. III. Co se podlé rozméření délati má, děláno bud od docentů i discentů ^) jadrné^ iíwe, stále. IV. Emansiones et evagationes {quocunque praetextu) nemini concessae sunto. ~) Náprava FUNDAÍ^IENTUM IX. Přirození pilně odporným, věcem vyhýbá. Odpornému vy' hýbati. Jako : pták, na vejcích seděti začna, nedá k nim větru studenému, ovšem dešti neb krupobití. Item hady, dravé ptáky, a jiné škůdce, co na něm jest, odhání. Tak stavitel dříví, cihly, vápno atd. , pokudž možné, Napodoteuí. v suše chová, a co vystaví, to aby zase bořeno neb vikláno bylo, nedopouští. Podobné malíř k měkkému ještě obrazu větru, zimy prudké, ohně, prachu, ruky cizí atd. nedopouští. Tak štěpař, aby mu štípku nového kozel, zajíc neb jiné zvíře bud ohlodávati neb zlámati nemohlo, tyčkami jej neb košem ohrazuje. Zle se tedy děje, když se mládeži hned z počátku otázky Pochybeni, a disputací, a tak pochybování o tom, čemu se učiti mají, přednášejí. Nebo to což jest, než strůmek v nově vsazený a vkořenění potřebující, viklati? Pravdivě zajisté Hugo napsal: Nunquam ad rationem veritatis intrabit, quisquis a discussione coeperit erudiri. ') ^) učitelův i žákiÍY -) Vynechávati a opouštěti školy (pod jakou- koliv záminkou) nikomu nebudiž volno. ^) Nikdo k důvodu pravdy nevnikne, kdo s pochybováním vyučovati se začne. Koii.^Uřilcý, fliiiuiitiku. I 98 Kap. XVII, Item když se jim knih ledajakýchs nespořádaných, ovsem bludných, lživých, oplzlých, též i tovaryšstva zlého nebrání. Náprava. A protož potřcbí : /. Knih žádných^ kromě z nichž se ucí, do rukou jim nedávati. II. Ty knihy tak zpravené iníti, aby nic nebyly^ nez trichtýř moudrosti^ ctností, pobožnosti. III. Tovary.sství postranních jim nedopouštHi. Kapitoiíi xyn. Jak dělati, aby učení snadné bylo? Nepostačí, aby Znaje tak preceptor práce své pořádek, opatrovati uceni na jisto j^^^gf r^jjy učcdlníku to , COŽ sc při uěm koná , odporné a bylo; hleděti , . , , , ^ X- jest, aby snadné tvrdé nepřicházelo , ale snadné a libé. V čemž opét od bylo. přirození mustr vzíti přičiníme se ; kteréž poněvadž cho- vance své (stromy, byliny, živočichy i naše vlastní těla) tak povlovné, lehce, libě i počíná, i rodí, i krmí, i vede, že bez všelijaké bolesti a trápení, nýbrž s libostí zvláštní zažívají, rostou, sílí se: i námť to opatřiti jest, aby týmž způsobem mysl mládeže štěpována, zavlažována, chována a vedena byla k volnému a veselému v uměních prospí- Fundamentů váuí. Prohlédněmcž opět, jako i prvé, po částkách, jak tu toho deset. v- , -i^-, , CO přirození deia. FUNDAMENTŮM I. Malena čistá se P'f'ir ožení vzdycky od nezačatého začíná .^ a pakli co začato ^'^^ jest^ to nejprv zkazí. Ku příkladu: Když pták na vejce sedá, musí v něm nebýti zárodu žádného, než materie prázdná, čistá, čerstvá ; sic bylli již prvé zárod jaký v tom vejci, nic z něho ne- bude; zkaženo býti musí, a jiné hledáno. Napodobení. Tak stavitcl chcclí postaviti dům nový, musí míti plac k tomu prázdný, aneb starého něco zboře, uprázdniti sobě. Podobně malíř nejlépe na tabuli prázdné a hladké ma- Jak dělati, aby učení snadné bylo. 99 luje. Bylali tabule prvé již pomalována neb pokálína a po- škrtána^ vymazati se a vyhladiti musí, aby věc z gruntu svůj vlastní začátek měla. (Jako i kdo do nádoby něco líti úmysl raá; nechceli, aby se mu pokazilo, nádobu nejprv dobře vypláknouti musí.) Tak zahradník nejlépe na tom štěpuje, což stromem ještě nebylo, t. na pláni. Pakli chce na strůmku neb stromu, musí mu nejprv ratolesti všecky odjíti, a tak jej ku přijetí nové formy způsobiti, (A toť jest, proč Aristoteles privationem inter principia rerum ') počítal, že hned nemožné jest, aby forma nová v materii místo našla, leč první ustoupí.) Z toho jde: předně, že pacholátkům nejsnáze přichází Pochybení. učiti se věcem dobrým , dokud mysl ještě jiným zanesena není, t. j. hned jakž se rozum zjevovati začíná; čím se déle cvičení nezačne, tím jim tíže. — Druhé, že jim ani mílo, 2- ani prospěšno býti nemůž, když jednak jeden, jednak druhý preceptor je chytá, jednak tím, jednak oním pořádkem, — Třetí, že neuměle dělají, kteříž pacholata a mládenečky 3- odrostlé k cvičení berouce, nezačínají od mravů a ctností, aby je povahy v uzdu pojímati, a sebou vládnouti učili, než hned ]e do literního umění vedou. Ješto koníř prvé koně udidlami sevříti a povolného sobě učiniti musí, nežli Eo tak a tak formuje. Protož dobře Seneca: Mores primům, mox sapientiam disce, quae sine moribus male discitur. -) A Cicero : Philosophia moralis praeparat animos ad satus accipiendos etc. ^) A tak tedy Náprava. /. učení nejlépe časně začíti, dokud mysl jako tabulka prázdná, ke všemu způsobná. //. Nejlépe jest, aby učedlník v jednom uméní jednolio toliko učitele užíval v jeden cas. III. Cvičení se nejlépe od formování mravů a povah začíná. ^) odnímání k počátkům věcí počítal. -) Mravům prvé, pak teprv moudrosti se uč, neboť bys bez mravů marně jí se učil. ") Filo- sofie mravoučná připravuje duši k přijetí semene. 7* 100 Kap. XVII FUNDAMENTŮM II. Materia tak se PHrození vzdycTcy materii tak nastrojuje , aby formovati se nastrojvje, aby ^^^- ^j^^^^^ ^^^ formovati se . '-' dáti chtivá byla. Ku příkladu: ptáček, když v vejci živ býti začne, zsílí se, pomáhá sobě z něho sám, klube, láme, drápe, tiskne se. Vytlače se na prostranno, rád jest, když ho matka, sedíc na něm, zahřívá; rád, když krmí, sám ústka odvíraje, a chtivě, co se mu do nich pustí, požíraje ; rád, když ho na vyhlídnutí neb prolítnutí pustí, rád, když ho létati učí, létati ohleduje; rád potom lítá, summou rád a s chtivostí k tomu, co jemu náleží, pospíchá. Tak zahradník opatrovati musí, aby štěp opatrně štípán jsa, a vlahy i tepla dosti maje, rád spanile rostl atd. Pochybení. Zle tedy činí, kteří učedlníky bez chuti přece bezděk nutí, a do nich mimo vůli jejich cpajl; ješto jaký užitek? Nepřijímáliť žaludek s chutí pokrmu, a cpá se přece, nic odtud pojíti nemůže než nechutenství a vývratek, aneb ne- zažitost a neduh. Naproti tomu, když lační žaludek, bere chtivě, co mu koli dáš, a zažívá dobře, a obrací v krev a mízu života. Protož dobře Isokrates: éáv i^g (pilofiad-řjg. £07} Ttolvi.ia&TÍg: Budešli se rád učiti, mnoho se naučíš. Náprava. A protoŽ /. chuf k učení uná v Tnládeži všelijakým způsobem rozněcována býti: protože Kdo co dělá s chutí, mile, Práce jest mu kratochvíle. //. Způsob předkládání jim všeho takový býti musí, aby jim všecko učení nepřicházelo jinaJc , nez jako hra a kratochvil. Nerozvážlivě pověděl Demokritus, že studiorum radices amarae, ale fructus dulcis. ') Málit býti ovoce sladké, kořen hořký býti nemusí. Ale bezpochyby, žet to podlé zvyklého způsobu mluví, když preceptoři jinak přednášeti neumějí než v pohádkách, ani jinak vábiti, než ferulí, pěstí, metlou. Komužby to nezhořklo ? Ale mohou se najíti ^) Že kořen (počátek) učení hořký, ovoce ale že sladké Jak dělati, aby učení snadné bylo. 101 s pomocí boží takové cesty, aby mládeži nic hořčeji nepři- cházelo učiti se, nežli perník a cukr jísti, neb ořechy lou- skati, neb jahody sbírati, neb v ráže, koně, panny hráti, neb po jarmarku choditi, lelky sbírati, neb rozprávek ně- jakých libých poslouchati, protože všelijaká umění rovně nejsou než vnady vtipu lidského, lahůdky a rozkoše pře- libé, když se jen ve formě cukru, hry, divadla, rozprávek přednášejí; to jest tak, jakž věk ten chápati můž. Sic i cukru se tak neopatrně dávati můž, že se dítěti zoškliví, aneb se na něm nemoci dojí; i hra mu přesednouti můž, kdyby ho k ní ne v čas a nemírně doháněl. Summou každá dobrá věc máli dobrou, chutnou, zdravou zůstati, dobrému chce užívání. ') Zaněcuje se pak v mládeži chui k učení od rodičů, Kterak chut od preceptorů , od školy, od věcí samých , od metodu , a ^ ^í^®" 7 ™^!r ■'•-'- '' ' ,' y dezi zanecovati. od vrchností. Rodičové mají před dětmi učení a učené lidi vychva- lovati, diviti se, a jak to pěkné věci jsou, vypravovati. — Item slibovati dětem, budouli se pilné učiti, pěkné knížky, šaty atd. Obzvláštně pak preceptora toho, kterémuž dítě oddati strojí neb oddali, vychvalovati, jak to znamenitý, učený, vlídný, otcovský muž. (Nam amor et admiratio vehe- mentes šunt affectus ad imprimendum imitandi studium.) -) Mohou mu i po dítěti někdy něco na schvál vzkázati neb poslati. Tak se stane, že se ani cvičení, ani cvičitele děsiti nebudou. Preceptoři pak, budouli k mládeži vlídní, ochotní, otcovští, žádným způsobem jich od sebe, slovem, ani přísným vzezřením neodhánéjící, ale raději všelijakou přívětivostí k sobě vábící, laskavě s nimi někdy promlouvající ; slibu- jící též neb dávající někdy žemličku, ořech, jablko, knížku atd. Item, jestliže někdy pochválí, pohladí, políbí, popěstují; rodičům po nich něco vzkáží; někdy k sobě vezmou, ně- jaké malování, sphaeram, ^) instrument jiný atd. ukáží, a tak summou k discipulům svým, jejich věku, vtipu, po- vahám formovati se budou, získají je sobě snadně. Tím Rodičové. fl-) (ž.) (3.) (4.) Učitele. (3.) (3.) (4.) (5.) ^) Odstavec tento v Did. Mag. schází. '^) Neboť láska a podivení prudkéjsou city ke vštípení horlivého následování. ") kouli zemskou. 102 Kap. XVII. 3. Škola sama 4. Věci. Method při- rozený, libý. 6. ZprávcoTé školy. se zajisté mládeži srdce ukrádá, aby třeba raději u pre- ceptorů někdy, než doma seděli. Škola sama má býti místo veselé, plné pastvy očím, vnitř i zevnitř. Vnitř má býti pokoj světlý, čistotný, ozdo- bený malováním po všech stranách , bud že kontrfektové jsou lidí zvláštních, neb tabule zemí, krajin, měst neb historií nějakých památky, neb emblemata ') nějaká. Ze- vnitř , aby byl i plácek pěkný k hraní (poněvadž se toho zvláště mladšímu věku tytýž dopouštěti má) i zahrada ně- jaká, do níž časem uvozováni, a jim stromoví, byliny, kvítí ukazovány býti mohou. Tak dějeli se, roste jim mysl, aby do školy jako na jarmark, kdež vždycky něco nového uhlé- dati a uslyšeti troufají, rádi chodili. Věci samy jímají mysl mládeže, když jsou světlé a pěkné, ovšem pak libé : jakéž se vždycky serioribus studiis proměšovati *) mají každý den. Method všeho musí býti j)ředně přirozený. Nebo co- koli naturale, to rádo jde. Vody, aby dolů tekla, prositi netřeba; udělá to sama ráda, jen jí posluž a odhrad. Ptáka vypusť z klece, nebude ho pobízeti třeba, aby letěl. Oku krásného něco ukaž (krása pak od harmonie jest), anebo uchu libé nějaké melodie a symphonie podej, netřeba jich bude nutiti k hledění a poslouchání, spíše někdy zdržo- vati. Na čem pak přirozený method záleží, i v předcházející kapitole již navrženo, i v následujících regulích kapitoly této se oznámí. — Druhé, aby metod libý byl, má někdy cukrovou oiDatrností oslazen býti, totiž, aby věci potřebné pod způ- sobem rozmlouvání, pohádek, podobenství (parabolí neb fabulí), až i hádání a zápasení společného přednášíny byly. O čemž o všem na svých místech plněji. Vrchní zprávcové školy také napomáhati mohou k roz- něcování chuti, přítomností někdy při zvláštnější cli aktích, a ovšem při promocích, a to pilnějších schvalováním, i dárků nějakých rozdělováním, však (N. B.) bez přijímání osob. vykládání. -) k vážnějším věcem přiměšovati mají každý den. Jak dělati, aby učení snadné bylo. 103 FUNDAMENTŮM III. Přirození sobě maliéký a prostlčký, veřejný však a plný víe z vjastnícfi médtek klade. " ^ '"'"''"■ Ku příkladu: z čeho pták býti má, to se v kuličku svine, a škorepinkou popne, že se to i v životě lehce no- siti, i na tom snadně seděti můž ; a však jest to tak sformo- vané, že odtud pták vyrůsti můž, protože základ tam j eho jest. — Strom, jakkoli veliký býti má, shrnuje se však v jediné ovoce svého jádro všechen, kteréž do země dadouc, vykleje se, a strom odtud vzroste. Tak bylina v seménku jest celá, a z seménka vyrostá celá, a roste sama již v jakoukoli velikost. Tak stavitel, dům postaviti maje, nejprv sobě z pa- Napodobení. píru neb dřeva mustr udělá, podlé čehož potom stavení formuje rozličné k tomu ozdoby přidávaje, třeba bez konce. — Tak zahradník nesází v pláň celého stromu, než maličký toliko roub, a však z něho strom roste. Bůh toho také v zákoně svém mustr ukázal. Nebo nejprv obsáhl všecko v desíti slovích, t. přikázáních. Exod. 20. Potom široce to rozveda, zase v summu shrnouti rozkázal vůli svou, sliby a pohrůžkami ohrazenou, a to v způsob písně pod rytmy, aby se jí snáze naučiti mohl k dobrému zj)Ozdilý lid. Protož je Mojžíšovi napsati i jim vydati po- ručil. Deut. 31, 19. atd. Čímž ukázán příklad všelijakých compendií veršů memorialních ') a podobných mdloby lidské pomocí. Ach jak se proti tomuto těžce v Školách hřeŠí! ach. Pochybeni Ta- ják řídcí rouby sázejí a semena rozsívají! Větší díl precep- torů, i za nejprozřetedlnější jmíni býti chtíčích, byliny sejí, a stromy sázejí, to jest pro fundamentalibus principiis variarum conclusionum chaos discipulis ingerunt, a tím všecka umění zastěňují a nesnadná Činí ; ješto jak jisté jest, že ex quatuor elementis mundus constat formis tantum variatus, tak jisté jest, že eruditio ex paucissimis constat principiis, z nichž (cognitis differentiarum modis) nesčíslné liké. ') veršů pamětních. 104 Kap. XVII. množství porismat, sententií a conclusí vyvstává, ') rovně jako na stromu z jednoho kořene na sta ratolestí, a na N. B. tisíce tisíců listí a ovoce zrůsti můž. Ach kéž se Bůh smi- luje, a dokonale někomu oči odevře, aby rerum nexus dobře spatřil, i jiným je ukázati mohl! My učiníme, co budeme moci, nepochybujíc, že ostatek skrze jiné učiní Bůh. Náprava. Tuto Znamenejme, že /. každé umění má se co v nejkratší a nejveřejnější regule obsáhnouti. II. Každá regule co nejkratšími a nejsvětlejšími slovy povědíti. III. K každé reguli m,nožství příkladů, jak se jí uží- vati má, přidati. FUNDAMENTŮM IV. SnadnějH drive. Přirozcní postupuje od snadnějšího k nesnadnějšímu. Ku příkladu: když se vejce zakládá, neformuje se napřed skořepina, než napřed samo vejce, potom okolo něho mázdra, kteráž na vítr vyjdouc, teprv stvrdne. — ■ Tak když potom pták ptáčka létati učí, nejprv ho naučiti musí (aneb počkati, až by se naučil) na nožičkách státi, pak kři- délka roztahovati, tož se přizdvihovati a třepatí, teprv se vznášeti nad hnízdo a okolo hnízda proletovati, však se zase do hnízda (jako centrum) vraceti, naposledy, když se utvrdí, teprv volně pod nebem létati. Napodobení. Tak tcsař UČÍ sc nejprv dříví sekati, pak tesati, tož srubu dělati, pak chaloupku neb stodolu uměti postaviti, teprv domy, věže atd., vše po stupních, od menšího k vět- šímu, snadnějšího k nesnadnějšímu, jakž i malířské i jiné každé umění jde. ^j Větší díl učitelův i za nejprozřetedlnější jmíni býti chtíčích, byliny sejí a stromy sázejí, to jest místo základních pravd směsici rozličných zavírek žákům do mysli cpají, a tím všecka umění zastěůují a nesnadná činí; ješto jak jisté jest, že ze čtyř živlů svět sestává, ve způsobách toliko rozdílný, tak jisté jest, že vy- učování v nemnohých záleží zásadách, z nichž (po seznání způ- sobu rozdílů) nesčíslné množství následků, průpovědí a závěrů vyvstává. Jak dělati, aby učení snadně bylo. 105 Tak štěpař musí nejprv uměti štěpy znáti, potom pře- sazovati, pak lámati rouby, teprv sázeti, a to opět nejprv domácí, potom cizozemské, můžli je míti. Proti přirození tedy děje se v školách, že 1. latinskému Pochybení i jazyku z latinské grammatiky učí, což tak mnoho jest, jakoby '^^'"^' židovskou grammatiku židovským jazykem předkládal, aneb malířskému učedlníku jak barvy tříti má, arabsky povídal ; 2. že latině učiti se majícím lexica latino-vernacula ') cpají, ^• ještoby naproti tomu býti mělo, protože se nemají učiti z la- tiny češtině, než z češtiny latině ; protož podlé mateřského s oním neznámým známeni býti mají, a ne naopak. Sic jest to právě tak, jako kdybych já se někoho na cestu ptal z Prahy do Benátek, a onby mi tak povídati začal : z Benátek přes zátoku do Triestu neb do Aquileje, do Palmy, do Colo- rado atd., totiž povídalby mi zpátkem z Benátek do Prahy, načež já se neptám. Nemůž to než confusum býti. 3. Ze s. české mládeži často preceptory cizí dávají, kteříž jim toho, čemu discipuli porozuměti mají, povědíti a vysvětliti neu- mějí, a tak hledí jeden na druhého co zevel, a stavějí Ba- bylon ; jeden toto praví, druhý onono rozumí ; mysl leccos nejistého lapá , když tak jen dovtipováním s obojí strany proti sobě šermují. Mizerná věc. 4. Ze jedněmi gramma- í. tickými praecepty (ku příkladu Rámovými) všecku mládež, českou, německou, francouzskou, uherskou atd. latině učiti chtějí, an každý ten jazyk obzvláštní svou k latině proporcí má, jíž se šetřiti musí, máli se podlé přirození postupovati, a podlé známého neznámému učiti. Náprava tedy bude, aby napotom Náprava. /. Preceptor a discipul byli téhož jazyka rozumějíce sobě. //. Všecko, co se k vyrozumění, přednáší, ať se jazykem srozumitedlným děje. III. Každá grammatika i lexikon ať se k tomu jazyku formuje, kterýž discipulovi přirozený jest , aneh sic ji z prvé dobře známý. 1 V. Cokoli se předkládá , cte , z paměti ucí neb říká, neb examinuje, vždycky af známý jazyk jde napřed, a druhý za ním. ^) slovníky latinsko-české, 106 Kap. XYII. V. Kdo se cizímu jazyku véí^ po stupních af to jde; aby se mu totiž uéil nejprv rozuměti, potom psáti a teprv mluviti. VI. Věci samy tak se pořádati mají, aby napřed to, což znám.e.^ a každodenně v rukou neb ocích jest , potom, to, co na blízce, a teprva., co vzdálené, předkládáno bylo. ') Přestávati na mále. Napodobení. Pochybení. Náprava. FUNDAMENTŮM V. Přirození se nepřetéžuje, přestává na mále. Ku příkladu, z jednoho vejce nežádá míti dvou ptáčat ; přestane, když se jedno podaří. Tesař na jednu podvalu dvou stěn nestaví, protožeby se snad základ podvrátil, a zřítilo se všecko. Tak zahradník na jednu pláň tří, čtyř neb více roubů nesází, než jeden; pakli pláň silnější, dva. Roztržitost tedy jest, a neužitečné, nýbrž škodné disci- pulů obtěžování v školách, že každého roku, ba každého téhodne, nýbrž každého dne několikero rozdílné studium se předkládá; naprosto jakoby štěpař několik roubů spolu sázel, a zase dobýval, a zase sázel, co se lépe ujíti chce, zkoušeje. Ale to co než směsice? Nebo překáží jedno dru- hému, a naposledy byť se ujali všickni ti roubové, nebudou však jen zákrskové. Pohodlí tedy discentům bude v jeden čas jedmi toliko véc délati hlavně. ') Did. Mag. dodává: VII. Exercendi šunt pueris primům sen-nis (hoc enim facilli- muml, tum memoria, mox inteUectu.'< , tandem judicium. Ita enim gradatim illa se inseqiiuntur, quia scientia a sensu incipit, et per imaginatiouem transit in memoriam, tum per inductionem singularium formatur intellectus universalium, tandem de rébus satis intellectis fit judicium. [Cvičiti se musí u žáků nejprve smysl (toť zajisté nejsnadnější), na to paméť, pak rozum, konečné soud. Neboť tak po stupních jedno za druhem kráčí, poněvadž vědomost počíná smyslným názorem a obrazností přechází v paměť, pak indukcí jednotlivých věcí tvoří se rozum k chápání veškerenstva, konečně o věcech dostatečně poznaných stává se soud.] Jak dělati, aby učení snadné bylo. 107 FUNDAMENTŮM Ví. Přirození, na se nekvapí, povlovné jde. ^•^<' povlovní Ku příkladu : Pták aby zahříváním v vejci život zanítil, nesází ho do ohně, než přirozenou svou povlovnou teplostí zahřívá dotud, dokudž se nevykline. Aniž potom, aby dospí- valo, spěšně cpá neb leje do něho mocí, protožeby zacpal a zadusil spíše, ale pomaličku, prozřetedlně, jak outlý žalu- deček stačovati můž. Tak stavitel poloze zdí základ, nežene díla j)rudce Napodobpní. vzhůru, než raději nechává dobře všeho se ssedati a vy- sychati, a bývá věc stálá. Sic kvapili s dílem, spodek ještě neusazený a nevyschlý snadně ustupuje, a všecko se na hromadu suje a boří, jakž příkladové jsou. Protož žádné veliké kamenné stavení za rok vyvedeno býti nemůž ; po vůli jíti musí. Tak zahradník nežádá, aby mu štěp za měsíc vyrostl, aneb hned toho neb druhého roku ovoce nesl ; protož ho nebere často do rukou, nezalívá vždycky, netopí mu, než nechá, aby vedle přirozeného slunečného zahřívání rostl, jak stačiti můž. A takt rovně dětinský, mdlý žaludeček často a pomalu krmen býti musí, jako i neduživým srkati raději lékaři než píti velí. Trápení tedy mládeže bylo to, což se v školách dalo : Pochybeni 1. Ze šest, sedm, osm hodm každý den ve škole i. mívali, nýbrž privátně ještě také hnáni byli. 2. Ze zasýpáni a zalíváni byli nemírně výklady a kom- 2. mentáři rozličnými, nemírně diktováním a z paměti se učením obtěžováni. Ješto tak tuze mládež hnáti, co jest než kaziti? Tím zajisté způsobem aneb se jim studia zoškliví, aneb mysl ztupí, že potom, by chtěli, nebudou moci. An se kůň přetrhne neb zvášní, když se mu přeloží ; a nádobku mašli s úzkým hrdlem (k níž podobna jsou ingenia ') mládeže), musíš nelíti pramenem, než po krůpějích. Sic co zpravíš? Přetékati bude na darmo ; a čím víc mimo , tím méně do ^) přirození darové. 108 Kap. XVII. nádoby. Protož hloupý jest, kdo mladé učí ne podlé toho, jak oni chápati mohou, než podlé toho, jakž sám mnoho cpáti můž. Náprava. ^ protož pohodlí budc discentům : /. Co nejméně hodin za den k studiím obraceti^ přes Čtyry jisté ne. II. Co nejméné pamět jich obtěžovati, nihil nempe nisi fundamentalia memoriae infigendo. ') ///. Ve všem se ku pochopitedlnosti věku a prospěchu formovati. Malé věci malým, větší větším náležejí. FUNDAMENTŮM VIL Nic násilné. Pochybení. 1. Náprava. Přirození ničeho netiskne ven, lec dozrci. Ku příkladu : Zárodu z vejce netlačí dotud, dokudž se dokonale nesformuje a nezsílí. Aniž ho potom k létání má, leč mu peří naroste ; aniž ho z hnízda žene , lec když se létati naučí. Tak na štěpu pupenců dříve nežene, leč až je vlaha z kořene vzhůru se tlačící tlačí ; aniž týchž pupeuců od- vírá, leč až se v nich listí s květem sformuje ; aniž květu smítá, leč až se ovoce založí a kůrkou obtáhne ; aniž ovoce odmítá, leč až dozrá atd. Násilí se tedy mládeži děje : 1. Když se k tomu, k čemu ještě vtip nedospěl, nutí. 2. Když se jim něco bez dosta- tečného nastrojení, vysvětlení, ukázaní, bud z paměti učiti, neb dělati poroučí. A protož uapotom I. íiic nedělati při mládeži, čeho věk a vtip nedopouští, nýbrž nežádá: TI. Nic ať se Jim v pamět nevkládá , čemu rozuměti z gruntu dobře naučeni nejsou. III. Nic ať se jim dělati neporoučí, čeho jim mustr doko- nale ukázán není. ') uic totiž leda věci základní do paměti vštěpovati. Jak dělati, aby učení snadné bylo. 109 FUNDAMENTŮM VIII. Přirození sobě pomáhá^ JcoUJca spůsohij múz. Ku příkladu: Y vejci má zavřenou přirozenou horkost; kteréž kdyby nebylo, zárodby býti nemohl. A vsak po- máhá zevnitř také i slunečnou teplostí, i peřím sedícího na něm ptáka. A když se ptáče vylíhne, starý ho vždy předce zahřívá, dokudž samému peří nezroste; a krmí, dokudž samo sobě hledati neumí, a létati učí, dokudž neumí, a tu pomáhá jak můž. Ukazuje mu létáním okolo něho, a hlasem ho k témuž nabízí, a bera ho přizdvihuje, aby se křídlama třepatí učilo ; potom ho na hřbet vezma, s ním okolo hnízda lítá (na čapích to vídáváme) ; pak někdy popustí a zase podejme, a všudy na pomoc mdlobě přispívá, až do zsílení. A takt i chůvy, dítě choditi učící, činí. Nejprv učí je státi, aby nožičky stavěti zvyklo, pak postupovati trošku, tož kráčeti. A to nejprv pod paže je berouc, pak na vo- didlách držíc, tož do vozíčka sázejíc, naposledy (když trošičku utvrzeni jsou , ne dokonce však) za ruku vodíc. A když je mluviti učí, nejen mu věc jmenuje, ale i ukazuje, a ono teprv chápá. Nemilostivý tedy jest preceptor, který vhodě discipu- lovi něco, ani mu toho dokonale nevysvětlí a neukáže, ani udělati nepomůže, než samého se s tím namáhati, stonati, potiti se nechá, a když chybuje, s ním se bije a tluče. Ale to co jest, než rasování mládeže ? naprosto jako kdyby chůva s dítětem, na outlých nožičkách ještě se třesoucím, a bez podpory hned klesajícím , natloukati se chtěla. Jinač nás přirození učí, jmenovitě dotud mdlobu snášeti, dokud síla nepodejde, aby pak podešla, tomu rozšafně napomáhati. A protož napotom I. NU žádného ať není pro učení. Nebo neučili se kdo, ne on tím, než preceptor vinen, že ho k učení chtivého učiniti, a jemu rozšafně předkládati neumí. II. Čemu se Jcoli discipulové uéi , všecJco jim tak světle předJcládati sluší, aby to jaho prsty své před sebou viděli. III. Aby pale to v nich vázlo ^ užívati sluší v přednášeni Jim všeho všech smyslů^ Merýchž jen užíti možné. Ku příkladu Pochybení. Náprava. 110 Kap. XVII. sluchu a zraku, jazyka a ruky vždycky spolu. To jest, nejen jim z úst v uši povídati, co potřebí, ale i malovati před oči; a oni hned at se učí a ohledují i toho vypovídati, i psáti neb malovati, i učiti, a to dotud, až to v uších, v očích, v rozumu, v paměti, v ruce uvázne. A pro tu pří- činu, co se koli v které klassí traktuje, ') ať se po stěnách též classy rozvěsí, i textem nejpřednější též discipliny bud disposicí neb axiómata položíc, i figurami a obrazy rozlič- nými líbezně očím představíc. Quod incredibile quantum et delectet et penetret, sitque tum adjumento impressionis tum robori. ^) — Item, cokoli slyší přednášeti a vysvět- lovati, to všecko sami at zapisují; nýbrž byt i tlačené ty knihy měli, ai je přepisují. Což proč a jakby se dáti mělo, níže při vypisování a formování classí se ukáže. FUNDAMENTŮM IX. Víe pro £ivot. PřiYOseni mc nevyoodi^ hrome co se hned ukazuje, k čemu jest. Ku příkladu: když ptáčku formuje křídla, tu se hned vidí, že k létání, nohy k běhání, pysk k zobání atd. Tak na stromě cokoli roste, všecko jest k něčemu atd. Ergo přidá se učedlníku snadnosti, jestliže čemu ho koli učíš, hned jemu, k čemu to jest v životě obecném a při všední potřebě, přátelsky ukážeš. Všudy na prosto to býti má, v gramm atice, dialektice, arithmetice, geometrii, fysice atd. Nebo bez toho, by ty mu, jak chceš mluvil pilně, bude se mu, jakoby o nějakých amerikanských zá- mořských věcech vypravoval, kteréž kdo ví jsouli in rerum nátura, a kdo ví, jak je to tam, zdáti. Ale ukážešli k čemu co jest, ne jinak než jakoby mu to do rukou dal, hned to N B. i uhlédá i spamatuje, nýbrž dělati hned to bude. Ergo nihíl nisi ad praesentem iisum. ^) ') čemu se koli v které třídě vyučuje. ') I neuvěřilby, kterak cosi takového těší a vniká, a nejen ke vštípení, nýbrž i k upevnění vštípeného napomáhá. ^) Ničemu neuč, čehoby, k čemu užíváno býti má, hned neukázal. Jak dělati, aby učení snadné bylo. 111 FUNDAMENTŮM X. Přirození všecJco na jednu formu dělá. vše jedním tpů- sobem. Ku příkladu : Jaké jest jednoho ptáka rození, takové všech, nýbrž všech živočichů; málo néco rozdílu jest strany místa, času a zevnitřního způsobu. Tak v zrostlinách, jak se jedna bylina v semeni počíná, rodí, roste, tak všecky; jak se jeden strom štěpuje, pučí, kvete atd., tak všickni a vždycky. A jaký jest na stromě jeden lístek, takovéž všickni na tom stromě; a jaký letos, takovýž přes rok i vždycky. Matou tedy náramné mládež, a jí studia těžká činí Pochybení. rozličností metodu, nejen že autorové rozdílní jsou s rozdíl- nými methody, ale že jeden a týž (ku příkladu Rámus) jiným methodem grammatiku vede, jiným dialektiku atd., ješto to vše na jednu formu býti můž, všecko, pravím, ad harmoniam universi. Ale jakž jinak bylo možné, když se přirozených základů míjelo? Protož napOtom Náprava. /. jeden metod ať jest na všecTcy jazyky, a jeden na všechy artes^ kterýž jaký bude^ in infonnatorio scholae dassicae se iihlédá. II. V jedné a též škole ať jest všech cvičení jeden pořádek. III. Knih editiones, ') pokudš možné., všech jednostejné. Tak nebude matení, trhání, zatínání nikoho nikdež; půjde všecko, jako mazaný po rovině vůz. ^) vydání. 112 Kap. XVm. Kapitola XVrn. Jak délatij aby učení mocné bylo a hojný pro- spěch neslo ? Není dosti, snadné prospívati ; než aby to^ v čem kdo prospívá, mocné a trvanlivé bylo. Nebo multi multa discunt, Obyčejné učení pauca scíunt. ') Proč to ? Protože se učí a zapomínají zas. Příčina toho' -^ řídký jcst, kdožby se k tomu přiznati nemusel; tak ta věc obecná. Kdybychom zajisté všecko uměli, co sme jak živi slyšeli, četli, a skrze hlavu nám prošlo, coťby nás mnoho moudrých a učených bylo! Že pak není, patrné odtud, že řídčicí vodu vážíme, ana vytéká vždycky zase. Kada tomu. ^Ic můžHž tomu jaká rada býti? Může: Půjdemeli zajisté opět in scholam naturae ^) na naučeni, naučíme se tam, jak dělati, aby nejen to, čemu se učíme, stálé bylo, ale také abychom víc, než se naučíme, uměli; to jest, aby učedlník ze školy vyjda nejen něco z perceptorských diktát neb od jinud vyříkati uměl, ale aby sám z gruntu věcem všechněm vyrozumíval, a věděl, což ví, ne pro něčí vypra- vování, neb podlé domnění toliko, ale podlé pravdy, a vedle toho jemu samému čím dál tím víc se oči odvíraly. Způsobů desa- Pobledmež tedy, jak přirození dělá, když jadrného, celistvého, trvanlivého něco vyvésti chce. FUNDAMENTŮM I. mc daremného Pfiroieni uic daremnéJio nezačíná^ ničeho budoucně potřebného nezačínati. ^ , neopouští. Ku příkladu : ptáčeti budoucímu při formování jeho nezakládá šupin, plýtví, rohů, noh čtyř neb víc atd., pro- tože mu ničeho toho potřebí nebude. Zase pak co míti musí, hlavu, srdce, křídla, nohy dvě atd. toho mu formo- vati nezapomene. Tak přirození stromu neformuje sobě očí, uší, noh, ^) mnozí mnohým věcem se učí, a předce málo vědí. ') k pří- rodě do školy. Jak dělati, aby učení mocné bylo. 113 jazyka, ani peří, chlupů atd., protože mu nic potom není, než kůru, lýko, běl, stržen atd., protože toho potřebu cítí. Tak kdo užitečnou roli, vinici, štěpnici míti chce, ne- Napodobení seje a nesází koukole, kopřiv, vrbí, trní a bodláčí, ale zrost- ° "ruónícr^" liny užitečné a vzácné. — Podobně kupec, když mnoho zboží z zámoří přivézti chce, nenaplňuje lodí kamením, neb hroudím a blátem, neb plevami, ale koupí drahou. O čemž ISlěmci říkají: 2lm ^eften ift ber befte ^auf, t. : Na nejlepším prý nejlépe se vydělá. A zajisté, kdo nerozumí, že zlatníci, jubilíři, aksamitníci atd. bohatší bývají, než ja-rmarečníci, hrnčíři, šindeláři, mazáci ? A proč to ? Protože s dražšími a zištnějšími věcmi zacházejí. ') V školách tedy ^ ve školách, /. cokoli se dělá^ ai slouM a napomáhá budoucímu ži- votu. Nebo zevnitřní (po tento život) cvičení malého jest užitku (1. Tim. 4, 8). Ea discenda šunt in terris, řekl Hieronymus, quorum scientia perseveret in coelos. ^) //. PaMi co pro tento také života v mládeš uvodíme, ta- kové aspoň hýti má, aby budoucímu nepřekáželo, a bylo s věcí opravdových, užitek celému životu v pravdě nesoucích. Nebo co Í™f ."^^ '"''^™^' , , , r^ni jen oprav- po fraškách a básních ? co po povětrném leda věcí umění ? ciovýeh věcí zá- leč abychom místo jádra plevami vycpáni, a místo tuku dý- ^^'"^*' ™'^''- mem vyduti byli ? Co po takovém umění, jemuž se, k dal- šímu věku přijda, odučovati třeba? aneb aspoň, na něž sic zapomenouti přijde? Ach život náš kratičký má hojně, čímby byl vyplněn! na to myslme. A toť již na rozměření Školám samých svatých, dobrých, počestných, pravých, uži- tečných věcí záležeti bude ; o čež další naše s pomocí boží bude práce. FUNDAMENTŮM II. Přirození nic nedělá bez základu neb kořene. mc bez lámadu. Ku příkladu: nemáli vejce žloutka, jenž jest zárodu ') Did. Mag. uvádí i zde za příklad stavitele, místo kui^ce. ^) Ta- kovým věcem učiti se třeba na světě, řekl Hieronymus, jichžto vědomost by potrvala do nebe. Komenskv, řlidaktika, 8 114 Kap. XVIII. kořen, neformuje ptáčete. Nemáli seménko jádra, nekline se. Pakli má, vždy nejprv kořen dolů pouští, a teprva vzMru v nať. Tak step neb pláň, nevkořeníli se dolů dobře, vzhůru neporoste. Pakli kdy roste a zelenati se začne bez kořene, vadne však zase a usycbá. Protož štěpař šetřiti musí, aby roubů, leč na strůmek kořen mající, nesázel. Napodobeni. Tak stavitel nestaví nic, leč základy položí, aby sta- vení na čem státi mělo ; sic se oboří zase. Podobně malíř každému malování fundament dáti hledí; sic se barvy otírati, opadati, blednouti a zacházeti budou, a práce v nic. Pochybení. Zle sc tcdy při učcdlníku práce začíná bez základu. 1. Což bývá, když: 1. nenastrojí ho, aby cíle svého žádostiv -■ byl, t. Člověkem býti toužil; 2. když ho sobě povolného a pozorlivého neučiní ; když se mu idea generalis toho, k čemu ho zavodí, v mysli nevymaluje, aby sám on, k čemu přistu- puje, z místa věděl. Tím zajisté způsobem, když discipulus dělá bez chuti a bez pozoru a bez rozumu, čemu se na- učiti má? Náprava. Protož uapotom : i. K jahémuTcoU se studium přistupuje^ to na nejvýš schvá- liti (užitečnosti, potřebnosti, ušlechtilosti, snadnosti • atd. jeho vyjádřením), aby učedlník opravdové k němu chuti nabyl. II. Ideám linguae vel artis, to jest Epitomen generálem, vzdychy napřed v mysl uvésti^ aby in particularibus versantes vždycky věděli a rozuměli, kde jsou, a co dělají. ') To bude pravý a dobrý základ všeho. FUNDAMENTŮM III. Základy hluboké. Přiroseni Tcořcny hluboJco poušti. Ku příkladu: žloutek nejhlouběji v vejci vězí, nejprv se formuje, vitalia membra'') z něho se dělají. Bylina, strom, *) Představu o jazyku neb umění, t. j. všeobecný jeho přehled vždycky napřed v mysl uvésti, aby pak žáci, v jednotlivých částkách pracujíce, vždy věděli a rozuměli, kde jsou a co dělají. ^) životné oudy. Jak dělati, aby učení mocné bylo. 115 čím hlubší kořeny má, tím pevněji stojí, tím více vlahy pije; sic strom, kterýž má kořeny pod drnem, snadně se větrem vyvrací. Z toho jde, že jak chuť k učení opravdová vzdělána Pochybeni toho býti musí při učedlníku, tak idea neb epitome napřed "^p''^^^- mocně vložiti, aby preceptor k dalšímu částečnému před- kládání ani nepřistupoval, dokudby toho veřejného rozlo- žení dobře vkořeněného neviděl. Nebo jak sceleton jest základ celého těla, tak veřejná delineatio artis ') jest zá- klad jeho. FUNDAMENTŮM IV. Přirosení všecTco s, hořené vyvodí, odjinud nebere nic, v^e z kořenů vlastních. Ex. gr. Peří, kterým pták odín býti má, ne z jiného ptáka bere, než z vnitřností jeho vyvodí. Tak na stromu list, květ, ovoce ne odjinud, než z samého stromu vyrostá. Neb ačkoli vlaha dešťová přichází, neb zahradník přilévá, však musí všecko skrze kořen projíti, a teprv do ratolestí, listů, ovoce jíti. Protož i štěpař, ač odjinud nese roub, však ho tak připojiti musí a přivštípiti, aby on přirosta, z kořene vlahu bral, a odtud zrůst měl, ne aby se mu listí a větvoví odjinud přilepovalo. Tak stavitel, cokoli staví, tak stavěti musí, aby sta- Napodobení vení na svém vlastním základu a v svých úhlech tak le- ^ '^ aviteistvi, zelo, aby bez pomocí zevnitřních svou vlastní mocí a pev- ností stálo. Potřebujeli pobočních podpor, pilířů, sloupů, za nedokonalé se soudí, a bez nebezpečenství skácení nem. Tak kdo cisternu dělá, neporoučí vody od jinud sná- šeti a nalévati, aniž na dešťovou jen čeká, ale z studnic živý pramen majících ji vede, aby se přebrati nemohla. Z toho fundamentu jde , že vyučovati mládež není ^ ^^ školách. přednášeti jim z rozličných authorů hromady slov, frází, sentencí, smyslů všelijakých atd., a tím je vycpávati, ale odvíratijim rosum., aby z něho samého jako z pupence listí, květ, ovoce, ratoléstky vyrostaly, a druhý rok opět z pu- ^) všeobecnými rysy naznačené uměni. 116 Kap. XVin. penců každé ratoléstky tolikéž, a tak pořád až do zrostu dokonalého. Pochybení ve Čehož 86 jistě posavád V školách nedělalo. Nevedli školách pře- jjaiádeže k kořenům umění, ale z authorů i en ratoléstky utr- velike. ...... , . . . . . hujíce , jimi je obvěšovali ; aniž studnici rozumnosti v nich složenou odkopávali, ale potůčky cizími toliko zavlažovali. N. B. To jest, neukazovali, jak všecky věci sa,m,y sebou a v sobě jsou, ale jak o nich tento, onen, třetí, desátý píše ; tak že největší umění bylo, povědomu býti, co kdo o čem smyslí a soudí. Na čemž ustrnouc mnohý '), dál nešel, a nevěděl kam, jen že se v autořích válel, a odtud opiniones, phrases, sententias ^) vybíraje, umění své v hromadu lípal '), tak z cizích potůčků svou cisternu naplňuje. Ale Horatius, vida tu neužitečnou pracovitost, volá: „O imitatores, servum pe- cus" ! — Právě servum pecus, cizí břemena nosící hovádka ! Povrchního u- Nebo proč sc mám cizím peřím odívati , maje své ? Proč cizím zrakem hleděti, maje svůj? Proč cizím roz- umem rozuměti, maje vlastní svůj ? Příčina toho Zc pak to dělali, cizíma nohama chodili, cizíma očima chybný met o . y^^jg^j^ cizím rozumcm rozuměli, z cizích studnic pili po- savád, důvodem jest method omnium artium*), kterýž ta- kový jest, že neodmyká studnic, a jak z nich praménkové plynou, neukazuje, než ukazuje v autořích praménky, a po těch na zpět jíti káže k studnicím. Ve všech uměních to viděti. Nulla dictionaria vulgaria docent loqui, sed intelli- gere; nulla grammatica sermonem componere, sed resol- vere; nulla phraseologia phrasium artificiose componen- darum et variandarum rationem monstrat, sed phrasium tan- tum confusam farraginem objiciunt. Nemo physicam oculari demonstratione et experimentis dočet, omneš textus Aristo- telici aliusve recitatione. Mores nemo per internám affec- tuum reformationem formát, sed per externas virtutum de- finitiones et divisiones superficie tenus adumbrat. ') Ukáže 1) t. j. na čemž přestávaje mnohý. ^) mínění, způsoby mluvení, propovědí. ') V Díd. Mag. 23. takto: Hinc factum, ut plerique nihil agerent, nísí quod per autores sese volutando, phrases, sententias, opiniones excerperent, scientíam centonís instar con- sarcinantes. *) method všech umění ') Žádný slovník neučí oby- čejně mluviti, nýbrž rozuměti; žádná mluvnice neučí řeči sklá- Jak dělati, aby učení mocné bylo. llÝ se potom (bohdá), když se speciální metod artium před- kládati bude. A divná jistě věc, že v tom od starých lépe není pro- Řemeslníci hládnuto aneb to posavad napraveno, cum certum sit tam ^^jl^™ ^!^" tardorum profectuum hic causám residere verissime. ') Nebo který tesař tak činí, aby učedlníka svého bořením stavěti učil (t: stavení rozbíraje, kde se co čeho drží, ukazoval), než ukazuje mu, jak se co staví, totiž rozměřuje, otesuje, vrtá, zdvihá, klade, pojí, stahuje atd. Nebo kdot stavěti umí, tomu bořiti nebude žádný kunst '-*), rovně jako tomu, kdo šíti umí, párati; ješto bořením stavěti, a páráním šíti žádný se na věky nenaučí. Jakož pak že se metod v školách nenapravil, toto zié z toho ^, 1 ' j. 1 ^1 idoucí čtvero. čtvero zle z toho slo : Jedno, že umění mnohých na nomenclatuře se sta- ^ vovalo a stavuje, to jest že názvy a pravidla všelikých umění říkati sic umějí, co se pak tím v pravdě míní, a k čemu to jest, nemnoho rozumějí. Druhé, že žádného umění není scientia universalis ^), 2. než vše kusá a látaná, toho kouštěk, onoho kouštěk, a vše různo. Třetí, že byt kdo potom zpáteční tou cestou proti ^' pramenům vzhůru k studnicím chtěl (jakož mnozí jadrnější se pokoušejí), přichází jim to těžko, jako proti proudu plo- vati, a s nemnohým také užitkem. Nebo napivše se z leda- jakéhos kaliště neb bahna, i čistou potom vodu sobě ká- lejí, i samu studnici zanečištují. Čehož při sobě sami poci- ťujeme, kteříkoli čistší ty praménky moudrosti před sebou v pravdě vidíme, a však jich v čistotě požívati pro předešlé mysli zakalení a zašpinění nemůžeme. Protož také ne tak dáti, ale rozbírati; žádná kniha neukazuje, jakby způsoby mlu- vení uměle se skládaly, a tak neb onak se jinačily, nýbrž ja- kousi mícbaninu takových způsobů mluvení předkládá. Nikdo neučí přírodopisu očitými důkazy a zkouškami, každý jen slov Aristotelových anebo něčích jiných z paměti povídáním. Mravův nikdo vnitřním žádostí napravováním nešlechtí, nýbrž zevnitřními ctností výměry a rozvrhy povrchně nastěhuje. ') jelikož jisté jest, že v tom právě příčina tak zdlouhavých prospěchů leží. *) nic těžkého, **) nauka všeobecná. 118 Kap. XVIII. sobě, jako po nás jdoucím je ukazujeme, a k nim cestu strojíme. 4. Čtvrté zlé, ze zlého posavad užívaného metodu jdoucí, toto jest, že umění to z autorů jiných sebrané, podobné jest vystavenému na posvícení sedlském stromu (májoví jemu říkají), kterýž ač zeleným větvovím, kvítím, ovocem, věnci, šátky atd. ob věšen jest, však poněvadž toho z kořene vlastního nemá, nemůž nésti ovoce, a co naň navěšeno, to usvadnúc oprší. Ale člověk ex fundamente doctus ') jest strom na svém kořenu stojící, svou vlastní vlahou se na- pájející, vždycky stále, a čím dále tím silněji rostoucí, ze- lenající se, kvetoucí, ovoce nesoucí. Náprava. Summou tedy, máli to napraveno býti, a umění vlast- ními kořeny v mysli mládeže mocně se zakládati i šťastně rozrostati, musí napotom /. Nihil autoritate, omnia rationibus, to jest: Nic pro něčí vypravování-), všecko smyslem a rozumem vlastním. II. Nihil methodo análytica, omnia synthetica^), to jest: Nic nezačínati od ratolestí, viecko od kořene. FUNDAMENTŮM V. Vše čiánkovité. PHrození^ cim dokonalejší dílo olmýšU^ tím zřefedlněji na jisté články rozděluje, protože kde rozdílu není^ tu směsice jest. Ku příkladu: strom, čím rozloženější má kořeny, tím mocněji stojí; čím rozrostlejší ratolesti, tím lepší zřetel a veselost dává. Podobně živočich, čím který více příhbí má v oudech (jako kůň, jelen atd.), tím hbitější jest k běhu; slon, že příhbí v nohách nemá, těžce chodí. Následování Z toho jde. Že pH vyučováni mládeže všecka slova a všecky věci tak vlastně a pozorně rozestříti se musejí^ aby nikdež nic zamotaného nezůstalo, a quid pro quo se nebralo ; zvláště pak v počátku, dokud se soud neutvrdí. A protož převelice mnoho na tom záležeti bude, aby všecky školské knihy^ od nejnižších slabikářů začnouc, ad hanc naturae metho- dum accuratissinie ^) zhotoveny byly. lioduo. ') dokonale učeuý. -) poněvadž to někdo vypravoval. ') nic metho- dem analytickým, vše sjoithetickým. *) vedle přirozeného způ- sobu toho co nejpilněji zhotoveny byly. jak dělati, aby učení mocné bylo. 119 FUNDAMENTŮM VI. Následování hodno. Přirození v ustavičném srůstu jest ; nikdy nejde spét^ nihdy y<^e « ustmič- nestojí^ nihdy první opustíc nového nezačíná, ale jen předešlé všecko nového přidáváním rozmáhá a sílí. Ku příkladu : v zárodu ptačím co se začalo formovati hlavou , nohou, křídlem atd., to se již nemění, ale tak zů- stává, sílí toliko, a čím dál tím dokonaleji formuje. ■ — ■ Po- dobně ovocný strom, co mu koli ratolestí naroste, neodmítá jich, ani vlahou neopouští, ale krmí a živí, a aby se v jiné ratolesti rozrostaly, působí (vymíně toliko šupinky některé okolo pupenců a ovoce: kterýchž dokud potřebuje, dotud je drží, když nepotřebuje, odmítá). Protož v škole /. spořádati tak studia, aby se nikdy nic zapomínati, ani, čemu se jednou naučí, v stranu dávati nemohlo, ale všudy jedno z druhého vyrostalo, jedno na druhém se stavělo^ jedno druhým se tvrdilo ustavičně. II. CoJcoli se předkládá, všemu místné vyrozuměti, všecko plně v pamět vložiti, přidrzíni býti mají discipulové. Nebo poněvadž v tomto přirozeném metodu všecky předcházející věci všech následujících základem býti mu- sejí, nelze jinak. A sic Quintilianus napsal (lib. 11, c. 2) : Omnis disciplina memoria constat, frustraque docemur, si quidquam eorum, quae audimus, praeterfluat. ') Čehož uži- tek druhý ten bude, že jak vtip častým broušením se zostří, tak pamět častým jí naplňováním se rozšíří. O čemž pěkná jsou Lud. Vivis slova: „Prima aetate exerceatur memoria, quae excolendo augetur ; multa ei commendentur, cum cura et saepe. Nam illa aetas laborem non sentit, quia non ex- pendit. Ita extra laborem ac negotium dilatatur memoria, et fit capacissima." (Lib. 3. de tradendis Discipl.) Et in „Introd. ad sapientiam" dí: „Memoriam quiescere non sines. Nihil est, quod aeque labore gaudeat et augeatur. Com- meuda ei quotidie aliquid ; quo plura ei commendabis, hoc ^) Všeliké učeni v paměti záleží, i darmo se učíme, jestliže, co slyšíme, jde mimo. 120 Kap. XVIII. N. B. Fíe v ustavič- ném spojeni. Napodobení. Následování hodno. (ustodiet omnia fidelius ; quo pauciora, eo intidelius. ') če- hož přirozený příklad ukázati se můž. Strom zajisté, čím víc vlahy pije, tím silněji roste, a aby víc a silněji pil, k tomu se způsobuje. Protož prvnímu věku v této částce na- prosto neodpouštěti (jen však s rozumem), základem bude hojného a mocného v uměních prospěchu. FUNDAMENTŮM VIL Přirození všecko spolu pojí a váže ustavičné. Ku příkladu : když ptáčka formuje, tak formuje, aby se jedno s druhým všecko pojilo, každá kost s kostí, žílka s žílkou atd. naskrz. Item kdekoli jest spojení jaké, všudy jest coby suk neb uzel, aby se rozčesnouti nesnadně mohlo ; takoví svazové jsou v kloubích a okolo příhbí atd. Podobně jest na stromu. Z kořene vyrostá snět, ze snětí se rozrostají ratolesti, z ratolestí ratoléstky, z ratolé- stek roubové, z roubů pupence, z pupenců list, květ a ovoce, tak že by na tisíce ratolestí, na tisíce tisíců listů a ovoce bylo, není však všecko to než jeden strom ; a kdekoli se co rozrostá neb vyrostá, všude jest suk. Tak i v stavení musejí nejen všecky půdy, stěny, stro- pové jedno druhým se držeti a tvrditi, ale i každé v stěně, půdě, stropu dřevo a dřevko, každý ve zdi kámen a kamé- nek tak s jinými vázati, aby na svém místě vězelo a odtud se nehýbalo; k čemuž klamrové, hřebové, klíště, zátesy atd. napomáhají. Z toho jde : /. že všecka studia po vseeken život tak spořádaná býti mají^ aby byla. Encyclopaedia , •) jako strom na svém kořenu stojící, čehož mustr, dá Pán Bůh, v pansofii naší ukážeme. : ^) o čemž pěkná jsou Ludvíka Vivesa slova: ..Za prvního věku jest cvičiti paměť, kterážto broušením se tuží; nechť se jí mnoho vštěpuje, snažně a často. Neboť věk ten necítí namáhání, protože nerozvažuje. A tak bez namáhání a práce šíří se paměť a pochopnou se činí.'* - A jinde dí: „Paměti odpočívati nene- chávej. Nic není, co by podobně jako ona prací se kochalo a prospívalo. Den co den v ni něco ukládej; čím více v ni uklá- dati budeš, tím vše zachová věrněji, a čím méně, tím nevěrněji. •) aby byla celkem. Jak dělati, aby učení mocné bylo, 121 //. Ze cenmikolí se učí clovék. nemá nic býti jako pří- lepek postranní^ ale vse jako z kořene prv založeného a z ratolestí prv rozložených vyrostající véc. Což jak býti může a má, aby všudy a vždycky jedno z druhého šlo, to se v následujících knihách při speciálním všeho rozměření (bohdá) ukáže, a dokonale teprv didaktiky této užitečnost uhlédá. ///. Ze se všecko, čemu se kdo ucí^ dohře tvrditi, a jako hřebíky zaraziti, klamry a klíštimi stahovati má, aby mocné trvalo^ coz se déje docendo per causas '), to jest, když se nejen, jak co jest a býti má, ukazuje, ale také proč tak jest a býti musí, a jinak nemůž. Scire enim est, rem per causas cognoscere. -) Ku pří- učíh důvodné kladu, kdyby otázka byla, lépeli se dí cunctus populus či '^°^ totus populus f dím cunctus. Nedoložímli proč tak lépe, zapomene na to discipulus snadně. Ale doložímli, že cunctus jest quasi conjunctus, protož totus že se lépe dí o věci, která sama v sobě jedna celá jest, cunctus pak o hromadě neb pospolitosti nějaké, na to již zapomenouti nesnadné budě, léčby příliš hloupý byl. Podobně disputují gram- matici, proč se říká : mea refert, ejus refert f to jest : proč v první a v druhé osobě ablativa se užívá (nebo tak vůbec smýšlejí, že ablativus jest), v třetí pak genitiva? Já odpo- vídám; že proto, že refert jest contractum ex res fert, a protož že se říkati musí mea res fert, tua res fert, ejus res fert, toliko že se prostřední s vypouští; a tak mea, tua že nejsou ablativi, než nominativi. Zdali tu discipulovi svíce n. b. nerozsvítím ? Summou toto míním, aby originationes omnium vocum, a fundamenta omnium in artibus et scientiis regu- larum ukazovány byly. Quod praeter jucundissimam delec- tationem insignem quoque habetit usům ; solidissimae quippe eruditioni viam sternet. ^) Ergo omnia doceantur per causas (to jest, všeho příčiny Závíik-a. znáti a zpytovati ať se učí discipulus). ') udáváním příčin. -) Věděti zajisté jest, věc důvodně poznávati. ^) Slovem toto míním, aby piivody všecb slov a základy všech v uměnícli a vědách pravidel ukazovány byly. Což kromě nej- příjemnější zábavy i značný přinese užitek, jelikož to důklad- nému vzdělání cestu stláti bude. 122 Kap. XVIII. FUNDAMENTŮM VIII. Následováni hodno. vse souměrné. Přivození mezi kořenem a ratolestmi proporci šetři. Ku příkladu: jak se podzemní kořen silně nebo mdle rozkládá, tak rovně nad zemí strom neb bylina, ne více ne méně. Nebo kdyby strom vzhůru silněji rostl, kořen, mdlejší jsa, neudrželby ho a vyvráceníby jisté následovalo ; pakliby do kořenu jen všecko rostlo, byloby bez užitku, protože strom nese ovoce, ne kořen. Chcemeli tedy, aby mládež pevný kořen umění vnitř měla, spořádati to bude : /. ahy všecko v soud a pamět vkládáno bylo-, II. všecko (pro plnější jistotu) do knih (locos commu- ues) zapisováno. Chcemeli pak, aby ratolesti zevnitř mocně se rozklá- daly, přidržeti je : /. ahy čemukoli kdo vyrozumí^ hned tomu jiného uóil, aby se umění při každém, a skrze něho i při jiném, tak množilo, jak na stromě ratolesti, kdež každá ratoléstka hned zase jiné z sebe vypouští po všem stromě. //, Čemukoli se kdo naučí, hned aby myslil k čemu to obrátiti v živote svém, aby nic nadarmo (jako strom žádného mrtvého pupence nedává) v sobě nenosil ; což jim příklady těmi i jinými ukazovati přijde. Protož při rozměřování všech studií šetřiti se musí, aby praecepta a exercitia ') vždycky v tak jisté proporcí proti sobě stavena byla, aby nemohlo než jedno druhým se tvr- diti. — Ale o exerciciích následuje. Vše cvikem ne- iisUilvm. FUNDAMENTŮM IX. Přirození hýbáním častým se čerství a sílí. Ku příkladu vejce zahřátá přebíráním a obracením ; ptáčka živého hýbáním, vstáváním, ústek, nožiček, křidélek roztaliováním, pozdvihováním se, létáním, až do zsílení. ^) pravidla a cvičeni. Jak dělati, aby učení mocné bylo. 123 Tak strom, čím víc větrem se provívá, tím čerstvěji roste, tím mocněji se vkořeňuje ; nýbrž rostlinám k dobrému jest příval, krupobití, hřímání, blýskání atd. ; protož kra- jina hřímání a větrům poddaná, mocnější dříví vyvodí, jiná mdlejší, jako Aegypt, Tak stavitel musí k dílu svému pouštěti i slunce i vítr, Napodobení. aby vysušováno a stvrzováno bylo dílo jeho. Tak kovář, chceli železo stvrditi a k ostrosti připra- viti, musí je tytýž z ohně do vody dávaje i rozhřívati i stu- diti, změkčovati i tvrditi. Z toho jde, že není možné zmocniti se v žádném umění, Tedy i ve ško- leč skrze časté repetování, examinování, ohledávání, pokou- šení a cvičení. A protož Repeticí a exercitací ') ustavičné býti musejí každého dne a každé hodiny. Kdo oku lidskému něco chce v noci ukázati , musí Trého potřetí. nejprve světla rozsvítiti, potom věc tu před oči podati ; na- posledy držeti ji a obraceti tak dlouho, ažby se zrak do- konale s ní seznámil. Tak kdo mládež (jejíž mysl ještě jako zrcadlo ve tmách sedí) osvítiti a vyučiti chce, tohoto trého nevyhnutedlně užívati musí: nejprve povédíti co nejsvětlej- i. šími slovy, co chce aby učedlník rozuměl, a to bude prae- ceptum; potom ukázati mu toho příklad, dva, tři, a to 2. bude exemplum ; naposledy repetovati to s ním tak dlouho, 3. ažby i vyrozuměl, i mluviti o tom i dělati to uměl; a to bude usus. *) A tak trého jest potřebí : praecept, exemplí a usu neb exercitací. ^) Praecepta při každé věci fnejen v literním umění, ale i v mravích a pobožnosti) co jak jes^ aneb býti má, ukazují; exempla příkladů vedením to vy-- světlují a zřejmé činí; exercitací aneb cvičení to, čemuž se porozumělo, v rozumu a paměti tvrdí, a k užívání toho hbitost dávají. Bez pravidel býti nemůže, proto že ony jsou jako slo- Důležitost toho žení těla z kostí (sceleton) v každém umění. Bez exemplí *''''^'^' býti nemůž, protože ony jsou jako maso vyplňující tělo, ^) opakování a cvičení. ^; cvik. ^) pravidel, příkladů a cviku neb cvičení. 124 Kap. XVm. aby podstata byla. Bez exercitací býti neraůž, protože ona tomu všemu život a hýbání dávají. Proč to tré spolu Bcz piaeccpt z samých exemplí štastný býti musí ]i 1 musí. ^^.^ ^ ^^^ věcem vyrozuměl (jakž na některých řídkých avrodLdáxrotg ') vídáme. A co dím ? Však také někteří ne- obyčejný zrak mívají^ že i v noci vidí; ale takoví řídcí.) Ovšem pak řídcí jsou, kteříby z samých praecept bez vy- světlování skrze exempla chápali (což odtud jest, že věci snáze, vždycky na ni pohledná, nežli o ní slyše, vyrozumí). Protož praecepta a exemplajVŽdycky spolu jíti musejí. Oboje to však bez cvičení, to jest, častého opětování a ohledo- vání, dotud, dokudžby se neutvrdil, nic nedává než theoriam. Příklady, to jest, povědouiost bez umění, jakouž měl onen, řemeslu kovářskému celý rok samým díváním se učící. Nebo že se pilně díval, spatřil a naučil se, jak se železo hřeje, kuje, obrací, táhne, štika, aby to neb ono z něho bylo ; spatřil to pravím a naučil se, protože to často vídal; ale že ruky nikdy nepřičinil, dělati potom sám chtěje, nic neuměl, a umění jeho na domnění se stavilo. — Podobně ševcovský, krejčovský neb jiný učedlník, by pět let u mistra stoje, jak on co měří, krájí, stříhá, obrubuje, sšívá, hladí, pre- suje, se díval, neohledujeli a necvičí ku práci té sám svých rukou, nic uměti nebude. Zdáti se mu sic bude, že umí; bude o tom i mluviti uměti ; ale káželi mu kdo co udělati, nebude věděti, iíam rukou hnouti. Protož musí mistr kovář učedlníku kladivo do rukou dáti, mistr švec učedlníku změ- řiti, zkrájeti, zstříhati, (byt pak i pokaziti něco přišlo), též šidla a dratvy, jehly a nití něco podrati poručiti; tu teprv učedlník učedlníkem, a brzy potom i mistrem bude. Nebo Ovidius práv jest, že solus et artifices qui facit, usus erit. Item což jiný řekl : Nemo quidquam recte facit, nisi correctus saepius.""^) Item nemo non errat, nisi qui quam saepissime erravit; to jest že žádný neumí neblouditi, leč kdo bloudíval často; item že žádný dobře dělati neumí, leč kdo často napravován byl. Učedlník zajisté každý od ') samoucích. -, Ovidius práv jest, že jediný, kdo umělce činí, jest cvik. Též co jiný řekl: Nikdo nic právě nedělá, leda byv častěji napravován. Jak dělati, aby učení mocné bylo. 125 kazu začíná ; přirozené to, protože kdo nikdy nekazí, nikdy neumí, kdo pak často ohleduje, často kazí, a často napra- vován jsa, omylům vyrozumívá, a vyhýbati jim zvyká. A tak tedy o tom trém (praeceptis, exemplis, usu) •), Jaká bytí mají jak skrze ně mládež vésti, z gruntu se věděti musí; že totiž praecepta mají býti krátká, exempla světlá, usus častý. Nebo o praeceptech Horatius tak napsal : praecepta, Quidquid praecipies, esto brevis, ut čito dieta Percipiant animi dociles teneantque fideles. ^) Čím kratší tedy a srozumitelnější praecepta, tím lepší. O exemplích Seneka tak: Longum et perplexum iter exempia. est per praecepta, breve et efficax per exempla. ^) Čím víc tedy a světlejších příkladů, tím lépe. O exercitací Vegetius tak : Omneš artes omniaque exercitaci. opera quotidiano usu jugique exercitatione proficiunt. '*) Čím tedy častší cvičení, tím jistší prospěch. A z tohot fundamentu jak knihy školy naší, tak i pořádek cvičení užitečně bohdá spořádáme. FUNDAMENTŮM X. Přirození se rozkládá a množí, kolikerým múz způsobem, ne uoukorým způsobem mu:. Ku příkladu: Na stromě, kolik jen pupenců vytlačiti můž (na tisíce jich) , tolik tlačí , a z každého aby nová ratolest byla, obmýšlí. Tak v živočichu každý oud žá- dostivě vlahu pokrmu pije a zažívá, a převaře ještě, jiným zase dodává; tak se všudy jedno druhým živí, sílí, množí. Z čehož jde, že máli v studiích mocné prospívání býti. Následování musí študent ''°^"''- I. vMycky umění žízniti^ a odkud může., ssáti je, to jest, žádostivě a pozorlivě poslouchati, čísti, zpytovati, a na všecko, čemu nerozumí a neb nedokonale rozumí, ptáti se. ^) pravidlech, příkladech, cviku. -) Jestli učíš čemu, buď krátký, aby tvá slova rychle Duch pochopil vtipný a v věrnou paměť uváděl. ^) Dlouhá a nejistá jest cesta pomocí pravidel, krátká a působná pomoci příkladů. *) Všeliká umění a všeliká díla každodenním konáním a stálým cvičením prospívají. 126 Kap. XVIII. //. Přežívati a zažívati dobře ^ totiž v knihy a v pamět všecTco pilné vTcládati. III. Sdělovati se hned zase s jinými^ totiž učiti jiné všemu, čemu se sám naučí. Soud učených Cemuž dobře rozuměl, kdo onyno verše složil : múzu o toin. Sacpe rogarc, rogata tenere^, retenta docere, Haec tria discipulum faciunt superare magistrům. ') Item ten, kterýž řekl: Multa ego didici a praecep- toribus meis, sed plura a condiscipulis, a discipulis autem plurima. -) Nebo kdo jiné učí, nejen to, čemu se sám naučil, v sobě obnovuje, ale i velmi mocně tvrdí; a nejen to, čemu prv rozuměl tvrdí, ale i k vyrozumívání jinému a jinému sobě oči odvírá. Protož Thriverus napsal : Nemo potest multa scire, nisi qui multa consuevit docere. ^) A jiný: Scientis signum est posse docere. ^) Protož slavný muž Joachimus Fortius o sobě píše, že co kdy slyšel neb četl toliko, to mu dříve měsíce vždycky zase všecko vy- plynulo; čemu pak jiné učil, to všecko tak jisté vždycky zase před sebou měl, jako ruce své ; a že nevěří, aby mu to leč smrt vzíti mohla. Protož radí a napomíná, aby každý študent míti hleděl, kohožby všemu tomu, čemu se sám učí, učil, by ho prý sobě za peníze koupiti, a na to pohodlí svému ujmu naložiti měl. Jak to do škol Ale můžeť se to jinak zpraviti, jmenovitě, aby každý preceptor své discipule k tomu přidržel. Což takto býti můž. Strávě preceptor půl hodiny v předkládání lekcí, druhé půl hodiny stráviti se můž v repetování též lekcí od samých discipulů, a to tak, aby komu preceptor po- ručí (jen od vtipnějších začínaje), hned vystoupil, a totéž co slyšel, jako sám již preceptor, obnovil ; po němž druhý, třetí, čtvrtý (však bez pořádku, jednak ten, jednak onen, jak preceptor potřebu uzná) vystoupiti, a totéž dělati můž, dokud času stačuje. 1) Časté tázání, dobrá paměť a sdělování, To tré žáka činí schopným k mistra překonám. *) Mnohému já naučil se od učitelů svých, však více od spolužáků, od žáků ale nejvíce. ^) Nikdo nemůže mnoho věděti, leč kdo sám mnoho učíval. *) Umělého znamení jest, že učiti umí. Jak dělati, aby učení mocné bylo. 127 Z toho cvičení pater veliký užitek půjde : užitek toho 1. Učiní sobě preceptor discipule pozorlivé. Nebo po- '''*''°®"' ^^ ^' něvadž to hned repetovati přijíti má, a každý toho tak dobře na sebe jako na jiného čekati musí; musí, by nechtěl, pozor dáti, aby věci dobře vyrozuměl, a nic nepře- slechl. Jakož pozorlivost, když jí mládeneček za některý rok v škole zvykne, zvláštní na něm bude klenot po všecken čas života. 2. Zví preceptor pokaždé na jisto, porozumělili všickni 2 tomu, což přednášel, čili nic. A najdeli se co jinač (jakož bez toho řídko býti můž), to hned napraví, tak že bude tím jist býti moci, že pochopeno jest. 3. Když se tak několikkrát každá lekcí obnoví, i ti 3 nejhloupější discipuli do ní se vpravují, aby s jinými zá- roveň táhnouti mohli. 4. Samým tím repetováním touž lekcí sobě vŠickni 4. v pamět uvedou platněji, nežby se s ní privatim dosti dlouho trápili, tak že na noc jen a ráno ji sobě obnovíc, jakoby ji našli, bude, a tím způsobem všechněm jako ze hry učiti se přijde. 5. Naposledy, když tak na učitelskou stolici discipulus 3. puštěn bývá, dává to nejen mysl a chut k učení, ale i smělost a udatnost k brání před lidmi do úst počestných věcí. Což samo veliké jest. Můž i krom školy to býti, aby jedni s druhými o Jak cvičení to materii té, kterouž kdy v lekcí mají , konferovali, zvláště ' ^^avéstf^'^ jadrnější zpozdilejším vždy to vysvětlujíce. K čemuž i při- držeti je preceptor má napomínáním a Corypheů ') naří- zením. Bylliby v tom kdo neživý postižen, ovšem pyšný a zpurný, že by tázán třeba a žádán jsa od condiscipule po- učiti ho nechtěl, to přísně trestáno býti má. Scriptionis exercitium ^) takové býti můž: předně aby cvičeni v pismě každý svou lekci vždycky domů přijda přepsal do obzvláštní ^Y^"" k tomu založené knihy ; což trvati bude per totam verna- culam et classicam scholam ^) pro příčiny čtyry : 1. Juvabitur impressio. *) ^) dozorců. *) v písmě cvičení. ') přes celou národní i latinsko u školu. *) Napomáhati se bude lepšímu vštípení. 128 Kap. XIX. 2. Manus exercebitur in callographia et xaivygarpía. ') 3. Orthographia sensim formabitur et firmabitur. '*) 4. Testimonio erit, didicisse omnia haec, et qiiidem perdidicisse. Non enim perfunctorie quidqiiam percurri poterit, než pokud mysl ruce utíkati stačuje. ^) *•] Druhé dobré bude , aby ranní lekcí každý po obědě nejprv tak prostě přepíšíc, hned zatím ji slovy jinými, pak epistolice neb carminice '*) co nejkratšími a nejvybranějšími slovy a exemply sepsal; a to preceptor při začátku popo- ledních exercitií přehlédnouti neb přeslechnouti, a kde potřeba přiopraviti můž. O čemž v particularním všeho rozměřování plněji. Kapitola XIX. Jak dělati, aby učení krátké a hbité bylo? Dobrét jsou to, dí někdo, ale pracné, dlouhé, obšírné věci. Nebo k takovému veřejnému a plnému ve všem člo- věka vycvičení kolik preceptorů, kolik bibliothek, kolik let neb věků stačovati můž ? — Odpovídám : Pravét jest, což řekl Hippokrates , že iiméni dlouhé jest. Jest zajisté tak dlouhé, široké a hluboké, jako sám svět, jejž sobě Věci dlouhé že y mysl uvésti mámc. A však pravé také, že se dlouhé věci se stahovati ,, ,. i^iii j- i mohou. stahovati, a v krátkost uvozovati mohou. Velikýť jest nebe i zemi obsahující svět; a však jej Bůh na maličkou hromádku shrnul v jednoho člověka, a člověka opět v maličkou krůpěji krve, jako i celý strom v každém jadérku, celá bylina v každém nejmenším zrnku se zdržuje, a odtud vyrostá. To se přirozeně děje. A co pak že i přirození ještě uměním posilováno býti můž? Jakož není neznámé, že zahradníci semena tak stro- jiti umějí, aby ve dvou dnech od vsetí, nýbrž dříve vzejdúc, pod sebe kořeny, nad sebe v nat mocně hnala? Kdo neví, *) Ruka pocvičí se v krásopisu a rychlém psaní. ^) Pravopis čím dále tím více se upraví a utvrdí. ') Důkazem bude , že tomu všemu nejen se naučili, ale úplné naučili. Neboť nelze bude čeho s větším spěchem konati, než pokud mysl ruce utíkati stačuje. *) na zpiisob listu neb verše. Jak dělati, aby učení krátké a hbité bylo. 129 že tkadlci na tisíce tisíců nití hbitě proplétati^ a řemeslná díla, nástroje k tomu majíc, hotoviti umějí? Kdo neví, že mlynáři na tisíce tisíců zrn obilných hbité potírati, a mouku od otrub tak čistotné oddělovati umějí? Kdo neví, že tesaři nevelikými presy, skřipci, rumpály atd. domy třeba zdvi- hají? (anby toho sic bez fortele sto jonáků nedovedlo.) Kdo neví, že soukenníci váhou, kteráž libru sotva váží, kameny a centnéře vážiti umějí? — ■ A což aby sobě sami učení Neduhům škoi k hbitému a vtipnému ve svých věcech postupování žádných ^^l^^ potřetí fortelů a grifů vymysliti neuměli ? Odstup to. Ohledejme tot'ž co práce ,1 1 ^ -I ^ ^'j.iT-''j. 'j.-- • Školské tak tedy. A poněvadž začátek hojeni jest vyrozuměti nemoci, ^n^^i^é a zamo- rozvažme, co to bylo , což posavad umění dlouhým činilo, tané éímio ? že mnohý, od kolíbky do šedin v školách jsa, ještě všech umění neprošel, ba do některých jak živ ani nenahlédl? Příčiny pak pravdivé jsou tyto : 1. Že nebylo jistého cíle vytknuto, a i- Nevytknutí 2. jistých prostředků vyměřeno, k němuž a jimižby 2 nespořádání každý neproměnně veden a doveden býti mohl. Což z před- prostředků, cházejících věcí patrné. 3. Ze což v přirození spojeno a jako spiato jest, ne- 3. trhání spolu iij^i , 1 ii' v v /■ 1 i'x- •! ' i- se držících věcí, hlecielo se toho také pri uceni spolu brati, a jako spmati, než po různu se to vedlo. Ku příkladu : všudy učili nej- prv čísti, potom teprv po roce kdyžsi neb po dvou psáti. Item v latinské škole učili slovům a řeči bez známosti věcí, tak že všecka mladá léta jen v grammatice a lexicích strávena a potom teprva v hojnějším věku k filosofii pou- štěli. Item nutili dítky jen učiti se, učiti jim nedovolovali nikdá; ješto to vše (čísti a psáti, slovům i věcem roz- uměti, učiti se a učiti jiného) tak spolu býti a jíti má, jak v běhu nohy vzdvihati a stavěti, v rozpravě poslouchati a odpovídati, ve hře míčové házeti a lapati. ■i. Ze se nic z pravého fundamentu nevedlo a na pra- 4. nevedení jích měny nerozvodilo, tak jmenovitě, aby všecko umem', jako ^ ^^"^f^^^ z jednoho kořene vyrostající a na ratolesti se rozrostající strom, před očima stálo; než hledělo se na artes jako na nějakou hromadu dříví neb roždí atd., kdež se nic, co se čeho drží, neznamenalo. I chytal jeden to, druhý ono, an vše různo bylo. 5. Mnoho bylo methodů ; každá škola měla jiný , ba 0. neustanoveni Komenský, didaktika. Q nietodn, 130 Kap. XIX. každý preceptor jiný, nýbrž jeden a týž preceptor při každém umění a jazyku jiný ; a což nejhoršího , jeden a týž v jedné a též věci jednak tak, jednak jinak; protože když se na základ přirození nepřišlo, method ten ustano-. ven býti nemohl, viklal se vždycky, a před očima učedl- níků i učitelů se mátl. Odkudž zatemnělost, nejistota, jinak a jinak jedné a též věci ohledávaní a při ní meškám, na- posledy, když jedno tak drsnatě šlo, jiného se zdaleka štítění a hrození, že se mnohý mnohého ani netekl. 6. nevedeni d^s- g^ Muoho bylo V školách prácc, a to roztržité příliš. cipnlů spolu, ^ T/i 1 1 / ^ TI M o •• ' 1 VI 1 1 ly Nebo na vetsim díle kazdy z ucedlmkujme dělal, a s každým obzvlášť pracováno. Což, byloli mnoho discipulů, nesko- nalá téměř práce byla, na niž mnoho času vycházelo: aniž bylo možné, aby, než se vypořádali, aneb někteří za- háleti, aneb vhodiloli se co komu zatím k dělání, pracně se s tím sami hmožditi nemuseli. Preceptoru pak nemožné bylo, aby se neunavil, aneb umělli sebe šetřiti, na odbyt nedělal. 7. přemožování 7. Pakli bylo více preceptoru (jakož každá trochu vyšší a přednější škola více jich měla), co bylo než trhání? jeden toto, jiný jiné vedl; každou téměř hodinu přes celý den jiná lekcí byla, a každý svým methodem. Čímž ne- mohla než mysl mládeže náramně matena býti. 8. Naposledy, i v jednom a témž umění jeden a týž preceptor dovoloval jiné a jiné knihy míti ; ten toho autora pěstoval, onen onoho, aneb třeba jeden a týž rozdílné. A zdálo se, že čím kdo víc autorů, do nichžby nahlédati, a z nich bráti mohl, má, tím větší má pomoci: a ono pak tím větší matení. A protož nebylo divu, že přeřídcí všecka umění pro- šli; nýbrž div byl, jestliže se kdo z těch labyrintů vymotal, quod non nisi divinioribus ingeniis contingebat. ') ííiprava tĚch Napotom tedy, aby se takovému mizernému motání a neřádů odkud ,/ i .. ,, -í- j_ ^^^ ^ ' ^ •\ tt^ Tzata býti niatem vyhnouti mohlo, napraviti to potřebí bude. V cemz musi? za příklad sobě z přirození samého vezmeme hanc immo- tam naturae legem: Quod per pauciora fieri potest. ne adhibeantur plura. •) O což jen vtipnějším hlavám se dařívalo. ^) V čemž za příklad sobě z přirození samého vezmeme tento nepohnutý přírody zákon: Co menšími prostředky učiniti lze, k tomu netřeba užívati větších. lekoírai. 8. roztržitost knihami. Jak dělati, aby učení krátké a hbité bylo. 131 Za příklad pak vezmeme nyní slunce nebeské, kteréž siunce nebeské velikou a jako neskonalou povinnost má, po všem širokém ^^^ ^"^^^"^ okršlku země paprslky rozsílati, všechněm živlům, podzem- . ním kovilm, pozemním, hmyzícím se (na zemi, v zemi, u vo-, dácii, v povětří) živočichům, rostlinám (an každého pokolení na tisíckrát tisíc tisíců jest) světla, tepla, živosti, čerst- vosti, síly dodávati ; a však ono všemu tomu stačuje, všecku povinnost svou každý rok sobě vypořádá. Vizme tedy, jak ono v čem postupuje. 1. Slunce, samo jediné jsúc, zahřívá ne jeden toliko i. samo déiá strom, ale celou zahradu spolu, nýbrž celou krajinu a ''^ecko, celou zemi. 2. Jedněmi a týmiž paprslky všechněm svítí; jedním 2. jednpmi a týmž oblaků sehnáním a zase rozpuštěním všecky zavla- ^"^^f^lf^ zuje, jedním a týmž větrem všecky provívá, jedním a týmž mrazem všecky projímá a občerstvuje atd. 3. V jeden a týž čas po celé zahradě, nýbrž krajině, 3- ^ jeden oas jaro, léto, podzimek, zimu dělaje, působí, aby všecky zá- ^^^' ''' roven zrostliny se pučily, všecky zároveň kvetly, všecky zároveň ovoce nesly (ačkoli jedny nad druhé rychleji do- spívají). 4. A dělá to vše jedním a týmž pořádkem, jak iůni 4 jedním po- tak letos, tak přes sto let; jak jeden strom tak druhý '^'^ smv^ec o. všecko z kořene v sloup a ratolesti, pod kůrou dřevo, a v dřevě stržni; jaké formy jeden pupenec, květ, list, ovoce atd., takovéž druhý, třetí, stý atd. neproměnně vždycky. 5. A vede jednu každou věc ze semene neb kořene 5. vše z kořeaS jejího vlastního, v kterémž zavinuto jest nepatrně všecko, ^®**" a odkudž potom, zarodíc se samo vyrostá, a v ratolesti a prameny se rozrostá všecko. 0. A cokoli spolu býti má, spolu vyvodí, květ s listem, e. 00 spoiu býti dřevo s kůrou, ovoce s šupinami atd. má, .poiú vede. 7. A vede všecko po jistých stupních, tak že jedno 7. po stupnícb z druhého samo jde, a vždycky jedno druhému cestu strojí. ''^^^^ 8. Naposledy všeho nepotřebného se vzdaluje, a neb s. nepotřebností narosteli co, odmítá je. ^^"'"^■ Podle tohoto příkladu, jestliže Tak v škoie 1. Jeden toliko preceptor bude v jedné škole, ^' ITur ^'^" 2. Jedny toliko knihy v jedné materii. 3. jedny knihy. 9* 132 Kap. XIX. í. jedna práce 3. Jedna toliko práce v jeden čas se všechnemi, 4. Idi^m meto- ^- J^^ním metodem všecky discipliny a všickni ja- dem všecko, Zykové, e.vpezkořenů, 5. Všccko Z fundamentu, krátce a mocně, aby se jen rozum jako klíčem odmykal, a věci před ním samy se rozvínaly, 6. vse spoin co 6. A půjdcli všccko, CO spolu jcst, spolu ; 7. A to tak, aby čemu se dnes učí, to zítřejším vě- cem základ dávalo, naskrz. 8. A budouli se pilně nepotřebné věci odměšovati. Budeli (pravím) toto vše, okolek všech umění že ry- chle obejde, o tom tak málo pochybovati třeba, jako že slunce každý rok svět sobě vypořádá. Čemuž poněvadž sotva kdo odepře, než raději, jak by toho dovedeno býti mohlo, tázati ie bude, k tomu přistupme. múz, 7. TŠe po stnp nich, 8. nic nepo- třebně. PreceptOr aí 1. s žádným samým nepra PROBLÉM I. Jak to múze býfi, aby jeden učitel celé škole stačil f Aby jediný preceptor celé škole jedné stačil, by na sta discipulů bylo, nemožné nebude, když všickni spolu v cuje. než se jedné materii, v jeden čas, a z jedněch knih cvičeni bu- "^^Ipoiu,™' ^^^^^- Protož jak slunce nebeské nesstupuje k každému stromu neb bylince obzvlášť, než z daleka stojíc, veřejně osvěcuje a zahřívá všecky, a ony do sebe světlo a teplo pijí: tak preceptor s žádným samým nikdy nic ať nepra- cuje, než se všechnemi spolu, totiž na kathedře nejvýš stoje (na nějž oči i uši všech obráceny budou), ať jim mluví, ukazuje, píše a maluje před oči co potřeba, a bude se jí- 5. pozoiiivé máti zároveň všech grifů. Toliko bude potřebí, uměti je činT^" " ^^^^ pozorlivé učiniti, aby za to majíc, že ústa preceptora jsou (jakož jsou) ta studnice, odkudž a kudyž k nim všeli- jaká moudrost plyne, kdykoli se tato studnice odvírá, zvy- kali nádobku uší a pozoru hned podstavovati, aby nadarmo ' nic neplynulo. Tak když preceptor stále užitečné věci, jednu každou, kde jí místo a čas, vynášeti, a discipulové stále na ústa preceptorova pozor dávati budou, nepodobné k víře, jak snadně, spěšně, mocně všickni, co jich jest, prospívati mohou. Jak dělatij aby učení krátké a hbité bylo. 13$ Dovésti sobě pak toho preceptor, aby pozorlivé ucedl- PozorUvé uci- niky měl, takto může: ""ttíS"^' Předně nedopouštěti, aby když on co mluví, oni mezi i- Pozorem na tím šeptati, neb přesedávati, neb se tlačiti, neb pod se "*^ ustavičným. hleděti, neb někam zevlovati měli; než jak oči preceptora po nich jdou, tak oči všech jich na něj aby obráceny, a jako v něj vetknuty byly, k tomu je přidržeti. Druhé napomáhati jim k vyrozumívání a v pamět 2- smysu^ jinak 11^1^/ •!'• 1 11 ^ • 1 a jinak odrí- vkladam ne jedmm jen smyslem, sluchem, nez i zrakem, i-áním malováním jim před oči (t. na tabuli), co se jen malovati a psáti můž ; též i třetím smyslem, taktem '), poručením jednomu, druhému, třetímu vyvstati, a totéž bud pro- mluviti, neb napsati. In Physicis někdy mohou i ostatní dva smyslové, košt*) a čich, ku pomoci brány býti. Třetí^ vpadnouti leckdys můž uprostřed své řeči pre- 3. Dotázkami, ceptor s otázkou jednak na toho, jednak na onoho. '^l}^^^o-^\^^J^i neb ty, co jsem nyní řekl? O čem mluvím? Jak jsem to vypověděl? Bylliby kdo postižen, že nepozoroval, hned na odivu jiným trestati; tak se při všech bedlivost brousiti bude. Podobně, když na jednoho otázka jest učiněna, hned na druhého, desátého, třidcátého pro odpověd skočiti, bez opětování otázky, vše k tomu cíli, aby, co se jednomu mluví, všickni poslouchali ; co se s jedním pracuje, všickni užiti hleděli. Čtvrté^ dovoleno býti má, aby když preceptor od- í. otázek disei- mluví, kdo chce, co chce, se zeptal, bud že čemu nedobře ^^^'^"í dovoio- ' ' •'17 vanim. vyrozuměl, aneb že mu sic něco na mysl přišlo, bud tu za lekcí, neb před tím prvé. (Nebo se privátních dotázek ne- dopouští; kdokoli se oč s preceptorem raditi chce, publice^) at to činí, aby se hodilo všechněm.) Kdo tak často hýbá, zvláště užitečným něčím, pochváliti ho, jednou i víc, před jinými, aby se i v jiných chuť dělala. Pakli kdy žádný se neptá, sám preceptor nech se jednoho, druhého, desá- tého zeptá, jak tomu neb onomu srozuměl; tak aby po každé lekci chvílečka takovými dotázkami strávena byla; znamenitě to pozorlivost brousí. A takové pozorlivosti za některý rok v škole zvykna mládeneček, bude to na něm *) hmatem. *) chuť. *) veřejné. 134 Kap. XIX. zvláštní klenot po všecken život, že cokoli délati bude, všecko myslí přítomnou, jadrnou, opravdovou dělati a všecko, co kde před ním jest néb se děje, sám, nečekaje aby se do něho cpalo, chápati a jímati bude. A takové školy ma- jíc, jakžbycliom znamenitých lidí míti neměli? Nech to rozváží, kdo rozvážiti umí. objeiici: Musíu Díli uěkdo : A vždyť přihlídati k každému potřebí, . preceptor (Jobřeii sobé lekcí píše, iak sobě švarně knihy chová, vy- predce k kaz- _ _ . . , ^ J dému dohié- slýchati je z paměti říkající, a podobné; k čemuž, když ''""■ mnolio discipulů, mnoho času a práce potřebí. — ■ Odpo- Viak 1. skrze vídám : Na všecko jest rada. Předně, ať sobě preceptor decunony a gj^Q]^ rozdělí ua decurie, a v každé decurii nejvtipnějšího jiným vystaví za inspektora, kterýž jakožto poručný pre- ceptor neb pedagog jiných hleděti bude, aby všickni jako vždycky přítomni byli, aby pozorovali, aby švarně knihy i všecko chovali, aby dobře napsané měli, aby, co z j)aměti uměti mají, uměli, před každou lekcí je sám vyslýchaje. 2. Sára zrakem Preceptor toliko jako k víře přihlídaje, při každé lekcí jednomu neb dvěma (bez pořádku) dictata a excerpta přečísti káže, nejen rozvláčíte a distincte') ale i textovně -) doložením punktů, kommat atd., jiní pak do svých hledíc, 3. Někdy i ať opravují. Můž i nahlédnouti jednomu neb dvěma (zvlášť, otzviast, jen ]^j-gj,ýj^ uedověřuje), a kdoby koli v nedbalství postižen byl, trestati. Ale o tom, jak preceptor v škole plný řád míti můž, aby všecko, co jíti má, plně šlo, níže v obzvláštní kapitole vypsáno bude. PROBLÉM II. Jah to býti múš, aby se z jedněch knih učili všichni f Jedny toliko že mají býti knihy v jedné materii a to v celé škole, toho základem jest toto axióma^), že objec- torum pluralitas distrahit sensum, to jest: že čím kdo čeho více před sebou má, tím při tom roztržitější jest. Protož 1. veliké - compendium '*) bude, všelijaká školní náčiní ^) zřetedlné. ^ doslovně. '^) zásada. *) veliká výhoda. a sluchem, ve řejn^! však. Jak dělati, aby učeni krátké a hbité bylo 135 neb nářadí (tabule, předpisy, slabikáře, vokabuláře. gram- l^l•^°^*'y"•'°*°- , -i 11 • 1-1 ' i. • ^ 1 v ^^ ^ý™i výklady matiky, colloquia. siimmou knihy a nástroje všech uměni) tiPténé míti.] zhotovené míti, protože když preceptor teprv tabuljsy dě- lati, předpisy formovati, precepta a textu výklady dikto- vati a podobné věci shledávati teprv má, příliš to mnoho času vezme, a nemůž býti než všecko jinak a jinak, a na větším díle hak mak. Protož dobré bude, všecky knihy, co se jich koli ve všech klassích škol potřebuje, s hotovými výklady tištěné míti. Tak zajisté, co se na diktování času vynakládá, užitečněji se na vysvětlování, repetování, examinování a skrze rozličné příklady v mysl vkládání obrátiti můž ; a netřeba se báti, aby kdo zle psal, a na nejisto se potom učil; netřeba ani s přehledáním času mařiti, a bude všecko na jisto. (Aniž kdo mysli, že by se tak preceptorům příliš ho- vělo. Nebo jakož český kazatel, když text český z biblí přečta vysvětlí, a užitek jeho posluchačům k poučení, na- pomenutí, výstraze, potěšení ukáže, dosti učiní povinnosti své. by on pak sám toho textu v židovské řeči nevykládal, než jiní. Nebo posluchačům na tom nic nezáleží, jako i discipulům na tom, preceptorli jim sám z své hlavy co vykládá, či kdo jiný to učinil, když jen co míti mají, mají; nýbrž jest to jim i preceptorům daleko užitečnější, aby hotové bylo všecko.) 2. Tak škole dobré knihy a jiné zprávy opatříc (aby 2. Knikpostran- žádného v tom nedostatku nebylo), dobře učiní preceptoři. "'"í* '^"^'^t'^} '' /' i i. ^ nedopouštěti. aby jiných, postranních zatím ani do rukou bráti disci- pulům nedopouštěli, protože čím méně jiné v očích, tím více tyto v mysli budou ; nezmýlí to. 3. Dobře také bude, aby knihy všecky byly jedné 3. Knihy aí jsou edicí v celé škole, aby se i stránky i řádky, i všecko srovná- ^^ ""stf^J'''"' válo, a to jak pro allegování, tak i propter memoriam localem ' ), aby v ničemž žádného nejmenšího ani matení, ani meškání nebylo. Za kterouž příčinou při každé přední a hlučnější škole (aneb aspoň nedaleko odtud) impressí míti potřebí bude. ^) ^) a to jak pro doslovné uvádění, tak i pro paměť místní. -') V Did. Mag. Komenský dodává: Taies ergo Ubelli ad nostras facilitati.", soliditatis, compendii- 136 Kap. XIX. PROBLÉM III. Jak to býfi muž^ aby v jednu a túz rhvili jedno a téz dělali všicJcni ? [Proč uiíiteéno Užitečué ŽG jest, ab}' v jednu chvíli jedna toliko ma- jest,abyvjednu ^gy-g traktována bvla v celé škole, odtud patrné iest: cnvili jedna •' ' i ,) toliko materie tralttováiia , . _. -i , -,■ • , .■^^ que leges, conjurmandi erunt pro omnibus scholis, omma plene, solide, accurate, continentes : ut siní verissima totius universi (in animis depingendi) imagu. Et quod valide opto, et urgeo, omnia proponentes familiariter et populariter, ut discentibus omnino ministrent lucem, facientem omnia sua sponte, etiam nullo magistro, intelligi. Quo fine eos in dialogorum forma potissimivm concipi cupiam. Ea quippe ratione (1) et res et stylům facilius licet puerilibus adaptare ingeniis, ne sibi vel impossibilia, vel ardua et difficilia nimis imaginentur : cum nihil familiarius^ nihil no.turalius sít coUoquio , quo sensim sine sensu homo perduci potest quocun- que. Tta comici omnia sua, de moribus prolapsis, ad populum. commonefaciendum observata : sic universam suam philosophiam Plato, sic permulta Cicei-o, sic totam theologiam Augustinus, tradid erunt, ad captum condesceudentes. (2) Colloquia excitant, animant, fovent attentionem , idque ob quaestionum et respon- sionum varietatem, earundemque varias occasiones et formas, intermixtis subinde, quae oblectent; imo ab ipsa colloquentium personarum varietate et mutatioue, non solum animus fastidio levatur, sed ad plura se extendens audiendi fames excitatur. (3) Firiniorem facit eruditionem Nam quemadmodum certius memoramus rem gestam , quam vidimus ipsi , prae illa , quam recenseri audivimus solum ; ita discentium animis tenacius hae- rent, quae per modům comoediae vel colloquii (cum hic non tam audire quam videre nobis videamur) quam quae nuda reci- tatioiie a praeceptore narrari audimus : quod experientia probat. (á) Cum major vitae nostrae pars conversatione constet , com- pendiose admodum eo manu ducitur juventus , si non intelli- gere tantum tttilia , sed et de iis varle, eleganter , graviter et expedite, disserere adsuescat. (5) Serviunt tandem áialogi repe- titioni faciUori, etiam privatim iuter discipulos. [Takové tedy knihy — upravené dle našich zákoniiv o snad- nosti, moci a krátkosti učení — btidoíi se muset zhotoviti pro všecky školy, obsahujíce vše úplné, mocné, pravé, ahy byly co nejvérnéjšim obrazem veškerenstva (jež se v duších malovati má). A čeho si toužebně přeju a na čem stojím, jest toto: knihy ty nechť vše přednášejí srozumitelně a prostonárodné, aby žákům Jak dělati, abj' uCení krátké a hbité bylo, 137 1. Ze když okolo jedné a též věci pracují mnozí, snáze po- spolné mezi žáky aemulationes, jenž jsou diligentiae calcar, se zaněcují '), a jeden od druliélio pochop bere. 2. Jes^ všechněm lépe, protože jeden druhým se ostří. Nebo když jeden sám neb nemnozí preceptora poslouchají, leccos mimo uši a mysl uteče, to tam: ale když všickni spolu, neztratí se nic; každý něco chytí, a potom při společném všeho repetování všecko se najde, všecko všechněm k užitku bude. 3. Snáze jeden na druhém vitium, chybu, omyl, nedosta- tek uhlédá, než na sobě sám; a když při jiných omyly bj'ly světlem, kteréž samo. i bez učitele, všem věcem vyroz- uměti pomáhá. Protož přál bych si, aby sepsány byly pokud možná ve formě dialogické. Neboť tímto způsobem 1) lze i obsah i zpíisob vypra- vování dětskému duchu snáze přizpíisobiti , a děti nemusejí se příliš namáhati s věcmi, jež pochopiti jinak jim nemožno, nebo těžko a nesnadno. Nic zajisté 7ieni dúvérnéjéího, nic pnrozenéj- šiho nad rozmluva. Pomocí její dovésti se míiže člověk zne- náhla, aniž toho pozoruje, k cíli svému. Tím zpíisobem před- nášívali divadelní herci vše, co v nákaze mravů byli zpozorovali, chtějíce tak lid napomínati ; způsobem tím napsal Plato veškeru svou filosofii, Cicero velmi mnoho kněh, Augustin celou theo- logii, jen aby snáze si*ozumitelnými se stali. 2; Hozmluvy pro- bouzejí, oživují, ud/ržují pozomo.^t , a to za příčinou rozmani- tosti otázek a odpovědí, i rozličných k nim (otázkám) příleži- tostí a jích způsobů. Může se též sem tam připojiti zábavná poznámka. Ano i ta rozmanitost a střídání rozmlouvajících osob odjímá jednak mysli nechuť, jednak k četnějším věcem pozor obracejíc, vzbuzuje žádost, uslyšeti vždy něco nového. 3) Učení se způsobem takovým stává se pevnějším. Neboť jako si snáze pamatujeme tu událost, kterou jsme sami viděli, než onu, o které jsme jen vyprávěti slyšeli, tak i v mysli žákův pevněji se udrží to, co způsobem divadelní hry nebo rozmluvy (zdáť se nám, že v případě tom ne tak slyšíme, jako spíše vidíme, než co pouhou přednáškou od učitele vypravovati byli slyšeli — jakž zkušenost učí. 4) Fonéuadž největší čásť našeho života ve stýkání-se s jinými záleží, navádí 'e kvéci té mládež snad- ným způsobem, aspoň tak dalece, že si navyká nejen užitečným věcem rozutněti . nýbrž í o nich rozmanité, ozdobně, mocné a .snadné rozmlouvati, 5) Rozmluvy slouží též k snadnějšímu opakování, i soukromě mezí žáky.] ) pospolné mezi žáky horlení, kteréž ostnem bývá pilnosti, se zaněcuje. • 138 Kap. XIX. napravovati vidí a slyší, přijde to i jemu samému k užitku. Protož hejtman, vojáky nové sobě cviče, nepáře se s žád- ným jedním samým, než do pole je sobě (jak mnoho jich má) vy veda a spořádaje, všechném spolu, jak kterou zbraň do rukou bráti, jak se s ní zatáčeti, jak dorážeti, odrá- žeti atd. ukazuje. A napravuj eli v něčem jednoho obzvlášť, nedělá toho v koutě někde, ale tu přede všemi, aniž dá jiným zatím zevlovati, než poroučí hleděti, aby jednoho cvičení všech cvičení bylo. Summou, jak pekař jedním za- děláním a zatopením mnoho žemliček, a cihlář mnoho cihel peče, též impressor jedním formy nasazením množství knih tlačí, a jedním korrigováním všecky korriguje: tak pre- ceptor jedněmi lekcími a exerciciemi velikému množství discipulů spolu sloužiti muž; jen když se všickni spolu vedou, a v jedné a též materii vždycky všickni pracují. A jak to býti Alc jak to pak býtimůž? Tak, aby preceptor nepři- muž? jiixial mládeže do školy leckdys, než jednou v rok, a to všecku k škole dospělou mládež celé obce v jeden den, tak jako slunce jednou v rok, z jara, se všemi zrostlinami i. spolu práci začíná. Potom potřeba preceptoru, aby všecko tak na dny a hodiny rozměřené měl, jakžby stačovati mohli všickni. O Čemž plněji v kap. XXVI. PROBLÉM IV. Přiroztíuý Jak to býti muž, aby jedním metodem všecky discipliny a method jeu i^^ickni jazykové vedeni byli, to se v kapitolách následujících '"^'"' XX. XXL a XXII. zřetedlne vkáze. PROBLÉM V. Jak mládeži rozum, krátce a hbité odvíratif Aii uuo, ad Ab uno, ad unum, per unum omnia, ') Kdo to všudy Tuuim.peruiiinn ;^i]j42ati umí, tcu rozum na všecko iako klíčem odemknouti omnia. ' " umí, to jest, kterak všecko z jednoho terminu vyvstává, k jednomu cíli jde, a jednou cestou. Tak zajisté svět od ^) Ž jednoho, k jednomu, skrze jedno všecko. Jak dělati, aby učení krátké a hbité bylo. 139 jediiobo Boha jest, z jedné materie (mrákot}') postavenj, jedním ohněm (sYětlem) spořádán)^, k jednomu cíli (abj obrazem byl slávy jeho) obrácený. Tak lidské pokolení z jednoho člověka Adama, jemuž jediná přidána pomoc- nice Eva, a z nich již popofád všickni k jednomu cíli. Tak na stromu z jednoho kořene jeden snět, a z něho ra- tolesti nesčíslné, a však jedno z druhého všecko přiroze- ným pořádkem atd. Týmž způsobem rozum lidský jisté své základy a kořeny má v maličkém počtu (principia vocat), kteréž jen obživíc dobře, na jisté ratolesti a nesko- nalé samy se rozrostati budou, a to čerstvě a hbitě. Aby pak tomu všickni mládež cvičící i sami rozuměti, JEnitám jadr^ i v mládež to uvoditi mohli, potřebí bude knihy všech dn™mrp*iea^nost umění novým metodem sepsati, a to talc. aby tytéž knihy dáti kratičké^ a však k pravému, snadnému á hbitému, každé věci před. oci před.estřeiii dostatečné byly. a pr-dvem klíč rozimiv slouti mohly. Velikými zajisté rozdutýrni bucefaly mládež vycpávati, k žádné platnosti není. Více lidskému žaludku pastvy dá skýva chleba a trunk vína, nežli koryto plné plev a, vody. Lepší y měšci peníz zlatý jeden, nežli olově- ných plný pytlík. An to Bůh ukázal, když prorokům svým knížečky malé, popsané však vnitř i zevnitř, pozříti dav (jakž se Ezechielovi a Janovi stalo), naplnil je uměním velikým. To zajisté neproměnně pravé zůstává, což v kap. V. oznámeno, že člověk sá,m v sobě má všecko, a nepo- třebuje, aby do něho vnášíno bylo cokoli (sicby neskonalá práce byla, nýbrž nemožná) ; než potřebuj e toliko , aby mu klíč podán byl, kterýmž by se mu smysl odemknul, a světlo, při němžby spatřoval všecko. To když se při něm zpraví, může k spatřování božských i lidských skutků i k čtení jakýchkoli kněh puštěn býti ; bude již rozuměti všemu sám od sebe. PROBLÉM VL Jak déla.ti^ aby se jedno^f práci dvoje neb troje née dělala '? Ze se může v jeden čas, a jednou prací několikero Příklady, že se spolu zpravovati, toho příkladů přirozených v celém světě g^^^^Joi^ke^r" 140 Kap. XIX. spolu zpravfv- plno máme. Strom zajisté jednoho a téhož jarního času ^''*' i pod zemí roste i nad zemí, i na šíř se síH i na výš, i květ zakládá, i listí i ovoce formuje i jádro v něm, a šu- pinu neb skořepinu okolo atd. Podobně se při formování a zrostu živočicha děje. Mezitím každá stromu částečka, každý v těle oud více než jednu povinnost má. Nohy za- jisté i člověka zdvihají, i nosí, i stavějí, i obracejí rozlič- ným způsobem. Ústa jsou i vrata tělu, i mlýn potravy po- tírající, i trouba, kdy potřeba, znějící. Plíce dýcháním svým i srdce ochlazují i mozek občerstvují, i v chřtánu napiatém hlahol dělají atd. čiňte to tedy i A Že totéž může býti i v vyučování lidí, aby každé *"^' práce dvůj neb trůj užitek byl, toho sám mistr nebeský Duch svatý v písmě svém zřetedlný příklad ukázal. V kte- rémž ačkoli přední věc jest uvozování v srdce lidská zná- mosti a bázně boží, a však při tom i všelijakých ctností zrcadlo, i politické, domovní a válečné zprávy mustr, nýbrž i řemesla rozličná, i historia pravá, i geographia, i fysika i metafysika, dialektika i rhetorika ušlechtilá atd. obsa- žena jest, tak že právě jest universi epitome '), jakž Tri- umphus biblicus Alstedii ukazuje, a všickni právě osvícení to poznávají, že o čemkoli kdo přemyšlovati neb psáti začne, na všecko v písmích i regulí i příkladů se dosti najde; čehož žádná jiná kniha v světě nemá. o řemž pravidlo Může tedy a má v cvičení mládeže tak jDOstupováno reřejné, býti, aby každá hodina a vedená v ní práce víc než jeden užitek nesla. Což se stane, jestliže vždycky relatum a correlatum (t. co s čím spiato jest aneb se drží) spolu brána budou, ku příkladu : rozuměti věcem a slovům, čísti a.iviáštiifcii a psáti, učiti se a učiti jiného. Protož napotom *'^^'' 1. věci a slova tak spolu vésti, iak se víno s sudem 1. Véci a sli.va , ^ t i spolu. vozí, meč s pošvou nosí, dřevo s kůrou, a ovoce s šupinou roste. Kterému tedy koli jazyku učiti se bude mládež (i mateřskému), sloužiti se jím musí, aby cokoli jmenovati slyší a čtou, hned také rozuměti věci tím vyznamenané mohli, což podlé položených již regulí nesnadné nebude. A zase, cokoli vidí, slyší, cítí, jakýmkoli způsobem, aby krátký přehled veškerenstva. Jak dělati, aby učení krátké a hbité bylo. 141 to vypovídati se učili, přidržeti je; aby se vždycky rozum a jazyk spolu brousil. 2. Čísti a psáti (vždycky a v každém jazyku) také 2. čisti a psáti spolu jíti má. Při dětech zajisté, kteříž nejprv do školy ''^°''*' obraceni jsouc, mateřskému písmu učiti se mají, nemůž platnější vymyšlena býti bud ostruha neb nástraha, jako aby liter znáti nejinak, než skrze psaní jich učeni byli; protože k malování dětem přirozená jest chut, a mezitím duplici sensu vis imaginativa juvatur '). — Podobně když Racu veimi se plněji potom a pěkně již psáti učí, ne na jiném, než v^^^^- co sic bez toho v pamět uvésti potřeba, at se učí ; o polo- vici ubude práce. Ku příkladu, když se latině, řecky, he- brejsky učiti mají, čísti napřed se naučiti potřeba; pravda jest. Ale na čem? Zdali na leda textu, jemužby neroz- uměli? Nikoli, ale vzíti k tomu materii, kteréž bez toho potom učiti se přijde, totiž deklinací a conjugací, na těch se lámati čtením i psaním toho, až se oboje čistě otře. Z toho půjde čtver užitek: Předně, čísti se naučí, a to n. b. snáze než na jiném textu, poněvadž se jen koncové slov mění: čímž se potom i pozornost sama tím lépe brousí. Druhé, oblomí sobě v cizím tom písmě ruku. Třetí, naučí se signiíikaci některého toho slova. Čtvrté, formu deklinací (anby se jim bez toho obzvlášť učiti přišlo, a nebyloby bez nesnáze a tesknosti) v pamět sobě jako ze hry uvede. A téhož se per omne studiorum genus -) šetřiti můž, aby se, dělaje to, což se dělati má, následujícímu brána odví- rala, a tak jedné každé práce dvůj a tri\j užitek byl. — O, jak to přeušlechtilé compendium ! ^) 3. O učení sebe i jiného, vždycky spolu, ukázáno v 5, ucíti seb* í kap. XVIII. fund. IX.; což, poněvadž neien k mocnosti, J'"^í^°' ^^'•^^''^ 1 . T T ., ,. , , \ ,-, , \ r . , 1 - spol"- ale 1 hbitosti prospívaní napomáhá, sem také přináleží. PROBLÉM VIL Jak dělati^ aby všecko po stupních slof Mustr toho ukázán v kap. XVI. fund. V., VI., VIL, všeiiké umění VIIL, a v kap. XVIII. fund. V., VL, VIL A podlé toho p° ^t^^P'"^'!- ') dvojím smyslem obraznosti se napomáhá. *) při všelikém způ- sobu učení. ') přispoření. 142 Kap. XIX mustru síbrmování býti musí všech nových těch, o nichž mluvíme, školských knih, s připojením k tomu pro škol- niistry jisté a neomylné zprávy, jak jich užívati, a všeliké umění rozkošně po stupních v mládež uvoditi mají. PROBLÉM VIII. Kterak véd nepotřebné odmésovdny býti majíf Může se mládeži i na samých věcech něco uspořiti, nezanášeje totiž žádného tím, k čemuž mu přirození způ- příkiady. sobuosti ncdalo. Nebo jakož zrostliny jiné a jiné své po- vahy mají, některá chce vlhku, jiná suchu, některá zemi mastné, jiná písčité, některá roste na výš, jiná na šíř atd.. jak dříví některé jest měkké, jiné tvrdé, některé se dá táhnouti, neb štípati, neb na houžve kroutiti, neb v ná- doby strouhati, neb hladiti, neb rýpati atd., jiné nedá: kůň jeden má patrnější k tahu sílu, jiný k běhu čerstvost, jiný k ježdění obratnost, jiný k boji udatnost atd.;- jak pes jeden se hodí do fraucimoru na klín, jiný k vratům na řetěz, jiný ovčáku k stádu, jiný k myslivci, a to opět jiný k slídění, jiný k honění, jiný na ptactvo povětrní, jiný na ptactvo vodní : týmž způsobem vtip hlav lidských k ji- nému a jinému jest. Někdo ke všemu jemný jsa, k muzice jest „asinus ad lyram" ; jiný k aritmetice, jiný k poesii, jiný ku písařstvi, jiný k jinému ani mysli ani vtipu nemá. Jakož tedy daremné jest z chrta chtíti vyžlence udělati, aneb z vyžlence chrta, daremné rukávního psíčka k stádu dávati, daremné stádního k myslivci atd., item jakož daremné jest pokoušení, z osyky houžev kroutiti, z borovice šály strouhati, z íiádru obrázky rýpati, eben štípati atd., protože každá ta věc ue k tomu jest (aniž může všecko ke všemu býti, protože k věcem rozdílným rozdílných povah a náklonností potřeba ; žádný pak mimo Tedy i člověka to, COŽ mu dáuo, vzíti sobě níc ucmůž) : — i člověka tedy neimati přes ^ tomu , k čemu ho přirozeuí nevede , přes moc přece k čemu ho při- chtíti hnáti, jest s přirozením daremně zápasiti; (Docens rození nevede, enim naturae famulus est, non dominus; confirmator, Jak dělati, aby učení krátké a hbité bylo. 143 confirmator, non reformátor) ') aneb se nic nedovede, aneb nic zvláštního. Protož lépe jest, k čemu koho přirození nevede, z toho jej propustiti, v naději, že se to jinou stra- nou nahradí, jakož obyčejně bývá. Neb když se na stromě jeden roub neb ratolest zčesne, ostatní rostou tím mocněji. A když žádný k ničemu přes moc a vůli svou nebude hnán, nebude míti, cožby se mu příčilo, a dlouhou dělalo chvíli ; s chutí a hbitě půjde mu jiné všecko, Kapitola XX. Specialis scientiarum methodus, t. krátké obnovení, jak snadně, mocně a hbitě člověk naučen býti můž, znáti čehokoli. Složmež to již v summu, aby pospolu zřetedlně stálo Praménky všecko, a nejprve, jak se snadně, mocně a hbitě ířčiťž má- ^ ^^' ^ ^p"^' '• me znáti věci; potom jak snadně, mocně a hbitě dělati všecko, jak snadné, mocně a hbitě v jazycích prospívati, jak snadné, mocné a hbitě v mravích cvičiti, a naposledy i v pobožnosti. K nabývání známosti věcí přináleží osvěcování vtipu, k uabýváni známosti věci přináleží I. aby jemně bral, co se mu poskýtá, všecko, a zostřování paměti, aby, co chopí jednou, stále zdržela.^) osvěcování Ytip lidskv snadně osvítíš, aby i neiskrytěiší ygcj vtlpu,u.zostro- ^ I . " ' o íi .y tF yj^jjj paměti. chápal, jestliže ~ I. vtip kterat 1. pokaždé discenta nastrojíš, aby k spatřování věci s chutí, žádostí a pozorlivostí přistupoval. Což schválením jemu vzácnosti, užitečnosti, líbeznosti věci té, k níž při- stupuješ, nenesnadně se zpraví; 2. po stupních ho povedeš od věcí bližších k flalším, a známějších k neznámějším. osvítiti? 1. ^) Neboť učící jest sluhou přírody, ne pánem; utvrditelem, ne přetvorcem. ^) Připodobnění mysli k oku neb zrcadlu, jež v českém zpracování Didaktiky čteme v kap. XIV., nalézá se v Did. Mag. teprv na tomto místě. 144 Kap. XX. 3- 3. Jestliže jemu všecko, co chopiti má, vymalované (nemůžli sama živá věc tu býti) před oČi postavíš, makati, voněti, koštovati, slyšeti mu každou věc dada, aby vlast- ními svými smysly jí se dotýkaje, s ní se seznámil. 4. 4. Jestliže muteprv o ní vypravovati budeš, což jest, odkud, k čemu, kdy, jak, proč. pokud se jí užívá atd., vše řečí krátkou, j^rostou, srozumitedlnou. 6. 5. Jestliže se tytýž zeptáš, rozumíli. a aby to sám obnovil, poručíš; kdež nepochopilli čeho pravé, plněji mu to vysvětliti, a opět po druhé i po třetí zexaminovati (vše přátelsky, vlídné, domácky), příčina bude. ti. 6. Naposledy, jestliže ho vždycky od veřejnosti k čá- stečnosti povedeš, napřed ouhrnkem celou věc předkládaje, a potom ji drobněji po částkách rozbírajf dokonce, a neb pokud třeba. Tak vyrozumí všemu, aniž možné bude nevyrozuměti. Nic mu nebude tak subtilného, ani tak tvrdého, čehoby nepronikl ; nic tak vysokého, ani tak hlubokého, čehoby nedosáhl; nic tak širokého ani tak dlouhého, čehoby ne- obsáhl. Lidského těla Ku příkladu : o složení lidského těla veliké knihy se Tjmfie skeleton. p|g^^ a znáti je za nemalé umění se drží, a na samo to mnoho času se vynakládá, ješto to naším metodem ani těžká ani dlouhá práce nebude, takto : Vezmi z anatomie skeleton těla lidského (anebo místo kosti z dřeva je udě- lati dáti) a napsati na každé kosti černidlem zřetedlně jméno a povinnost její; udělati za tím z jirchy vnitřní oudy, jazyk, jícen, žaludek, střeva, játra, srdce, plíce, ledviny, slezinu atd., každý v té míře velikosti a podobě, jak v těle jest, a napsati opět, co jak slově. Týmž způ- sobem, z jirchy také udělati se mohou žíly, arterie, nervy, svazové, musculi ') a opět jmény svými vyznamenati ; napo- sledy jDotáhnouti celé tělo kozí. Tuhle přiveda Physicae discipulum, jedno za druhým rozvínaje, ukáže mu povlovně všecko; a on jako ze hry vyrozumí všemu. Jakžby to chy- bilo? jen že na přistrojení toho práce, nákladu, a ovšem pilnosti a prozřetedlnosti potřebí bude. ^) svaly. Jak člověk naučen býti raůž, znáti čehokoli. 145 A takovéť vtipu broušení bude i paměti ostřeuí ; nebo n. k tvrzení čemu kdo jednou právě místně vyrozumí, na to zapome- "^^^^ * nouti nesnadno jest, protože se to hluboce v mozk vrýpí a vštípí. A však předce obzvláštní na cvičení a tvrzení paměti gryfy míti sluší, zvlášt tu, kdež se mnohým a roz- ličným věcem učiti přijde, a nebezpečenství jest, žeby jedno druhým tytýž zastíněno, ba zavaleno a zasuto býti mohlo. Trůj pak jest prostředek k tvrzení paměti: prostředek trúj . Malování ') l l- Malování. Zapisování i všeho, s čím se kdy zachází. Repetování. j O zapisování dobrá jest observací Ludovici Vivis (lib. 2. zapisování. de trad. Discipl.) těmito slovy: Utilissimum est, quae me- moria continere cupimus, ea scribere. Neque enim aliter infiguntur stylo in pectus, quam in chartám ; quia videlicet attentio in eo, quod scribimus, diutius immoratur. Item persuadeant sibi omneš, quod revera est, nihil ad amplis- simam eruditionem perinde conferre, ut et multa, et mul- tum scribere, multum atramenti et chartae perdere. Pře- užitečné prý jest, co sobě v paměť uvésti chceme, psáti to. Aniž zajisté jinak to vázne na srdci než na papíru, protože pozorování při tom, co píšeme, déleji se mešká. Za to tedy nech mají všickni, že k nabytí hojného umění nic tak nenapomáhá, jako mnoho a často psáti, mnoho papíru a černidla pokaziti. — A protož nařízeno býti musí, aby cokoli se v školách žákům přednáší (hned od té abe- cedy začna), to všecko oni psali, jmenovitě, nejen co pre- ceptor před oči jim na tabuli psáti bude, po něm píšíce, ale i vlastní ty své tištěné knihy, z nichž se učí, přepisu- jíce, a ovšem, cokoli dále potom kdy potřebného ukazovati bude preceptor, všecko z úst mluvícího pérem uchvacujíce. ') Původně stálo v rukopisu takto: „Dvůj jest prostředek k tvr- zeni paměti: Zapisování, Repetováni." Proto také v dalším textu této kap. ničeho se o malování nedočítáme. Později však připsal Kom. vlastni rukou „malování", a pod čarou pozna- menal: „O malování částečněji výš. Zvláště historie a fabule. Co se namalovati nemůž, teprv zapisování." Komenský, didaVtika, lU m iíap. XX. 3. Kepetování. Ve škole. Kterak ? Doma. Kterak ? á na papír uvodíce. Což jak l)y se dáti mělo, aby uic s sebou nesnadnosti a tesknosti neneslo, než libost raději, "ukáže se v informatorium školy české i latinské, kdež se věci té i líbeznost i mnohotvárná užitečnost očité spatří. Repetování také potřebné jest^ protože se ráz na penízi některým udeřením lépe než jedním neb druhým vy- razí. Protož co preceptor chce, aby dobře spamatováno bylo, to při každé lekcí předně sám jednou , po druhé, po třetí vypoví. Druhé, totéž hned také jednomu, druhému, tře- tímu atd. (a jiní ať poslouchají) obnoviti poručí. Třetí, chvilku jim dá k uvedení sobě tichým repetováním v pa- měť. Čtvrté, hlasitě zase a z paměti již říkati poručí. — Podlé čehož nikdy víc na lekcí preceptor ať nepředkládá, než co se za čtvrt hodinky dostatečně předložiti a vysvět- liti můž. Druhé čtvrt hodiny at je examinuje, vyrozumě- lili. Třetí čtvrt hodiny ticho bud , a každý tomu na pamět se uč. Naposledy, jeden po druhém z paměti to říkejte. Tak nebude možné , aby hluboce v paměti vždycky neu- vázlo všecko. — A však ještě nařídí jim každé soboty repe- tování, aby jeden druhého vybídnouti, a s ním se o to, kdo víc a lépe z věci téhodne toho předkládaných pama- tuje, ohledati mohl; kdež kdo pilnější bude shledán, po- chvalu odnese. Čímž netoliko se všecky zvláštnější věci ob- noví, ale také k opětování sobě privátně podnětem to bude. K kterémuž privátnímu repetování rada se jim dávati má (aby na všecko pravidlo jisté bylo) kdy a jak to dělati mají, jmenovitě večer a ráno. Večer má každý pilný štu- dent, vezma knížky své, přeběhnouti všecko to, co toho dne slyšel, psal, četl, z paměti se učil, a na to Pánu Bohu se pomodle spáti jíti, tak však, aby co nejpilnějšího z těch věcí jest, to sobě nejpředněji v mysl vzal, a s tím i na lůži ještě se obíral, ažby usnul. Nebo, co se tak u večer paměti svěří, to ona ráno jakoby našla. O čemž L. Vives tak dí: Cubitum iturus lege vel audi aliquid dignum, quod raemoriae mandetur, et de quo salubre ac jucundum sit per quietem somniare , ut etiam nocturnis visis discas et ňas melior, to jest: Na odpočinutí jíti maje vždycky čti (neb slyš) něco pamětihodného, o čemžby i sníti se užitečné a milé bylo, a ty i z nočních vidění prospěch bral. Jakož jak člověk naučen býti můž, dělati čehokoli. 147 CO jiného míní v žalmu DaAdd, že prý „i v noci vyuCují mne ledví má" ? (Žal. 16, 7.) Protož ráno procite, a Bohu za ochranu poděkuje, hned se na včerejší věci navrať, je myslí přebíhaje, sobě obnov. Takové toto tolikerým způsobem věcí, jednou vtipem pochopených, opětování, nemožné jest, aby jich v paměti dobře ustanoviti nemělo, zvláště když podlé metodu tohoto všech věcí, na nichž umění moudrosti záleží, takové spo- řádání, sjetí a spětí bohdá bude, aby nemohlo než jedno na druhé staveno, a samo jedno druhým tvrzeno býti. Kapitola XXI. Spec ia lis methodus artium. t. jak snadně, mocně a hbitě člověk naučen býti můž, dělati čehokoli? Kůň k tahu, pták k letu, a člověk ku práci, říkávali staří. Protož není dosti prohlédati v školách věci , a jak co v světě neb v knihách jest, vyrozumívati. Práce také, a to rozličné, uměti potřeba rukama, nohama, jazykem, hlavou, srdcem atd. A nezle Vives: Theoria rerum facilis est et brevis, nec praeter oblectationem quidquam adfert : usus vero arduus est et prolisus, mirabiles ferens utili- tates, t. že známost věcí snadná a krátká jest, a mimo líbeznost více nic nepřináší ; ale známosti k skutku vedení to že pracné a dlouhé, však mnoho s sebou užitku nesoucí jest. — Nic méně i dělati se všeho , k čemu stvořen jest k uraSni trého člověk (oudy jen zdravé maje), snadně naučí, jestliže mu : i'^"ebi. 1. Ne od makovice stavení začínati, než od gruntu, i- poručíš, to jest, nebudeš mu toho, seč ho ještě není, uklá- dati, než od malička začínaje, po stupních ho povedeš ; takt půjde do všeho šťastně. Nemožné jest malířství od dělání kontrfektů začínati, možné a snadné od dělání punktů a lín ; odtud zajisté přijde k spojování jich a šetření jedné proti druhé proporcí, též k reysování domů, věží, stromů, živočichů prostějších, a tak vždy dál a výš, vše po zvůli. A podobnou prozřetedlností musí s každým učedlníkem v kaž- 10* 148 Kap. XXI. dém umění postupováno býti ; jinak nebude než těžké, tesk- livé, daremní a neužitečné kvaltování a hmoždění. 2. : 2. Snadná bude učedlníku každá práce, jestliže mu všeho, co kdy dělati má, zřetedlný mustr ukážeš, aby odkud začíti, kam směřovati, kudy vésti má, vždycky jasně viděl. Tu samo ho přirození, aby se toho chápal, povede, protože žádná opice povahy té, všecko co jiného dělati uhlédá, po něm dělati, hlouběji v sobě nemá, jako člověk, jen když, jak se co dělá, věděti můž. Protož preceptor, večkoli kdy učedlníky zavozuje, nejen jim psanou neb malovanou toho formu dáti, ale také sám, jak se co dělá, pokaždé vždycky zřetedlně ukázati, a tak vždycky ve všem jim živým mu- strem býti musí ; a uhlédá, že po něm rádi s chutí všecko dělati budou, léčby kdo nepodařilý byl, jemuž by do ni- čeho nebylo ; ale i takovít snad v živé dílně živých lidí občerstvují, aneb metla také něco napomoci můž. 3. 3. Naposledy, poněvadž snadně v každé práci pro- spěje ten, kdo ji často dělá, aby tedy učedlníci rádi často dělali, napomůž k tomu toto, aby se jim k cvičení jejich dávala materia libá, s nížby se jim nercili nestýskalo, alebrž rozkoš z ní měli, a ona je sama k sobě vábila. Taková pak materia jsou věci jim prvé již na díle známé a k každo- dennímu užívám přináležející, též k věku a stavu obzvláštně se trefující. Aby kdo dobře Dobřc pak a vlastně aby se každého díla dělati učil, ^7^t'^í',''';k tomu také trého potřebí: deho díla dělati ■•■ se učil, po- 1. Exempláře aneb mustru co nejdokonalejšího. Nebo J^^í"" kdo se z zlého učí, iak se dobře naučiti má? Prtákem 1. Mustru co ^ "^ nejdokonaiej- budc UB písařem ucb malířem dobrým, kdo se z leda '*^^"' písma, z leda malování škrtati učí. Protož dokonalost hned z místa naměřovati se musí, ačkoli jí hned z místa vyhle- dávati nelze. 2. Prvui práce 2. Prvuí okolo předložcného mustru práce a pilnost ^ ^pozOTUvé ^°^ velice pozorlivá býti musí, aby ani nejmenším trhem (po- kudž nejvýš možné) nechybil. Nebo co se tu chybí, těžce se dále potom napraví, protože každá věc, jakou nejprv vezme formu, tu drží, přeformovati se nesnadně dá. A pro- tož tu preceptorům pilnosti potřebí, aby nejprvnějších linea- ment dobře dělati učili; tomu zajisté když se naučí, další Jak se snadně, hbitě a mocně jazykům učiti. 149 věci snáze, a samy přicházeti budou. Nekvapiti tedy s žádnou věcí v počátcích, než pomalu, znenáhla, povlovně, toliko ať dobře ; a musí tu preceptor neliknovati se k kaž- dému osobně přihlídati, a jak nástroje do rukou má bráti, jak kdy držeti, obraceti, vésti, jak všecko zpravovati a na- pravovati, ukazovati. Nebo taková tato první bedlivá pil- nost hojně se potom vynahradí. 3. Ohledovati každé věci dotud, až se poddá, a opě- s. ohledovati tovati ji dotud předce, ažby na jisto a hbitě působiti mohl ; ^^ po^^á. a bude vyhraná. Kapitola XXn. Specialis linguarum methodus, t. jak se snadně, hbitě a mocně jazykům učiti. Řeči že se spolu s věcmi učiti máme, ukázáno v Kap. Řeči ue bez XIX., Prob. VI., a však poněvadž jazykům ne spolu, než ^'"^'- jednomu po druhém se učíme (i znajíce již věci), obzvlášt- ních na ně grifů potřeba. Kterémukoli jazyku dokonale ^e naučiti a pilně v něm v jazyku zmoc- zmocniti chceme, ten sobě musíme rozděliti na čtyry jako "níc^^tyrrch^" věky : Dětinský, Pacholecí, Mládenecký, Mužský, OJ 7^ g a "•^ • F^ a 05 ►O ^ co ^^ íNJ a S '■D '> U s OJ 3 > a jakkoli, leda byl pořádek ; vlastně a právě ; ozdobně a krásně ; mocně a proni- kavě; o ) ^ nejprv rozuměti; potom psáti; pak teprv mlu- viti. Aniž jinak než po těch stupních jda, k celosti a plnosti kterého jazyka přijíti možné jest, a neboť bude spletené, kusé, nedokonalé všecko, jakž při sobě na větším díle po- znáváme a oplakáváme, kdo sme tak vedeni nebyli. Každý pak ten věk opět musí míti tři jako stupně : nejprv zajisté cvičí se uši, aby rozuměly ; potom péro, aby psalo ; pak jazyk, aby mluvil. První to jest nejsnadnější, druhé těžší, třetí nejtěžší. 'Vyrozuměti zajisté cizí řeči každý 150 Kap. XXn. v jazyku, tinekém : Tirocinram. beminanuin. můž, trochu při tom pobuda; psáti jest již tíže, YŠak že se chvilka vzíti, pomysliti, lexiků a jiných pomocí užiti můž, ne tak těžko ; mluviti pak, poněvadž to ex tempore ' ) hýti musí, a toho, aby slova i phrases na poskoku byly, potřebí, nejvyšší jest stupeň. — Ukáži toho příklad na ja- zyku latinském, kterémuž se podlé nynějšího v světě způ- sobu co nejdokonaleji vynaučiti musí, kdo učeným býti chce. Ten k začátkům míti musí : Rudimenta neb Tirocinium, kdež nejobyčejnějších a nejsprostějších slov a frází některé sto do dialogu (s če- ským všudy výkladem) uveda, připojí se k tomu kratičká jazykem českým zpráva o čtení a vyslovování, deklinování a conjugování latinských slov. — Toto se nejprv pořád čísti bude po třikrát, pro seznámeni se s tím, obvyknutí v čtení a vyrozumění. Potom se to po kousku bráti bude, jak mnoho se který den a hodinu v pamět uvésti můž ; declinací a conjugací přitom (místo argument) exercitujíc. Naposledy potřetí to do rukou vezmouc, po stránce, dvou, třech, z paměti říkati, a jazyk již latině žvatlati přivy- kati bude. S tím dva měsíce strávíc, přijde se k seminarium la- tinae linguae, všecka již slova téhož jazyka, jak se co kde vlastně jmenuje a vypovídá, obsahující; s českým opět také vlastním výkladem dáno v ruce bude, s připojením k tomu plnější již grammatiky a lexika česko-latinského ; kdež seminarium po kousku v pamět vkládaje, grammatiku pak a obojího usům překládáním každodenním z češtiny do latiny jiných a jiných věcí cvičíc, a v tom osm neb nejdél devět měsíců se pomeškajíc, uhlédá se, že při do- bíhání roku učedlník nejen v knihách jiných latinských běž- ných všecko rozuměti, ale i bez chyb škodných všecko z latiny do češtiny, a z češtiny do latiny přeložiti, nýbrž také všecka téměř myšlení svá jazykem latinským sroz- umitedlně vynášeti moci bude ; a tak dřív roku latiny se zmocní. ^) 1) ihned. *) Co poznámku Kom. dodává: N. B. Toto poněvadžby se bud ne- možné neb k dovedení nesnadné někomu zdáti mohlo, doložím aspoň Jak se snadně, hbitě a mocně jazykům učiti. 151 K ozdobné latině přistrojiti se můž Viridarium (Flo- viridarium rilegiiim), obsahující v sobě Dialogos de rébus omnibus, o lexiku, jak náramně mnoho na něm záležeti můž, kdyby dobře zpraven byl; jakž zpraveného posavad ještě nevíme v žádném ja- zyku. — Předně zajisté všickni posavad v češtině, němčině atd. dikcionáře psali, latinu jen do svého jazyka překládajíc, ješto mlá- deži české Lexicon Latino-Bohemicum (aneb německé Latino-Ger- manicum) dávati, jest tak mnoho jako kdybych někomu z Čech do Vlach jeti strojícímu cesty pořádek ne od Prahy k Římu, než od Říma k Praze dal, a tím se jemu zpravovati poroučel. Tu zajisté poněvadž nestojí kam od Pra-hy nejprve se hnouti, než kam od Kíma (kdež on ještě nebyl, a míst těch povědomosti žádné nemá\ nač mu to bude ? — Díš : může ten cesty registřík zpátkem čísti, od spodu začna. Odpovím : a pročež mu tedy neudělal tak, jakž ho užívati má? Nač jest to tak hrozné vgxsqov uqÓxsqov? Mezitím není možné, aby to s takovým užitkem bylo. Nebo dámli poutníkovi přímé cesty vyznamenání, odkud, kam a kudy, půjde snadně, vždycky před očima, to což míti má, maje, každý vrch, les, věži, řeku, zátoku atd. přímo-li k ní směřovati, či na právo neb na levo nechati, a kam se uhnouti, podlé ukázání svého vida. Sic podlé onoho opačního, více za sebe než před sebe, račím obyčejem, hleděti musí, a to ne bez mnohem větší a zamotanější práce, a tytýž ještě ne bez omylu. Ale takovéto Dictionářů strojení ratoléstka jest veřejného toho a hlavního, v kap. XVIII. fund. IV. ukázaného omylu, že všecko posavad methodo analytica děláváno bylo. To tedy při lexicích veliký jeden omyl (na nějž sám Gregorius Knapius, polský lexico- graphus, prohlédna, vydáním Lexici Polonico-Latini jej napravil) se nalézá, pro nějž nemožné jest mládeži platně a hbitě pro- spívati. Ale díš: I však u nás také na to prostředek jest. Zdali Rischelius při latinském dikcionáři českého registříku, po němž se všecko najíti můž, nepoložil? Zdali M. Adam Sylvám qua- drilinguem, kdež čeština všudy napřed stojí, nevydal? — Odp. Tak jest, stalo se oboje příkladem Němců, když to tak v svém jazyku prvé zpravili, a naši jejich šlépějemi jdouc, touž po- dobně věcí svým posloužili. — Ale tu opět dvůj přenáramně veliký zůstává nedostatek, pro nějž všecko to instituování víc než kusé jest. Předně zajisté, od žádného není celý mateřský jazyk proti celému latinskému shledán. Protož v žádném tom dikcionáři, nedim polovice, ale ani třetí, ani čtvrtý díl slov a frází českých není; jakž snadně pozná, kdo náš (bohdá) dikcio- nář s jinými těmi srovná, aneb sám toho rozumně ohledá. Chtělliby se zajisté kdo uprázdniti, a vezma před sebe některou knihu českou (ne podlé latiny psanou, než právě českou, jacíž 152 Kap. XXII. methodo seminarii, sed prolixius et phrasi varia figurisque grammaticis et rhetoricis ornamentis omnibus intermixtis : ut nempe totum linguae artificium hic prostet. K čemuž se místo praecept připojí traktát de elegantiis, quae šunt 1. Lexicae: videlicet idiotismi latinae. 2. Grammaticae figu- rae, nimirum ellipses, pleonasmi, enallagae etc. 3. Hísto- ricae, nempe adagia. 4. Poeticae: rhytmus et metrům. Thesaurus. Naposledy půjde Thesaurus (Viridarium universale), mající v sobě praecepta nova de verborum copia et de- lectu, loco formalis; materialis v. loco vezmou se před ruku autorové právě latinští^ z nichžby se té mocnosti a pronikavosti řeči nabývalo : Senecam, Ter^ntium, Plautum, Caesarem, Ciceronem, Sallustium, Livium, Horatium, Vir- gilium etc, a za tím jakékoli autory. Týmž způsobem i čeština (a komu toho potřeba, i sou starých spisové, a zejména Husovy, Chelčického, Michal- covy, Augustovy, Blahoslavovy atd. knihy, rozmlouvání Valaucha s Petrkou, Labyrint světa atd.), čísti je, a co tam slov a frází najde, těch v dikcionáři neb Sylvě hledati, nalezne to, co pra- vím, nedostatek hrozný, a to nejpotřebnějších a nejplatnějších slov neb způsobu mluvení; tak že z češtiny do latiny ničeho nelze překládati, z latiny pak do češtiny kuse, tvrdě, nevlastně, tak že to ani české ani latinské nebude. Nebo i ten jest druhý v týchž dikcionářích nedostatek, že ani ta slova a způsoby mluvení, kteráž shledána jsou, nejsou tak místně a jadrně vyložena, aby s výkladem tím všudy obstáti bylo; často leda se věchtem díra zastrčila, ledcos ledkams. Čehož se na ujmu a zlehčení předku a preceptorů milých nic nemluví (požehnaná bud památka všech, kteříkoli upřímně vlasti tím, čím mohli, sloužili), ale proto, že mámeli sobě z ne- dostatků pomáhati, vyrozumívati jim musíme. Ne pojednou vy- sýpá dary své Pán Bůh; po stupních moudrost jeho vždycky a všudy kráčí. I naše invencí, ač předešlých nedostatků mnoho napraviti mohou, novými však a jemnějšími invencími že zastí- něny býti mohou, víme: a že bohdá skrze discipule naše budou, naději sobě děláme. Lexiku tedy žádáme takového, podlé něhožby i latinské vše- lijaké knihy do pěkné, libé, dokonalé češtiny snadně a ze hry překládány, i zase cokoli českého do pěkné latiny (a to ještě bud Ciceronovým, neb Plantovým, neb Tacitovým atd. stilem, jak kdo chce) uvozováno býti mohlo. Jakýž lexikon již začat, a požehnali milý Bůh života, dle možnosti dokonán bude. Jak se suadně, hbitě a mocně jazykům učiti. 153 němčina) k nabytí v ní dokonalosti, předkládati se musí. A na češtinu sic pro školní naši mládež bystré prostředky již míti budeme, skrze něž se bohdá snadně k tomu po- slouží, aby se nám Plantové, Ciceronové, Virgiliové atd. v jazyku našem množili; na němčinu také aby pro naši českou mládež pomoci nějaké platnější než posavad byly, na to myslíme, V řeckém a hebrejském dosti bude míti Tirocinium a Palaestram. A na těchť se cvičení jazyka při mládeži naší v školách našich staví. Budeli komu vlasky, hispánsky, fransky uměti také potřebí, latině uměje, za málo některý měsíc tomu se na- učí, zvlášť vyjdeli methodus instituendi Ph. Claumii, kterýž vlaskému jazyku nevíce než 1 měsíc, hispánskému tolikéž, franskému půl druhého dává, a ovšem peregrinujíc k tomu do těch zemí. Též budeli kdo chtíti syrský, kaldejský a arabský připojiti, z hebrejského k nim volný přístup bude. Přijde pak v jazycích nejvíc pamět brousiti, víc než v jazycích in scientiis et artibus ; nebo se na větším díle všecka slova, brousiti přijde.] frases, sentencí, periody, nýbrž celé knihy v pamět uvésti musejí, aby kdykoli, o čemkoli psáti a mluviti potřebí, na poskoku byly. Což sic nemálo práce i času potřebuje, a však se lekati toho netřeba ; protože pamět není jako sklenné hrdlo, kteréž, jaké jest, také zůstává, roztáhnouti se nemůž ; ale jest jako ústa neb žaludek živočicha, kterýž čím více v se přijímá (jen rozšafně), tím více potřebuje a žádá, protože se sílí. Tak štípek malý pomaličku vlahu země pije ; však čím víc pije, tím víc roste, a aby více píti mohl, k tomu se způsobuje. Protož mladého věku z paměti se učením sanovati netřeba, nýbrž sanovati škoda jest. Ludvík Vives o tom tak: (Lib. 3. de trad. discipj.) Prima aetate exerceatur memoria, quae excolendo augetur. Multa ei commendentur, cum cura, et saepe. Nam illa aetas laborero. non sentit, quia non expendit. Ita extra la- borem ac negotium dilatatur memoria, et íit capacissima, to jest: V. prvnímť jest věku cvičiti pamět, kteráž brouše- ním se množí; protož jí mnoho poroučej, pilné a často. Nebo věk ten práce necítí, protože nerozvažuje. Tak bez práce a zaměstnání rozšiřuje se pamět a prostranná uči- 154 Kap. XXIII. něna bývá. Tentýž in Introduct. ad Sap. Num. 180. dí: Memoriam quiescere non sines. Nihil est quod aeque labore gaudeat et augeatur. Commenda ei quotidie aliquid ; quo plura commendabis, hoc custodiet omnia tidelius ; quo pau- ciora, eo infidelms, to jest: Paměti odpočívati nedej. Nic není;, což by tak rádo v práci bylo a prospívalo. Svéř jí každý den něco. čím jí více svěřovati budeš, tím toho ostříhati bude věrněji ; čím méně, tím nevěrněji. ') — A ta- kovéto paměti cvičení že i dále potom v mužském veku trvati má, svědčí Cicero, tak pravě: Exercenda est me- moria ediscendis ad verbum quam plurimis et nostris scriptis et alienis. *) Fortel pak k snadnému slov, frází, sentencí spama- tování tento jest znamenitý a zkušený: aby text latinský do češtiny sobě přelože, hned zase (autora daje v stranu) z českého svého do latiny překládal, a potom zase autora vezma, podlé něho výklad svůj napravil. Tak zajisté slovo slovem, phrasis phrasí se vážíce, a společně se ohledajíce, jako ze hry se v pamět loudí a tam váznou. O repetování, kterýmž se všecko v paměti tvrdí, v kap. XX. oznámeno. Kapitola XXrn. Methodus morům in specie. Jak obzvláštně mravům prospěšně učiti. Mravu dobrýcii V mravích a ctnostech mládež cvičiti, není nesnadné, mládež nabývá pQ^gy^dž smc V kap. V. prokázali, že všeliké harmonie kořeny v sobě má člověk, jestliže se 1. éasnýin v ně 1. cvíčcní časuč začuc, dřív než se nezpůsobové a '' nectnosti hnízditi začnou. ^) Nebo neoseješli z jara časně rolí, vydá sic ona byliny, ale jaké? Koukol, ostí, bodláčí, kopřivy a jinou chamrad ; jíž mašli úmysl kořeny podtrhati, snáze to zpravíš, časně podoraje a semenem dobrým zemi *) str. 119, *) Cvičiti se má paměť ucením-se do slova co nejvice spisii, a to i našich i cizích. ^) viz kap. V, „O mravích a ctnostech", a kap. YII. zavozovainra, Jak obzvláštně mravům prospěšně učiti. 155 zaměstnaje (aby oiiyno místa, vlahy, síly a zniku neměly), nežli potom jednu po druhé tu neřest (an tě bůsti, pí- chati, páliti konečně budou) vytrhati chtěje. A zdaž sic nevíme, že čím hrnek nejprve navře, tím zapáchá vždycky ? lahvice také vodou napitá, vodnatost vždycky drží; každé víno v ní vy větrá. Vlna, kterou barvu nejprve chytí, tu drží; přebarviti se nedá. Vosk a gyps za měkká se for- 'mují snadně, a ráz jaký chceš na sobě vytisknouti dají; než jak zatvrdnou, darmo jest předělávati je; protož první a převeliký, na němž všecko skoro záleží, fortel jest, hned z maličkosti dítě k dobrým povahám a obyčejům vésti. 2. To pak vedení nejpředněji na tom záleží, aby do- 2- pHkiadu do- bré příklady ustavičně před očima měli. Doce facienda, váním, sed faciendo. Uč je činiti činěním; nebo děti opičátka jsou; co uhlédají, dobrého neb zlého, hned dělají. Protož rodičové, chůvy a čeládka středmě, mírně, vážně, k sobě vespolek uctivě, a všelijak mravně a ctnostně vésti sobě mají, pro dítky; ovšem pak preceptoři nejvýbornější z lidí býti musejí, obyčejů a povah líbezných a pravé ctnosti zrcadlo, protože se k nim jistotně discipulové formovati budou. 3. Připojovati se však mohou i poučování, aby vždy s. eiovyjich rozumně, co dělají, dělali, a že se tak dělati má, věděli. ^" ri.nm. Kteráž poučování mohou se konati bud vlastními slovy aneb podáváním pěkných povědění z písem a mudrců, aby se jim z paměti učili. Nebo Šalomoun dí, že slova lidí moudrých jsou ostnům podobná a hřebíkům vbitým (Eccles. 12, 11.); a tím ukazuje, že jak se hřebíkem něco zaráží, aby se neviklalo, a ostnem se hovádko k tahu neb běhu pohádá, tak pověděními jemnými k běhu ctnosti mysl zdárná se nejen tvrdí, ale i ponouká. • . : ■ 4. A jakož příklady a napomínání k ctnostem stále *. nepříkiadů jim obmýšleti sluší, tak zase naproti tomu příklady zlé a " ^'■'^'^®"™' řeči neb slova nakažlivá všelijak od nich vzdalovati. Nebo poněvadž jsouce porušeni, sklonnější sme z přirození ke zlému, nebezpečenství jest, aby se zlé raději nechytalo než dobré, kdyžby se oboje na oči a mysl jim pouštělo. Protož všeliké nákaz příčiny od nenaprzněného ještě věku s pil- ností odháněti, veliká opatrnost bude; jako jsou tovaryš- 156 Kap. XXIII. stvo zlé, řeči oplzlé, knihy neužitečné, až i zahálka všeli- jaká. Lidé zajisté, nic nedělajíc, zlého dělati se učí, pro- tože mysl prázdná býti nemůž, a nezaneseli se něčím po- třebným, prázdnými, marnými, ničemnými věcmi sama sebe zanáší. ') Pro kterouž příčinu dobré jest, aby vždycky v něco zavozovány byly děti, aspoň ve hru nějakou, kterážby zdraví těla aneb čerstvosti mysli napomáhala, a za tím čas, kterýžby zahálkou se byl strávil, minul. Když pood- rostou a v ctnostech se pozmocní, ne tak jim škoditi moci bude, cokoliby potom (poněvadž z světa nelze) zlého vi- děti, slyšeti, čísti jim se dostalo. Jakž onoho mládenečka příklad ukazuje, kterýž u Platona mudrce vychován byv, když se k otci 'svému dostal, a u něho (mezi jinými ne- způsoby) smích a chechtání nemírné spatřil, podivil se, a že on toho u Platona neviděl, pravě, navrátiti se odtud pospíšil. Totoby sic mohlo býti, aby preceptor sám některé nezpůsoby fzvláště k nimž mládež sama z sebe náchylná) ukazoval, a jak to mrzuté jest, stěžoval; ku příkladu, na jedné noze co čáp státi, podepra bradu seděti, sem tam zevlovati, na lidi prstem ukazovati atd. A k té potřebě dobrý jest grobián, takové nevycvičených lidí nemravky pospolu a žertovně ukazující ; nedalliby kdo na se pozoru, aby týrán býti mohl. 5. pomocntky 5 ^ pouěvadž sami řídko tak bedliví býti můžeme, při tOlD, .^ - 1T» TO '11 • , • jakz potřeba, neškodí rodičům za pomocníky sobě přivzíti bud z dítek starších, neb čeledínů vážnějších, kteřížby i v nepřítomnosti jejich na mravy pozor dávali. Preceptoři pak mohou v každé klassí pomocníky zříditi z discipulů svých, o čemž viz v kap. XXVI. plněji. 6. kázni roz- g, Naposlcdy, poněvadž bázeň a ostýchání při mla- dých býti musí, majíli na cestě ctnosti zdržáni býti, kázně také k cvičení mládeže nevyhnutedlně potřebí. Nebo kde není kázně, není bázně. A kázeň, pravím, že býti musí, ne tak pro učení (kteréž když se náležitým pořádkem vede, samo z sebe vnadou a libostí jest lidské mysli, a nucení žádného nepotřebuje), jako pro mravy; aby jmenovitě otec, matka, pěstoun, preceptor, kdekoli co neslušného vidí, ne- 1) str. 42. Jak obzvláštně mravům prospěšně učiti. 157 trpěl, ale hned napomenul, okřikl, přemrštil, jak potřeba. Nebo poučování, světlo a cesta života jsou domlouvám vy- učujícího, dí Šalomoun. Přísl. 6, 23. Ctnostem pak učeni musejí býti všechněm, žádné ne- vynímajíc, vnitř i zevnitř. Vnitřní hlavni ctnosti jsou : opatrnost, středmost^ udat- nost a spravedlnost. — Opatrnosti pravým o všech věcech poučováním nabývati budou snadně, poněvadž rozdíl pravý mezi věcí a věcí všudy uměti dělati, všeliké opatrnosti zá- kladem jest. — Středmosti a mírnosti zvykati budou v jídle a pití, snu a bdění, prácech a kratochvílení atd., aby všudy, čeho kdy čas, a pokud míra, užívati se učili, jinak nic. — Udatnosti cvičení bude v přemáhání samých sebe a skro- CGvání žádostí, vášní, netrpělivosti, hněvu atd. slovem zvy- káním po jiného raději vůli choditi, než po své, a poslou- cháním ochotným starších, ve všem, co poroučí, byt proti rozumu a mínění jejich bylo. Nebo ne nadarmo Lactan- tius napsal : Qui equos recte alunt, eos primům docent parere freno ; pueros igitur qui instituere vult, primům assuefaciant, ut dieto sint audientes. ') Takt jest v pravdě : Rossbereiter nezpraví při koni nic, jestliže ho sobě nej- prv nepojme v uzdu, aby se mu nejinak, než po jeho vůli obracel. (Viz o tom Sirach v kap. 30, od 1. do 14.) — Na- posledy spravedlnost v nich kořeny klásti bude, budouli učeni a přidržíni, aby žádnému neškodili, žádného neurá- želi a nekormoutili vědomě, nýbrž každému, co jeho jest, oddávali, pravdu vždycky milovali a mluvili, lži a lsti utí- kali, v hod, seč komu mohou činili atd. Zevnitřní ctnosti budou zvyklé mezi lidmi vlídnosti ce- remonie, uměti k vyšším pokorně a uctivě, k rovným še- trně, k nižším přívětivě, ke všechněm ochotně se míti, při- cházející vítati, k nimž sami přicházejí pozdravovati, po- zdravujícím děkovati, a to jak kde sluší, s klobouku sně- tím, ruky podáním, políbením, pokloněním, v stranu ustou- ') Kdo koni dobře hledi, nejprve je uči býti uzdy poslušnými; mládež tedy kdo vyučovati chce, přede vším k tomu nechať ji navykaji, aby poslouchala na slovo. 158 Kap. XXIV. pěním atd. též prozřetedlným poselství přednesením, a zase šetrným, načby tázán byl, odpověděním, a podobně. K tomu všemu mladého sobě milostně navésti můž, kdo napřed položených v kapitole této regulí šetří. Kapitola XXIV. Methodus pietatis, t. jak obzvláštně pobožnosti svaté mládež učiti. Na pobožnost Apoštolské napomeuutí, abychom pečovali, kterakby největší v áko- (j^(,]^ j (j^^gg j ^g^Q I3g2 úhony chováuo bylo (1. Thess. 5, lách pozor býti t . i . i , ; i má, ^o), V tomto o vedeni mládeže uvažovaní tak na pozoru býti má, abychom, co mezi tím trojím nejpřednějšího jest, k tomu nejpředněji směřovali. Nejpřednější pak jest duše, obraz nesmrtedlný nesmrtedlného Boha. Jakož tedy o cho- vání těla v kap. XV., a o formování (skrze umění a mravy) ducha neb mysli v kapitolách následujících až posavad, mluveno: tak již o ozdobě duše^ to jest pobožnosti svaté, se promluví. Kteráž ačkoli boží dar jest, a z nebe se působením Ducha svatého dává, poněvadž však týž Duch svatý po- mocníky míti chce, kteřížby rajské jeho strůmky vidi- tedlně štěpovali, zalévali, oklesťovali (1. Kor. 3, v. 6. 8.), spravedlivé jest, aby oni práce a povinnosti své způsobu a pořádku vyrozumívati se snažovali. protože Předně pak, aby vždy všech, kdo to čísti budou, mysl .na věc tuto obrácena byla, ještě to obnovím, že všecko mládeže cvičení od pobožnosti se začínati, i po veškeren cvi- čení cas nejvyšší na ni pozor obracín býti má. Čehož dů- vodové tito jsou: 1. pobožnost 1. Co nejpřednější jest, napřed jíti má. Nejpřednější nejdále patři, ^^j^ jgg^ ^^^ ^^^ nejpřednějšímu našemu cíli, věčnému totiž s Bohem spojení, nejpředněji napomáhá, jenž jest pobož- nost. Nebo písmo dí, že proroctví přestanou, jazykové utichnou, umění v nic přijde, ale láska zůstane na věky (1. Kor. 13.). Co tedy k věčnosti patří, nejhlouběji a za základ všemu jinému kladeno býti má. jak obzvláštuě pobožnosti svaté mládež učiti. 159 2. Nejsnáze jest pobožnost nejprve štípiti v srdce lid- 2. nejsnáze se ské, dříve než se ono marnostmi nějakými zanese a za- "''Jp'"^^ ^^*'P'' plaví. Tak jako snáze oheň hasiti v jiskře, než se rozhoří. a vodě tok zastaviti zacpáním pramene, než potom dělá- ním hrází ; a snáze vyčistiti od koukole obilí, když růsti počíná, než potom : tak i vzdělávání pobožnosti, an i s tím ještě práce bude, podrostající zlé výstřelky vytínati. 3. Nádobu, do níž drahou mast klásti míníš, vyčistiti 3. k aabývání nejprv potřebí: sic se zasmradí, zkyselí, zkazí. (Sincerum •''Y'^^ "™^'" "i -t^ ^ j ^ :> \ srdce nastro- est nisi vas, infundas quidquid, acescit.) Duši tedy svou, juje, do níž moudrost shromaždovati máš úmysl, napřed musíš vyčistiti, nechcešli, aby umění tvé smradem pýchy a mar- nosti zohaveno bylo. 4. Kdokoli k cvičení moudrosti přistupuje, potřeba 4. vůdce mou- mu vůdce a učitele. Ducha svatého, kterýž sám dokonalým g^*'^^!;, ^^^-T učitelem jest a slově a uvodí ve všelikou pravdu. „Ten pak duch, svatý jsa a duch kázně, utíká lsti, a odstupuje od myšlení nerozumných, protože přicházející nepravostí přemožen bývá. V duši nešlechetnou nevchází moudrost, aniž bydlí v těle podmaněném hříchu." (Sap. 1.) Protož host ten, učitel nebeský, napřed hledán, zván, uvozován, však do příbytku čistého, býti musí. 5. Pán Bůh zákonem všecky prvotiny sobě přivlast- 5. jest prvoti- nil; zdali tedy ne prvotiny věku našeho také? Obzvláště '"''"^ Z/^**^'^ "^" pak pozorování hodné jest, co o štěpování stromů byl na- řídil. Slova jsou tato r „Když v zemi své nasázíte všelikého stromoví, ovoce nesoucího, tedy obřežete neobřezání jeho, jenž jest ovoce jeho. Po tři léta budete je míti za neob- řezané; nebude jedeno, čtvrtého pak léta bud posvěceno k chválení Hospodina, a pátého teprv léta sami z něho jísti budete, aby vám Hospodin rozmnožil úrody jeho. Nebo já jsem Hospodin, Bůh váš-' (Levit. 19, 23. atd.). Co že to medle? Zdaliž Bůh o stromy pečuje, čili na prosto pro nás to praví? Pro nás jistě. (Viz 1. Kor. 9, 9. 10.) Což tedy to jest? Po tři léta zamítati ovoce, čtvr- tého roku posvětiti je Hospodinu, pátý teprv sobě? a bu- deli to činěno, že rozmnoží úrody naše? ■ — Toto jest: Strůmkové ti, v zemi izraelské štípení jsou mládež v cír- kvi zrozená. První tři léta jsou léta mladosti; v nichž, co 160 Kap. XXIV. se s námi rodí a roste, divočina jest (rovně jako při jiných ven z církve zplozených), kteráž se odřezovati a preč od- mítati musí. Potom prvotiny snažností našich dány mají býti Bohu, a teprv pak, co k životu tomuto patří, toho hleděti. Ten pořádek budeli ostříhán, slibuje Bůh rozmno- žovati při nás dary své ; a naposledy právem svým toho vyhledávaje, poroučí, aby se tak dalo. Nebo (prý) „já jsem Hospodin, Bůh váš." Jinak tedy nelze, e. má zaslíbení 6- Sama pobožuost zaslíbcní má přítomného i budou- iiejvětší, čího života (1. Tim. 4, 8. Mat. 6, 33.). Obzvláště pak zje- vování tajemství samým bojícím Pána se slibuje, (Žal. 25, 14.). A za touť příčinou bázeň boží počátkem, kořenem, studnicí, pramenem, korunou moudrosti se nazývá. Což i pohané znamenali ; protož Cicero řekl : Deum cole, et omnia facies divino instinctu, t. Boha cti, a bude tě vnukáním svým říditi. To zajisté rozum sám ukazuje, že kdo se k světlu obrací, od světla osvěcován bývá ; čím blíž tím víc. Bůh pak světlo jest. 7, Radí nám rozum náš i písmo svaté, abychom „prá- čem svým přiměšovali vždycky veselost srdce, protože ta jest život člověka" (Syr. 30, 23,). Již pak veselosti žádné na světě větší není a býti nemůže nad veselost svědomí dobrého v Bohu, pro kterouž se člověk pobožný stromu při vodách živých štípenému, vždycky se zelenajícímu a vždycky kvetoucímu (Žal. 1, 3. a 92, 13.), naproti tomu pak nepobožný vřesu, na poušti, v místech vyprahlých vadnou- címu (Jer. 17, 6.) přirovnává. A protož pobožnost všech našich snažností, všeho potěšení, vší moudrosti, všeho ži- vota, přítomného i budoucího, začátkem, základem, koře- nem, podporou jsouc, napřed jíti má neproměnně. 8. Naposledy z pohanských mudrců příkladu totéž konaiosti; pio- mocuě vyvodím ; mezi nimiž, kteří nejvýš v moudrosti přišli, tercTšICÍa- Socratcs, Plato, Seneca, Epictetus, Cicero, na to t^ž při- vena býti má. cházeli, uač uaposlcdy Šalomoun, aby se o formování srdce k vůli Bohu starali, což knihy jejich ukazují. Nýbrž sám disputator Aristoteles všecken život v hlubokém toliko filozofování stráviv, při smrti zvolal: Ens entmm miserere mei! O ty^ kterýž jsi bytnost bytností, smiluj se nade mnou! Protož, co tento při smrti teprv uznal, nač jiní ti po 7. dává mysl veselou při delších pra- cech, 8. jest vrch • Jak obzvláštně pobožnosti svaté mládež učiti. 1Q1 dlouhých teprv zápolích přišli, my proč bychom našim z místa hned za cíl a terč nevystavovali ? Tak Bůh káze, tak rozum velí^ tak potřeba mití; nelze jinak. Na tom stůj nepromě- nitedlné, ať školy naše křesťanské chrámové pobožnosti a Ducha svatého dílny jsou! Amen, Ježíši Kriste, Amen, Amen. V čem pobožnost záleží f Pobožnost (krátce mluvíc) jest ochotné, libé, ústa- Pobožno&t po vičné srdce našeho po Bohu se obracení. Což se děje myslí^ ^°^'^ ^^^^'^^ vůlí, skutkem. Myslí se po Bohu obracíme, když na něj, jakožto mysi, svého učinitele a zdržovatele, dobrodince a otce, v němž živi sme, hýbeme se, i v bytu trváme, ustavičně pamatu- jíce, ve všem všudy, cokoli vidíme, slyšíme, okoušíme, cí- tíme, a čeho se dotýkáme, šlépějí moci, moudrosti a do- broty jeho šetříme. Vůlí, když jej svrchovaným svým dobrým býti po- vuii, znávajíce, z vnitřností srdce milujeme, po ničem na tom světě víc, jako po milosti a přízni jeho, netoužíce, ničeho na tom světě víc, jako rozhněvání a nemilosti jeho, se nelekajíce. Skutkem, když ve všem vůli svou vůli jeho poddá- skutky. váme, a všecky povahy své k jeho božským ctnostem tak formujeme, aby čistoty a svatosti, spravedlnosti a milosr- denství pravý, právě vyražený boží obraz při nás se skvěl. ■ — Blahoslavený, kdo toho trého dojde. Jaký toho základ? Máli pak to tré v mládež uvozováno býti mocně. Pobožnost jde musí se pravý toho základ věděti, jenž jest trůj : písmo, pLmf^kutkfi svét a sám člověk. (Scriptura, nátura et providentia par- tožícii, svě- ■ • -I • \ domí. ticularis.) V pí smě musíme poznávati Boha, jakéhož se nám zjevil v hlasu svém ; v světě, jakého se nám vyobrazil v skutcích svých; v nás samých, jakého se nám okazuje v dobrodiních a soudech svých; ač všecko to sic tré pů- Komeaský, didaktika. li 162 Kap. XXIV. vodně se Duchem božím v písmícli svatých vyjevuje, po- tom vlastním skutků božích spatřováním rozumu našemu rozvíná, naposledy vnitřní čitedlností srdce stvrzuje. A protož musí to býti, aby všickni učedlníci pobož- nosti napřed a nejvíce hleděli písem svatých. Co zajisté Hyperius řekl, že (in scriptura nascitur Theologus) se Theo- logus v písmě vyléhnouti musí, to svatý Petr siřeji obrací na všecky boží syny, že „znovu zrozeni býti musejí z ne- porušitedlného semene, živého slova božího, zůstávajícího na věky." (1. Petr. 1, 23.) Tato tedy svatá kniha, biblí, v školách křestanský^ch Alpha i Omega býti musí, aby všickni křesťanští mládenci příkladem Timothea od dětinství písma svatého znajíce, a slovem víry vykrmeni jsouce, moudří byli k spasení. (1. Tím. 4, 6. a 2. Tím. 3, 15.) — Zatím po- tom teprv místo bude íilosoíii, protože tehdáž teprv roz- umné bude a užitečné všelijakých božských i lidskýcli skutků spatřování a vším tím svědomí svého vzdělávání. Jaké cvičení? Pobožnost při Co vclíký muž D. Martin Luther řekl, že tria faciunt lávrse Tzdr theologům, meditatio, oratio, tentatio, ^) to my sem obra- zuje titi můžeme a musíme (nebo jiné cesty není), že právě pobožného křesťana činí toto tré: přemyšlování , modlitba, poJíusení. 1. Přemyslova- Přeuiyšlování jest písem svatých, skutků božích a do- mm častým, ij^odíní božícli časté, bedlivé, nábožné při sobě zp}i:ování a rozvažování. Což jak se užitečně konati má, mládeži ukázati potřebí bude, jakož při částečném potom vypiso- vání, co kterému věku přísluší, ukazovati se nepomine. Summa jest: aby se učil všudy šetřiti a porozumívati, že všech věcí počátkem, prostředkem i dokonáním jest Bůh sám; protože z rady vůle jeho plyne všecko, bud že co činí on sám, bud že aby se dalo, dopouští ; mocí a moudrostí jeho že jde a řídí se všecko; k slávě milosti a spravedl- nosti jeho že musí vyjíti všecko. 2. modlitbami, Modlitba jcst časté, a jako ustavičné k Bohu vzdy- ') Tři věci činí theologa: přemyšlováni, modlitba, pokušeni. Jak obzvláštuě pobožnosti svaté mládež učiti. \Qo cháni, a to jak pro posilování srdce v Bohu a vážení odtud potěšení a radosti, tak i pro dosáhnutí (dosahování) při všech věcech rady a pomoci. Nebo na tom stojí, že my .,mc nemůžeme sami z sebe , jakožto sami z sebe, ani po- mysliti něco dobrého, ale všecka naše dostatečnost toliko z Boha jest." Musíme tedy učiti se o všecko vždycky kBohu patřiti, tak jako oči služebníků k rukám pánů obráceny jsou (Žal. 123), tak aby každý z nás ve všem vždycky Boha se dokládaje, naprosto více s Bohem nežli s lidmi času trá- vil. Což snadně býti můž, jestliže nejen se k modlitbám uprázdně, na kolenách kleče, ruce zdvihaje, hlasem volaje (což obzvláštního místa a času vyhledává), ale při jakékoli práci, v jakémkoli hluku, leže, stoje, chodě, sedě, mluvě, poslouchaje, a cokoli dělaje, na Boha vzpomínati, láskou, nadějí a žádostí k němu se vznášeti budeš. Nebo toť jest, •což o Enochovi zapsáno, že stále chodil s Bohem (Gen. 5.). Pokušení jest průba a examen, jak mnoho člověk 3. potušeníro. v pobožnosti prospěl, vyjevující; a jest troje: lidské, dá- laelské, božské. Lidské: vlastní a cizí. — Vlastní zkušo- vání sebe samého tytýž v svědomí, chovali se ve všem vedle vůle boží, čili se někde něco, a jak mnoho nedostává. Cizí: přátelské i nepřátelské. Přátelské, předložených někdy na to i jiné vytazování aneb nepatrným způsobem v pilnosti, věrnosti, tichosti atd. zkoušení. Nepřátelské, když nás kdo nenávidí, podhlídá, sočí, pomlouvá, utrhá, loupí, trápí jakýmkoli způsobem. Ve všem tom, hle, musejí mladí osvěcováni býti, aby věděli i sami sebe jak v ustavičné stráži svědomí držeti, i jakýmkoli bližních svých průbám obvy- kati, věříce, že i když nám Bůh člověka po boku neb nad hlavu sází, toho darmo nečiní. Ovšem pak jak dábelská pokušení znáti, jak božská od nich rozeznávati, a v obojícli jak se trpělivě, stále, tiše, vroucně chovati, aby věděli a uměli, k tomu jich nastrojovati potřeba. Což vše níže na svých místech bohdá činěno, a forma všeho toho v každé .^kole ukázána bude. 11= 1(34 Kap. XXV. Kapitola XXY. Že majíli právě křesťanské školy býti, pohan- ské knihy odbyty býti musejí. Místo pohan- í^ evyhnutedlná káže potřeba, čehož sem v předchá- ských kmh 2eiící kap. navrhl, o tom šířeii promluviti, že chcemeli písmo sv. do «^ •■■ ^ ' , . , , . škol uvedeno právě křesťauské školy, pravé pobožnosti dílny míti, musíme býti musí. ]^|2ihu boží, biblí, do škol uvedouc, všecky naproti tomu pohanské knihy ze škol vyobcovati; jinak svého při mlá- deži cíle nedojdeme. 1. Předně zajisté nevyhlásil Bůh lidem žádné jiné školy ,„ To samo od j^Qj^jg y sífici své, u úst svvch, to icst V písmích svatfch. Boha jest (im- / J > J ť J mediate) lidu Tak zajisté mluvi Bůh: „Slyš Izraeli! Hospodin, Bůh tvůj,. hožímu dáno. g^]^ jeden jest. Protož budou slova ta, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém, a budeš je opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, i když půjdeš cestou , léhaje a vstávaje. Uvážeš je za znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma. Napíšeš je také na veřejích domu svého, a na branách svých" atd. (Deut. 6, 4. atd.) A u Izaiaše : „Slyšte nebesa, a pozoruj země; nebo Hospodin mluví" (Iz. 1, 2.). „Já, Hospodin, Bůh tvůj, učím tě, aby prospěch bral, a vodím tě po cestě dobré" (48, 17.), Item, „nemáliž se lid na Bohu svém dotazovati?" (Iz. 8, 19.). A Syn boží dí: „Zpytujte písma." (Jan. 5.) atd. 2 2. Vyhlásil Bůh slovo své za dokonalou reguli života^ Jest dáno za a za dostatečué rozumu světlo. Nebo tak skrze Mojžíše světlo rozumu ■,• -, r i -i tt- í v- ^m • ' í ' lidskéiio, ^1*^^ svému mluvil: „ V iztez, naučil jsem vas ustanovením a soudům ! ostříhejtež jich tedy a čiňte je. Nebo tof moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž slyšíce ustanovení toto, řeknou : Jistě lid moudrý a rozumný jest národ tento" (Deut. 4, 5.). A k Jozuovi: „Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati o něm budeš dnem i nocí : nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš." (Joz. 1, 8.) A skrze Davida : „Zá- kon Hospodinův dokonalý, občerstvující duši ; Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým, osvěcující oči" atd. (Žal. 19.) Až i skrze apoštola : „Všeliké písmo od Boha vdechnuté užitečné jest k učení, aby dokonalý byl že pohanské knihy odbyty býti musejí. 165 «lověk boží" (2. Tim. 3.). — Což podobně všickni nejosví- cenější svatí muži znávali i vyznávali. Chrysostomus clí: Quidqiiid vel discere vel ignorare opus est, in scripturis discimus. ') Cassiodorus pak : Scriptura in scola coelestis etc. 3. Mimo to zapověděl Bůh lidu svému zjevně, jinam 3. se na učení obraceti. Takto praví Hospodin: „Cestě po- ^ ^a učlnf se"^ hanu neučte se. Nebo ustanovení národů těch jsou pouhá obraceti nedá, marnost" (Jer. 10, 2.). A opět: „Neníliž Boha v Izraeli, že jdete dotazovati seBelzebuba boha Akaron" (4. Král. 1, 3.) ? Item. „Nemáliž se lid na Bohu svém dotazovati? Protož, k zákonu a k svědectví. Pakli nechtí, nevzejde jim záře" (Iz. 8, 20.). — Proč to? Protože všeliká moudrost ode Pána jest, a sním toliko zůstává na věky. Jedení jest sám mou- drý, hrozný velmi, sedící na trůnu svém. Sic kořen mou- drosti komu jest zjeven? a důmyslnosti její kdo vyrozuměl (Syr. 1.) ? Ač světlo nebeské vídali, cesty však umění ne- poznali. Není slýcháno v zemi kananejské, ani vídáno v Té- man; ani synové Agar, kteříž vyhledávali rozumnosti, ani kupci Máranští, vykladači pohádek, nepoznali cesty mou- drosti. Ale ten, kterýž ví všecko, povědom jest jí, a vyna- lezl ji rozumem svým. Vyhledal všelikou cestu umění, a dal ji Jakobovi, služebníku svému, a Izraelovi, milému svému (Baruch 3.). Neučinili tak jiným národům, protož soudu jeho nepoznali (Zal. 147.), 4. Pakli se kdy od zákona jeho k vnadám postranním 4. obracel lid jeho, nemlčel k tomu Bůh, ale to stěžoval, neien"^^o'!.^!°í'*°""' " ' ' JO zunve horli. jim za největší nesmyslnost pokládaje, že studnici moudrosti opouštějí (Bar. 3, 12.), ale za dvojnásobní zlost, že opou- štějíce pramen vod živých, kopají sobě cisterny prázdné (Jer. 2, 13.). Tak skrze Ozeáše naříkaje, že se s pohany austanovenímijejichm.ilkují, dokládá: „Toho pak, což jsem jim zvláštního napsal v hojnosti v zákoně svém, neváží sobě, rovně jako věci cizí" (Oz. 8, 12.). — Hle co tuto mluví Bůh! že věci zvláštní v zákoně napsány jsou, a to T hojnosti. Bohuliž věřiti nebudeme? Pamatujme raději, co Mojžíš o zákonu řekl : „Není daremné slovo toto, abyste jím pohrdnouti měli ; ale jest život váš" atd. (Deut. 32, 47.) Cokoli buď se učiti buď nevěděti třeba, z pisem se učíme. 166 Kap. XXV. 5. 5. Protož pravá církev, a vŠickni právě pobožní, ani ^■Nejmoudřejší^ neměli, ani nežádali jiné školy, kromě slova Boha nejvys- jest svatí boží, šího, a měli moudrost nade všecku moudrost světa. David mo^udrost^lvou ^^ji^té, král moudrý a prorok veliký, odkud umění a mou- teaii. drosti nabyl, vyznává v žalmu 119. v. 98. atd. „ísade všecky" prý „nepřátely moudřejšího mne činíš přikázáními svými ; nebo mám je ustavičně před sebou. Ano i nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn ; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. I nad starce opatrnější jsem. Z přikázání tvých rozumnosti sem nabyl. Protož všeliké bludné cesty nenávidím." Item „Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. Svědectví tvá jsou mé roz- koše a moji rádcové" atd. Podobně Šalomoun, z lidí nej- moudřejší, vyznává: „Hospodin dává moudrost, z úst jeho pochází umění a opatrnost." (Přís. 2, 6.) Podobně Jesus Sirach, předivnou moudrostí se stkvící, v předmluvě své osvědčuje, že ne od jinud, než ze čtení zákona a proroků jí nabyl. Protož i plésávali svatí boží nad zákonem, „vtom světle božím vidouce světlo" (Žalm. 36.). „Blahoslavení sme, Izraeli," díBaruch, „že, které věci líbí se Bohu, známé jsou nám" (Bar. 4, 4.). A apoštolé: „Kam od tebe pů- jdeme Pane, a ty slova věčného života máš?" (Jan. 6, 68.) 6- 6. Příkladové všech věků a běhů osvědčují, že kdy- dáio^círicev ^^^^^ ^® církcv od těchto studnic Izraelských k cizím pra- iinedzacMzeia. ménkům uchýlila , vždycky to začátkem bludů a zavedení bývalo. Což o staré Izraelské církvi z častých božských skrze proroky na to žehrání zřejmé ; o křesťanské pak nové církvi také z historií jjatrné, že dokud apoštolé a náměstci jejich samo čisté slovo boží vedli, dotud přesnost víry trvala, a muži boží velikým božím světlem se stkvěli. Ale když se pohané hromadné do církve obraceti začali, a skrze nebedlivost strážných mnoho pohanských kněh do církve se vloudilo a vtrousilo, tak že všecky školy jimi opanovány byly, nač nepřišlo, žalostný pod Antikristem posavad církve způsob svědčí. Ztracen byl klíč rozumnosti a umění u těch, kteříž jej míti se domnívali; světlo víry v srdcích lidských zatemněno ; smyslů zcestných a bludů slepých pohanských, proti zřejmému božímu slovu, ve všech artikulích se roz- plodilo ; roztržek a sekt po všech stranách hojně povstalo ; že pohanské knihy odbyty býti museji. 167 láska ustydla; pobožnost pravá utuchla; summou jménem křesťanským přioděné pohanství všudy panovalo. Pohrůžka zajisté Pána nebe i země dojíti musila^ „aby, kteří pohrdli zákonem a svědectvím, neměli záře" (Iz. 8.), ale „naplněni byli duchem chropotu, a měli zastřené oči proroci i kní- žata jejich, tak aby jim všeliké vidění bylo jako kniha zapeěetěná. A poněvadž bázeň jejich, kterouž se báli Boha, byla z přikázání lidských pošlá, zajíti musel s nimi Bůh, tak jakž se osvědčoval divně a zázračně , aby zahy- nula moudrost moudrých a opatrnost opatrných vymizela" (Iz. 29, 10. 11. atd.). Právě to se i na nich naplnilo bylo, což o pohanských mudrácích pověděl Duch svatý, že „marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest ne- moudré srdce jejich. Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou" atd. (Ěím. 1.). — Protož máli šťastně církev obno- n. b. véna, a od bludů vyčištěna býti, jinak se to státi nemůže, jediné aby pohanské knihy, jako na onen čas v Efezu, na hromadu sneseny, a spáleny byly; tak by teprva mocně rostlo slovo Páně, a vkořeňovalo se (Skut. 19, 19.); tak by se naplnilo, což prorok dí: „že všickni vyučeni budou od Hospodina" (Iz. 54, 13.), kdyžbychom se ne od lidí, a to ještě slepých pohanů, než od Boha samého všickni učiti začali. 7. Sedmé, důstojnost nás křesťanů a dítek našich ne- i. dopouští nám tak se opomítati, abychom s nečistou po- ij^^e^íansu"''!- hanskou zběří tovaryšiti se měli. Nebo co? však pak dít- hrávání toho kám knížecím za preceptory nedávají fatkářů, šprochýřů, *^'''**"^°®*'^** kratochvílníků, a podobných lehkých lidí ; ale osoby vážné, vzácné, moudré, ctnostné. A máme my dědicům výsosti, Kristovým bratříčkům, za vůdce dávati oplzlého šprochýře Plauta ? nečistého sodomáře Ovidia ? bezbožného athea Lu- ciana? žertovného kejklíře Diogenesa? slepého šermíře Aristotele sa ? básnivého rapsoda Plinia? chlubného Cice- rona? Ach, dosti sme bláznili, již přestaňme; dosti sme se mámiti dali, již prohledme, aby se nám a potomkům z mrákoty zase zasvítilo světlo boží. Procul hinc, procul este profani! ') Bůh dítkám svým dokonalou v domě svém n. b. *) Daleko odtud, daleko buďte pohané. 168 Kap. XXV. (církvi) odevřel školu; kdež rektorem a diktátorem jest Duch jelio svatý ; professoři a mistři patriarchové, proroci a apoštolé, všickni pravou moudrostí osvícení, všickni ne- méně příkladem než slovem svítící, svatí muži; kdež uče- dlníci jsou toliko vyvolení boží, vybrané prvotiny z země Bohu a beránkovi; spolu pak učedlníci jsou angele, kní- žatstva a moci na nebesích (Efez. 10.); kdež cokoli se přednáší, umění jest pravé, jisté, dokonalé, nade všecky důmysly vlastního mozku, a všecko k užitku a potřebě přítomného i budoucílio života se vztahující. Nebo ústa boží toliko jsou ta studnice, z níž všeliké moudrosti pra- menové vyplývají. Tvář boží jest blesk ten, z něhož se paprslkové světla pravého vyrážejí; hlas boží jest kořen ten, z něhož ratolesti rozumu vyrostají a rozvínají se. Pro- tož blaze těm, kteří k tváři boží patří, kteří na ústa jeho pozor mají, kteříž hlas jeho v srdce pouštějí! protože to jediná jest k dojití moudrosti pravé, nebeské, věčné cesta, mimo niž jiné není. Pohrůžky boží 8. Připomcnouti také tuto náleží, jak se ve figuře Bůh tezke 1 sou proti Qj^Qj^^ lidu svému osvědčoval, a co z toho pošlo, když ne- reJiqmim po- ' l ^ J hansL-ým. uposlcchlí. „I vyplouí před tcbou Hospodin národy ty atd. ale ty rytiny jejich ohněm popálíš; nepožádáš stříbra a zlata, kteréž v nich jest, aniž ho sobě vezmeš, aby nebylo tobě osidlem. Nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému; ty tedy nevnášej ohavnosti do domu svého, aby nebyl i sám proklatý" (Deut. 7. 22. 25. 23.). A v kap. 12. (v. 30 atd.) „Kdyžby vyhlazeni byli od tváři tvé, vystříhej se, aby neuvázl v osidle, jda za nimi. Nevyptávej se tedy na bohy jejich, říkaje: Jak oni činili, tak já učiním. Neučiníš tak Hospodinu Bohu svému atd., ale což já jDřikazuji vám, toho ostříhati budete; nepřidáte k tomu, aniž co z toho ujmete." Což ač jim potom, po vítězství, Jozue připomí- nal, a aby hned modly všecky složili, a od sebe preč dali, napomínal (Joz. 24, 23.), oni však když toho neučinili, stalo se podlé pohrůžky boží, že v osidle tom zvázli, a v mo- dlářství ustavičně ubíhali, až právě do zkažení království Izraelského i Judského. A nemělibychom my býti mou- dřejší, a cizím neštěstím se kajíc pohanským osidlům vy- hýbati? — Knihy nejsou modly, dí někdo. Odpověd : Ale jsou že pohanské knihy odbyty býti musejí. 1G9 pozůstalosti pohanů, kteréž vyhladil Bůh před tváří lidu svého křesťanského, jako i tamto ; a však nebezpečnější reliqnia než tamto. Tamto toliko jímáni byli ti, jichž zhlu- pělo srdce (Jer. 10, 14.), tuto i nejmoudřejší v nebezpe- čenství jsou (Col. 2, 8.). Tamto zbylo dílo rukou lidských (jakž to často Bůh, bláznovství lidem vytýkaje, připomíná), tuto dílo vtipu lidského. Tam stříbro a zlato, libé očím, tuto moudrost rozumu tělesného, příjemná tělu. — A co, že nejsou knihy ty modlami? komuž pak k vůli Julian císař Krista opustil? kdo Lva desátého papeže tak zmá- mil, aby historii o Kristu fabulí býti pravil? čím duchem nadchnut jsa Sadolét kardinál, Bemba, biblí čtoucího, tě- mito slovy : Tantum virům non decent istae ineptiae, ') pa- matoval? Co moudré Italy, Hispany, a jiné z knih pohan- ských toliko moudré, na atejství přivodí? O byť i mezi námi nebývalo těch, jimž Cicero, Plautus, Ovidius, Ca- tuUus, Martialis nad příliš voní, a od písem po sobě táh- nou! — Dílikdo: Jiným pak čtení těch kněh neškodí; po- božnými křesťany předce jsou. Odpovídá apoštol: „Víme, že modla nic není; ale ne všech jestiť to umění. Protož viz, aby umění tvé nebylo k urážce mdlým" (1. Kor. 8, 4. 7, 9.). Ačkoli tedy Bůh milosrdný mnohé před pobleskami zachovává, my však vymluveni nejsme, jestliže nástrahy takové, líčidlem rozličným důmyslů lidských ušperkované, oči a srdce neopatrných jímající, a do satanových osidel zaplétající, trpíme. Mlčme ; boží rady raději poslechněme, blesku domnělého stříbra a toho zlata mámiti se nedejme, do domů svých ohavností nevnášejme, osidel sobě nedě- lejme! Nečiňme nevěrně Hospodinu Bohu svému; slávy jeho (slávy moudrosti) rytinám nedávejme; Dágona k arše jeho nestavějme ; moudrosti té, kteráž jest shůry, s tou, která z dola jde, nesměšujme; ale toho, co přikázal nám Hospodin, ostříhejme, nepřidávajíce a neujímajíce. 9. Naposledy, neuposlechnemeli rady boží, k zahan- bení nám budou v den soudný onino Efezští, kteříž, jak je světlo moudrosti boží obešlo, hned své pohanské vše- tečné knihy popálili (Skut. 29, 19.). A nynějšího času cír- ^) Na tak velkého muže nesluší se takové tlachy. 170 Kar- ^'XV. kve řecké, kteréž ačkoli vlastním svým krásným jazykem od pohanských předků svých (filosofů a poetů) sepsané mají knihy, proto však, že ne z ducha Kristova, dl-t z ducha světa pošly, a moudrostí rozumu lidského, poruše- ného, ne moudrostí boží pravou naplněny jsou, čísti jich v školách svých nedopouštějí; nýbrž toho tak pilně brání, že dopustilliby se kdo čtení jich, z církve vyloučen, a teprv, když skutečně napraví a knih těch se zhostí, do církve zase přijat bývá. O čemž náš p. Harant v Putování svém svědčí v dílu prvním, na st. 376. — Ačkoli tedy církve řecké, barbarství a slova božího zanedbávání mezi sebe pustíc, v škodlivou při mnohých věcech hloupost a pověry uběhli; skrze to však pohanských knih se vystříhání za- choval je Pán Bůh před velikým antikristovým svodem, aby se omámiti a tak daleko od apoštolské pravdy zavésti nedali. Protož v té věci naprosto následování hodni jsou. Nebo vzdálíc od sebe pohanství, vdálíme světské mámení; a přidámeli (nad onyno pěkněji) v božím slovu cvičení, (nad onyno i všecky jiné) moudrosti a rozumnosti pravé nabývati budeme, protože v božím toliko světle vidí se světlo (Žal. 36, 10.). A protož „všickni, kteří ste z domu Jakubova, pojdte, a chodme v světle Boha našeho" (Iz. 2, 5.). Odporové proti Alc rozvažuie také, co proti tomu převrácený rozum tomu světa a .,, „/j ^ v' i^ , /, i -i ' iti" těla, i odpovéct světa rika, a cmí sobe postranní ty pohanské vnady libuji, na ně. 1. Jest prý vclíká v knihách filosofů, orátorů, poetů u pohanů jest složeua moudrost. moudrost. Odpovídám : Hodni jsou oslepení, kdo od světla od- vracejí oči. Není sic nová v světě věc, že se sově sou- mrak svítáním, a tma noční polednem zdá ; alet jiní, jas- nějším zrakem obdaření tvorové jinak vědí. Ach člověče marný, kdokolis se do lidských mrákot zahleděl ! Pozdvihni k Bohu očí, a uzříš jiné světlo; však jestližeť Bůh lupiny, kteréž zastěňují zrak tvůj, aby pravého blesku nezname- nal, sejme. — U Boha toliko pravé jest světlo: u lidí bly- štíli se co, jiskřičky jsou, kteréž jim v jejich tam tmách sví- tily, a něčím se býti zdály; nám, poněvadž svíce hořící (slovo boží) do rukou dány, co po jiskrách? Nebo, bud že disputují o světu, o věcech přirozených, nic nejsou než že pohanské knihy odbyty býti musejí. 171 povrchní důmyslové, domnění, hádky. Vitriim lambunt^ pultes non atiingunt^ jakž se znají sami. Ale v písmích sám světa Pán o svých situtcích velebná tajemství vynáší a z nejhlubších gruntů všech viditedlných i neviditedlných tvorů základy odkrývá. Mluvili o ctnostech filosoíi, a úsil- nou o dobré sformování člověka, domu, obce práci vedou, co jiného činí, než co pták s oblepenými křídly, k letu se zdvihaje, a třepá se, nikam však nemoha ? Ale v písmích k ctnostem jsou poučování pravá, probuzování mocná, pro- nikavější nad meč, a prostupující až do kostí a mozku, na všecko však příkladové živí. — Pakli ku pobožnosti vésti chtějí pohané, k bezbožnosti, pověrám, slepotě vedou, protože jinak možné není, když oni Boha pravého nepo- znali, ani vůli jeho nevyrozuměli, ani jiných cest jeho ne- znají. „Tma přikrývá zemi, a mrákota národy ; nad Siónem vznáší se Hospodin, a sláva jeho vidí se." (Iz. 60, 2.) — Protož, ačby zapovědíno nebylo nám synům světla, k těm synům tmy někdy přistoupiti, a podívajíc se na bídné jejich mrákoty, politovati jich : to však nesnesitedlné jest, že se u ohně jejich zhřívati, a jiskrami jejich svítiti sobě cbceme. (Huc apponendum Isidoři testimonium e Palyanthea Langii p. 10. 41. in specie pak Aristot, v. judicium Melanch. in Hypothes. f. 16. 6.) Obj. 2. A vždyť nás písmo filosofii neučí; pro theo- a. logii dáno iest. " ^^^-f ^**^ ^ •'^ ^ filosofie, ne Odpověd: „Shidnice moudrosti jest slovo Boha na vý- v Hbii. sostech přebývajícího^ (Syr. 1, 5.). Pravá filosofie nic není, ^ než známost pravá Boha a všech skutků jeho, kteráž ni- kdež jinde kromě v písmích dokonale se nepředkládá. Což z nemalé částky Joh. Henr. Alstedius in suo Triumpho biblico ukázal, kdež základy omnium artium et scientiarum philosophicarum ') z samé biblí vyvedl. A jistě předivné jest Ducha svatého v biblí mistrovství, že nej- předněji sic k známosti a bázni boží směřujíc, při tom však i základ všech věcí, přirozených i řemeslných, i forma všeliké dobré zprávy srdce, domu, obce, školy, církve, i po- řádek běhu a příběhů světa a příhod rozličných příklady ^) všech uměni a nauk filosofických. 172 Kap XXV. liojně a dostatečně předkládá; čehož všeho stín sotva u filosofů jest. Kdyby jen Bůh Ducha svého svatého v té míře někomu dáti chtěl, aby všecka ta nesčíslná tajemství do- konale rozvíjeti, a jiným ukazovati uměl! Na to však če- kati nepotřeba, ažby taková dokonalost byla; proto že i nedokonalí v boží škole dokonalejší jsou nade všecky v světě, dokonalostí se chlubící. A poněvadž moudrý jeden theolog napsal, že moudrost Šalomounova záležela v tom, že legem Dei deduxit in domos, scholas, aulas (t. zákon boží rozvedl do domů, škol, obcí a dvorů) ; my budemeli místo pohanských škart zákonu božímu mládež učiti, ke všechněm povoláním a obchodům odtud regule bráti, co než Šalomounovu, to jest pravou a nebeskou moudrost v ně uvoditi budeme ? 3. Obj. 3. Aspoň tedy Terentia, Plauta, Cicerona atd, aspoň pro la- proptcr stylum čísti budeme. Nebo odkudbychom se sic tinskou řeč latině a oratorii učili ? čísti se musejí. Odpověd : Protoli medle, aby děti naše mluviti se učili, po krčmách, smetištích, záchodích, hampejsích, vo- K. 1. Nebez- díti jc budeme ? Nebo kudy sic Terentis, Plautus, CatuUus, pečnoto,nestc^-íQ^-^-;-^^g atd., ucž po takových ohavných místech, vodí? co prače zanalslad. ' ••- . než šprýmy, povyky, žrádla, freje a prostopášnosti všeliké, ukazují ? či není člověk sám z sebe dosti k zlému klopotný, že mu mrzkostí všelijakých formy ukazovati, podněty v srdce trousiti, a tím k peklu předce dostrkovati musíme? Díš: Vdžyť není všecko zlé v těch autořích! Odpověd: Ale se zlé vždycky snáze nás chytá; pro- tož mládeže tam pouštěti, kdež zlé i dobré pospolu jest, nebezpečno, an jed od škůdců života nedává se sám o sobě těm, jimž se strojí, než co v nejlepším víně, co v nejla- hodnějších krmích, neb konfektích; a protoť moc svou pro- vodí k záhubě tomu, kdož ho do života dostane. Tak i dá- bel, vrah pokolení našeho, chtělli nás zkrásti, pekelné trá- veniny své cukrem výmluvnosti a zdvořilosti pohanské oba- liti musel; a my o tom vědouce nerozvržeme mu předce vražedlného jeho krámu? Díšli : Nevšichniť tak oplzlí jsou : Cicero, Virgilius, Horatius atd. jsou počestní. že polianské knihy odbyty býti musejí. 173 Odp. : Ale přeclce pohané slepí; od Boha pravého k nebohům, k Jupiterovi, Marsovi, Neptunovi, Venuši, For- tuně a jiným (ješto Bůh řekl : „Jména bohů ani nepřipo- mínejte, aniž bude slyšáno z úst tvých." Exod. 23, 13., čehož David ostříhal Žal. 16, 4.), též k hadačství a po- věrám svou i čtenářů mysl zavozující ; toho, což při mlá- deži kořenem moudrosti býti má, prázdni jsouce, a na- prosto jinými věcmi, nežli ducha Kristova mínění jest, dis- cipule své naplňujíce. Kristus volá ku pokoře; tito slávu a pověst osladčují. Kristus chce míti krotké, tito činí vy- pínající se a bujné. Kristus holubí sprostnost přikazuje; tito schytralostem a ouskokům učí. Kristus poroučí styd- livost ; tito k žertům, šprýmům, prostořekosti cvičí. Kristus dověrně libuje ; tito při všem pochybování, disputací, hádky strojí. Summou, „jaké jest obcování světla s temnostmi? a jaké srovnání Krista s Belialem? a jaký díl věrnému s nevěrnými? a jaké spolčení chrámu božího s modlami?" (2. Kor. 6.) „Běda každému, kdo pohorší jednoho z ma- ličkých věřících," dí Kristus (Mat. 18, 6.) Běda tedy také, kdo pohoršení vzdáliti moha, nechává ústrků takových před nohama maličkých Kristových, dítek křesťanských. Mezitím, co pak tak krásného jest v pohanských těch r. 2. ozdob řečí knihách, což je tak jímá, a čehož by v nebeských našich ^'°® v^pismich nebylo? Zdali sami pohané okrasám slov rozuměli? Ach Duch 'svatý tu jest mistr nejdokonalejší, jehož slova dražší jsou nad zlato, sladší nad med, ostřejší nad meč na obě straně ostrý, a nad ostny a hřebíky probíjející zed, a těžší nad kladivo rozrážející skálu, jakž svatí boží mluvívali, a posavad pobožní pociťují. Samili pohané paměti hodné, utěšené historie měli a psali ? Plná jich biblí naše, zvlášt- nějších, divnějších, pravdivějších, nežli oni mají. Samili tropy, allegorie, allusí vésti umějí? Vrch toho jest u nás. Malomocný to soud, který sobě Alann a Farfar, řeky Da- mašské, nad Jordán a vody Izraelské libuje (4. král. 5, 12.). Krhavé to oči, kterýmž Olympus, Parnassus, Helikon milejším jest, než Sinai, Sión, Hermon, Tábor, Olivetská hora, divadlem. Zalehlé to uši, jimž Orfeovy, Homerovy, Virgiliovy husle nad Davidovu harfu libéji znějí. Porušený to appetit, kterýž sobě nektar, ambrosiam, et fontes ca- 174 Kap. XXV. stalios ') nad mauuu nebeskou a studnice Izraelské za- chutnává. Porušené to srdce, které se více jmény Jupitera, bohů a bohyní, Musarum et Charitum, nežli jménem Ho- spodina zástupů angelů a archangelů, knížat a panstva, trůnů a mocí kojí. Slepá to naděje, která in campis elyseis raději než v ráji božím se prochází, a rozkoše spasencn prohlídá. Nebo tamto všudy fabule, básně, stín pravdy, tuto podstata, jistota, pravda neomylná. '&. 3. €o v po- A nechť jest tak, že mají něco bystrého, což se i nám hach pěkDého ^o^íti niůž, plirascs jadrné, a nejedny sentencí mravné. jest, vybrati se Zdaliž však proto hned k nim musíme ? Zdali nemohou to má a do lir. ěh ' ■ i^i.' j. i ' i ii -j.' •• t ±' • •• i i.aíich uvésti, synové izraelští aegyptskych obloupiti a jim zlaté jejich klenoty pobrati ? Mohou, dovolil Bůh ; právem nám, synům církve, dědictví všech pohanů náleží. Díš : Tedyť musíme jíti a bráti ty věci? Odpovím: Manases a Efrain, když se užívati mělo dědictví pohanů, šli zbrojně, však sami muži, dětí nechavše v místě bezpečném, kteréž jim již byl dal Pán (Joz. 1. 14.). Tak tedy i my čiíime, a pro kořisti pohanů mdlé mlá- deže neposýlejme. Nebo co, kdyby nám děti naše nepřátelé zbili? neb poranili? neb pozajímali? Ach, máme příkladů žalostných hojně, jak mnohé filosotia Kristu odjala, a na zahynutí přivedla. Protož nejlepší rada jest zbrojné oděnce poslati, a dáti pobrati a odnésti, a mezi dítky Izraelské, bez nebezpečenství jejich, rozdělovati ty kořisti, to jest: vybrati z autorů pohanských sentencí pěkné, a rozděliti, ku které co materii náleží, po disciplinách. K čemuž Bůh R. 4. Pakli někoho z učených vzbuditi a nastrojiti rač. Naposledy, iteri a.,torové j^gn^i, ],^q ^ pohauů V osobě vlastuí k dítkáui křesťan- v celosti zBstati -J -i jDaji,Tybiatije. ským pouštíu býti, nechby byl Seneca a Epictetus, jakožto kteříž nejméně pověr, nejvíc pravdy mají, a k regulíni křesťanské filosofie nejblíž přistupují. Protož to dábel tak opatroval, aby v křesťanských školách oni ani místa ne- nalezli (nebo nikdež proponováni nejsou, ačkoli nejvíc sku- tečné moudrosti mají). Poněvadž tedy je dábel, protože jemu platně nesloužili, vymustroval; neméliliby od nás poctěni, a do škol (však pozadu) pouštíni býti, toho k vyš- 'j ambrosii a zdroje kastalské. že pohanské knihy odbyty hýú musejí. 175 šírtrn soudu zanecliávám. Erasmus sice (muž ten, kterýž u prostřed Antikristových temností svíci jazyků a umění svobodných rozsvěcovati začal), povolilby ; kterýž k tomu, aby křestauská mládež v písmě svatém hned vypěstována byla, radě, dokládá potom : Quod si immorandum sit pro- fanis literis, equidem id fieri malim in iis, quae propius aífines šunt sacris libris. (Eras. in Theol. Comp.) ') A i to oj)atrně, vypustíc, kde tam co modlářstvím, jako jména bohů, zapáchá, neb zlé některé a bezbožné pohanů oby- čeje připomíná (poněvadž se i tím mysl mladá naprzniti můž). S tou výminkou dovoloval Bůh panny pohanské izraelským pojímati, aby jim nejprv vlasové a nehtové byli ostříhám a roucho změřeno (Deut, 21, 12). iSaposledy, necht jest tak, nech jest volno celé po- Jianské knihy čísti, nebráníme, vědouce jakým privilegium Kristus věřící v sebe (aby i hady bráti mohli, a pililiby co jedovatého, aby jim neškodilo Mar. 16.) ohradil. To však vždy zůstati musí, že ještě u víře outlé dítečky boží mezi hady metány bý^ti nemají, ani jim před časem podá- vati příčin, aby smělou opovážlivostí jed do sebe ssáti se pokoušeli. K tomu ani hned s užitkem mládeže autorové ti proponováni býti nemohou tomu věku, protože ani Cicero ani Virgilius, ani jiný žádný nepsal mládeži toho, co psal, ale lidem soudu dospělého. Nač tedy jest mládež tím ob- těžovati, čeho ještě nechápají? Uchopí marnost a hřích; věcí vyšších, kam co patří, neuchopí. Tisíckrát víc pro- spěje v dospělém věku přečísti Cicerona jednou, než se mii v mladosti z paměti třeba naučiti. Mladé zatím v písmé sv. cvičiti nejkřesťanštější věc bude. Obj. 4. Říkají, kteří Satanovu proti Kristu při ve- *• dou: Písmo iest na mládež ieštěvěc vysoká; dávaií se iim ^'^^"J^^^ p';*' , ,, , j . o t) inladeís vysoké, ;:atím jiné knížky do rukou, až by soudem trošku dospěli, jiné se jim za- Ale to řeč jest nemoudrých, neznajících písem, ani moci '"^^^'l"^^^''^.^''" boží. Což se několikerým způsobem ukázati můž. Předně, e. i. Timotheus na onen čas slovoutný muzikant, když mu kdo učedlníka přivedl, tázal se vždycky nejprv, učilli se již ^) Kdyby pak obírati se bylo knihami světskými, radil bych, aby to byly ty knihy, které příbuznější jsou knihám svatým. 176 Kap. XXV. prvé? Eeklli, že neučil, přijal ho na mírnou mzdu; pakli se učil, dvojnásobní mzdu jmenoval, proto prý, že dvojná- sobní s ním bude práce : jedna, odučiti ho, co se od zlého mistra zle naučil, druhá, učiti ho teprv znovu. My tedy, majíce vyhlášeného lidskému pokolení mistra, Krista Ježíše, kromě něhož žádného jiného mistra míti nemáme (Mat. 23, 8), a kterýž řekl: „Nechtě dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim" (Mar. 10), co předce je nejprv, proti vůli jeho, jinam povedeme? Leč se bojíme, aby při nich Kristus nezahálel, příliš snadně je nauce ! protož je nejprv po kolika jiných verštatích, ba (jakž sem řekl) psincích a hampejsích, po- vláčíme, a teprv je naprzněné a pokažené povedeme Kristu, aby je sobě formoval? Ale komu hůř, nežli nebohým ne- vinným dítkám? kteréž, aneb s odučová,ním se tomu, čím nejprv zapáchli, po všecken život zápasiti musejí, aneb od Krista prostě odstrčeni, a satanu k mustrování dáni bý- vají. Nebo coť se Molochovi obětovalo, o to se Kristus s ním tahati má? Ach hrozné jsou to věci! Pro milosrden- ství boží prosím, nechať kněží, vrchnosti, a na komkoli to záleží, prohlédnou, a mládež křesťanskou, Kristu zrozenou a na křtu oddanou, k Molochovi voditi nedopouštějí. Druhé, klam jest, což praví, že písmo svaté vysoké,, subtylné, nesrozumitedlné jest tomu věku. Nebo zdali Bůh slovu svému, jak ono vtipu našemu vysoké jest neb není, nerozuměl, když rodičům, aby je předkládali dítkám svým, a o něm s nimi mluvili dnem i nocí, poroučel ? (Deut. 31, 11. 12. 13.) Zdali nepraví David, že ono jest, „moudrost dávající neumělým?'" (Žal. 19.) Nenazýváliž to Petr svatý ..mlékem znovu zrozených dítek božích, k tomu, aby jím rostli, daným?" (1. Petr. 2, 2.) Ach mléko jest slovo boží, znovu zrozeným dítečkám božím náležející. Pohanské pak matlaniny, co jsou u přirovnání slova božího ? Skořepiny, kůry, pecky, kosti, pohlodky, tvrdých zubů potřebující, a ještě třeba i ty hmoždící. Protož Duch svatý skrze Davida dítek do své Školy volá : „Podte dítky, bázni Hospodinově vyučovati vás budu." (Žal. 31.) Naposledy, jsouť hlubokosti v písmě, pravda jest, ale takové (jakož sv. Augustin řekl) , v nichž slonové světa (filosofi) tonou, beránkové Kristovi (pokorné dítky boží) o kázni škol. 177 plynou. A třebali je po jednou na hlubinu vésti? Zdaž to po stupních jíti nemůž? Nejprv okolo břehu, poučováním je katechismu; potom dál, v známost jim uvozováním hi- storie stvoření, vykoupení, posvěcení; pak jiné historie písma; tož mravné propovědí, naposledy tajemství víry, z zákona, proroků, žalmů, vše kdy čeho čas. Tak „od dětinství známosti písem vyučováni jsouce, i před náka- zami světa zachováni budou, i moudří učiněni k spasení skrze víru v Krista Ježíše" (2. Tím. 3, 15.). Nebo kdoť tak Bohu oddán bývá, a u noh Kristových sedě, moudrosti té, kteráž s hůry jest, nastavuje ucha svého, nemožné jest, aby Duch sv, své milosti, pomoci a požehnání k nabývání umění a rozumnosti pravé vylévati neměl. A protož zavírka nechť jest angelskými slovy : Nemůže dílo stavení lidského trpíno býti na tom místě, kdež se počíná město nejvyššího ukazovati (2. Ezdr. 10, 54.). A poněvadž Bůh chce, abychom my slouli „stromové spra- vedlnosti, štípení Hospodinova," proto prý „aby on oslaven byl" (Izai. 61, 3.), nemusejí tedy dítky naše býti strům- kové štípení Aristotelesova, Plantova atd. ; sic ortel poho- tově jest: „Všeliké štípení, kteréhož neštípil otec můj ne- beský, vykořeněno bude" (Mat. 15, 13.). — Ulekni se, jest- liže kdo proti Bohu mudrovati, a proti umění božímu vzpí- nati se nepřestáváš! (2. Kor. 10, 5.) Kapitola XXVI. O kázni škol. ') Pravda to jest : škola bez kázně^ mlýn bez vody. Nebo Kázeň školám odejmešli mlýnu vodu, stane ; odejmešli škole kázeň, oslabne ; "^^o^jeTná^^ rovně jako rolí nepleješli, chamradí obilíčko hubící roste; strůmek, neklestíšli, neokopáváš, neošklubuješ, vlkovatí atd. A však z toho nejde, aby škola bití a křiku plna býti musela ; než bedlivosti a pozorlivosti že plna býti musí, při učedlnících i učitelích. Kázeň zajisté co jest, než ká- zaní, neb poroučení, aby řád ostříhán byl? A však se vůbec rozumí skutečné nad řádem ruky držení, a k němu O Srovn. kap. XXm. Komenský, did^^ktiks. X« 178 Kap. XXVI. přidržení slovy ostrými neb trestáním přísným. Musí tedy mládeže vůdce troje toto znáti : proč ? oč ? a jak kázně při dítkách užívati. Pro jaký cil se Kázeň zajisté aneb trestání má se konati při tom, kdož zhřešil ; ne proto, že zhřešil, než proto, aby napotom nehřešil. Protož bez vášně, hněvu a nenávisti, povlovně a rozšafně konati se má, aby sám ten, kdož trestání při- ]ímá, že se to z lásky k němu děje, poznati a skrze to tím více se zahanbiti a k výstraze sobě to vzíti musel. A oc? ne o ne- Nemá pak v škole kázeň nikdy býti o učení, to jest "ntctaostí ° ^ nepochopení neb nezpamatování neb neudělání něčeho. Nebo již ukázáno, že se to musí opatřiti, aby učení milé a libé, jako hra mládeži bylo, načež také grifove napřed ukázáni. Neopatřili se toho, aby mysl jich za svou vnadou jdúc, sama s libostí všecko chytala, daremné jest. A jistě cpaní, strkání, vtloukání v ně toho, od čeho jim mysl od- padá, daremné jest; i lépe hned všeho nechati, než tak cvičiti. Protož v té částce přívětivosti a mnohé snášeli- vosti potřeba, zvláště při počátečních; jakéž rozšafnosti příkladem svým nebeské slunce učí, kteréž ne hned z jara, na mladistvé, outlé zrostliny hříva, aniž jich z počátku hned pálí a praží, než zahřívá j)omalíčku, potom teprv, když dorostají, a símě neb ovoce dozrává, ostřeji dojímá. Podobné opatrnosti zahradník užívá, že na mladé ratoléstky kosíře nepouští, proto že rány ještě netrpí. Aniž muzi- kant citary, loutny, regálu, že mu trochu skřípí, a po- jednou ho natahováním zpraviti nemůž, zahazuje aneb naň pěstí bije. A takt jest i každý počáteční v každém umění ; než se mu smyslové, rozum, jazyk, prstové s věcí seznámí, snášení potřebuje. Potřeba pak i tu při někom ostruh; může se to bez mrskání se a natloukání s discipuly zpra- viti; někdy slovem tvrdším, pozahanbíc ho před jinými v nedbalství. Někdy říci : Bopomozi tomu neb onomu, on pilně vždycky pozoruje a všecko zpamatuje : hledělbych také tak ! Někdy ho vysmáti : hanba, tak snadné věci nevěděti, neb ne- uměti! Item zříditi jim každého téhodne, aneb aspoň každého měsíce disputaci pro loco '), kdežby každý nižší kohokoli *) veřejné hádání o místo. o kázni škol. 179 z vyšších vybídnouti, a ve všem tom, čemu se předtím učili, examinovati mohl, A tu uhádáli ho, ať opanuje místo jeho, a druhý s hanhau ať dolů jde, tak jedněm zahanbení pokutou, druhým pochvala a poctivost odměnou, a k další pilnosti podnětem bude. — Jen aby se tím bud hříčky ne- dělalo, neb vášní neprovodilo, než opravdově a vážně po- stupovalo, preceptor hleděti má. Můž však někdy jednomu hanbu jeho stížiti, druhého ctnost pochváliti, vše rozšafně, aby nebylo s popouzením žádného. Naproti tomu zuřivé trestání býti má pro tři věci : Které nejvic 1. Pro nepobožnost, oplzlost, rouhání, a cokoli proti při- "'^^. ^"^'f 'J kázáním božím čelí. 2. Pro zpouru, když kdo poručením mládeži? preceptorovým, neb kohokoli ze starších, zhrdaje, naschvál nečiní, co činiti má. 3. Pro pýchu a zúmyslnou lenost neb závist, když kdo od spolutovaryše požádán jsa, poučiti ho nechce. První zajisté ten výstupek Boha uráží, druhý zá- klad všech ctností (pokoru a poslušenství) podvrací; třetí prospěchu hbitému v uměních překáží. Co proti Bohu čelí, nešlechetnost jest, kteráž přísným trestáním vyvraceti se má; co proti lidem a sobě samému, neslušnost, kteráž se žehráním a trestáním napraviti můž ; co proti Priscia- novi (o čež mnozí nerozumně nejvíc horlí), to maz jest, kterýž preceptor rozumný lehkým strichem (někdy zasmá- ním) smazati a setříti umí. — Kázeň tedy k tomu a ta- ková ať jest, aby uctivost k Bohu, ochotnost k bližním a ku pracem živost, ve všem pak tom upřímnost a sprost- nost zachována byla. Způsobu pak nejlepšímu kázně učí slunce nebeské, Jatým způso- kteréž zrostlinkám země slouží: 1. vždycky světlem a teplem ; TonaM™ 2. často deštěm a větrem ; 3. někdy toliko hřímáním a blý- skáním, ačkoli i to jim k dobrému přichází. Tak tedy i mládeže vůdce dítky zpravovati a napravovati má. 1. Příkladem ustavičným, sám na sobě živý toho, co se dělati a nedělati má, obraz vždycky dávaje. Čehož ne- níli kde, daremná jest všecka další práce. 2. Slovy milými, bud že napomíná, neb poroučí, neb se domlouvá o něco, a žehře, neb i kára a tresce, aby to vše činěno bylo duchem otcovským, ke vzdělání, ne k zkáze 12* 180 Kap. XXVI. směřujícím. Necítili takové milosti k sobě discipul, snadně sobě kázeň zlehčí a proti ní se zatvrdí. 3. Pakli kdo zavilý jest, a povlovnější taková slovná kázeň nestačuje, teprv se přijíti můž a má k skutečnému trestání metlou neb jinak ; však vždy to obmýšleje , aby zahanbení víc než rány bolelo, a jiní také hanby takové víc než bití aby se báli. Bez toho ani tato přísnější kázeň k užitku nebude. Protož aby discipulům nezvetšela, nečasto jí užívati ; než když se užive, opravdově užiti ; an lékařství, užívali se často, přivykne mu přirození, a obrátí je sobě jako v pokrm, že potom neoperuje. Summa všeho jest, že pěknými slovy a ostrým tre- stáním v bázni zdržována býti má mládež, a že onoho užívati stále, tohoto někdy toliko z přinucené potřeby, však i tu aby přísnost vždycky zase v lásku směřovala, a vše- lijaké kázně zavírku činila. Nebo (ať ještě příkladně vy- světlím) kdoby zlatníka viděl samým tepáním a bitím obrá- zek sličný udělati? Žádný nikdá, lépe se leje do formy. Aniž zůstaneli při něm co zbytečného viseti, kladivem opět na to pere, než otlouká kladívkem, neb klíštkami uštikuje, neb pilníkem odpilovává , vše opatrně ; naposledy pak vždycky předce zase hladí. Též kdo ryby lapati chce nevodem, nejen s jedné strany olovo přivěšuje, kteréž by jej hřížilo, ale přivěšuje k druhé straně houbu stromovou , kterážby mu zplývati pomáhala. Tak tedy podobně, kdo s mládeží chce loviti ctnosti, s jedné strany je zuřivostí k bázni a pokoře shý- bati, s druhé přívětivostí k veselé ochotnosti pozdvihovati musí. Stastný, kdo v to umí . trefovati ! Naposledy při všem tom dobře se kázni a počestnosti poslouží, jestliže se pacholata mužům, děvčata ženám roz- umným, vážným, počestným k cvičení dávati budou. Protož pro druhé pohlaví školy obzvláštní a pod zprávou matron rozumných ať jsou; léčby kde v malé obci malý příliš mládeže počet byl; tu by spolu cvičeni, však vždy aspoň classemi od sebe odděleni býti mohli. Rozložení cvičení mládeže na čtyry školy. 181 Kapitola XXVII. Rozložení cvičení mládeže podlé stupňů věku lidského na čtyry školy. ') Smýšlejí vůbec, aniž omyl jest, že člověk na těle do člověk do 24 dvadcátého čtvrtého neb pátého léta roste, potom se za- ^®*''*'^*®°^*^^®' stavuje, protože na výš postava dále nejde, toliko že oudům ještě síly, tělu pak celému zmužilosti a ukázalosti při- bývá. A podlé tohotoť zdá se, že velmi případně to, co k zrostu mysli přináleží , vystihnouti můžeme ; jmenovitě, i na mysii. že i ona k vycvičení svému dosti času má do těch let, čas ten dvadcítičtyrletní na čtvero rozdělíce : dětinství, pro cvičení pacholetství, mládenectví, jinošství, tak totiž, aby prvních l'°^^^^^*JT šest let člověk v klíně mateřském strávil, druhých šest let mající Sest let. v škole obecní preceptorské, třetích šest let v škole latinské, jazykům cizím a svobodným uměním se uče ; čtvrtých šest let v akademii a peregrinacích. -) Tyto čtyry školy kdoby dobře prošel, nazbyt hojně času má k nashromáždění všelijaké moudrosti a umění, kteráž jej milou Bohu i lidem nádobou, a užitečným církvi neb politii ^) nástrojem učiní; jen když se dobře spořádá, co se v které té škole dělati má, a jak. — O prvním v této kapitole se promluví, o druhém v jiných didaktiky této kapitolách již ukázáno veřejně, částečně pak in libellis in- formatoriis jedné každé školy a klasy její potom se ukáže. člověku tedy na svět narozenému první škola jest 1. klín mateřský, první preceptoři jeho matka s chůvou, in- ^'^°'^'"'^*«'f«^*' spektori pak otec a pěstounové. Z této školy nežli vyjde člověk, učen a naučen býti má roz^iméti mateřské řeči, a též ji výslovně mluviti, pokud totiž vtip jeho sahá. Vmravích pak cvičen a vycvičen býti má tak daleko, aby uměl přímě státi, rovně choditi, rukama, očima a jinými oudy trhů šaškovských se vystříhati, ostýchati se starších, báti se kázně, poslouchati rodičů bez provozování vášní a zlosti, a co k tomu podobného ; v pobožnosti pak tak da- leko zaveden býti, aby Boha na nebi býti poznával, modliti ^) viz předmluvu. *) cestování. ') státu. preceptorská, 182 Kap. xxvn. se jemu každý den (a to na kolena klekaje, ruce spínaje, oči zdvižené neb spuštěné maje, bez sem tam zevlování) zvykal, víru svou vyznávati, i ji v nejpřednějších artikulích (o Bohu Otci, Synu, Duchu sv., o hříšnosti své a hříchův odpuštění, o smrti a vzkříšení, i životu věčném) vyroz- umívati uměl, přikázání boží z paměti říkal, též otázkám některým snadnějším z katechismu (Co jest Pán Bůh|? Co jsi ty? atd.), až i veršíkům některým malým z písní naučen byl. — To vše zdali tomu věku nemožné jest? Zdali še- stileté pacholátko neb děvčátko tím vším stkvíti se nemůž ? Můž v pravdě lehoučce, povolně, milostně tak daleko při- vedeno býti. Ale jak při tom postupovati, to se na svém místě ukáže. Druhá škola jest městská neb obecní, kdež nařízení k tomu mistři a preceptoři shromaždující se mládež v liter- ním umění, mravích a pobožnosti cvičí. V této škole také pobyti šest let dosti bude, protože mohou povlovně naučeni býti: 1. čísti a psáti česky, pěkně, vlastně, hbitě; 2. zpí- vati melodie všelijaké skrze počátky muziky; 3. počítati všelijaké běžnější počty; 4. může v ně uvedena býti (skrze naschvál k tomu zhotovené knihy) summa všelijakých lidských umění i známostí nejpřednějších božích skutků, historií a příběhů světa atd. , vše podlé pochopitedlnosti věku toho ; tak však, aby se to s dalším věkem samo jim rozvíjelo, a oni potom teprv časem svým plněji užitku cvičení toho vyrozumívali. Naposledy grammatika česká, a jiné věci k vyrozumění z gruntu jazyku svému sloužící, předkládati se mohou, což jim i k utvrzení orthographie české velice napomáhati bude, i cestu znamenitě strojiti k latinské a jiných jazyků grammatice. — V mravích tu cvičení bude, aby uměli pokorně, poslušně, bedlivě, roz- šafně, švarně, vážně, pravdomluvně, vlídně a uctivě sobě počínati. Pobožnost tatáž jako doma, však v hojnějších stupních, jim i předpisována, i od nich (přidržením pre- ceptorů) ostříhána býti moci bude. 3. Třetí škola bude latinská, v níž mládeneček od 12 do 18 let se pomeškaje, naučiti se můž volně: předně jazyku latinskému dokonale, řeckému pak a hebrejskému tak da- leko, aby bez tlumočení v onom zákon nový, v tomto starý latiuská. Rozložení cvičení mládeže na čtyry školy. 183 čísti mohl; zatím v uměních všemu tomu, cožkoli k zá- kladu filosofie, theologie, medicíny a jurisprudentie přiná- leží, jmenovitě totam artium encyclopaediam ; kdež obsa- ženo bude nejen slovoutné to od starodávna sedmero umění (grammatica, dialectica, rhetorica, arithmetica, geometria, musica a astronomia), pro kteréž titul magisterství v aka- demiích dáván býval, ale i jiná: physica, geographia, chronologia a historia. Fysica zajisté nejpřednější jest filosofie díl, a nejslavnější skutků božích divadlo}; kdež učena bude mládež naše znáti podstatu světa (jakž Šalo- moun mluví) a moc živlů a složení tvorů, též rozdíly kmenů, povahy živočichů, přemyšlování lidská atd. Předkládati se jim bude také geografia, aby sobě v mysli vymalovali okršlek země a moře s krajinami a ostrovy v nich ležícími a jména jejich. Též chronologia, aby chopili pořádek věků světa, a historia, aby nejpřednějších příběhů v světě a pro- měn pokolení lidského, zvláště církve a národů přednějších, ne nepovědomi byli. Naposledy připojeno bude umění výmluv- nosti, aby připomenutým věcem nejen rozuměti, ale i o nich rozumně, libě, mocně, latině i česky promlouvati mohli. K formování mravů v tomto věku můž předkládána býti dokonalá již ethika křesťanská, aby znali původ a základ, příčiny a rozdíly všech ctností atd. Při umění pak pobožnosti naučiti se již z písem sv. mají jisté a neomylné cestě spasení, skrze zřetedlnou povědomost pravého smyslu artikulů víry a pravého mínění přikázání božích a vyjevené v nich vůle boží. Což vše zdáloliby se komu přílišné v tom věku, nech ví, že na to z milosti boží takoví budou a jsou již pro- středkové, aby všecko to v těch šesti létech tak snadně při mládeži zpraveno bylo, jak snadně matka za prvních šest let dítě své jísti, píti, běhati a švitořiti naučí. čtvrtá teprv škola bude akademie, kdež mládenec 4. v jazycích a uměních čistě projatý na svobodu bude akademie, puštěn, „ut per omne authorum genus libere feratur" '), též aby peregrinováním (potřebali) jazyků cizích, německého, vlaského, franského známosti došel, aneb se plněji v nich ^) aby po vůli všeliká písma procházel. 184 Kap. XXVII. utvrdil, a při té příležitosti s muži jinde slovoutnými v známost vešel. Naposledy přiložili kdo k fakultě které- koli (bud theologii neb mediciné atd.) mysl, z týchž ostat- ních akademických šesti let několik jich vezma, dosti času míti bude. Skrze ty kdo A tak mládeuec, skrze tyto čtyry školy prošlý, bude dobré projde, j^Jj-q spanilý, urostlý , rozložitý strom, plný nejen listí a větvoví, ale již i ovoce rozkošného. V šesti létech zajisté pacholátko bude podobné štípku zdárně vkořeněnému, a již ratoléstky rozumu a cností rozkládajícímu. Ve dva- nácti létech mládeneček podobný strůmku plnému pupenců, v nichž co se zavinutého kryje, ačkoli ještě neviděti, k rozvinutí však že se již všecko strojí, viděti. V osmnácti létech mládenec podoben bude rozkvetlému již, očím krásu, a chřípím vůni dávajícímu, ústům pak jisté již ovoce sli- bujícímu stromu. Ve čtyrmecítma létech bude jako ovocem již dozrávajícím obvěšený strom, jehož sbírání čas přišel. Podlé tohoto tedy rozméření musí býti Kde která ta 1. Skola mateřská v každém domě, kde Bůh dítky škola býti mař (j^y^_ Obccní čcská v každém městě, městečku, vsi bez Jak se sporá- 'i/ii i , p . ii' dáti? výmmky (kde pak v městě více far jest, v každé osadě jedna); latinská v každém větším městě; akademie v jedné zemi jedna. 2. Musí býti všech prací rozměření takové, aby se každý rok, měsíc, *den, hodinu vědělo, co dělati po všech školách. 3. A na všecko míti zhotovené knihy, pro učitele i učící se, aby všickni každý rok na jisto provedeni a do- vedeni byli k uloženému cíli. úředniiů Ěkoi 4. A aby se všecko tak dalo , potřebí těch , kteříby potieii. clohlédali, a nade vším ruku drželi, jmenovitě scholarchů, kteříž také curatores scholarum t. opatrovníci neb úředníci škol (neb školdozorci) slouti mohou. Částečnější všeho rozměření v dalších informatorních knihách se uhlédá. Jakby u nás takové školy vyzdviženy býti mohly. 185 Kapitola XXVni. Uvážení, jakby u nás takové školy šťastné vy- zdviženy býti mohly. Kdo až potud věci tyto prohlédaje přišel, nepochybně čeho potíebí, že, jakby to šťastný způsob byl, kdyby takovými školami f Ja^p^vedlna naplněna byla která země, vidí. Než jak pak dělati, aby býti mohia? to v mozku neb na papíře nezůstalo, ale k skutku přive- deno bylo? Nebo již od sta let na neřády škol a metodu naříkáno, a od třidcíti ted obzvláštně, jakby napraveny býti mohly, razeno. A co plátno? Zůstaly posavad, jaké byly. Začalli kdo co privatim, nešlo to, ustal hned; a steskna sobě, aneb vysmán byv, nechal tak, tak že ne bez příčiny Jo. Caecilius horlí, tot saeculorum decursu ne- minem ausum tam barbaris collegiorum academiarumque consuetudinibus mederi t. že žádný neduhům škol a aka- demií platného nepodal lékařství. Platného pravím; nebo podávaliť, jakž sem řekl, ale bez užitku, tak jako někdy lékaři snažně léky strojí i podávají, ale bez platnosti. Ja- kož pak lékař, chceli nejen hojiti, než také zhojiti pacienta, musí jemu netoliko dobré temperatury lék přistrojiti, ale i čas a způsob užívání jeho dokonale předepsati: pro- tož, co se nám vidí, jakby se naše milá vlast těchto po- skytnutých pomocí ujíti a jich platně k šťastnému zasta- ralých neduhů svých zhojení užiti mohla, toho v sprostnosti srdce oznámiti neopomineme. Všecka pak nesnadnost na těchto pimktích leží: Osmera tohoto. I. Kdo se toho ujíti, kdo začíti má? II. Odkud bráti plat na školy a školní mistry ? III. Kde nabrati preceptorů tak rozumných, a tak mnoho ? IV. Kde nabrati knih těch nových, novým tím me- todem psaných? V. Jak možné všecku mládež přidržeti ke škole? po- něvadž mnozí rodičové chudí sou, odkudž dítek vychovávati, ovšem na ně nakládati, nemající; jiní sou robotní, dítek svých doma a na poli ku pracem živnosti potřebující atd. 186 Kap. XXVIII. Ujíti se této veci povinni jsou kněží a vrchnosti. VI. Kde vzíti rozumné scholarchy, kteřížby na všecko pozor dávati, a nad tím ruku držeti uměli a mohli? VIL Poněvadž tím metodem nelze než s malými za- číti; co pak s odrostlejšími dělati? VIII. Naposledy, jak opatřiti, aby to vše stálé bylo, a nercili neustalo samo od sebe, alebrž sílilo se, a vždycky víc školám našim světla, řádu, síly přibývalo ? Na jednu každou věc co nejkratčeji se odpoví. I. Komu stráž nad církví poručena, tomu i nad školami, protože ony semeništěm církve jsou. Poručena pak jest církev knézím a vrclinostem. Kněžím a učitelům, aby radili, napomínali, probuzo- vali k vzdělávání církví a škol. Protož Eliáš a Elizeus obcházeli a visitovali školy prorocké v Betel, v Jalgala, v Jericho. (2. Reg. 2.) Tak Origenes v Alexandrii hlučnou křestanům školu začal, z níž veliké množství učitelů vyšlo. Tak mistr Jan Hus škol zvláštním milovníkem a vzděla- vatelem byl. Tak Dr. Luther léta 1525 stavů říše k vy- zdvihování a pilnému opatření škol vůbec vydaným spisem horlivě napomínal. Tak nyní kněží, děkané, konsistoř nade všecko největší péči sem obrátiti mají, aby k čemu se z mi- losti boží tak mocná brána odvírá, to jejich pobízením šťastně cíle dojíti mohlo. Vrchnostem pak poručeno jest vychovávati církev a školy. Protož chovačkami a pěstouny od Boha samého nazváni jsou. (Iz. 49, 23.) Ukazují pak příkladové, že kdy- koli pobožní králové, knížata, panstvo pěstováním tím ne- obmeškali, Pán Bůh žehnal, a kvetlo všecko, jakž pod Davidem, Salomounem, Jozafatem, Ezechiášem, Zoroba- belem atd. bylo. Konstantin císař, když křesťanům po všem světě náboženství osvobodil, osvobodil i chrámy a školy, nýbrž nákladem svým vyzdvihovati poručil. Karel Veliký, kterýkoli národ k víře obrácen byl, hned jim také školy nařizoval, aby víra křesťanská tím mocněji se vko- řeňovala, a bylo tak. Po založení od Karla Čtvrtého (otce vlasti) akademie Pražské v nemnohých létech dal Bůh mistra Jana Husa a jiné nástroje své, kteříž v mrákotách panujícího Antikrista odkrjryše, světlo pravdy národu na- šemu zase rozsvítili. V říši také, když na horlivou žádost a Jakby ii nás takové školy vyzdviženy býti mohly. 187 napomenutí Dr. Lutliera od knížat a měst škol nemálo vy- zdviženo , rozmnožili se učení lidé velmi , k slávě celému národu jejich, a obdržáno tím, že jezuitští svodové a prak- tiky ne tak prudce jíti mohly. Protož i našich vrchností ta povinnost bude, aby každá na svých gruntech domácí školy vyzdvihla : o obecních celá obec společné raditi povinna bude. Tím Bohu milou věc učiní, církvi pak a vlasti užitek ve- liký způsobí, nýbrž i sobě ; sobě tím způsobem to opatřujíc, aby lidí k službám a úřadům hodných dostatek míti mohli. Páni tedy a kněží o školách zároveň raditi povinni a to společně, jsou, proto že od Boha k tomu zavázáni jsou, nýbrž i sami ^'^^'^^ pro sebe, jeden stav pro druhý. Neb žádný na světě stav s druhým spokojenější není, jako učení s urozenými. Oboji zajisté jsou netoliko jádro lidského pokolení, ale i pod- pora, poněvadž oboji obcím, městům, národům dáni jsou, aby zprávu drželi, jedni poučováním, druzí ochranou, jedni radami moudrými, druzí rozkazy slušnými, oboji příkladem a kázní řád zdržujíce. Nýbrž i sobě stav tento jeden dru- hému napomáhá. Nebo učení a zpráva jejich potřebují pokoje, kterýž pod a od vrchností mají. Vrchnost pak pod břemenem prací svých potřebuje pomoci, kterouž od lidí moudrých míti mohou. Nebo to jsou ty holi a pod- pory regimentů (Iz. 3, 1.), to ostnové váznoucí a hřebíkové vbití (Eccles. 12, 11.), nýbrž mečové ostří a střely vypo- lerované (Iz. 49, 2.). Protož vy, páni milí, nejsteli sami břitvy, býti však máte brusové, ty, kteříž okolo moudrosti pracují, vlídností, štědrostí, napomínáním, dohledáním k jadrnosti brousící; a budete milí Bohu, jako setník onen, o němž Pán Kristus svědectví slyše, že školu Židům vy- stavěl, zamiloval ho a zázrakem zvláštním k němu lásky dokázal. (Luk. 7, 5.) II. A z tohoť se již rozumí , že otázka o náklad na ixákiad na školy a školmistry nepotřebná jest. Nebo vrchnost je opa- ^^°^y °^^^^ ,-•. • -n • ' i^-i- 1 • T ^ býti má? triti povinna. Povinna pravím opatřiti, aby mezi lidem jim svěřeným učení a cvičení bylo, a veřejně bylo pro všecky, a bylo darmo. Tak zajisté Bůh opatřil, aby slunce darmo všechněm tvorům svítilo, oblakové darmo všecky svlažovali, vítr darmo všecky províval; vrchnosti pak na místě božím jsouce, boží následovníci býti mají. — A zdaž 188 Kap. xxvin. nevede k témuž i horlivých předků příklad, kteří na klá- štery co nenadali? protože tehdáž v klášteřích se dalo v literním umění cvičení, knih přepisování, v ctnostech pro- spívání. Činěnoliť jest to, aby někteří toliko zachováni byli pobožní, učení, ctnostní, a knihy aby se množily, neb zachovány byly, což tedy nám z milosti boží tyto jistší prostředky (ne aby někteří, než všickni broušeni byli) majícím, učiniti nesluší? — A však nevelikých nákladů potřeba. Nebo ne to, abychom krmíků pro zahálivé, tučné opět břichy nadělali, obmýšlíme ; ale toliko, aby ti, kdožby z milosti k Bohu a mládeži práce ty podnikati chtěli, po- vinnost preceptorskou při čem konati měli. Protož škol- mistra ve vsi snadně uživí, když z důchodů svých páni (an je sobě někteří nad slušnost zvýšili) něco ulevíc, na ně obrátí. A poněvadž nebudou než čtyry hodiny za den práce, bude moci jakýkoli řemeslník, neb písař, neb zvo- ník, to jest člověk odjinud již díl vyživení mající, k tomu stačiti, tak aby ne všudy naschvální rektor chován byl, a na něj celý náklad šel. Staveníčko pak k škole vystavili sama třeba vrchnost, což tu velikého bude? Však na ov- čírny, pivováry, stodoly, pazderny své víc nakládají. — Díli rozum : To jest jiná, odtud důchody mají ! A což od- kud Pánu Bohu důchod jde, tu všelijak ruku zavřeme? „Cti Hospodina z statku svého (dí písmo) a z nejpřed- nějších věcí všech úrod svých; i budou naplněny sto- doly tvé hojností, a lisové tvoji mstem oplývati budou." (Přísl. 3, 9.) Na školy městské hlučnější, i české i latinské, více bude nákladu potřebí, protože rozdílné classes rozdílné učitele míti musejí; ovšem pak na akademii. Ale na to již prvé jsou 1. školy na větším díle vystavené, zvláště akademických a jesuitských koUegií několik. 2. Důcho- dové týchž kollegií a škol. 3. Důchodové klášterští také ne jinam než in usus sacros ') obráceni býti mohou, t. na školy, na vychování alumnů církevních a na vychování si- rotků chudých atd. , tak že rozšafně to rozměříc, veliká odtud veřejným školám bude pomoc. — Potřebíli pak mimo ^) na svaté potřebJ^ Jakby u nás takové školy vyzdviženy býti mohly. 189 to ještě kde co, nastrojí Bůh ducha některých, že se ne- budou liknovati vylíti nardové masti i vlasů k namazání a vytírám noh Páně, jakž příklady v jiných zemích (kde se lépeji, co sapientiae studia jsou"), soudilo) máme. V Frankreichu zajisté léta 1631 Hugenote (když jim král, co z nařízení pana otce jeho na študenty vycházelo, odjal) svolili paty díl důchodů svých dávati jedenkaždý, jen aby vždy mládež ku potřebám církví a obcí cvičena byla. V Anglii někteří páni, dva neb tři statky mající, jeden na vychování študentů pouštějí; jakž učinil léta 1632 K. N.') Samuelovi Hartlibiovi, že jemu zámek svůj K.*) i s opatře- ním z důchodů vyživení, aby tam se dvadcíti urozenými mládenečky bydleje, studií hleděl, pustil. Časté také tam jest, jako i v Hišpanii a Itálii, že bohatí páni, neb kupci a měšťané, bez dědiců scházejíce, aneb sic dědicům ještě s potřebu nechávajíce, díl statku bud na študenty, neb na scientiarum augmenta t. na nové inventa, poručníky na to zřídíc, odkazují ; jakž i u nás slavné paměti pan Petr Vok z Rožmberka, a v Slízku p. Jiří Senajch atd. učinili. Ještě pak jest tentýž Bůh, kterýž srdce lidská kloniti umí. III. Kde pak naberem preceptorů takový zástup ? Kde nabrati Odp. Zpočátku snad nesnadnosti něco bude, napotom zpočátku? nic. Nebo v patnácti létech jediná dobře spořádaná škola na sta lidí učených, kteříž se jiným za vůdce hoditi mo- hou, dá, když každý skrze všecko proveden jsa, všeho po- vědomosti nabude, a tak z každého učedlníka mistr býti moci bude. Mezitím pak udělati, jak na ten čas možné, vzíti jakéhokoli mládence, neb muže, neb starce, třeba od řemesla neb od pluhu, jenkdyžby čísti a psáti uměje, zku- šený byl (načež se nejvíc hleděti musí) v pobožnosti a po- vahách dobrých ; půjde to, protože když knihy žákům dobré i o užitečném jich užívám plná zpráva bude, nebude snadné, zmýliti se neb chybiti ; zvláště kdyžby scholarchové a visi- tatorové rozumní byli, aby jim to ukázati, a potom při- hlédati uměli. učeni moudrosti jest. ^) V rukopise vynechána tu na řádse delši prostora, stacici as na jedno neb dvě slova. Chtělť Kom. bez - pochyby jména ta později připsati. 190 Kap. XXVIII. Kdo a jak zho- IV. Co 86 knih clotýče, totoť suk největší, proto že to ^TovýT tto"^^ základem všeho ; budouli ty zpraveny, o jiné bude tak snadno, metodem? jako O zavěšení a natažení hodin, když od mistra dobře udělány jsou. Protož abychom se nezdáli jiným něco ne- možného ukládati, co nejtěžšího jest, tomu svá podstavu- jeme ramena, a takých knih podlé metodu naturae spořá- dání na svou práci bérem , silné té ku Pánu Bohu jsouce naděje, že poněvadž ukázal věci takové, požehná, aby do- saženy' byly : skrze nás, jak bývá v počátcích možné, skrze pak potomky a učedlníky naše všecko plněji. Načež i re- gule jisté pohotově máme, aby věděli i jiní po nás všecka tato inventa jak dále vésti, ažby se bohdá k dokonalosti té, jaké nám pod nebem příti chtít bude Pán Bůh náš, přišlo. — To o spisování knih. Aby pak týchž knih do- statek a švarně a correcte tlačeno, a všechněm školám dodáváno bylo, v tom impressorská bedlivost, za to máme, nic neobleví, jimž také my regulí a pomocí jistých podati nezanedbáme. Jak déiati, aby V. Jak pak dělati, aby všecka mládež k školám obrá- všecka mládež i i <-, Oi i^i' i 'vii r * do škol obra- ^^^^ oyla t btrauy materské a obecni školy nesnaže není. cínabýtimoiiia?Když sobě každý z rodičů knížečku (o umělém a rozšafném dítek až do šestého léta vedení sepsanou, a „Informatorium školy mateřské" nazvanou) koupí, dosti světla viděti bude, jak dítě své rozumně vypěstovati má. — Do školy pak obecné (poněvadž preceptorům platiti nebude žádný pri- vátní,) cožby neposýlali dítek svých všickni rádi? A zdaž jich před dvanáctým létem k hrubé službě a práci potře- bují? A byť potřebovali, na čtyryť je hodinky odpustiti mohou, jindy celý den doma je majíc. Nadto ve všech, času letního, jestliže kteří děti ku pasení dob}!Í:ka neb po- hánění obracejí, mohou se jim hodiny dvě aspoň naříditi, o poledni, aby k školmistru dojdouc, poučeni byli, a toho, což sobě i na poli čísti a v pamět vkládati mohou, vy- světlení přijali. — Podobně bude s mládeží městskou při škole latinské, že i na lekcí docházeti, i krom hodin těch čtyř rodičům a pánům svým sloužiti mohou. Co s mládeži Jedcu pozůstává k rozvázání suk : Co s dětmi lidí na Ts7rítkroT''P^<5sto chudých, aneb s sirotky chudými dělati? jak ty mí- zviáštně činiti? stem a stravou, aby při škole držáni býti mohli, opatřiti? Jakby u nás takové školy vyzdviženy býti mohly. 191 Odp. doufejme Bohu a králi svému, že strany sirotků lepší než před těmito časy řád bude ustanoven, aby tak jako hovádka opuštěni nebyli. Co dím jako bovádka? Však hovado každé má pána, a byť ztraceno bylo, najde se, kdoby se ho ujal; tito pak jako smeti a povrhel bývají. Oznámíme však, jak soudíme, žeby to opatřeno býti mohlo. Troje na to Předně, aby lidé, jimž Bůh stateček dal, dítek nedal, p'^'^''^^^ *• od scholarchů napomínáni, od vrchností pak, byloliby po- třeba, přidržíni byli, sirotce nějaké neb chudých lidí dítě pro boží odplatu chovati a do školy posýlati. Nebo dá- valiliť páni psy poddaným robotou chovati, proč ne sirot- čata raději? 2. Nemáli kdo než jedno dítě, může přivzíti druhé 2. chudé k němu, bohatí pak kolik synů, tolik chudých pacho- lat, kolik dcer, tolik děvčat chovati mohou. A to ne ne- řádi. Nebo toho čtver zvláštní užitek bude. Předně za- jisté ctí tím Boha z statku svého. Druhé, dobývají tím sobě a svým dítkám božího požehnám (nebo není možné, aby Bůh takové lásky bez odplaty nechati měl). Třetí, napomáhají dítkám svým, kteříž vedle oněch (zvláště byli- liby, jakž často bývá, vtipnější aneb věkem a prospěchem trochu napřed mající) k broušení se dobrou pomoc, k ze- vnitřním pak potřebám od nich posluhu míti budou. Na- posledy napomáhají samým tím již obci, když synové jejich, hned z mládí služebníky majíc, rozkazovati jim (podlé vy- měření však řádu a ctností) zvykají, a k tomu, aby časem svým regiment ujíti mohli, se hotoví. A bude každý ta- kový měšťan, kupec, řemeslník, sedlák z takového scho- vance svého Časem svým bud užitek, bud čest míti moci. 3. Byloliby ještě chudých dítek něco, ostatek již obec a, každá ať opatří, částku důchodů obecních na to obrátíc. TakbudeliBůh řádem tímto ctěn (nebo jest Bůh řádu, má v něm zalíbení), poctí zase, dá léta dobrá, pokoj, úrody, zdraví, a všelijaké požehnání. Co se tkne akademie, tam bude potřebí zříditi, áby Na atademi.cii chudí študenti darmo měli byt, stůl, šaty, zvláště v theo- ^^^^^^^f^y '^'^'^^^ t . . , odkud vychová- logii a medicíně študujících dobrý počet; tolikéž na osoby váti? politické z urozených, kteříž do studií pilně a platně mysl zavedše, kdoby na ně náklad vedl nemají, peněžitou po- 192 Kap. XXVm. moc. Načež (dřív nežby z štědrosti těch, které Bůh vzbudí, stálý plat vycházel) kolekty a sbírky nařízeny býti mohou. Jmenovitě na urozené od stavů aby každoročně něco sklá- dáno bylo, podlé toho, jakby sněmem snesení bylo. Na theologiae candidatos důchod bude z kolekt církví a zprávců jejich podlé toho , jakby se nařídilo ; na mediky pak z kolekt měst a obcí celého království, jakby se po- třeba ukázala. Tak bude bez velikého obtížení veliký počet lidí vychován moci býti. úředníci škol VI. K tomu však bude nevyhnutedlně potřebí lidí ^'^'"^se^*? °"^ rozumných, kteřížby za scholarchy zřízeni jsouce přihlé- dali, aby se podlé předepsaného řádu všecko dalo. Ti budou nad akademií vybraní z pánů stavů academiae curatores, učení, rozumní, rozšafní, slávy boží a obecného dobrého horlivě milovní muži; též dva neb tři jim přidám z kněžstva. Nad gymnasium po městech budou dva z senátu a dva z obce, vedle církevního svého zprávce. Po městečkách pak a všech, v každé osadě obzvlášť, farář s Jaké povinnosti staršími církcvnímí. Jichž povinnosti budou takové : ""^^j*^ 1. Založiti v každé osadě (poněvadž některá města víc osad mají, v kraji pak po několika všech k jedné osadě přináleží) registra mládeže, a do těch jména všech tu se rodících neb vedle rodičů svých od jinad se dostávajících dítek zapisovati. Napotom pak hnuliliby se kteří rodičové s dítkami jinam, aby svědectví brali od zprávce svého církevního k tomu tam zprávci, a od úřadu svého k onomu úřadu, a tu jména rodičů do knih městských aneb obec- ných, jména pak dítek do knih školních aby se zapisovala, a bez takového svědectví a zapisování žádný odnikud pou- štín, žádný nikde přijímán aby nebyl, na to pozor dávati. 2- 2. Přidržeti rodiče, a,by v každém domě měli, a sobě čtli, neb čísti dali knížečku, kteráž sepsána jest, „Informa- torium školy mateřské", to jest, o umělém nemluvňat a dítek až do léta šestého vedení. Tam zajisté zprávy, jak sobě s dítkami svými pěkně, rozumně počínati a dalšímu od preceptorů cvičení užitečně nastrojovati, nabudouc, mohou, aby se podlé toho chovali, na kázáních tytýž na- pomínáni býti, a od scholarchů, dějeli se to, dohlídáaím a napomínáním přidržáni býti. Jakby u nás takové školy vyzdviženy býti mohly. 193 3. Školy obecní opatřovati stavením, aby z obecních s. důchodů vzdělávány, opravovány, a švarně chovány byly. Protož dohledati k školnímu stavení, každého čtvrt léta nejméně, solenniter. 4. Pečovati o mládež školní, přidržením totiž rodičů, i. aby když čas jest, dítky do škol obraceli, a je při tom bez odtrhování chovali ; též fedrováním chudých dítek k dítkám bohatých lidí, aby se vedle nich živili a brousili ; až i sirotkům místa a vyživení obstaráváním. 5. Péče jejich také bude o preceptory a učitele školní, 5. a) aby byli; b) aby byli osoby hodné, t. pobožné, ctnostné, umělé a rozumné ; c) aby záplatu svou neb vychovám své měli; d) aby povinnost svou konali, a náležitou vzácnost u mládeže a lidu měli. Za kteroužto příčinou jim potřebí, nejméně jednou v měsíc (však znenadála) do školy přijíti, a tu hodinu neb dvě posedíc , dělali se všecko tehdáž a tak, kdy a jak se dělati má, dohledati, aby při promocích ročních (kdež všickni, neb na větším díle, rodičové a pa- tronové přítomni budou) sami také z nepilného dohledání hanby neměli. Tak když se scholarchům i v dalších stupních po- vinnosti jejich jasně ukáží, nebude se bohdá i k tomu ne- dostávati lidí rozumných a pilných. VIL Ěeklliby kdo: Ale tímto metodem cvičeni býti co dělati s miá- nemohou, leč kteří nvní v dětinství zastiženi budou. Co ^^^^ P^^y^o^*- ' " lou ? pak s odrostlejšími dělati budeme ? — Odp. : Kteří tak zane- dbáni jsou, že ani čísti neumějí, aneb málo, mohou s šesti- letými do první classy vzati býti, byť oni v osmi, desíti neb víc létech byli. Lépe někdy začíti, než nikdy, a vždyť za pět let českou školu projdouc, víc uměti budou, než před tím deset let do ní chodíc. A budouli zatím do la- tinské školy kteří chtíti, času dosti, by pak ve čtyrmecítma létech z ní vyjíti mohli : vynesou zajisté z ní víc, než sme prvé ve třidcíti létech ze škol a akademií vynášeli. — Co se tkne těch, kteří počátky dobré mají, třeba i latiny, v osmi, desíti, dvanácti i více létech jsouce, můž se s nimi česká škola od lucidáře a grammatiky začíti, a zatím hned Komenslrý, didaktika lo 194 Kap. XXVIII. do latinské. Co se těch, kteříž v létech patnácti, šestnácti a výš jsouce, v latine a řečtině dobré počátky položili, dotýče, těm přáti budeme, aby privato studio našich knih užívali, a uzří užitek, poněvadž se tak strojiti bude všecko, aby kdo rozum má, i bez vykladače a vůdce všudy vtipem proraziti mohl, ačkoli exercitací takové, kteréž by jej zmocnělým v umění učinily, býti moci nebudou. Summou, když ruky přičiníme, ukáže se na všecko vždy nějaká rada; nyní však ne:jpřednější o založení nových nastávajícímu novému věku škol vyhledávání jest. Aby to stálé VIII. Aby pak to vše i šťastně začato , i napotom býti mohlo, g^^l^ bylo, můž se nejvyšší scholarum visitator') zříditi, potřebí naříditi J ^ oj ' ' visitatoia škol, bud akademie Pražské rektor , aneb raději (poněvadž ten jebož povinnosti pj;^ akademií býti musí, a dosti práce má) jiná obzvláštní k tak veliké práci hodná, osvícená, pobožná, horlivá osoba , jejíž povinnost bude, na všecky v celém království školy pozor dávati a opatrovati, aby nejen všecko co jíti má, šlo, ale i rostlo a rozmáhalo se, strany opravdovosti a řádů dobrých všelijakých. — Protož on : 1. 1. Objížděje nařizovati bude po městech krajských i jiných předních, rektory, osoby tak rozumné, aby jim ne- jen domácí školu, ale i okolních všech inspekcí bezpečně svěřiti mohl. Ten zas každý krajský rektor bude míti pod sebou partikulární po městech, městečkách, všech rektory, a ti zase své subrektory po jiných k své osadě patřících vískách; aby tak (poněvadž fundament hlavní na to jde) žádný v žádném nikdež koutě opuštěn nebyl. A však týž visitator nejen k rektoru krajskému, ale i k celému jeho kraji a jeho v něm zprávě dohledati musí, aneb aspoň na všecko se vyptávati, a ze všeho počtu žádati. 2. 2. Čemuž napomůže, aby týž visitator registra všech škol a školek v celém království, i jména rektorů, conrek- torů i subrektorů, až i počet (jaký se kdy při visitací najde) žáků za sebou měl. Ač toto poslední můž toliko v latin- ských školách ostříháno býti. 3. 3. Tentýž visitator povinen bude, nejpřednější na roz- množení didaktického umění pozor míti, a to i sám fortelů 1) školní dozorce. Jakby u nás takové školy vyzdviženy býti mohly. 195 vyšetřováním, a vyšetřilli kdo v čem roku toho jaký grif (žeby snáze, lépe, plněji něco býti mohlo, nežli předepsáno jest), na to se vyptáváním a všeho poznamenáváním, i na cizí práce a inventa nova') v říši a jinde pozoru dáváním, a cokoli vj^jde, pilným všeho uvažováním ijinýmk uvážení podáváním. K jakéž potřebě dobréby jemu bylo, některé osoby míti ku pomoci (k opravování pak metodu v clas- sích klassické rektory), jimž vyšetřený nedostatek před- nesa, a způsob napravení toho ukáže, společným schvále- ním teprv impressorům k napravení napotom toho a toho, v té a té knize, podá. 4. Za týmž visitatorem kollekty na augmenta scien- * tiarum býti mohou^) ; však tak , aby curatoribus acade- miae^) ze všeho počet činil. Pakli za nimi budou, tedy podlé jeho uznání a potřeby jimi šafováno bud. Tak když nejvyšší tento visitator bude obrán muž osvícený a bohobojný, jemužby sláva boží a obecné dobré nad jeho duši milejší bylo, a kterýžby všeho svého činění králi, stavům, konsistoři, akademii a kurátorům vždycky se zpravovati hotov byl ; nebude moci než akademie s krajskými školami dobře opatřena býti. Krajští pak rek- toři s krajskými také scholarchami a kurátory jiné své školy, a těch opět rektorové s svými scholarchami drobné své školky pilně oj)atrovati hleděti budou; a všecko v ušlechtilém tom spořádání, za boží a vrchnosti milé ochra- nou, snadně ostojí. Kapitola XXIX. Proč na vyzdvižení a založení v celé zemi ta- kových škol ihned, bez odkladu mysliti sluší? Uzřelliby kdo z Jich Milostí pánů stavů neb kněžstva véci tyto, ač neb učených našich, koho Bůh vysokým rozumem obdařil, dokonalosti sve '' ' . . jeste nemají, V těchto od nás podaných věcech ještě neplnost jakou, začaty všat býti a žeby dokonalejšího ještě něco žádáno býti mohlo, ten ^^^^' nové nálezy. *) za týmž dozorcem sbírky na rozmnoženi vědo- mosti býti mohou. ^) opatrovníkům vysoké školy. 13* 196 Kap. XXIX. nech ví, že to vidí, co i my vidíme. Nebo dávní boží roz- šafnost známa jest, že nesype a neleje všeho na jednu hro- madu v zahradě své, ale rozsívá a zavlažuje sem tam jedno za druhým dle líbeznosti své ; aniž toho v přirození na- řídil, aby která bylinka, ovšem strom, jednoho dne neb měsíce i vypučiti se, i zkvésti, i ovoce k dozrání přivésti, i plného svého zrůstu dojíti mohla; po stupních dnů, mě- síců, let, dosti dlouho všecko jde, nežli k plnému zrostu přijde. To hle v skutcích božích ! A mělibychom my o svých předsevzetích něco božštějšího smýšleti? Odstup to. Po- čátkem toliko pravíme býti své toto navržení toho, čehož se budoucně nadějeme. A však protoli tímto pohrdneme? Hloupé by se to stalo, poněvadž každá věc vždy počátek míti musí; kterýž by nepatrný byl a mdlý, vždy však za- čatá dobře věc dalším pilným šetřením k zrůstu vedena býti můž, an z jedinké jiskry, rozvíváním jí a materie způ- sobné přidáváním, veliký oheň býti můž. Protož neliknujme se, o nejmilejší krajané! rozkřesaných již těchto jisker uchytiti, a z nich vlasti své světlo to, kteréž dalším roz- hořováním v neskonalý blesk vzjíti můž, zanítiti. Aniž proti tomu Neříkej žádný: Co my tak neobyčejnou věc začíti má- neb zvyklá nám ^^'^ Ncch začnou Fraucouzové, Angličané neb Němci ! Po- váhavost platiti díváme sc, jak se jim zdaří. — Nebudme, nebudme, prosím tak leniví, abychom po jiných toliko vždycky hleděli, a za jinými zdaleka se plaziti chtěli ! Nech nás také někdy v něčem jiní před sebou vidí. Ne vždycky vypůjčujme očí; také někdy svých, které nám Bůh dal, užívejme ! O přemilí krajané, nebudme tak zpozdilí k věcem ušlechtilým! Co nám Bůh zároveň s jinými neb před Jinými dává, tím od sebe nestrkejme ! K čemu máme oči, že co býti má, vidíme, mějme i srdce, a ujměme se toho opravdově. Ach, pře- milí Cechové ! námť jest, nám na tyto věci nad jiné národy mysliti, protože předešlých let nad jiné špatněji školami opatřeni byvše, mimo jiné národy v stínu sme stáli, a skrze to u cizích v pohrdání a posměchu byli, i lištipky rozličné snášeli, a ne bez příčiny. Nebo nejen sme žádných slav- ných scribentů, kteřížby lucubracími ') svými svět osvěco- ») spisy. Proč na vj^zdvižení takových škol ihned mysliti sluší. 197 váti pomáhali, neměli; ale ani k domácím potřebám lidí dosti nebylo, k legacím a úřadům, v policii i církvi. Pro- tož přislali jaká potřeba, k cizím sme se obraceli, je do země vábili, penězi přeplacovali, s svou a celého národu hanbou, nýbrž škodou. Nebo cizí se mezi námi osazovali, sebe a ne nás vzdělávali, nás i jazyk náš zastěňovali, ný- brž tlačili. Naši mezitím vtipové, při mnohých nad cizí oněchno jadrnější, zavozovali se do marností, lhostejností, bujností, zahálek a neřádů rozličných , že vzpomenouti na to, čím panstvo naše, rytířstvo naše, městský i sedlský lid náš čas trávívali, hrůza mne podjímá. A tím co způsobeno ? To, co vidíme. Přišly na nás hlavy rozum nosící, Hišpani, Vlaši i jiní; přemudrovali nás, potlačili nás, rozptýlili nás, poplenili nás, protože sme byli, jako na onen čas Jeruzalém, holí a podpor svých, to jest reků udatných, mužů válečných, soudců a proroků, mudrců a rádců vtipných a výmluvných, nemající. (Iz. 3, 1. atd.) A kdyby Hospodin zástupů nebyl odjinud zavolal udatných reků svých, kteréž sobě jako vypulerované střely byl přihotovil, a v toulu svém složil, bylibychom v potla- • cení a pošlapání svém zůstali na věky. — A i tak, ač Bůh rozptýlil vichrem svým nepřátely naše, my však zůstali sme jako boudka v zahradě tykvové (Iz. 1, 8.) ; pustota ještě dobrých řádů tlačí nás. — Odkud to vše ? jediné, -že sme dobrého mládeže cvičení neměli, aby lidí k osazování obojího regimentu hodných dostatek byl; a neopatřímeli sobě toho, jisti budme, že k stálému pokoji a bezpečnosti svých věcí my ani potomkové nepřijdeme. Stálost zajisté zdárný zpusoii ' I ■ -i ' -v -v ■ ^ v 1 otci a církve Církve i obci na nicem, na nicem, na nicem, nez na do- ^^^^ ^^^^^^^^^ jj^- statku lidí rozumných podlé písma sv. svědectví (Přís. 11, rozumných zá- 14. a 15, 22.) nezáleží. Tak někdy Kaldejští, tak po nich Peršané, tak Ilekové, tak Římané, tak ted let minulých Hišpané moudrostí toliko a dobrou zprávou vítězili; a jiní zase, kdo se jim brániti a ubrániti mohli, ne jinak než rozumem a zdravými radami mohli. Poněvadž tedy všeho světa příkladové ukazují, že sláva národů a rodů, měst a osad, obcí a církví, toliko na lidech moudrých a rozumných záleží ; my opětliž čekati budeme, aby nám lidé takoví, jako v lese dříví, sami rostli? 198 Kap. XXIX. či z kamení jich sobě nebo ze špalků natešeme? či poče- káme, až je nám Pán Bůh zázračným nějakým porodem, mimo běh přirozený, vyvoditi začne ? O nikoli, nikoli! Naše povinnost jest o to se starati, aby naší bedlivou prací vychováváni byli; protož starati se začněme již aspoň jednou, a to hned bez odkladu. Proč hned k to- Nebo aby nyní hned opravdově od nás na to myšleno "^líír; bylo. -yUetóYá toho býti má, příčiny I. vděČUOSt pOviuuá ; *"■ II. potřeba náhlá; III. příležitost dobrá. 1. Vděčnost, pravím, napřed nás vede a vésti má na ta VlThn^ myšlení, abychom, poněvadž nás Bůh sobě (po takovém hrozném přetříbení) zase obnoviti chce, a to z gruntu, nebyli nalezeni Bohu odporní, nýbrž k tomu ochotně a horlivě napomáhali. Vidíme , jak hluboko do svých smr- dutých močidel Antikrist nás a vlasti naší mládež byl po- táhl a pohřížil, že lidsky nebylo spomožení žádného; a ai vychváceni sme mocí boží ! Co tedy nepospíšíme, dítek našich, z hrdla Molocha vychvácených , obětovati Bohu živému? Odstup ta nevděčnost. 2. A potřeba jest, abychom pospíšili. Nebo naprzněna Potieba nahia. jg^^ nebezpečně a napáchla mrzutě Antikristovými ohav- nostmi nevinné mládeže srdce ; potřeba je solenniter z toho vyvoditi, aby v nich neštastní ti kořenové udušeni byli, a aby k jiným potom ani puchu smradu toho nepřicházelo, zhájiti. Tak zajisté skrze školy první křesťanská refor- mací dobře šla, tak i druhá z Antikristství za Lutera a Filipa. Tak se Antikrist zase téhož grifu proti Kristu chytil skrze jesuitské školy; tak tedy i ostatkové Antikri- stových podešlých ohavností nejinak snáze vykořeněni býti mohou. — O potřebě opatření politie a cíi"kve již mlčím, po- něvadž málo výš navrženo, že řádů dobrých ani vzdělati ani zdržeti nelze bez dostatku lidí rozumných, a těch že odjinud míti nemůžeme, než ze škol, kteréž jsou dílny lidí. Jak. tedy po takovém zpuštění snázeji vzděláme i církev i politii, jako skrze škol vyzdvižení hlučné? 3. Vede k tomu, abychom k obnovení škol ihned ruku Příležitost žá- vztáhli, i přežádostivá příležitost, když hnízda Antikristova dostiva. ' £■ r ! j Proč na vyzdvižení takových škol ihned mysliti sluší. |99 vyprázdněna jsou, školy jesuitské a klášterové mnišští; jakož stavem a místa sama, tak i důchodové a opatření, kteréž na vychování i preceptorů i mládeže chudé obrá- cena býti mohou a mají, tak že učenými, rozumnými, uži- tečnými lidmi země naplněna býti moci bude. Nyní tedy, poněvadž se zastkvělo po kruté zimě tak veselé jaro, orati, kopati, síti, štěpovati potřebí, abychom brzy hojnou, boha- tou, veselou a rozkošnou žeň a veselé vína a ovoce sbí- rání míti mohli. Nechť i tuto při nás napomenutí Kristovo k církvi, choti své, místo má : „Vstaň přítelkyně má, krásná má, a pojd; nebo ai zima pominula, prška přestala a odešla! Kvítečko se ukazuje v zemi naší, čas prozpěvo- vání přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší" atd. (Cant. 2, 10. 11, 12.) Poslechnemeli , oslaven bude Bůh, zvelebena církev, okrášleny obce, ozdoben celý národ náš před očima všech lidí ; požehnání boží bydliti bude s námi, moudrost pravá založí v nás kořeny své; památka ne- smrtedlná svatých snažností našich a šlépěje k následování pozůstanou po nás potomkům našim, jimž posloužíme, aby byli „símě to, kteréž miluje Hospodin, synové vyučení od Hospodina, napořád všickni, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, znající Hospodina, a hojnost pokoje ma- jící" atd., jakž Bůh z zajetí Babylonského navráceným za- sliboval. (Iz. 54, 13. Jer. 31, 34. atd.) Neříkej ž tedy žádný: Cožby to bylo, aby řemeslníci, sedláci, nádenníci, ženy, děvky učení byli, a s filosofová- ním zacházeli ? Coby dělali ? — Odpovídám : Potěšená všickni budou míti myšlení při všech pracech ; mezi pra- cemi budou biblí a jiné užitečné knihy (protože je vnada mysli potáhne) čísti, i všudy a při všem boží skutky zpy- tovati, všudy a vždycky, cokoli hodné a celému zde roz- umnému obcování přináleží, vyšetřovati, všudy ze všeho Boha chváliti a tak v potěšení život zde tráviti a k bu- doucímu se radostně strojiti. Nebudeliž to ráj rozkoší, jaký pod nebem býti můž? 200 Kap. XXX. Kapitola XXX. Napomenutí všech stavů země k oblíbení rady této a k živosti horlivé při véci této. Napomenutí Nuže teáj, vj milí dítek rodičové, kterýmkoli Bůh živé Rodičům obrázky své za klenot svěřil, o těchto věcech slyšíce, roz- horletež se, abyste Bohu za šťastný prospěch a požehnání předsevzetí tohoto vroucné se modlili, u vrchností pak a kde můžete, přímluvami, prosbami a žádostmi svými na- pomáhali; dítky pak své zatím pobožné v bázni Hospo- dinově vychovávajíce, tomu obecnému šťastnému mládeže cvičení cestu připravujte. 2- ^ Vy tolikéž dítek školmistři, paedagogové, a kteří koli Preceptorům. ,. i/j- •%- < j.^i j.- t'j. ^' i -j. ^ t_ V prací mládeže cvičeni potřebovati se dáte, zadejtez, aby pomoci tyto vám zhotovené brzo k svému hlučnému užívání přijíti mohly. Nebo co vám na tom světě milejšího a žá- dostivějšího býti má, jako abyste práce své hojný užitek viděli? K tomu zajisté, abyste štípili nebesa a zakládali zemi (Iz. 51, 16.), povoláni jsouce, čeho raději žádati máte, jako abyste umění svého ušlechtilý pořádek znáti, a jak to nebe a země štípení šťastně půj de, na to se dívati mohli ? To tedy nebeské slavné povolání vaše, a tolikéž rodičů, nejdražší své klenoty vám svěřujících, k vám důvěrnost, nech vám jest jako oheň v kostech vašich, nedávající vám, a skrze vás jiným, pokoje, dokudž byste neviděli, an hoří ohněm světla toho božího všecka vlast! — Aniž komu na mysl přicházej, žeby hanba bylo učiti se neb přiučovati povinnosti své. I bláznovstvím sama v sobě jsou myšlení taková, i zhoubou a překážkou všeho dobrého. Nebo zdaž kdo z lidí dokonalost sobě přivlastniti můž? Zdali nejsme, pokud ná světě sme, vždycky učedlníci ? Ad discendum, quod opus est, nulla aetas sera videri potest, dí Augustin : Nam etsi senes magis decet docere, quam discere ; magis tamen decet discere, quam ignorare. A Seneca : Quid est stultius, quam quia diu non didiceris, non discere ? Tam diu di- scendum est, quam diu nescias; et si proverbio credis, Napomenuti všech stavů země k oblíbení rady té. 201 quam diu vivas, ut non alius vivendi, quam discendi, finis sit ! ') Vy pak jiní učení, komukoli Bůh osvícený rozum dal^ ^■ , j. X Jí 1 j.' j ^- -x- • 1 ^- UóeDým vůbec. aby o tomto předsevzetí soud cmíti, a jemu radou, priopra- vením, připřežením napomoci molil, mysltež také, abyste jiskry své, fochary své, k zanícení a rozdmýchání ohně tohoto přinesli. Rozpomeňte se, prosím, jak odplatiti sli- buje Kristus Ježíš věrným služebníkům, kteříž poděleni jsouce od něho hřivnami, tak těží, aby co nejvíc jiných hřiven vyzískali! a jak zase na nedbalých sluhách mstíti strojí, že hřivny své na zisk nevynaložili ! (Mat. 25.) Bojtež se tedy, sami jen učenými býti, jiným pak (třeba všechněm). mohouc, k témuž nenapomáhati. A zdaž nevíte, co i Seneca, slavný mudřec, napsal ? Cupio, inquit, omnia, quae scio, in alium transfundere. A opět : Si cum hac exceptione detur sapientia, ut illam inclusam teneam, nec enuntiem, rejiciam.-) (Epist. 27.) Protož máte! i i vy od Boha sobě dané umění a moudrost, nezávidtež ho žádnému, ale říkejte : o by všecken lid Hospodinů proroci byli, a aby dal Hospodin Ducha svého na ně! (Num. 11, 29.) Zvláště milé té mládeži a potomkům, toho čehož sme sami nedošli, oni však ukázáním naším dojíti mohou, i přejme srdečně, i pomáhejme skutečně. Nebo mládež dobře vésti a zvěsti, větší jest sláva než Troje dobyti, jakž kdesi Filip Melanchton ad Camerarium napsal. Mládež zajisté símě jest, z něhož aneb pšenice zdárná poroste, budeli se šetřiti, aneb koukol, stoklas, sveřepec, chamrad neužitečná, neho- dící se leč k spálení, zanedbali se. A tu co Kristus říkati ') K učení těm věcem, jichž potřebí jest, žádný věk pozdním se zdáti nemůže, dí Augustin. Nebo ačkoliv starcům více přísluší vyučovati, nežli se učiti, předce Jim více přísluší učiti se, nežli neuměti. A Seneca: Co jest nerozumnějšího, než že jsi se dlouho neučil, proto se neučiti ? Tak dlouho učiti se má člověk, pokud je neumělým, ano, jak přísloví praví, pokud žije, aby konec života a konec učení-se jedno bylo. ^) A zdaž nevíte, co i Seneca, slavný mudřec napsal? „Vše co vím", vece, „do jiného přelíti si žádám." A opět: „Kdyby mi s tou výmínkou dávána byla moudrost, abych ji zavřenu choval a s nikým se o ni nesděloval, odmítl bych ji." 202 Kap. XXX. bude, jestliže se mu z jeho revíčka nedbanlivostí naší trní nadělá? A poněvadž recte adolescentiam curare est eífor- mare quoque et reformare ecclesiara atque rempublicam, ') nám, kteříž tomu rozumíme, slušíliž mlčeti ? slušíli všeho N B. tak, jak co jde, jíti nechávati ? uác/i, prosím^ budme j ednoho staniolů \ fílí ^'*^'cha, abychom, cím kdo múz, rádi napomáhali slávě bozi týti nemůže, ci obecnému dobrému ! Kdokoli co k véd poraditi a posloužiti múze, bud připomemdim ještě neb ukázáním něčeho, neb těch, na nichž to záleží, rozhorlováním,, ach neliknuj se, ach drahým se BohVi, církvi, vlasti nedělej ! Byť kdo, sám k školám mysli nemaje, církevními neb politickými neb medickými pracemi zanesen byl, vyňat však z tohoto společného o vyzdvižení škol usilování býti se ne- domnívej. Nebo jsili povolání svému a tomu, kdož tě po- volal, věren, povinen jsi nejen sám v něm státi, ale také, aby byl, kdožby po tobě na tvé místo nastoupě, Bohu, církvi, vlasti sloužil, opatrovati. Pro tu příčinu Socratesovi ku pochvale zapsáno jest, že moha podlé darů svých obec Athénskou zpravovati, volil však v akademii mládeže cvi- čením sloužiti, pravě, utiliorem esse reipublicae, qui multos gubernandae reipublicae idoneos eíficeret, quam qui ipse gubernaret. ') Prosím pak pro jméno boží, odložte při této věci ohledu na osoby; a poněvadž, oč jest činiti, vidíte, na sprostnost, hloupost a jakékoli nedostatky těch, kdo tím hýbají, nic se neohlédejte. Odkud kdy poučení, ponuknutí, probuzení přichází, daremné jest tím se vázati; „Quod tu nonnosti, fortassisnovitasellus,"^) řekl Chrisippus. My před boží tváří osvědčujeme, že v sprostnosti srdce okolo věci té zacházíme, nic sobě odtud privátně nehledajíc, žádné chvály, žádného užitku, žádného pohodlí (kteréhož bychom lépe užili, práce takové sobě nezačínajíc), než horlivost k Bolju a církvi, a k milé vlasti milost vede, pudí, nutí nás ; nemůžem jinak, i často se Bohu za vyjevení, jeholiby to vůle ') A poněvadž dobře mládež vésti jest vzdělávati a napravovati církev i stát. ^) Pravě, ten že prospěšnějším obci, kdo mnohé kp správě její schopnými činí, než kdo ji sám spravuje. ^) čeho ty nevíš, snad oslík ví. Kněžíin. jSTapomenutí všech stavů země k oblíbení rady té. 203 a dílo bylo, modlívajíce, nic nenalézáme, než ostny usta- vičné. Protož osvědčujeme, pohrdneli kdo tím pro osobu, že Bůh, u něhož není přijímání osob, podlé pravdy soud čině, jako o svou při ujímati se bude proti pyšným nadut- cům, kteříž Bohu i lidem sami se drahými činíce, jiným v dobrých předsevzetích, pro závist a pýchu, raději překážejí, než pomáhají. K vám se také obracím kněží Hospodinovi, církve *■ Kristovy zprávcové a stáda jeho pastýři! Vím, že na vás také záležeti bude něco, abyste bud překazili svatému předsevzetí, neb napomohli. Nakloníteli se k prvnímu, na- plní se, což Bernardus říkával, že „Kristus nemá větších nepřátel, jako které okolo sebe "má, a kteříž při něm prvot- nost drží." Ale jinak jest naděje. Nechť jsou již ošemetní Kristovi přátelé pryč ; vy upřímí, k dílu Páně zanechaní, dělejtež je opravdově, a aby děláno býti mohlo i pro vás tím užitečněji, napomáhejte, jakož vámť nad jiné přísluší, o vzdělávání škol péči vésti. Nejen Petrovi Pán ovce své pásti poručil, také beránky, nýbrž napřed beránky (Jan. 21, 15.), protože snáze jest pastýřům ovce pásti, když be- ránky pastvám života, řádu stáda a berle kázně přivyklé mají. — ■ Čemuž nerozumíli kdo neb rozuměti nechce, hlou- post svou pronáší. Který zajisté zlatník sobě nepřeje, aby mu havíři co nejčistěji přehnaného zlata dodávali? Který švec nežádá, aby mu co nej vy dělán ější kůže k rukám přicházely? Budmež tedy opatrní i my, synové světla, v svých věcech, a aby nám školy co nejvycvičenějších po- sluchačů dodávaly, toho žádejme. Závist pak žádnému z vás, o služebníci Boha živého ani na mysl nevstupuj! Nebo vůdcové k lásce jste, a býti máte. Láska pak nezávidí, nehledá svých věcí, nemyslí zlého atd. Nezávidte, pravím, vy starci, mladým, že se jim dostati má, čeho vám se nedostalo. Neneste ani na- pomenutí těžce vyšší od nižších, že snad nač mysl vaše nepřišla, o tom vám oni mluví. Vezměte raději sobě Au- gustinovu mysl všickni, kterýž napsal: Senex a juvene, et episcopus tot annorum a collega, nec dum anniculo, pa- ratus sum doceri. „Já" prý „starec od mládence, a po tak dlouhá léta biskup od pomocníka, sotva ročního, ho- 204 Kap. XXX. tov jsem učiti se." A za reguli každému u nás bud Ře- hořovo napomenutí : Omneš fide pleni nitamur aliquid so- nare Deo, ut organa reperiamur veritatis. „Všickni" prý, „plni víry jsouce, snažujme se vydávati vždy nějaký zvuk Bohu, abychom nástrojové pravdy nalezeni byli." •''• K vám přicházím, přemilé vrchnosti naše, kterékoli jichž "vLXé dochoval Bůh k času tomuto, a regiment vám zase v krá- toto povinnost, lovství, krajícb a obcích navrátil; k vám se obzvláštně vztahuje řeč naše , protože vy jste ti Noélové , kteříž pro zachování dítek svých a všeho semene božího koráb vzdě- lá- ^- lati dáti máte (Gen. 6.) ; vy ta knížata lidu, kteříž k sta- vení stánku Hospodinova napřed a nejvíc máte skládati , aby řemeslníci, které Bůh naplnil duchem svým k vymý- šlení vtipných věcí, meškáni nebyli (Exod. 35.) ; vy ti Da- vidové a Šalomounově, kteříž k stavení domu Hospodinova řemeslníky shledávati, a jim bohatě potřeb dodávati po- vinni jste (1. Par. 29. a 1. Reg. 6.) ; vy setníkové ti, kte- říž, chceteli od Krista milováni býti, lidu Kristovu školy žádný vrcii- stavčtí mátc (Luk. 7, 5.). Sla"ze Krista jjrosím, skrze iiostein nasím gapuštěnou náramně mládež, skrze budoucí naše milé po- uic lepsilio a -^ ^ _ _ J^ sitivjíějšiho po- tomstvo, prosím, přiložte mysl! Věc opravdová jest, veliká íiati aui poraditi jggf slavuá íest, veřeíného všech vzdělání se dotýkaiící. neiuux nad toto. , , . , J t) Smýšlím cele o vás, ó vlasti otcové, že kdyby nyní někdo přijda, místnou radu dáti sliboval, jakby snadným ná- kladem města naše pro lepší napotom bezpečnost zna- menitě ohrazena, jakby mládež k válečným věcem snadně vycvičena, a k jakékoli potřebě vojsko hned pohotově jmíno, jakby také dobrý politický regiment po všech obceoh na- řízen, jakby řeky všecky plavné naše a kupectvím napl- něné býti mohly atd., žehy slyšení měl, a péče jeho o vaše a vaší vlasti dobré žehy oblíbena byla. A.le ai, více jest tuto ! Nebo cesta se ukazuje k dosažení lidí takových, kteřížby všelijakých řádů, bezpečnosti, pohodlí, ozdob a ušlechtilosti celé vlasti kořenem a podporou byli , a toho nad nynější pomyšlení více vymýšleti a vzdělávati uměli. ĚekK tedy Dr. Luther (k vyzdvižení škol měst říšských na- pomínaje), že „naložilli se kde na stavení a vzdělávání měst, hradů, pevností, zbrojnic a zbraní proti nepřátelům dukát jeden, sto vynaložiti na vycvičení jediného mládě- Napomenutí všech stavů země k oblíbení rady té. 205 uečka, kterýžby dobrým a osvíceným mužem jsa, jiných užitečným vůdcem býti mohl, potřebí, proto prý, že po- božný a moudrý člověk nejdražší jest v obci klenot, na němž víc než na krásných domích a hradích , víc než na hromadách stříbra a zlata, víc než na měděných branách a závorách záleží", (čemuž i Šalomoun přisvědčuje Kázat. 9, 13. do konce.). íleklli pravím ten svatý muž, že pro vycvičení třeba jednoho člověka v moudrosti žádného ná- kladu litovati nesluší, což řekneme, když se ted k veřej- nému, a tak mocnému, a tak snadnému a libému všech všudy cvičení brána odvírá ! Co díme, když Bťih prameny darů svých jako řeky hojné k nám obrací! Co když sláva jeho zastkvívá se, aby přebývala s námi v zemi naší! Pozdvihněte o knížata svrcliku bran svých , at vejde hrál n. j;. slávy ! Pozdvihnete vrat věcných^ af se mezi vámi usadí sláva jeho! {Žalm. 24. J. Vzdejte velikomocní., vzdejte Hospodinu sílu a cest ! Vzdejte slávu příslušnou na jméno jeho ! (Žal. 29.). Buď každý z vás Davidova ducha ^ „nevcházej do stánku domu svého , nevstupuj na postel ložce svého , nedej usnouti OGÍm svým, ani zdřímati vičkám svým, dokudz byste nenašli odpočinutí Hospodinu k utvrzení příbytku jeho r (Žal. 139, 3.J. Isieohlédejte se na nákladíček nějaký! Dejte Bohu Potřebaii u něco, a dá vám tisíckrát více zase! Rozpomeňte se, co Bůh lidu svému z Babylona vrátilému sliboval, jestliže na dům jeho něco naloží. „Zkuste mne v tom'', dí Hospodin, „nezodvírámli vám průduchů nebeských, a nevylejili na vás požehnání, že neodoláte" (Mal. 3, 10.). Rozpomeňte se, jaké jste příklady slepě horlivé štědrosti vídali na mo- dlářství a pověrnou tu a povětrnou marných lidí boží službu ! Pohledte na samy třeba jesuitské školy ! Co se tu nedávalo, co nesypalo, jen aby novověrec neb chytrák je- den za druhým učiněn býti mohl ! Měli hle svůdcové světa, skázcové mládeže, zrádcové obcí a mést takové štěstí, že pod zámyslem mládeže cvičení přicházejíce, hrady vyzdvi- hovali, zboží a statky hltali, ode všech ještě k tomu čest a pochvalu měli; a my Kristovi služebníci, Kristu, ne sobě shromaždující, ne vašeho než vás hledající, místa najíti moci nebudeme? Nastavěli oni pro Antikristovy mezky kladu na to, jak dělati V 206 Kap. XXX. paláců takových ; a my pro Kristovy beránky jesliček vyzdvihnouti moci nebudeme? „Mé jest stříbro, a mé jest zlato", dí Bůh (Hagg. 2, 9.) ; protož jemu na jeho službu a poctu všeho vynakládati žádný se neliknuj. Nebo ša- fářem jsa, nedáváš svého nic, ale Pánu svému k zalíbení jeho vlastní věci vynakládáš. Sic nám na osvědčení budon v den soudný modláři, a štědrostí svou nám k hanbě budou ; kteříž kdyby jinak byli poznali, jinakby byli dělali. Rozpomeňte se také, jaká ste po ty časy těžká bře- mena vystáli, jaké daně a kontribucí tyranům a modlářům, svým a dítek svých vrahům, dávati museli! někteří čá- stečku jmění svého, aby ji vám užiti dali, vykupujíce, a někteří, pro zachování svědomí svého a dítek svých bez poskvrny, i to opouštějíce. Bůh pak, ai, vzal to tyranům z moci, a vrátil vám ! A nebudete chtíti i tak předce obětí z toho Bohu dávati? Hledtež, aby vás nepostihla nepra- vost, kdyžby vás z nevděčnosti k Bohu vlastní srdce vaše přesvědčilo! Zvlášť, když Bůh od vás ani desátého dílu nežádá toho, čeho tyrané na vás mocí dobývali. Takližby pak lehýčké boží nad hrozné onono a olověné Antikristovo břímě předce těžší se zdálo? Mnozí z vás, zmámeni j souce od svůdců těch, sypali ste jim jmění čka svá, a strkali dítky své. Nyní pak milosrdenstvím božím vychváceni jsouce, nepospíšíte i dítek svých, z hrdla Molochu vychvácených, obětovati Bohu živému, i k vzdělání stánku jeho snášeti dobrovolných obětí svých? Vy páni vracíte se k svým dvorům, ovčincům, lukám, chmelnicím, vinicím, rybníkům atd. Přejtež tedy nám, abychom také boží dvory a ovčince, boží rybníky a sádky, boží viničky a zahrádky (v nichž by rostla a množila se jako kvítkové mladátka boží) zpravovali a osazovali! A nejen přejte, aby se to dalo, ale pomáhejte, jako „pomá- hala knížata izraelská i všecken lid Salomounovi, každý k stavení chrámů přinášeje do pokladu božího, co nejdraž- šího měl; tak že se veselil lid, jedni z druhých, vidouc, že tak ochotně obětovali." (1. Par. 29, 6. 9.) ííapomenutí všech stavů země k oblíbení rady té. 207 Z a T í ť k a. Dejž i nyní Hospodine v srdce lidu svého a v srdce všech předních v lidu svém ducha dobrovolného k obě- tování tobě ochotnému darů a obětí k chrámu tvému! Nebo tvá jest, o Hospodine, velebnost i moc, i sláva i vítězství, i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi; bohatství i sláva od tebe jsou, a v ruce tvé jest i to, koho ty zvelebiti a upevniti chceš. Nebo kdo sme my, abychom mohli moc míti k tak dobrovolnému tobě obětování? I to z ruky tvé jíti musí. Nebo my příchozí sme před tebou a hosté, jako i vŠickni otcové naši ; dnové naši jsou jako stín, běžící po zemi, bez zástavy. Hospodine, Bože náš, cokoli připravujeme k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, to vše z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci. Ša- lomounům tedy svým dej srdce upřímé k činění vůle tvé a vzdělání tobě domu toho, k němuž připravujeme potřeby! (1. Par. 29, 9. atd.) A poněvadžs povstal, Hospodine, roz- prchli se nepřátelé tvoji, utekli ode tváři tvé, kteří v ne- návisti měli dědictví tvé, tak že spravedliví veselíce se před tebou poskakují, a plesají v chrámě tvém; již tedy Hospodine deštěm štědrosti hojné skrop dědictví své, a aby neumdlelo více srdce jejich, milosrdenstvím svým za- vlaž a očerstvi je. Dej lidu svému slovo své a zvéstují- cích je zástupy veliké. Přebývejž na hoře své, a osýpej dědictví své dobrodiními svými. Potvrd toho Bože, cožs působiti začal mezi námi (z Žal. 68.). Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech je- jich. Budiž nám přítomná ochotnost Hospodina Boha na- šeho, a díla rukou našich potvrd. (Žal. 90, 16.), V tebe sme doufali Bože, nedej nám zahanbenu býti pro milo- srdenství své! Amen i Amen. Navržení krátké o obnovení škol v království českém. I. Slavná obnova a rozkošné církve i politie české i všeho národu před očima jiných národů zkvétnutí (když Bůh vrchnost dá podlé srdce svého) na novém, moudrém a rozšafném škol založení záležeti bude. II. Kterýmž novým škol založením obmýšleti se musí : 1. Aby všecka v národu našem mládež, bohatá i chudá, obojího pohlaví, beze vší výmínky, netoliko čísti a psáti učena byla, ale také známosti všelijakých božských i lid- ských vécí, cokoli jmenovitě Člověku k přítomnému i bu- doucímu životu napomáhá, ke všeho povědomosti aby jim slouženo i poslouženo bylo. 2. Tytéž školy aby byly mládeži mravů počestných ke všelijakému rozumnému na světě obcování ji formující. o. A nad to aby byly pravé semeniště církve, všecku mládež celému křesťanskému umění a pravé boží bázni (na níž všecko blahoslavenství záleží) právě vyučující. 4. Mimo to pak všecko, aby ještě každý rok na sta učených (a to právě učených) v umění jazyků i všeliké moudrosti dokonale vycvičených lidí z týchž škol vychá- zelo : odkudžby osvícení, moudří a všelijak způsobní zpráv- cové církví i politie ve všech stupních bráni býti, a všecko čím dále plněji v květ jíti mohlo. III. K čemuž všemu, aby to ani nemožné ani ne- snadné nebylo, z milosti boží cesty nalezeny jsou, jestli že jen milé vrchnosti Bohu se v tom propůjčiti, a aby to boží poskytnutí k cíli dovedeno bylo, napomoci chtíti budou. Navřž«ní krátké o obaoveQÍ škol v království českém. 209 Ukáže se tedy : 1. jak je to možné? 2. jak snadné? 3. čím tu vrchnost napomoci můž? IV. Možné bude , aby všecka celého národu mládež do 12 let věku svého čísti a psáti (a čehokoli k dalšímu věku podlé napřed položeného navržení potřebuje), jiní pak, kdo učenými slouti mají, do 24. léta jazykům čtyřem : če- skému, latinskému, řeckému a hebrejskému všickni, a komu toho potřebí i německému, franskému, vlaskému, a přitom každý in omni scibili mediocriter '), své pak professí do- konale, vynaučeni byli. Možné to, pravím, bude. jestliže se dobře školám čas a práce rozměří: totiž jestliže 1. dosti času k učení a k cvičení těch, kdož lidmi býti inají, bude vzato, a jmenovitě 24 let (od narození počítajíc); 2. čas ten rozdélen bude na 4 školy, aby každé škole šest let se dostalo; 3. a jestliže každá škola míti bude šest kiassí, na každý totiž rok jednu; 4. a každá classis míti jisté své pensum aneb oukol, co za ten rok zpraviti a kam dovésti, neproměnitedlně ; 5. a to pensum bude-li na měsíce, dny a hodiny, pěkně proportionaliter rozměřeno, 0. a k tomu rozměření všickni, docentes eť discentes '^). budouli státi. Tak půjde a cíle svého nevyhnutedlně dojde naměření. V. Nebo jakož strom z maličkého jadérka neb semene se počíná, však co rok v jiné a jiné ratoléstky a k síle přichází; tak i s člověkem jest, na těle i na mysli, jme- novitě, že se nerodí velikým, ale velikosti zrostem nabývá. Aniž možné jest nevzrůsti, jestliže se jen příčin k zrostu napomáhajícícli nedostává, a roste všecko mile rádo, bez všeho násilí, s libostí, když toliko zahradník umělý jest, toho, čeho k zrostu potřebuje, povlovně a rozšafné dodá- vající. A jakož k zrostu těla lidského dost jest 24 let (kteréž také k tomu odměřil stvořitel), tak i k zrostu mysli, t. k vycvičení člověka k všelikému umění, tentýž čas po- stačuje. Nebo ve čtyrmecítma létech mnoho jest hodin, a člověk každou hodinu mnoho slyšeti, čísti, vyrozuměti a naučiti se můž, a dáno jest lidské mysli, aby nikdy zahá- *) ve všem, což věděti lze, prostředně. *) učitelé i žáci. Komenslfý, diflíiktika. i"i g.10 Navržení krátké o obnovení škol v království českém. leti nežádala, nýbrž nemohla, než po nějaké libé pastvě vždycky oči, uši a všecky smysly obracela. Protož trefili sejí toliko rozšafně vnad jejích dodávati, nepodobné, k víře, jak sobě toho mnoho v nemnohých létech vypořádati můž. H^' ' 'YI. Ten tedy čas na čtyry sexennia rozdělíc, budou k cvičení lidí moci býti čtyry školy: 1. Škola mateřská, t. j. mateřský klín, od narození až do léta věku šestého. 2. Škola oljecní, česká, v každém městě, městečku, vši (bez výmínky) jedna, v níž každý držán bude od léta 6, do léta 12. 3. Škola latinská, v níž jazykům a uměním vyšším učeni a do 18. léta zadržáni budou. 4. Akademia ku projití plnému té professí, k níž kdo oddán bude: theologie, medicíny, jurisprudentie, filo- sofie, též dvě neb tři léta ku péregrinacím, ') a to vše do léta 24. neb 25. aby vykonáno bylo, a každý již k svému povolání (jako strom, jehož ovoce čas přišel) obrácen býti mohl. První škola bude v každém domě, kdekoli Bůh dítky dává; druhá v každé obci, městě, městečku, vsi; třetí v každém městě krajském; čtvrtá t. akademie dosti bude jedna v celé zemi, v hlavním totiž městě. VIL V každé té škole všemu tomu trému, což člo- věka člověkem činí (pobožnosti, mravům a umění liternímu v známosti i věcí i řečí), učeni býti musejí ; však po stup- ních, aby vše jedno druhému cestu strojilo, jako na stromě z každého letošního pupence druhý rok bude ratoléstka, s svými opět pupenci, třetí, čtvrtý, pátý rok totéž opět; odkudž jde, že se každý rok všecko samo sebou množí a sílí. A jakož se na stromu vždycky, které jemu na ten rok ratolesti přibyly, vidí, tak cvičení mládeže na tak zře- tedlné terminy rozděleno býti musí, aby necessario *) každý rok prospěch patrný býti musel. Protož každá ta škola své classes míti musí (zvláště pak a neproměnně česká a latinská), a to podlé let, každá totiž šest classí, k tomu cíli, aby každý za rok jednu klassi projda, nevyhnutedlné toho roku v tom, v čem prospěti má, prospěl, a žádný ani pominut ani obmeškán býti nemohl. VIII. Musí zajisté na každou klassi každé školy tak ^) k cestování. -) nevyhnutedlné. Navržení krátké o obnoveni škol v království českém. 211 mnoho a takových věcí^ jak mnoho a jakých věk ten bez nesnáze za rok pochopiti, a v nich vycvičen býti mňž, od- měřeno býti. IX. A musí opět všecko to na měsíce, dny a hodiny tak rozměřeno býti, aby každá hodina, den, týden , měsíc svůj odměřený oiikol měl, a chybiti nikdež nic nemohlo. X. Jakož nechybí, jestliže jen všickni, docentes a dis- centes, k tomu rozměření státi budou, aby se každý rok, měsíc, den, hodinu, co se dělati má, dělalo bez obme- škávání. XI. K čemuž státi nebude nesnadné, protože 1. čtyry toliko hodiny za den s učením se stráví, ráno dvě a od- poledne dvě; ostatek doma ku práčem a posluhování rodi- čům, aneb sic k cvičení jakémukoli jinému zanechá se, 2. a nebudou ani v tu hodinu přes moc hnáni, protože se nikdy víc nevezme, než co preceptor za jedné čtvrt hodiny dokonale nejen předložiti ale i vysvětliti a k vyrozumění plnému podati moci bude ; druhé čtvrt hodiny budou to sami repetovati, psáti a v tom se cvičiti, způsobem hry a na koncertací jedni s druhými; naposledy přijda zase pre- ceptor, examinovati to bude. Tak každou hodinu maličko třeba přidaje, jen když bude najisto a pořád, jistý, stálý, mocný a veliký bude prospěcli. XII. Což vše máli nejen možné, ale i snadné a libé býti, musí předně methodus docendi dobrý, jistj^, snadný, libý ustanoven býti, aby všecko učení a cvičení nejinak než jako ze hry Šlo, a mysl mládeže jako vnadou, čím dál tím hlouběji, vábena a tažena byla. Jakýž metod z milosti boží již větším dílem vyšetřen jest, a ostatek den po dni lépeji se dávati bude. XIII. Druhé, musejí podlé toho metodu všecky knihy, co jich koli do všech škol a klassí potřebí, formovány a zhotoveny býti, tak aby všickni mládež cvičící, co který rok, den, hodinu dělati a udělati mají, jako na tabulatuře viděli, a o ničem pochlebovati, na ničem se zatínati, na ničem meškati potřebí nebylo. Kteréž knihy dvoje budou: jedny, ježto se discipulům do rukou dají, každá v sobě to, co tomu roku a té klassí náleží, plně obsahující. Druhé pro preceptory budou, informatoria nazvané, ukazující, jak 212 Navržení krátké o obnovení škol v království českém. podlé oněch knéh s discipuly v čem postupovati mají, aby všecko s rozumem a užitkem děláno bylo. Oboje ty knihy budou krátké a jadrné, jimižby se jako klíčem rozum lidský odmykal, a mysl k spatřování a dovtipování se sama z sebe divných věcí nastrojována byla. A takovéiknihy již na ně- kolik klassí zhotoveny jsou. XIV. Třetí, i to k tomu aby školy snáze opatřeny byly (zvláště z počátku ; nebo potom se učení muži bohdá rozmnoží jako vrbí po tekutých vodách), nýbrž aby podlé metodu toho nového a knih těch zhotovených všecko jíti mohlo, napomůž, jmenovitě aby v jedné klassí nebyl než jeden preceptor, přes celý rok každou hodinu sám všecko při všech dělající, tak jako jediné slunce nebeské všecken svůj svět samo osvěcuje, zahřívá, obživuje, a jediný peň neb snět celý svůj strom (by na tisíce ratolestí měl) sám zdržuje, nese, krmí, živí atd. Což vidíme, že se s užitkem děje, a kdyby se jinak dalo, confuzí by byla. XV. Ale díš: Jak to býti muž, aby jediný preceptor celé škole, zvláště hlučné, stačiti mohl ? — - Odpovídám : Vyšetříny již jsou k tomu cesty, aby jak snadno slunce celé zemi světla a tepla, a snět celému stromu mízy a síly dodávati stačuje, tak snadně preceptor, by na sta bylo v klassí discipulů, všechněm sloužiti mohl, nýbrž aby mu to nic tíže nepřicházelo, se dvěma neb třmi sty pracovati, nežli jako se dvěma neb třmi pacliolaty. Což může hfti a l)ude bohdá takto: 1. Aby se do školy žáci nepřijímali leckdys (jako bývalo j)Osavád), než jednou v rok toliko, k. p. zjara na sv. Kehoře, aneb raději na podzim na den Všech Sva- tých ; a tu co jich koli bude, by na sta, všecky spolu vzíti a vésti (již žádného ani nepřipouštěje) celý rok. Tak za- jisté slunce nebeské jednou v rok (z jara) všecko, co růsti má, spolu sobě na práci vezma, spolu k zrostu vede, a s nimi celé jaro, léto, podzim popracujíc, přes zimu jim zase odpočinutí dá. Tak impressor ne na každou knihu obzvlášt litery sází, než jedním nasazením co nejvíc jich tlačí, a jde všecko mile od rukou a najisto vždycky, když se jednou jen forma dobře zpraví. 2. Aby v jednu a touž hodinu vždycky všickni v škole jedno a též dělali, a žá- dnému jiného nic ani psáti ani čísti ani míti se nedopou- Navržení krátké o obnovení škol v království českém. 213 štělo. Tak okolo jedné materie všech mysl brousiti se bude, jedni od druhých pochop bráti, a preceptor bude beze vší roztržitosti v mysli své, ješto když posavad ne- jednostejného prospěchu discipuli vedle sebe byli, jeden to, jiný jiné dělaje, bez tesklivé, pracné a škodlivé roztr- žitosti jich samých i preceptora býti nemohlo, o. Aby s žádným samým ijreceptor nikdy nepracoval v ničemž (jakž bývalo posavad bud podlé osob, neb že nevěděli jak jinak), ale všecko se všechněmi, aby co se koli předkládá, na obec bylo, a všechněm se hodilo. Jakož zajisté slunce na výsosti stojíc, jedněmi a týmiž paprslky osvěcuje a zahřívá všecku zemi, tak preceptor na katedře stoje, jedněmi a týmiž slovy, jedním a týmž před oči psaním a malováním, všechno všechněm ukazovati mM ; jen budeli je sobě uměti pozorné učiniti, aby na ústa a ruku jeho vždycky ve všem ohled majíce, po něm ilmed všeho vypovídati, psáti, dělati se cvičili. Načež, jak to býti má, také již grifové ueomylní vyhledáni jsou, jako i na to, jakby examen každé lekcí a každé exercitací krátce konána býti mohla, aby předce o všechněch, že chopili a udělali, co chopiti a udělati měli, jist byl preceptor. 4. Může i jjomocníky míti preceptor, kteřížby mu dohledati ke všechněm pomáhali, aby žádný nemohl býti obmeškán neb zapomenut, a to tak: Každý preceptor, když bude v čas promocí stádečko své do vyšší klassí míti pustiti, nech sobě tolik z nich zanechá, kolik desátkft novýcli žáčků k svému cvičení přijíti má, a spořá- daje je sobě po desíti, každému desátku jednoho z nich za decuriona představí; jehož povinnost bude (jakožto paedagoga) : 1. šetřiti, aby všickni vždycky tu byli. 2. Pře- hlédnouti jím, než preceptor přijde, knihy a exercitia, máli každý, co míti má, s sebou. 3. Hleděti, aby pozo- rovali všickni, když preceptor mluví a učí, a dělali, když co dělati káže. 4. A poněvadž sami ti již minulého roku prošli, a věci jim známé jsou, pomáhati také novotným těmto, zvláště zpozdilejším, kde a v čem potřeba, poněvadž snáze a s menším ostýcháním rovný rovného i ptá se i učí. 5. Svornosti také a jiných ctností strážcové budou tíž de- ourionové, summou pomocníci praeceptorovi v svém desátku, tak však, že preceptor předce každý den ke všechněm 214 Navržení krátké o obuovení škol v království českém. dohledati přijde, protože repeticí a exaniinováiií častá budou a vesměs. Tak všecko suadué, vesele a s užitkem velikým půjde. XVI. Ale tu na vrchnosti, jak nejvyšší, tak i jiných záležeti bude, aby to, což z vnuknutí božího dobře namě- řeno, s pomocí boží a jejich šťastně také k skutku při- vedeno bylo. Napomoci pak může vrchnost: 1. Oddáním na školy důchodů Jesuitských a klášterních; kdež ty věci bez toho pobožným oumyslem od pobožných předků obě- továny byvše, jinam než na pobožná předsevzetí, slávě boží, vzrostu církve, vzdělání vlasti napomáhaj ící obráceny býti nemají. 2. Opatřením po všech, kde prvé žádných nebylo, škol a preceptorů. Školy se vystavěti a precep- torům vychování zříditi musejí, jmenovitě bud ze sbírky též obce, aneb bylaliby malá a chudá, z klášterních oněch důchodů, budouli moci na tak mnoho pramenů rozvedeni býti, aneb i ze svých důchodů vrchnosti něco na tak svaté předsevzetí upustíc. 3. Opatřením dítek chudších rodičů, a ovšem pak sirotků, kde a odkudby vyživení míti mohli, dokud v škole budou. Načež nenesnadná cesta bude, aby kdo dítek nemá, na živnosti požehnání boží maje, chudé dítě neb sirotka jednoho neb víc chovati povinen byl dle uznání vrchnosti. Neboť musililiť pánům psy robotou vy- chovávati, proč ne poddaných jejich? proč ne dítek bo- žích? kteříž klenotem vlasti a církve býti mají? Všelijak spravedlivé jest. Mimo to kdo nemá než j edno dítě, statček v rukou maje, může druhé chudé přivzíti, a bude i almužnu konati. Bohatí, kolik synů a dcer mají, tolik cizích chu- dých pacholátek neb děvčátek chovati mohou, a budou tím Boha ctíti z statku svého, napomohou obci a církvi potě- šené, a dobudou sobě i vlasti tím hojnějšího požehnání. Nebo Bůh, když tím řádem ctěn bude, poctí nás zase, dá léta dobrá, pokoj, úrody, zdraví atd. 4. ISaposledy, napo- moci povinna bude vrclmost zřízením inspektorů a defen- sorů, kteřížby nad školami ruku drželi , a aby se všecko podlé řádu, kterýžby ustanoven byl, dalo, přidrželi. Jme- novitě nad školou mateřskou dohlídači budou kmotrové, rodiče, aby při dítkách povinnost konali, přidržející, nad obojími pak zprávce církevní s staršími jedné každé církve. Navržení krátké o obnovení škol v království českém. 215 Nad školou obecní inspektorem bude zpřávce církevní každý v městě, městečku a všech, kteréž k osadě jeho přináležejí, item úřad téhož města, městečka, vsi. Nad školou latin- skou děkan kraje toho s přidanými rozumnými a pobožnými scholarchy. Nad akademií pak biskup (bylliby, neb ad- ministrátor) a zvolení k tomu ze stavů vyšších scholarchae neb defensores. XVII. To učinili naše milé vrchnosti, budou z toho míti : Předně, svědomí dobré, že nepominuli za svého věku posloužiti vůli boží v tom, v čemž ji poznali. Zatím pože- hnání božího očekávati moci budou; nebo nestavějícím chrám svůj na onen čas k živnosti čině napomenuti, a aby nelikňovali a nelitovali nákladu na poctu jeho, řekl : „Zkuste mne v té věci, dí Hospodin, sneste desátky a prvotiny do domu mého., nenaplnímli vám stodol vašich." Naposledy užitek nevýmluvný bude dostatek lidí potřebných v každé obci i celé vlasti, že k čemukoli platnému poddaných svých (dosti vybroušených majíc) užívati moci budou, á i z nich muži velicí k ozdobě celé vlasti povstávati budou. ^ Smiluj se Hospodine nad dědictvím svým^ a dej, af po žalostném tomto spuštění jako zahrada Eden zase zkvetneme k slávě jediného tvého jména Bože požehnaný na věky ! 216 v rukopise nalézáme trojí titul knihy této: První, jenž položen jest v čelo knihy naši. Dmhý takto: PAEADISUS ECCLESIAE renascentis, Ráj církve znovu se rozzelenávající, to jeet nováj jistá, ušlechtilá forma rozkošného mládeže křesťanské v pobožnosti pravé, v mravich ušlechtilých, a v uměni jazyků i všelijaké moudrosti cvičení: Jakby jakožto strůmkové ráje božího rozšafně štěpováni, zavlažováni, okopáváni, okeěťováni a vedeni jsouce, zdárně, spanile růsti, zelenali se, kvésti, i hojnost Bohu a církvi pěchotného ovoce nésti mohli. Rukou Komenského pak připsán titul třetí: Pakli takto? PARADISUS BOHEMIAE, Ráj český, tú jest O novém, umělém, veřejném a hlučném naložení škol, jimižby církev a politia česká, po svém žalostném a ohavném spuštění rozkošně jako zahrada Eden zkvésti mohla. 217 Na lístku přiložfiném k předmluvě stojí rukou Komenského po- znam^ejaáao : 1650. 20. Juli. Smilujeli se kdy Bůh a odevře zase bránu do vlasti, a k za- kládáni škol svobodu. — v dedikací užiti i toho za důvod, že kdysi školy majíc špatné, troštovali se peregrinacími, tam lapati a nahrazo- vati troufajíce. Nyní s těch troštu sešlo, pro zchuzení všech všudy. Pročež nejlepší pod nebem rada, doma sobě vyzdvihovati školy hlučné k naučení tím šťastnějšímu mládeže. Ku kap. XIV. přidána tato poznámka: Ukázati v kap. této, že učiti přirozené jest člověku, snadné, lehké, libé, protože P. B. k tomu nejen nástroje dal, ale i chuť. Nebo že učiti se znáti všeho nic není než prohUdati. Učiti se dělati, nit není než zvykati. Učiti se vymlouvati, nic není, než s jiným se sdíleti. Již pak přirozené jest člověku i pásti oči, uši, chřípě, jazyk po vě- cech libých (jacíž jsou všickni skutkové boží v světě), i pokoušeti se o všecko podobné, co se mu líbí, i sdíleti se rozmlouváním společným, protože tvor společnost milující jest, jen mu všeho formu ukážíc. První snadno ukázati se muž příkladem zrcadla neb oka a malováni. Nebo skrze podobizny a vyobrazení jich všecko se děje. Ku příkladu; Bůh rozličnou svou moudrost vyobrazil v tv ořích a v písmě, a v Synu svém; tvorové dotýkáním, spatřováním atd. vyobrážejí se v smyslech: oku, uchu, chřípích atd. Ze smyslů jdou tytéž podobizny do mozku, kdež je mysl spatřuje, a s nimi se kochá. Toho, co v mozku (v mysli) jest. podobizna jest slovo vyřknuté; vyřknutého slova obraz psané slovo aneb udělané jakékoli zevnitř dílo. Protož netřeba než vésti člověka opatrně, t. dobrým příkladem, znenáhla a pozorně, skrze svět, oka- zovati mu všecko (daje totiž viděti, slyšeti, cítiti, koštovati, makati všecko) a jak čemu říkají, jmenovati; hned se ho všecko jímati, a v smyslech a rozumu váznouti bude, nýbrž nemožné bude, aby se ne- jímalo a nevázlo tím hbitěji, hlouběji, stáleji, čím kdo jadrnějšího vtipu, soudu, paměti dosáhl. NB. Artes pak nic nejsou než imitamen naturae ^) atd. Tu již exempla v kap. XIV. položená pořád. ^) následování přírody. 218 Alsted Jan Jindřich roz. v Herborně 1588, zemřel tamz co professor filosofie a theologie 1638. Ziistavil hojně spisův. Nám Čechům je zvláště tim památný, že byl učitelem Komenského v Herborně. Ándreae Jan Valentin roz. 1586 ve Vurteraberku, t 1651 co praelát. Byl proti všemu mechanickému ve školách, jm. při vyučování la- tině a katechismu. Jeden ze zbožňovatelův jeho praví, že kdyby měl moc někoho vzkřísit z mrtvých, jiného by nevzkřísil než An- dreae. Také Kom. ho přede všemi chválí (str. 16), i byl s ním v literárním spojení. Článek ..Komu se poslouží pomocmi těmi" (str. 13) napsal na požádání Komenského Andreae (latinsky). Arcliimedes, slavný mathematik a fysik; roz. v Syrakusách r. 287 před Kr. Známý jest výrok jeho: „da mihí punctum et terram movebo" — dej mi nepohnuté místo a zemi zvednu. Jest ná- lezcem hydrostatického zákona, dle něhož těleso tolik váhy své ztrácí, mnoho-li váha zapuzené od něho vody obnáší. — Archi- medický šroub. — V druhé punické válce proslavil se háje rod- ného města svého proti Ěímaniim; město ale předce padlo, a A. nalezl tu v bojí co stařec 751etý svou smrt. Frey Jan Caecilins, Bádeňan, lékař; zanášel se ale též filosofií, jsa professorem předmětu toho v Paříži, kdež i zemřel 1631 morovou ranou. Knihy od něho sepsané jsou nejvíce obsahu filosofického, ale též „milostná didaktická" vydaná 1629 v Paříži. Grianm vydal nějakou didaktiku r. 1629, jak Kom. str. 16. uvádí; jinak ale nelze se ničeho o něm dopíditi. Helvich Krištof čili Helvicus, roz. 1581 v Hessensku, doktor a pro- fessor theologie, jakož i professor východních řečí v Giessenu. Znal se také v lékařství a měl pověsť dobrého grammatika. I y di- daktice pracoval, ale vavřínů si na tomto poli nedobyl. Bylť jeden z těch učenců, kteří posuzujíce k rozkazu lantkrabí Ludvika me- thodu Ratichovu (1612), do nebe ji vychválili. Hippokrates, slavný lékař řecký, byl živ ok. r. 400 před Kr. ^ Jeďén spis jeho má titul ,,Aforísmí" (áqpoptff/tot), a obsahuje jadrné, pa- mátné výroky. - Batich Volfgang nar. 1571 v Holštýnsku. Vymyslil zvláštní didaktický systém, o němž aspoň on sám to přesvědčení měl, že všem vědám dle něho učiti lze. Roku 1612 podal říšskému sněmu ve Frank- furtě shromážděnému pamětní spis o této methodě své, ale ne- potkal se s příznivým výsledkem. Methodu svou nabízel za veliké peníze na prodej, ale nenalezl kupcův. Mrtvicí byv raněn, zemřel r. 1635 v Rudolstadtu. — Zásluhy jeho o školství j-sou nenepatrné, a to ne tak budováním něčeho nového a plodného, jako spíše tím, že ukázav na dosavadní nešvary ve školách, na neodkladné od- stranění jejich nastupoval. Hlavní jeho dílo jest „Nova Didaetica." — V snahách a působení Komenského shledáváme se na třech důležitých místech s jménem Ratichovým: r. 1612, 1628, 1642, o čemž obšírněji v. „Posel z Budce" 1871. č, 29, --: 219 Ritter Frant., kazatel a mathematik ve Falci. Napsal knížku o pe- dagogice. ^ Řehoř !\azianský, jeden ze sv. Otců, věrný přítel Basilia Vel. a jeho spolužák ua slovutné škole Athénské. Má pověst nejslavnějšího řečníka církve řecké. Byl velmi horlivý a výmluvný obhájce víry v božství Kristovo, pročež i „9sáloyos"' se nazývá, (t 390). Scaliger Josef Justns žil v druhé polovici XVI. a na počátku XVII. věku ve Francii, znal se výtečně v literatuře klassické a orien- talské. Vives Jan Lndvík, Španěl, roz. 1492 ve Valencii, stal se professorem v Loven, a byl od Jindřicha VIII. povolán do Anglicka za domá- cího učitele princezny Marie, t 1540. — Vives, Budaeus a Eras- mus platili svého času za triumviry vědeckého světa, zvláště o Vi- vesovi šel hlas, že v přemýšlení předčil všecky své vrstevníky, jiní ale slávy té přáli Erasmovi. Z jeho přečetných spisů mají tyto obsah pedagogický; De ratione studii puerilis epistolae II. De tradendis disciplinis s. de institutione Christiana, — Satellitium animi s. symbola Principům institutioni potissimum destinata. Seznam některých cizích slov tuto užívaných. akt skutek, případ amphitheatrnm divadlo anomálie nepravidelnost, výmínka argumentOTati souditi, úsudek činiti ars, artes umění antnor, autor skladatel knihy, kniha, antores spisovatelé, au- tory evolrovat knihy čísti axióma zásada, zásadná věta centrum střed classis třída, v klassi traktovati v třídě přednášeti coUoquium rozmluva commentar, komentár výklad, per commentarios skrze vý- klady compendinm (krátký) soubor, se- brání conclnsl zavírka constrnovati tvořiti, spojovati, ve věty skládati decurie sbor desíti členů delineací napodobení dialekt nářečí discent discipulus žák, učeň : stoupenec (str. 1.) disciplina nauka disposicí rozvrh edicí vydání, vydání knihy epitome krátký přehled ergo tedy examinovati vyslýchati exem^lnm příklad exercicie, exercitací cvičení fechtoyati šermovati figura podoba forma podoba, způsob, jakost; - formoTati tvořiti, vytvářeti, pů- sobiti , vzdělávati ; sformovati vzdělati, způsobiti, přizpůsobiti ; foremný pěkný, sličný fortel výhoda, způsob fráze způsob mluvení fundament základ, základní pra- vidlo; z fundamentu důkladně fundovati založiti fysika přírodopis (pózu. str. 53.) gleych rovnost, míra grif způsob grobián hrubý, nezdvořilý; gro- bianství hrubství, nezdvořáctví grunt základ, z gruntu, grun- tovně ze základu, z hhxboka, důkladně harmonia souzvuk, shoda, svornost hejtman setník historie příběh, děj, událost 220 idea představa, idea ^eneralls představa všeobecná impressí tiskárna , impressor kněhtlačitel , impressorstAi kněhtiskařstvi informatoriuiit uspořádáuí ini^enÍTim nadání, vtij), hlava instrumeut nástroj itein též invencí nález, věc jarmark trh jubUiř klenotník klasi v. classis klamr skoba komentár v. comment. komma čárka konferovati raditi se kontrfekt obraz korrigovati opravovati košt chnf: koštovati ochutnávati křtalt poiioLa, ozdoba knnst umění, žádný tunst nic těžkého laterna svítilna, lucerna lekcí čtení, učení, učební hodina lexicon slovník, lexicon latino - vernacnlnju slovník latinsko- český macerovati trápiti maštal chlév, konírna materie látka, hmota ; předmět ; materii traktovati o předmětu jednati medicus lékař melodie nápěv, pisefí memorialni pro snadné upama- tování upravený, verš memo- rialni verš pamětní mnsica nauka o zvuku; hudba raustr vzor method, metod způsob vyučování objekcí námitka observaci pozorování, zkoumání pacient nemocný partiknlárni částeční, podrobný penzlik štětec plac místo poesí básnictví praeceptum pravidlo preeeptor učitel presovat tlačit priňlegium výsada, přednost promocí povýšeni do jiné třídy a spojená s tím zkouška proporcí poměr průba zkouška pulerovati hladiti, leštiti R. responsio odpověď reg^iment panování. spiá\'a regule pravidlo reitai" jezdec rekreací záltava repetovati opakovati rosspereytr průjezdčí sceleton kostra scientia nauka, scientia nniver- salis nauka všeobecná sentence výrok, průpověd sfaera koule zemská, globus studium učení snmmou slovem, zkrátka šenkýř hospodský šmaliovati chutnati takt hmat temperovati pořádati, v pravou míru uvésti termin mez, konec totaliter v celku, co celek trefiti dovésti, uhodnouti trichtýř nálevka trunk napití verštat dílna vinšovati přáti vitium vada YOkabulář slovník 221 Opravy vydání z r. 1849. ^^ Str. ř. iul£oi>. YII. 6. d. moudrost to — moudrost ta VIII. 5. h. vinnicí připodobňuje — vinnicí boží milou atd. nazýrá anel) k ráji, zahradě, TÍnnici připodobňuje IX. 16. d. přijď — přid 12. „ kadidla — kadidlo X. 17. d. jen — lide 14. .. rozmotána — rozmetána XI. 13. plnější, než — plnější a stálejší, než XII. 'ó. svazovati — svozovati XIII. o. vás za opičata, vás — vás za opičata, sebe za mondré, za nemluvňátka dr- vás za blázuata, sebe za yý- žíme mluYné, vás za nemluvňata dr- žíme. 14. d. bud křivě — neb křivě 6. „ zřetelné — zřetedlné XIV. 16. „ kterýž se — kterýž když se 12. „ nakazuje — nakažuje 1. ., bydleli — bydlili XV. 4. v poli neb lesích — v poli neb lesi^) XVI. 17. stkvělé — skvetlé XVII. 16. vysazených — vysázených XVIII. S. zase bláznovství — zase k 'bláznnvst\ í XIX. 14. brousejících — brousicích XX. ^ááv — ^(óoov 1. 2. učení — Tímění aneb o umělém — aneb (jakž náš titnliná) o umělém 8. toho — toto 1) Před nedlouhou dobou vyšlo na světlo „druhé vydání" Didaktiky této (16"j nákladem činného kněhkupectví Kobrova. Bohužel však práce ta byla dle všeho svěřena úplně rukoum .oazeče, jenž kromě yšeeli tuto udaných poklésků i nejnápadnější chyby tiskové za nedotknutelný originál Komenského jjovažoval. A takž vysázel a vytiskl n. p. |c5(»* m. t^cómv, omnia ra. non, non vexent m. non decent, zdáti m. a zdali, zaladi m. zakalí, cosi m. co by, samého m. seménko, atd. atd. ^) Taktéž str. 36. ř. 6. — Blahoslav o vyslovování e (str. 350) : ,,Ta litera musí středmým zvukem vynášína býti. Nýbrž na některých místech tak se musí k ní připojiti zvuk té litery y neb i, aby se zdál z toho obojího slitý býti diftoňg, t. z e a z y ; jako při těch slovích: v lese, v míse, v noze, v nose etc. — Ale tomuto všemu kdo by chtěl právě vyrozuměti, musil by Pražských ka- zatelů kázaní poslyšeti a potom bratrských, třebas i tu v Bole- slavi, a hned by srozuměl dobré i zlé pronunciaci té litery. Ještě i toto dím, že mnozí, zvláště na Moravě, veliké y tu kla- dou, v vozy, v kozy, v mísy etc. Ale při jiných některých slovích opět se to netrefí, nebo nemůžeš říci „v nozy ale ,.v noze'' trn vězí" etc. Šembera dialektologie (nářečí moravské, podřečí západní) : „Sikavky s a z (a podnební 1) kladou se v některých slovích za úzké: na vozí (na voze), v kozi (v koze), ve špitali." Str. 9. když 13. aneb statků „ temnosti 15. a učitelích 16. let teď 17. vjskytaje 20. posavad 23. Christofa 5. nedotýkaje 20. papršlky 0. d. podstata i život 1. ,, toto 17. obracena 19. s nebe .5. d. se smrtedlnýni 10, dívali se 16. tuť 6. d. otvírá 29. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 4. Sami my vidíme 8. podoben 14. však K). d. pohledati 8. ^ užiti 5. „ vyobrazuje 15. skutkem 2. d. obracuje 3. d. léhati 5. bez provozování 18. maje 5. rozvírá 19. odtud 12. nástroje, špehéře 7. světle 20. všelikého 7. d. jistě tabule 7. vyobrazí 12. vytlačila 28. slyšených 35. neukazoval 25. cítě 12. všelikého hnuti 12. pravému 23. dítky 25. spíisobené 28. slivy 32. spatřena 10. dáno býti nemohlo 16. kteroužto 17. to jest 27. dlažby 4. splíti' jkop. — kteréž — a nedostatků — temností — i učitelích — tetf let — vyskýtaje — posavad (tak vždy) — Christopli — nedotýkajíc — papršlky — podstata a život — toho — obracína — z nebe (takž i str. 5.) — s smrtedluýra — divili se — tať — odvírá (tak vždy) — (NB. Troje bydliště se také yy- světliti může jpříkladem Israěl- ských: kteříž 1. v Egyptě se rožplodili, 2. na poušti Bohu sloužili, zákonu se učili, bojo- Táli, 3. do vlasti zaslíbené vešli ) — Samy my. Vidíme — pobádán — pak — přehledati — užírati — vyob rážeje — (deleatur) — obraceje — lehati — ku provozování — má je — rozvin á — odtad — nastrojené špehéře — světě — všelijakého — jistě, jistě tabule — vyobrazí — vytlačilo — slyšanýcb — neukázal — cítí — všelikého oudů hnutí — pramenu — dítečky — způsobné — olÍTy — spatřína — dána býti nemohla — kterouž — totiž — dlažky — plíti 223 Str. 12. - 17. 23. 33. 26. 8. 27. 19. 28. 9. 26. 29. 2. 25. 30. 5. 21. 3. d 31. 2. 2. 6. 27. 32. 16. 22. pozn. 33. l! 34. 5. d. 35. 19. 36. 6. 9. d, 37. 8. 15., 16. 9. d. 4. d. 38. 6. 39. 11. 12. 40. 19. 21. 6. d. 3. 8., 13. 5. d. 3. d. 43. 10. 8. d. 44. 9. 10. 14. 16. 6. 12. 9. d. 8. pozn. 47. 6. d. 48. 10. 41. 42. 45. 46. vyčišťovati se břemenu ; práce nějaké tvorové dokonalosti v řečnování se dala chcemli leče chbité neohybovalo kládami, věžemi, jediný zastižena býti ne- připravena jest předivných zavazovati to nebo všech sádra zamyká makavé za rQládi(n) slyšené zdravého že re že náleží se nebráni pecí spasitelným v lesích obrácena kvetlo z mládí spusobenou biskupův uživá ctnosti na všem snaží domácí obce; politica obráceny odpočinutí střídmí jen ctnost opravdivá dosavad rozličného lidského- měst atd. pokladech rozkvetlou pěkně obrácena střídmosti ostati annos! ruknp. — vyčišťovati . — břemenům — prací nějakých — tTOr dokonalostí — v řečnování dala — - chcemeli — léče — ohbité — nechybovalo — kládami, kabáty, věžemi — jednostejný — zastiženu býti nepřipravenu — jest TŠudy předivných — zavozovati — tn — nebo to všech — gyps za měkká — makané — za mládi (f.) (velmi často)..- — slyšané — zdárného — že etc. — přináleží — nebráni — péčí — spasitedlným — v lesi — obracína — kvetlo — z mládi (f.) — způsobnou — biskupů atd. užívá ~ ctností — ve všem — snažuje — domovní — obcí; učí politica — obracíny — odpočívání — středmí — ten — ctnosti — opravdová — posavad — rozličné lidského — měst, osob atd. — pokladích ~ rozkvetlou — pěkněť — obracína — středmosti ostáti ostati — ostáti annos ! — annos ! jak řekl onen, to jest nejhlubšího základu — nejhlubšího grnntu a základu porážeti — prorážeti 224 Str. ruknp. 21. grammatiky — grammatiky, ti Tasí dlkcioné- rove, Tase ty dialektiky 49. 11. vláhy — vlahy 12. spůeobená — způsobná 50. 4. čase — času 8. mysleme — myslme 14. pí seli — píše 19. zábradlími — zábradly (5. d. Mezitím, jestli ta- — Mezitím, jestli nrcadlo temné^ bule Tytřlti a TypnleroTati je; jestli tabule 4. d. osvícena — CTiěeiia ól. 18. d. teskno — tesklivo 52. 3. zešlehal — zslahal « - střevíc — třevíc 4. aby nejprv — aby praTÍm nejprv 14. d. bez spoury — - bez zpoury však 11. d. se málo — se vůbec málo 4. d. skrotiti — okrotiti 53. 4. s tím - stín 1.3. předce za jinými stacovati — předce, by za jinými, st«čovati pozn. oportet. — oportet, napsal onen Cato^ totiž 54. 11. svatosti, moudrosti — svatosti, ctnosti, moudrosti pozn. nascuntur — nascantur potestatis est — potestatis est. dí Flatai'Chas, to jest — ham (pozn. str. 69.) 55. 4. tah 5. musejí — musejíli 10. záleží všecko — všecko záleží 11. rozvažuj el i — rozvážili 18. jinak — jinač 13. d. platnosti — plnosti 11. d. vytknul — vytknut 8. d. vyměřený — rozměřený pozn. harmonii — harmonii pěknon 57. 7. svěříce — svěříc 9. vracejí — vracejí zase ^ zábradlí — zábradel 10. stupňů — slonpii kolébati — kolebadlo 58. 8. .spůsobu přednáše- jících vzdvihati - způsobu, přednášeni jich 13. — zdvihati 16. váhou — vahou 59. 8. a také — t také 12. vzal — vzat 15. )řipnouti — připíti 16. )aedalus — Daedalus onen pozn. ř. 4. formu ke vše- mu tomu - jen mu všeho formu ř. 6. vyobrazení — vyobrazení ř. 8. v písmě na s>Tiu - v písmě, a v Syuu 60, , 6. vvhlídl -- vystihl — okršlky 18.' otršky A d jsouc — jsiíc . hýbajícího — hýbícího 225 Itr. ř. nikop. 5. d. a — neb 61. 6. d. neuhlídá — neuhlédá 3. d. zrcadlu — oku 62. 6. d. zrcadlo — oko 63. 8. zaprášejí — zapráší 15. d. mlha — mlíla 14. d. hamrad — cliamrad 4. d. ano toho přijíti — a toho v se přijíti 64. 4. 11. — II. 10. činnosti — Tčrnosti 14. nejlepěji — nejplněji 21. se učí - vidi 3. d. shledal — slilédl 65. 12. častěji — ěástečněji 15. mocně hbitě — mocně, snadně, hbitě 10. d. živu — živi 9. d. vyrozuměti — vyrozumívati pozn. zaleží z latinské — záleží. Z latinské 66. 1. Čtvrtá zatemnělost — Čtvrtá (ad n nělio pátá) zatem nělost — příležitostí 13. příležitosti 67. 9. Guarinorius — Gruarinonius 16., 12. d. smrtelného — smrtedlného 3. d. Tělo — Těla 68. 7. jsouc — jsúc 11. slyšel atd.) — slyšel atd. aneb podobném) 9. d. žízní — žízní 69. 1. žaludku — žaludka 18. uvadne — usvadne 15. d. v sobě zažíval — v sobě vnitř zažíval 10. d. Mojž. — 3. Mojž. 7. „ taktéž — tytj ž 5. „ přece — )ředce 4. „ býti, by — jýti, čímž by 70. 16. nejinač — uejinakť 19. ratolístka — ratoléstka 23. porozvržme — porozvržme 8. d. témdni — týmdni pozn. rekracím — rekreacím 71. 7. zezrá — sezrá 9. poučení — poučování 11. vzroste — rozroste 16. zahrádku — zahradu 12. d. zdař — zdař-se 72. 9. vyseduje — vysedá je 13. mazati co — mazati atd. 18. vláha — vlaha 19. Tstupuje — stupuje (ie. sstup uje) 6. d. tudy — tedy 4. d. ukoření — vkoření 73. 4. pochopitelnosti — pochopitedlnosti 14. d. shledával. — shledával. Sic pokazí tytýž. 12. d. tabulí, knih — tabulí, forem, knih. 74. 8. učí — tlačí 75. 5. uvadnouti — usvadnouti 11. jich k učení — jich cele k učení 15. přirozeních — z přirození Komenský, didalrtika. 15 226 7tí. 77. 78. 79. 80. 81. 83. 85. 86. 87. 6. d. uenese 16. d. viděli proč 1. Jiledal 4. vnitřka 8. přištěpuje 9. zavrtá 11. obnovuje 15. ostupovala 1. chtějí 10. zakulí 11. d. ouda 1. d. rozrostlo 14. rozvírání pozn. per synthemata 2. létati, z stromu 10. sobě discipulúm 18. slov potřebu 13. jedenkrát 19. patrného 5. d. oným 1. d. udidly 13. chtivá 12. d. přece pozn. av rjg ^sloiiud^Tjg, sar] TtQlvii,a%"f]q můž: i cukru ukaž, anebo nikop. — nesnese — viděli. Á proč — ohledal (dvakrát) — vnitřku — přilepuje — se vrtá — obrovnávaje — sstupovala - sluší — zakalí ^ oudu — rozrostalo — rozvínání — systhemata — létati, potom z stromu — sobě a discipulúm — slov s potřebu — jednak — patrné — oním — udidlami — • chtivá — předce éav rjg q)iXoiiad'i]g , S6T] noXv- fia&^g podobenství, až 17. 18. 12. 9. 5. 2. 1. pozn. 4. 6. 15. d 4. „ pozn. 95. 12. 14. 17. 10. — můž: Sic i cukru — ukaž, (krása pak od harmonie jest) anebo — podobenství, (parabolí neb fa- bulí) až — však (S. B.) bez — vzroste — vyrostá — v zákoně syém — sliby a pohrůžkami — mdloby — rozsívají — nejprozřetedlnější — srubu — constat — do Aquileje, do Palmy, do Colo- rada atd. — discipulň — popustí — tož — vodidlách — sitque tum — bude se mu — tam, zdáti — letos — kterýž informationascholae — in informatorio scholae classicae classicae se uhlédá bylo ? — bylo ! můžliš — můžliž jest, učedlník — jest, aby učedlník d. ničeho potřebného — ničeho budoucně potřebného však bez vyroste vyroste d. v zákoně svůj d. sliby, pohrůžkami d. mdlobě „ rozsévají „ nejprozřetelnější 88. 4. d. orubu pozn. consta 89. 14. do Aquileje, atd. 90. pozn. discipli 92. 12. d. ho pustí 9. d. též 8. d. vodidlech si quantum 94. 4. bude mu tam, a zdali letos totiž 227 Str. rukop. pozn. prebeptorských — • preceptorských 96. 3. rostliny — zrostliny 12. d. mysleme — myslme 6. d. Nemáli samého já- — Nemáli seménko jádra, nekline se. dra, nekline ze 97. 14. d. základ. — základ všeho 4. d. dokudžby — dokudby pozn. ideám generálem — idea generalis 98. 19. d. deštivou — dešťovou 24. vycpati — vycpáyati pozn. res — opíniones 100. 2. to — co 3. Tzdvihá — zdvihá 18. d. plavati — plovati 8. d. sedlskému stromu — sedlském stromu 101. 7. zřetelněji — zřete din ěj i 102. 3. d. cosi — coby pozn. (lib. 3.) de trad. — (Lib. 3. de tradendis Discipl.) Et ' ■ Discip. Et in Introd. in Introd. ad sapientiam dí: ad sapientiam dí.) pozn. omnia expendit — non expendit 103. 15. vyrostávajícl — Tyrostající 104. 7. res a fert — ex „res fert" 12. d. jistě — jisté 11. kořena — kořenu pozn. scientiis et regu- — et scientiis regnlarnm. larum. „ discipuli — discipulus 105. 10. ustavičně — ustavičné 106. 15. jakož — jakž 16. vidíme — vídáme 19. že se věci — že věci 20. pohlédnouc, slyšíc — pohledná, slyše 2.3. neutvrdili — neutvrdil 107. 11. kratší a — kratší tedy a 108. 7. žízniti — žízniti 14. pravil — onyno verše složil 8. d. jistě — jisté 4. d. by to — by ho 110. 3. d. učení — umění 111. 1. d. strávili — strávena 113. 6. ano — a ono 16. d. živnosti — živosti 10. d. paprsky — paprslky 4. d. rostliny, kvetly — zrostliny, kvetly 1. d. letos — letos 114. 14. jeden — jeden toliko ad 8. chybná interpunkce 116. 15. miádček — mládeneček 117. 9. Jak býti — Jak to býti 118. 8. d. druhým ostří — druhým se ostří 5. d. chybí — chytí pozn. revání — repetování 119. 16. všecko — všecku 17. škole — k škole 9. d. mládeže — mládeži 120. 6. d. několikeré . — několikero 15" 228 Str. ř. r nkop. 121. 1. Živočichu — Živočicha 20. d. cvičení — osvícení 12. d. nápotom — napotom 1. „ kteříž nejsouce(!) do — kteříž do školy obraceni jsonc, školy obraceni, 122. 3. d. školních — školských 123. 5. chce vlhka, sucha — chce vlhku, . suchu 11. d. protož — protože 124. 16. d. nesnadně — nenesnadně 14. „ znamenitějších — známějších 11. „ ochutnati mu — koštovati, slyšeti mu 8. „ užívá, a vše — užívá atd., "vše 2. „ od veřejnosti povedeš 5 — od veřejnosti k částeěnosti povedeš pozn. examinovati — zexaminovati 125. 10. dej — dáti 11. d. tu — to 10. „ vryjí — vrýpí 2. „ (vynechána poznámka o malování, kterouž víz str. 145) 126. 11. d. poroučí — poručí 127. 12. loži — lůži 15. sníti užitečné — sníti se: užitečné 20. kolikerým — tolikerým 128. 1. nelže — nezle 4. dělati všeho — dělati se všeho 6. se — deleatur 13. ostrovu — stromů 22. dělati, hlouběji — dělati uhlédá, po něm dělati. hlouběji 129. 1. z nížby — S nížby 130. 21. d. pak věk — pak ten věk 131. pozn. ř. 10. poručil — poroučel „ ř. 16. vgsQOv — vazsQOv „ ř. 22. opáčního — opáčního 132. pozn. ř. 2. toho hlavního — toho a hlavního ř. 10. Reschelius — Rischelius ř. 18. ohledán — shledán 133. pozn. ř. 5. h. slohem — stilem ř. 1. d. delectu. — delectu, loco formalis ; mate- rialis v. loco 135. 5. d. lahvice — lahvice 2. „ sádra — gyps 137. 1. d. pravím, — pravým 138. 18. přidržáni — přidržíni 139. 17. obracen — obracín 141. 2. zjevovati — zjevování 11. přiměřovati — přiměšovati 16. kvetoucímu — kvetoucímu 17. vyprahlých — vyprahlých 144. 4. vzdvihaje — zdvihaje 145. 1. Zajisté — Předně zajisté 6. d. znávali a — znávali i 146. 15. Israeli — Israelovi 16. soudu — soudů 19. nejvyšší — největší 20. opouštějíce — opouštěli 25. I hle - Hle 147. 17. pramenům — praménkům 229 Str. 148. 149. 150. 151. 151. 152. 153. 154. 155. 156. 157. 15^^. 159. 160. 161. 162. 163. 164. 18. 16. d. 10. „ 5. „ 3. 13. 18. 8. 14. 22. 23. 12. d. pozn. 10. 11. 13. 20. 9. d. 9. 7. 10. 18. 24. 11. 8. d. 2 22. d. 15. „ 14. ., 10. ., 3. „ 6. 4. 9. 7. d. 5. 9. 14. 21. 22. , 16. 18. 21. 11. d. 8. „ 7. „ 4- „ 12. d. 3. „ 15. d. 11. 14. d. 4. 13. 19. bludu samé od těch utuhla pošla ukořeĎovalo sedmá papr sikové toto tváře v osidla neučené vexent to ale však velikým svodem vzdále převroucí rozum oči kosti dokonalejšími škared hampejzích předse oslavují na obě strany malomocný nejedné sami kdež zahubení pouštěn pouštěn slovutný . znova jestliže proti kázání kázeň více zahanbiti jest jisté cpáni odpadá ; daremné jest; poroučením zámyslnou odvrací někdy se pochybí bližnímu rutop. — bludů :-;-[ — samo — n těch — utuchla — pošlá — vkořeňovalo — sedmé — paprslkové — tuto — tváři — v osidle — neTČrně — decent — to však — ■ velikým antikristovým svodem — vzdálíc — přerrácený rozum — očí — kostí — dokonalosti — škart — hampejsích — předce — osladěují — na obě straně — malomocný — nejedny — sami — kteréž — zahynutí — pouštín — pouštín — slovoutný — znovu — jestliže kdo proti — kázaní — kázně — více se zahanbiti — jest. A jistě cpaní odpadá,' daremné jest ; — poručením; — zúmyslnou — podvrací — deleatur — bližním pracem — pracem rostlinkám — zrostlinkám uštipuje — uštikuje tré — deleatur ve čtvrtých šesti lé — čtvrtýcli šest let těch o životu — i životu povolně — povlovně příkladem — přidržením slovutné — slovoutné podobu — podstata Obsah. , Str. Předmluva. Nástin života a působení J. A. Komenského . IX Národu českému a všechněm přednost a zprávu v něm držícím atd. 1 Komu se tuto poslouží pomocmi těmi? Od Jana Val. Andreae . 13 Čtenáři zdráv buď! .... 15 Didaktiky Kap. I. Že člověk nejdokonalejší, nejdivnější, nejslavnější tvor 18 — II. Že cíl člověka jest věčné s Bohem blahoslavenství. 20 — ni. Že tedy zdejší život není než příprava 24 — IV. Že příprava člověka záleží v nabývání moudrosti, ctností, pobožnosti 27 — V. Že člověk toho trého (osvícení, ctností, pobož- nosti) základy sám v sobě má přirozeně .... 29 O umění neb osvícení 30 O mravich a ctnostech 34 O pobožnosti 36 — VI. Že však člověk, máli člověkem býti, cvičen k tomu býti musí 38 — Vil. Že cvičeni v mladosti nejlepší 43 — VIII. Že se mládež nejlépe pospolu cvičí, a tak že škol potřebí 47 — IX. Že do škol všecka mládež obracína býti má . . -50 — X. Že mládež v školách všemu vyučována býti má . 52 — XI. Že škol pravých posavad nebylo 58 — Xn. Že školy napraveny býti mohou a mají 61 ■ — XIII. Že na dobrém pořádku všecko záleží 70 — XIV. Že pořádek učení přirozený býti musí 73 — XV. Jak dělati, aby života k studiím dosti bylo ... 79 — XVI. Jak dělati, aby učení na jisto bylo 85 Fund. I. Přirození pilně šetří času každé věci příslušného 86 Koiu6nstý, uidalitikiíi. lo 234 Str. Fund. II. Přirození sobě hotoví materii dřív nežli formovati začíná 88 — ni. Přirození bere k věci své materii způsobnou, aneb ji sobě, aby zpii- sobná byla, Ptrojí 89 — IV. Přirození jednoho času jednu toliko věc dělá nejpředněji . 91 — Y. Přirození začíná působení své od vnitřku ... 92 VT. Přirození, cokoli formovati začíná, toho sobě veřejně nejprv celou po- dobu udělá, a potom teprv po čás-t- kách vydělává 93 — VII. Přirození nic nezamotává. ale po svých stupních pořád kráčí ... 95 — VIII. Přirození jak začne, tak nepřestane. až dokoná 95 — IX. Přirození pilně odporným věcem vyhýbá 97 Kap. XVII. Jak dělati, aby učení snadné bylo ? 98 Fund. I. Přirození vždycky od nezačatého za- číná, a pakli co začato jest, to nej- prv zkazí 98 — II. Přirození vždycky materii tak na- strojuje, aby formovati se dáti chtivá byla . . . '. 100 — ni. Přirození sobě maličký a prostičký, veřejný však a plný začátek klade 103 — lY. Přirození postupuje od snadnějšího k nesnadnějšímu lOÍ — V. Přirození se nepřetěžuje, přestává na mále . 106 — VI. Přirození na se nekvajM, povlovně jde. 107 — VII. Přirození ničeho netiskne ven, leč dozrá . , . 108 VIII. Přirození sobě pomáhá, kolika způ- soby můž 109 — IX. Přirození nic nevyvodí, kromě co se hned ukazuje, k čemu jest .... 110 — X. Přirození všecko na jednu formu dělá .111 Kap. XVIII. Jak dělati, aby učení mocné bylo a hojný pro= spěch neslo? 112 Fund. I. Přirození nic daremného nezačíná, ničeho budoucně potřebného ne- opouští .... 112 Str. Fund. II. Přiložení nic nedělá bez základu neb kořene • • • ■ 113 — III. Přirození kořeny hluboko poušti . 114 — IV. Přirození všecko z kořene vyvodí, odjinud nebere nic . 115 — V. Přirození, čím dokonalejší dílo ob- mýšlí, tím zřetedlněji na jisté články rozděluje 118 — VI. Přirození v ustavičném vzrůstu jest. 119 — : VII. Přirození všecko spolu pojí a váže ustavičně 120 — VIII. Přirození mezi kořenem a ratolestmi proporcí šetří 122 — IX. Přirození hýbáním častým se čerství a sílí 122 — X. Přirození se rozkládá a množí, koli- kerým můž způsobem 12.5 Kap. XIX. Jak dělati, aby učení krátké a' hbité bylo? . . . 128 Problém I. Jak to může býti, aby jeden učitel celé škole stačil ? 132 II. Jak to býti můž, aby se z jedněch . knih učili všickni? , . . . 134 — III. Jak to býti můž, aby v jednu a túž chvíli jedno a též dělali . všickni? . 1,36 — ' ÍV. Jak to býti miiž, aby jedním me- todem všecky discipliny a všickni jazykové vedeni byli? 138 — V. Jak mládeži rozum krátce a hbitě odvírati? 138 — VI. Jak dělati, aby se jednou prací dvoje neb troje věc dělala? . . 139 Vn. Jak dělati, aby všecko po stup- ních šlo? ... 141 — VIII. Kterak věci nepotřebné odměšo- vány býti mají? ........ 142 Kap. XX. Krátké obnovení, jak snadně, mocně a hbitě člo- věk naučen býti můž, znáti čehokoli 143 — XXI. Jak snadně, mocně a hbitě člověk naučen býti můž, děJati čehokoli 147 — XXII. Jak se snadně, hbitě a mocně jazykům učiti . . 149 — XXIIT. Jak obzvláštně mravům prospěšně učiti .... 154 — XXIV. Jak obzvláštně pobozvofifi svaté mládež učiti . . 158 — XXV. Že majíli právě křesťanské školy býti, pohanské knihy odbyty býti musejí 164 — XXVI. O kázni škol 177 16* 236 Str. Kap. XXVII. Eozložení cvičení mládeže podlé stupňů věku lidského na čtyry školy 181 — XXVIII. Uváženi, jakby u nás takové školy šťastné vyzdvi- ženy býti mohly 185 — XXIX. Proč na vyzdvižení a založení v celé zemi tako- vých škol ihned, bez odkladu mysliti sluší? . . 195 , — XXX. Napomenutí všech stavů země k oblíbení rady této 200 Navržení krátké o obnovení škol v království českém 208 Dodavky 216 Opravy vydání z r. 1849. a spolu vydání Eobrova z r. 1872 . . 221 Oprava omylů tiskových. JStr. 7. ř. 9 mí/ , 8. , 10 sic , 89. „ 24 nej bližší. ■p/1 ^^, a^?jf